SasuSaku (ItaSaku) *Pro Uchihy*/díl 4. - Zlom

Ráno Sakuru probudily paprsky slunce, které dopadaly na její tvář. Najednou cítila, jak ji někdo líbá na krku a pak jde přes ramena níž. Slastně se usmála a pomalu otevřela oči.
„Ou, promiň, lásko, nechal jsem se unést,“ usmál se Sasuke na dívku, naklonil se k jejím ústům a něžně ji políbil. Chvíli tam jen tak spolu leželi, zanedlouho se však Sakura odpojila.
„Ehm, kolik je hodin?“ zeptala se s úsměvem.
„Kso, to už bude jedenáct!“ zaklel Sasuke, když si uvědomil, že jsou pozvaní na oběd k tomu dědulovi, bývalému feudálnímu pánovi. Okamžitě vyskočil z postele, posbíral oblečení a utíkal do koupelny. Sakura si ještě lehla na postel a v duchu přemítala nad událostmi minulé noci. Bylo to krásné, pomyslela si s blaženým úsměvem. Je pravda, že včera se bála a měla o tom pochyby, dnes už však toho, co udělala minulou noc, vůbec nelitovala, ba naopak, byla neskonale šťastná. Asi za hodinu už byla dvojice připravená. Sakura měla opět obléknuté to kimono, které měla na sobě onu včerejší noc. Sasuke musel uznat, že je neodolatelná, a kdyby to alespoň trochu šlo, nejraději by se po ní vrhl, ale věděl, že už nemají času nazbyt. Rozešli se tedy směrem feudální dům.
Hned při vchodu je už vítaly dvě služebné, jako by to byli nějací velevážení hosté. Sasuke to nějak nevnímal, ale Sakura si tuto pozornost nesmírně užívala, nejvíc ze všeho však ty žárlivé pohledy služebných, když pochopily, že právě ona je ta vyvolená, která kráčí po jeho boku.
„Konečně jste tady, už jsem Vás očekával!“ zvolal děda ihned při jejich vstupu do místnosti a běžel se za nimi přivítat. Se Sasukem si potřásl ruku. Sakuru však políbil. Celá zčervenala, byl to skutečně velmi šlechetný pán, opravdový gentleman. Ihned je usadil. U stolu seděla ještě jeho manželka, jeho syn, nynější feudální pán Mechové země a jeho žena. Se všemi se pozdravili pokývnutím hlavy. Pak feudální pán jen zatleskal a do sálu přinesli služebné a sluhové jídlo.
„Neostýchejte se a jen si berte!“ zvolal zvesela dědula a hned se sám natahoval pro největší kus kuřete. Sakura se jen usmála a mírně pokývla hlavou na znamení díky. Netrvalo dlouho a bývalý feudální pán se pustil do žhavého rozhovoru se Sasukem. Probírali všechno možné ohledně Konohy a klanu Uchiha. Jelikož Sasuke toho o nejnovějším dění v Konoze moc nevěděl, nezřídka padl nějaký dotaz i na Sakuru. Mrzelo ji to, ale z tónu hlasu toho dědka Sakura vypozorovala, že ji asi nebude mít moc v lásce a to kvůli jedinému důvodu – dobrovolně opustila rodnou vesnici. Musela přiznat, že nad tím, že ji vlastně zradila, ještě nepřemýšlela. Cítila se trapně, ale bylo jí to úplně jedno. Pro ni bylo nejdůležitější to, že právě prožívá nejlepší období ve svém životě, a bylo jí úplně jedno, jestli se toho Konoha účastní, nebo ne. Feudální paní, na první pohled tichá dívka, ne o moc starší jako Sakura, se však brzy rozpovídala a tak si mezi sebou ty dvě začaly příjemně konverzovat. Sakura však nemohla přestat alespoň jedním ouškem poslouchat rozhovor Sasukeho a toho dědka. Nevěděla proč, ale předtím, než Sasukemu pověděl, že se tady Itachi před týdnem objevil, byl hodně zachmuřený a přemlouval Sasukeho, aby se na pomstu vykašlal. Měla takový dojem, že před Sasukem stále něco tají. Pak se k němu těsně nahnul a něco mu pošeptal do ucha. Ta zpráva Sasukeho vyloženě zaskočila, bohužel, ani Sakura nebyla schopná porozumět tomu, co říká. Mluvil příliš tiše. Každopádně ihned po té vstal od stolu.
„Sakuro, pojďme,“ řekl rázně.
„Moc Vám děkujeme za oběd, a já za informace, Mimarou-sama,“ uklonil se Sasuke a svižnou chůzí se rozešel ke dveřím.
„Arigatou,“ uklonila se Sakura a rozběhla se za ním. Služebné je opět vyprovodily. Sakura se snažila ze všech sil zachovat klid, ale co bylo moc, to bylo moc. Na ulici na Sasukeho vyjela.
„Sasuke-kun, co si sakra myslíš, že děláš, proč odsud chceš tak rychle pryč?“ zastavila se a vysmekla ruku, kterou jí držel.
„Sakuro, pokud jsou informace od toho dědka správné, Itachi je stále v Mechové zemi, a nejen to, schovává se kousek od jedné vesnice, která je deset kilometrů jihozápadně. Musíme si pospíšit, abychom ho tam zastihli!“ odbyl Sakuru Sasuke a znovu se rozešel směrem k hotelu. Sakura byla sice trochu naštvaná, ale rozhodla se, že přetrpí úsek, než Sasuke naplní svou pomstu a pak už bude jen její. Neodmlouvala proto a rozběhla se za ním. Zanedlouho byli připraveni vyrazit.

