Duhový květ II. - Záchranná mise začíná, Dattebayo

Tsunade byla po probdělé noci naprosto vyčerpaná. Její hlava byla těžší než kámen, a co chvíli bouchla o desku stolu, přeplněnou papíry. Mezi všemi těmi lejstry se povaloval také jakýsi seznam. Na tomhle malém kousku papíru byla zapsána spousta jmen, ale jen čtyři byla podtržena červenou propiskou. Tihle čtyři se měli podílet na nejdůležitější misi. Jejím úkolem bylo získat lék na záchranu Sakury.
"Shizuneee!" zařvala stále ještě rozespalá Hokage. Dveře její kanceláře se rozletěly téměř okamžitě. Dovnitř vběhla Shizune v pyžamu.
"Ano, Hokage-sama! Přáááá..." její ústa se ale otevřela k mohutnému zívnutí, takže větu nedořekla.
"Shizune, potřebuji, abys mi sem okamžitě přivedla tyhle čtyři!" prohlásila stručně Hokage.
"A..Ale proč teď? Vždyť jsou teprve čtyři ráno?!" Shizune se znovu neubránila zívnutí.
"Vím..." řekla Tsunade, "ale s touhle misí nesmíme otálet ani minutu navíc... Je to otázka života a smrti." konstatovala s povzdechem Tsunade a dál už se nezmohla na jediné slovo. Představa, že její nejlepší žákyně a pomocnice je v ohrožení života ji naprosto ochromila.
Na sestavení záchranného týmu vydala veškerou svou zbývající energii a teď už si chtěla jít pouze lehnout. Mávnutím ruky Shizune naznačila, že má jít a vrátit se, co nejdřív to půjde. Shizune její gesto pochopila, jedním ladným skokem se spustila z okna a zmizela mezi domy. Tsunade si položila hlavu na stůl a zavřela oči.
Ze spánku ji ale po malé chvíli vyrušilo klapnutí dveří.
"Tsunade-sama, tady jsou ti čtyři, které jste chtěla přivést." a s těmito slovy opustila Shizune pracovnu a šla si znovu lehnout.
Tsunade pomalu otevřela unavené oči a spatřila před sebou čtyři ninji. Napůl spící se pomalým krokem pohybovali po její kanceláři a neprojevovali známky aktivity. Tsunade si povzdychla.
"Tak tohle bude těžké. Vyslat je na misi v tomhle stavu. Ale není tady jiná možnost." Tsunadin mozek už dávno vypověděl službu a tak se vzdala nadějí na vymyšlení nějakého plánu či strategie.
"Naruto, Neji, Shikamaru, Hinato." zvolala rázně Tsunade, až se všichni lekli a alespoň částečně probrali z polospánku. Jak se po chvíli dozvěděli, byla jim uložena nejdůležitější mise, na které zavisí život. Neúspěch se stal nepřijatelným a po propuštění z kanceláře se všichni okamžitě šli připravit. Asi po deseti minutách se všichni znovu sešli u hlavní brány.

U brány

"Naruto, zase jdeš poslední... Proč ti vždycky všechno tak trvá???" vyjel na rozespalého Naruta okamžitě Shikamaru.
"Shikamaru-kun, gomen. Já... nemohl jsem najít svou ochrannou čelenku." odpověděl stále ještě ospalý Naruto.
"Co je mi do toho, žes ji nemohl najít..." chtěl pokračovat v hádce Shikamaru, ale větu nedořekl, protže mu do řeči skočil Neji.
"Hele vy dva, naše mise je velice důležitá. Takže se tu přestaňte dohadovat a Naruto, ty příště přijdeš včas."
Neji svým proslovem ukončil konverzaci a opustil Konohu. Shikamaru ho následoval, ale Naruto se loudal, nelíbilo se mu, že musí Nejiho poslouchat. Nakonec ale přeci jenom vyrazil, vždyť Sakuřin život závisí na jejich týmu. Poslední vyrazila Hinata, která se stále ještě červenala po setkání s Narutem, a také z představy, že s ním teď stráví mnoho času. Lesem se míhaly čtyři obrysy postav, opouštějících vesnici. Byl na ně celkem zvláštní pohled, ale přeci jenom se nakonec dohodli a společně zmizeli za blízkým obzorem, kde se brzy objeví první paprsky ranního slunce.