Our broken hearts 10

„Sasuke, Naruto, musíme okamžitě vyrazit,“ zakřičela na ně.
„Co se děje,“ zeptal se v klidu Sasuke.
„Šla jsem pro vodu, když vtom jsem uviděla čtyři osoby v pláštích Akatsuki. Nevšimli si mě, ale určitě míří sem!“
„Sakra, sakra!“ zpanikařil Sasuke a začal pobíhat kolem, čímž vyděsil i ostatní. Dokonale probuzený Naruto na něj klidně promluvil.
„Uklidni se Sasuke. Ted se hlavně musíme dostat co nejrychleji pryč. Proti čtyřem najednou moc velkou šanci nemáme.“ Sasuke se konečně uklidnil a začal pomáhat ostatním sklidit věci. Za okamžik byli hotovi a připraveni vyrazit.
„Asi by jsme se měli dostat co nejrychleji do Písečné,“ řekla Leiko.
„Ne tak rychle,“ ozvalo se za nimi. Celý tým se rychle ohlédl a spatřili za sebou čtyři osoby v černých pláštích s červenými mráčky.
„Zatraceně, nestihli jsme to,“ zaklel Sasuke.

Celý tým strnul uprostřed pohybu a nečinně se dívali na osoby před sebou. Naruto na nic nečekal a všechny kromě členů Akatsuki přemístil pryč.
„Proč jsi to udělal, Naruto? Mohli jsme bojovat,“ zaprotestoval Shikamaru.
„Tak to teda nemohli! Taktak jsme zvládli jenoho a proti čtyřem nemáme žádnou šanci. Takže, musíme vymyslet plán, jak se odsud dostaneme. Vy se teď okamžitě vrátíte do Konohy a my čtyři,“ ukazal na sebe, Leiko, Sasukeho a Sakuru, „tady zůstanem a zkusíme se je zadržet.“
„Ale v takovém počtu nebudete mít šanci,“ zanaříkala Hinata. „My se zkrátka odtud nehneme.“
„Naruto má pravdu,“ ozvala se Leiko a zraky všech se stočili na ni. „My čtyři jsme z vás nejrychlejší, takže vám dáme náskok a zdržíme je. A potom sami utečem,“ dopověděla a Sasuke se Sakurou přikývli.
„I když se mi to vůbec nelíbí, musím s tebou souhlasit,“ zamračil se Neji.
„No tak běžte! Už se sem blíží,“ zavelela Sakura. Ostatní se po ní smutně podívali, ale nakonec zmizeli mezi stromy.
„Tak to by bylo,“ řekl Sasuke.“ Teď jsme čtyři a naši protivníci jsou taky čtyři.
„Nemůžeme přece utéct, jak jsme to namluvili jim,“ zašeptala Sakura.
„Kdepak Sakuro, těmhle jenom tak neutečem,“ pronesl znechuceně Naruto. Leiko stála trochu dál od nich a poslouchala jejich rozhovor. Budou bojovat, nejsou přece zbabělci. A pravděpodobně prohrajou.
„Ale alespoň už se nikomu kromě nám nic nestane,“ pronesla šeptem.
„Třeba se nám nic nestane,“ pronesl Sasuke jen tak mimochodem.
„Nezbývá než to zjistit,“ řekli Sakura s Narutem současně a vytahovali si zbraně.
„Stejně aktivní jako před lety,“ ušklíbl se Sasuke, vytáhl si svou katanu a postavil se vedle nich.
Leiko se mírně pousmála, vytáhla své mini vějíře a postavila se vedle Sasukeho.
„Tak na ně počkáme a rozdělíme si je,“ řekla s úsměvem. Její společníci jí úsměv oplatili a všichni čtyři se zadívali směrem k lesu, kde se pomalu začali vynořovat osoby v Akatsuki pláštích.
„Už jsou tady,“ řekl Sasuke.
„To bysme zjistili i bez tebe,“ usmála se na něj líbezně Sakura. Na další hádky ale nebyl čas. Členové Akatsuki se pomalu přesouvali k nim a pět metrů před nimi se jako na povel zastavili. Naši společníci se po sobě rychle podívali. Tak chtějí tedy bojovat, nebo ne?
„Vy víte, proč jsme sem přišli,“ ozval se první z nich. Odhalil si tvář a vystavil k obdivu svoje bílé vlasy a hlavně obrovskou kosu.
„Pomstít Oroksichta,“ ušklíbla se Sakura. Další z nich se začal smát.
„Nejspíš ho měli stejně rádi jako my, Hidane.“ Sdělal si klobouk a objevil obličej s dalekohledem a dlouhými blonďatými vlasy. Na toho šíleného umělce si Leiko moc dobře pamatovala.
„Kvůli takové blbosti bychom si ušetřili cestu,“ pronesla další osoba a podíval se na ně Sharinganem.
„Itachi,“ zavrčel Sasuke vztekle a Naruto se Sakurou ho znovu museli chytat, aby neuděl nějakou blbost. Itach si sdělal kapuci a neutrálně se na Sasukeho podíval. Leiko napodla, že tenhle pohled se nejspíš v jejich klanu dědí,ale vzpomněla si na Madaru a musela své myšlení poupravit. Zatímco ona přemýšlala a Sasuke se snažil dostat k Itachimu, Naruto a Sakura se plni očekávání dívali na poslední osobu. Ta na sebe nedala dlouho čekat. Poslední z mužu napodobil svoje kolegy a sdělal si klobou, který ho zahaval.
„Přišla jsme vám udělat nabídky,“ řekl a Rinnegan se mu zatočil v očích.
„Pein,“ vyjekli Sakura, Naruto, Leiko i Sasuke, který se přestal zaobírat Itachim.
„Co chceš,“ řekl. Peinovi se zablýsklo v očích.
„Nejde ani o to, co chci, ale co uděláte.“
„Jsi si nějak moc jistý,“ ušklíbl se Naruto a podíval se na něj.
„Když už jsme se zbavili těch ostatních, tak si v klidu můžeme popovídat,“ pronesl potichu.
„Jak to myslíš, zbavili,“ zeptala se podezíravě Leiko.
„Nepronásledovali jsme je, jestliš se ptáš na tohle,“ odpověděl jí a ostatní si oddychli. „Spíš by nám tady překáželi.“ Po jeho poslední větě zavládlo v lese ticho.
„Vyrušovali při čem?“
„Řeknu vám to takhle. Ve vašem vlastním dobru se k nám přidáte a budete s námi spolupracovat.“
„Nikdy,“ zasyčeli všichni čtyři.
„Potom nemám jinou možnost,“ povzdechl si hraně Pein a pokynul svým společníkům. Než bys řekl Tsuchikage, stáli každý z nich před týmem Kakashi. Deidara a Hidan před Sakurou a Narutem a Itachi a Pein před Sasukem a Leiko.
„Zatraceně,“ zasyčeli. Na víc ale neměli čas. Deidara s Hidanem se na Naruta se Sakurou vrhli a nutili je postupovat pryč, aby se jim vůbec mohli vyhnout. Naruto se Sakurou na ně naposledy vrhli vyděšený pohled, ale pak jim zmizeli z očí.
„Co chcete udělat,“ zaječela Leiko.
„Dostali jsme příkaz,“ řekl Pein.
„Příkaz? Jak může vůdce zatraceně dotat příkaz,“ křičel Sasuke.
„O Akatsuki nevíš vůbec nic, malý pošetilý bratříčku,“ řekl klidně Itachi.
Sasuke s Leiko se zarazili. O co tady jde?
„Jak říkám, dostali jsme rozkaz,“ pokračoval dál Pein. „Buď vás všechny dovést dobrovolně, nebo vás dva násilím.“
„A proč jenom nás dva,“ zeptala se udiveně Leiko.
„Ještě se ptej, Kyuubi,“ pronesl Itachi posměšně. „A tebe chce na něco taky,“ dokončil s pohledem upřeným na Sasukeho.
„Klid Leiko, určitě nás chtějí jen vyhecovat,“ řekl Sasuke s těžko zadržovaným hněvem.
„Neřekla bych,“ řekla Leiko. Sasuke se na ni udiveně podíval.
„Váš velitel je určitě Madara, že,“ pokračovala a Pein s Itachim se po sobě podívali.
„Nějaká chytrá lišička.“
„Přestaňte jí tak říkat,“ zaskřípal zuby Sasuke.
„Můžete zkusít bojovat, ale stejně vás dostaneme,“ řekl Pein. Leiko a Sasuke se po sobě okamžitě podívali a začali s útokem. Bojovali synchronizovaně, jako by to už dělali milionkrát. Sasuke útočil katanou a Leiko blokovala protivníkovi útoky svými vějíři. Najednou se Peinovi zablýsko v očích a Leiko padala k zemi v bezvědomí.
„Cos jí to udělal,“ zaječel Sasuke.
„To samé, co teď udělám tobě,“ pronesl Pein v odpověď a Sasuke upadl do bezvědomí, aniž by to mohl nějak ovlivnit. Pein a Itachi je oba zvedli ze země.
„Co myslíš, co s nimi Madara chce udělat,“ zeptal se malinko zvědavě Itachi. Pein pokrčil rameny.
„To je jedno. Teď ještě zbývá vyřešet poslední věc a můžeme se vrátit,“ odpověděl a oba zmizeli.

