Dobro proti zlu- kapitola 12: Možná poslední Sbohem

„Vzbuď se!Zůstaň tady!Slyšíš!“ kričel Kakashi, držící Hanayu v náručí.
Sakura se dala do léčení a pomalými tahy vytahovala ostrý meč.
„Sai, pošli vzkaz Tsunade-sama, myslím, že jí určitě budeme potřebovat,“ poprosila svého přítele a vrátila se zpět ke zranění.
„Je to zlé,“ zavrtěla hlavou. „Nemůžu zastavit krvácení.“
„Sakra neechan bojuj!“ zakřičel Naruto.
V pár okamžicích se už dostavila hokage a poklekla k Hanayi. Prohlédla si jí a trochu se zamračila. Aniž by cokoliv řekla, společně se Sakurou se daly do léčení.
Trvalo nejméně půl hodiny než se jim podařilo zastavit krvácení a zacelit ránu.
„Hned jí přeneste do nemocnice. A co je tohle?“ ukázala prstem na skvrnu o rozsahu dvou otisků palců.
„Technika, kterou jí nepřítel zasáhl. Má to být něco, co sežere postupně její duši. Až skvrna obsadí celý hrudník tak…tak nejspíš zemře,“zašeptal Kakashi.
Vzal Hanayu do náručí a zamířil směrem k nemocnici. Tsunade se Sakurou je následovaly.

Ve vesnici už bylo v celku uklizeno. Postarali se o to zejména malí geninové, kterým to bylo uděleno jako mise. Konoha neutrpěla žádné větší škody krom pár rozbitých oken, utrhlých parapetů, pár vyrvaných stromů a děr od výbuchů, které nezasáhly nic důležitého.
Naruto seděl společně se Saiem u Ichiraku. Nimral se v rámenu, který by do sebe obyčejně s chutí naházel. Teď jeho myšlenky pluly někde úplně jinde než jen u nudlové mísy.
„Nechápu. Obvykle se do toho s chutí pustíš a teď ses pomalu nedotknul ani nudličky. Nejsi nemocný?“ zeptal se Sai.
Naruto mu neodpověděl a jen zamručel. Po chvíli se dal do jídla, aby snad nevypadalo, že mu nechutná.
Po pár minutách dorazil i Shikamaru a sedl si vedle Naruta.
„Nějaké novinky?“ podíval se na něj Naruto s nadějí.
Shikamaru zavrtěl hlavou a založil si ruce na prsou. „Prý nemůžeme nic dělat. Tsunade zkoušela snad už všechno. Vyzkoušela všechny možné metody, celý den sedí u knížek a hledá cokoliv co by mohlo pomoct, ale bezvýsledně,“ vysvětloval a trochu se přitom zamračil.
„Jak už je to velké?“
„Jako dlaň ruky. Hanaya-sensei pořád spí, ale vypadá příšerně. Je celá bledá a má bolesti. Pořád křičí ze spaní. Je u ní Kakashi-sensei.“
„Přece se musí dát něco dělat,“ zamyslel se Naruto, ale vyrušil ho příchod tří lidí.
„Naruto-kun,“ hlesla dívka a posadila se vedle Shikamara. Zbylí dva chlapci zůstali stát naproti němu.
„Ááá Hinata, Kiba, Shino,“ přivítal je nevesele Naruto.
„Slyšeli jsme o Hanayi-sensei Naruto-kun,“
„Co?Cože,“ otočil se na ní nepřítomně, „jo jasně. Jo,“ přikývl po chvíli.