Mlčky skákali lesem. Sasuke se vyloženě plně soustředil na svou pomstu a Sakura ho nechtěla rušit, a tak se také nechala unášet svými myšlenkami. Najednou se Sasuke prudce zastavil. Sakuru to vylekalo, ale rychle zareagovala a podařilo se jí zastavit hned vedle Sasukeho.
„Co se děje?“ otočila se udýchaně k Sasukemu. Ještě než jí stačil odpovědět, ze stromu proti nim seskočili Kisame, Konan a Tobi. Sasuke okamžitě zareagoval a tasil svou katanu, která se střetla s Kisameho samehadou. Než si Sakura však stihla uvědomit, že je chycena do Tobiho genjutsu, bylo už pozdě.
„Sakuroo!“ slyšela jen zoufalý Sasukeho křik a matně viděla jeho postavu, jak se ji snaží zachytit před pádem ze stromu. Nestihla to. Najednou jen ucítila, jak dopadla někomu do náruče. Byla to Konan a rychle s ní utíkala někam do neznáma. Sakura k ní chtěla promluvit, ale rázem upadla do bezvědomí.

Poznámky: 

Slovíčko Závěrem
Opět gome, že tenhle dílek vyšel s takovým spožděním :c(( Moc mě to mrzí, ale to víte, osobní problémy :c((. Doufám že mě proto pochopíte :c)). Snad se Vám dílek líbil. Na nový se můžete těšit asi 27.5.2009 (vím, je to o týden a dva dny později, než vyšel tenhle díl, ale mám teď nabitý program a tak si chci být jistá, že to stihnu napsat ;c))). Jo a taky jste si možná všimili, že předchozí díl má trochu přehozený název, není to díl 3. a 4., ale pouze 3. a to z prostého důvodu - po cenzuře, kterou mi provedli při dávání předchozího dílu na Konohu ho podstatně zkrátili, takže už prostě neměl délku dvojdílu. A ještě poslední gome za to, že je tenhle dílek tak krátký :c(( Příště se opravdu pokusím o delší ;c)). Tak to je snad všechno,

S Pozdravem, Vaše Shiori Uchiha :c**