Naruto a Sakura se zatím snažili vyhýbat se Hidanovým útokům. Deidaru zabili, ani nevěděli jak, ale Hidanovi se jim nepodařilo ještě ani zkřivit vlásek. Útočili a bránili se už hodně dlouhou dobu v kuse a už toho měli oba plné zuby, nebo taky jinak řečeno, brýle.
„Mě nikdy nedostanete,“ smál se jim hlasitě Hidan a šlehl jim kosou na nohy, takže ji museli oba skočit jako přes švihadlo.
„Sklapni,“ shodli se oba, čímž u Hidana vyvolali ještě větší záchvat smíchu. Najednou se zarazil a pohlédl vzhrůru. Sakura Naruto jeho pohyb napodobili, ale neviděli nic. Najednou se zvedl vítr, který je oba odfoukl na zem. Ze shora se ozval hlas:
„Máme vaše kamarády, takže bych být vámi nedělal žádnou hloupost. Jestli se vrátíte do Konohy a někomu o tom řeknete, mají oba zpečetěný osud. Uvidíme se později.“ Vítr zase ustal. Les byl zase prázdný, jen na zemi leželi zmatení Naruto, Sakura a mrtvola Deidary. Po Hidanovi ani tom hlase nezůstala ani stopa. Sakura s Narutem se na sebe vystrašeně podívali.
„Jak to mysleli, že mají naše kamarády,“ zeptala se po chvíli.
„Pojď, půjdem to zjistit,“ popadl ji Naruto a běželi k místu, odkud museli kvůli boji ustoupit. To bylo ale prázdné. Na zemi ležele jen zlomená katana a dva zmuchlané vějíře.
„Sasuke! Leiko!“ zakřičela Sakura. Nic se ale neozvalo.
„Mluvil pravdu,“ zašeptal Naruto.
„Co budeme dělat,“ zeptala se Sakura.
„Já nevím,“odpověděl Naruto. „Do Konohy se prý vrátit nemůžeme.“ Sakuře po tváři stekla jedna slza a vrhla se Narutovi kolem krku. Oba dva tam jen tak stáli a upírali svůj pohled do dálky.