V nemocničním pokoji bylo přítmí. Závěsy byly zatažené.
Hanaya ležela na posteli a neustále spala. Její zruď „zdobila“ obrovská černá skvrna, která se otravně zvětšovala.
Někdo vstoupil a Kakashi k právě příchozímu zvedl hlavu.
„Kurenai,“ hlesl tiše, když spatřil ženu stojící ve dveřích.
„Zdravím Kakashi,“ odpověděla a přešla k nočnímu stolku.
Do vázy dala rudé květiny, které Hanayi donesla a sklíčeně si jí prohlédla.
„Hezké kytky,“ zamumlal Kakashi.
„Myslela jsem, že by to tu mohly trochu oživit. A taky jako poděkování za záchranu života,“ přiznala a věnovala Kakashimu milý pohled.
On jen sklíčeně sledoval Hanayinu bledou tvář a ze spaní pohybující se rty, které jen matně něco drmolily.
„Musím jít Kakashi, ale ty se drž,“ poplácala ho po rameni a odešla ven z pokoje.
Kakashi si protřel unavené oči a postavil se. Chvíli přecházel z místa na místo.
„Umh,“ zaskuhrala Hanaya a její oční víčka se zachvěly.
Okamžitě k ní přiskočil. „Hanayo!Slyšíš mě?“ zašeptal k ní.
„Ka-kakashi,“ odpověděla chabě. „Kde jsem?,“
„Jsi v nemocnici,“ ujistil jí.
„Asi mi už nezbývá mnoho času co?“ pokusila se pousmát, ale místo toho bolestivě zasyčela.
„Nesmysl,“ odporoval Kakashi.
Do pokoje vstoupili Naruto, Sakura, Sai, Shikamaru a dokonce i tým osm.
Všichni se nahrnuli kolem postele a povzbudivými pohledy zahrnovali Hanayu. Naruto se postavil za Kakashiho a položil mu ruku na rameno.
„Jak ti je neechan?“ zeptal se jí.
Pomalu k němu otočila hlavu a pokusila se usmát.
„Lépe mi nikdy nebylo,“ pronesla ironicky.
„Právě jsme se s Kakashim bavili-“
„Že se z toho Hanaya určitě brzo dostane,“ přerušil jí rozhodně.
Hanaya mu věnovala nedůvěřivý pohled. Sakura se zatvářila sklíčeně a na její tváři se objevil jakýsi stín. Samozřejmě. Ona byla lékařský ninja a moc dobře věděla, že Hanaya jistě umírá. Umírá pomalou, bolestivou smrtí. Nikdo neztrácel naději, všichni věřili, ale jen vírou se to nedalo zvrátit.
„Sotva jsem získala nové přátele, hned o ně přijdu,“ zašeptala ztěžka.
„Nemel hlouposti neechan!“ okřikl jí Naruto.
„Staň se hokagem Naruto,“ zachraplala a usmála se.
Sakuře se v oku zaleskla slza. Nenápadně si jí utřela a pokusila se o povzbudivý úsměv. Po chvíli ale vypukla ve skutečný pláč a odběhla pryč z pokoje.
„Ksó,“ zaklel Naruto a vydal se za ní.
Po pár minutách se oba vrátili.
„Nebreč Sakuro, já si to nezasloužím,“ utěšovala jí Hanaya.
„To n-neříkej Ha-hanaya-san,“ zavzlykala. „Sakra, naposledy jsem takhle brečela když odešel….,“
Nastalo ticho.
„Když odešel Sasuke?“ doplnila jí Hanaya.
Sakura přikývla. Tým osm se rozloučil a možná naposledy dával sbohem jejich nové přítelkyni. Její stav se všech dotknul více než si dokázali přiznat. Tsunade je informovala, že čas, který jí zbývá je velice krátký. Ještě něco kolem dvou dnů života.
Shikamaru teď sledoval mraky čím dál častěji a přemýšlel nad děním v Konoze. Bylo tady podivné ticho. Kakashi nechodil po ulicích se svou pitomou knihou, celý den proseděl u Hanayi. Naruto, Sai i Sakura společně trávili volný čas, ale nikdo z nich toho moc nenamluvil.
Bylo to jako by jejich vesnici taky postihla jakási kletba.

„Tady jsi Kakashi,“ ulevila si Tsunade, když ho konečně našla sedět na chodbě.
Byla noc a on zrovna sledoval hvězdy, které šly jasně vidět. Neodpověděl hokage a jen zamručel.
„Děje se něco?“ chtěla vědět a posadila se vedle něj.
„Nic,“ odsekl, ale nepodíval se hokage do tváře. Zvedl hlavu a zadíval se do stropu.
„Zase umírá mě někdo důležitý a já zase zůstávám na živu. Je to spravedlivé? Nikdy jsem nedokázal nikoho zachránit. Svého otce, senseie, své nejlepší přátelé a teď ani Hanayu. Ona umírá a já jen tak sedím,“ šeptal potichu a hypnotizovaně hleděl na strop nemocnice.
„Omlouvám se Kakashi,“ ozvala se Tsunade. „Omlouvám se, že nemůžu nic udělat.“
„To není vaše vina. Omluvte mě, musím za ní,“ vstal a zamířil zpět do tmavého pokoje.