Holka od vedle - 17.Vítej doma

„Moc se ti omlouvám za to, co jsem řekla…“ šeptla Sakura kamarádce do ucha, když se objímaly.
„Já se taky moc omlouvám… nemysleli jsme to tak,“ dodal Naruto a spokojeně je obě objal.
„V pořádku… byli jsme všichni naštvaní,“ usmála se Maya a zavřela oči. Ten okamžik souznění se svými přáteli chtěla zachovat. Ale oni se pak od ní odtrhli.
„Stejně to ale od nás bylo hnusné,“ namítl Naruto.
„Nepopírám, že se mě to dotklo, ale už je to šest let… vše je za námi,“odvětila šťastně Maya. Pak zvedla pohled a podívala se do těch nejkrásnějších očí na světě. A to už si myslela, že je to pryč.
„Je to už dávno… Mayame,“ podotkl Sasuke a polkl. Zkrásněla za ty roky a on pochopil, komu patří jeho srdce.
„Řekla jsem, že se ještě uvidíme, Uchiho,“ odvětila Maya. Oba od sebe odvrátili pohledy. Byli si až příliš nejistí těmi lety.
„Tak kdo nám pomůže Mayu přestěhovat zase do Konohy?“ optal se jich neadresně Kakashi.
„Já bych šel, ale zajdeme se Sakurou na oběd,“ zavrtěl Naruto hlavou a objal kolem pasu svou přítelkyni a skoro snoubenku.
„Sasuke?“ optal se Kakashi modrovlasého, který mírně nevnímal. Až po tomhle se probudil a podíval se na něj. Kakashi zopakoval svou otázku.
„Klidně,“ kývl hlavou Sasuke.
Pak se všichni navzájem rozloučili a rozešli se směrem k Hokage, aby jí řekli, že odchází z vesnice. Tsunade při té příležitosti dala Mayi klíče od jejího nového bytu a uvítala ji oficiálně doma.
„Kam vlastně jdeme?“ zeptal se jich neadresně Sasuke, když byli kousek za vesnicí. Vrtalo mu hlavou, kde Maya celou tu dobu bydlela.
„K sídlu organizace. Je tam ubytovna pro Lovce,“ odpověděla Maya milým hlasem.
„Jak je to daleko?“ zajímalo Sasukeho.
„Půl dne cesty od vesnice. Ale není to u hlavního sídla. To leží jinde. Tam nikdo, kdo nesložil slib mlčení, nesmí vkročit. Jen Lovci,“ odvětila opět Maya. Její otec je předběhl, a tak běžela vedle Sasukeho.
„Jaké to je, být Lovkyní?“ zeptal se jí Sasuke.
„Někdy kruté, ale naplňující. Máš pocit, že děláš něco velmi užitečného pro všechny,“ přiznala Maya.
„Proč jsi nás nikdy nepřišla navštívit?“ otázal se jí na rovinu Sasuke, když byl Kakashi hodně daleko vepředu.
„Já… z vesnice jsem odešla a nerozešla jsem se se svými přáteli v dobrém. Až na Hinatu. Ta za mnou jezdila každý měsíc, zatímco táta každý týden, pokud jsme neměli nějaké úkoly. Proto jsem nepřišla. Nebyla jsem na to připravena. Naštěstí to ale dopadlo líp, než jsem čekala,“ odvětila upřímně Maya.
„Ale proč jsi nikdy nepřišla za… mnou?“ nechápal Sasuke. Maya se na něj udiveně podívala a když zahlédla jeho psí pohled, tak se lítostivě usmála.
„Znamenalo by to, že bych se setkala i s nimi a to jsem považovala za nemožné. Teď už ale ne,“ prozradila popravdě bělovláska a zase se zaměřila na cestu před sebou.
„Nechodil jsem vždycky jen s nimi,“ namítl naštvaně Sasuke.
„Já nebyla ve vesnici. Do Konohy jsem ani nepáchla, protože jsem měla spoustu úkolů mimo. A vidíš, jak to dopadlo, když jsem dostala misi z Konohy. Hned jsem musela zůstat,“ odsekla Maya.
„Proč jsi ale zůstala, když ses neměla v plánu vrátit?“
„Měla jsem to v plánu!“
„Ale kdy?!“
„Za pár let.“
„Už jich uplynulo šest!“
„Nějakej dobrej v matice.“
„A co bys čekala… jsem ve všem nejlepší.“
„Jak jsi skromný!“
„Rozhodně skromnější než ty.“
„Já se nikdy ničím nechlubila. Vím, že mám své chyby. Jako každý jiný člověk.“
„Proč ses teda vrátila?“ vyjel na ni Sasuke.
„O tom… bych se s nikým raději nebavila,“ zavrtěla Maya smutně hlavou a přidala. Už se s ním nechtěla o ničem bavit.
„Mayame!“ křikl na ni zezadu Sasuke, ale ona stejně nezpomalila. Jen dobíhala svého otce.
„May-chan…“ šeptl Sasuke, když ji doběhl a položil jí ruku na rameno, „Nemyslel jsem to zle.“
„Ale ta skutečnost zlá je. S tím nic nenaděláš,“ odvětila Maya a opět běžela po jeho boku. Nedokázala vzdorovat.
„Vím, ale stejně se omlouvám,“ řekl rozhodně Sasuke.
„To je od tebe milé,“ usmála se na něj poprvé za tu dobu Maya, ale pak od něj pohled ihned odvrátila. Kakashi na ně čekal na konci lesa.
„No konečně. Měli bysme si pohnout,“ kývl na ně Kakashi.
„Jasně. Teď povedu já,“ prohlásila rozhodně Maya. Až do šesté hodiny večerní nikdo z nich nepromluvil. To už dorazili na to místo.
Byla to taková malá vesnička, kolem které se táhly hradby a v níž se stále pohybovali zahalení Lovci nebo Lovkyně. Ale neměli na hlavách kukly. Ty se totiž nosily jen na mise a dávali jim je jejich nadřízení při vysvětlování úkolu.
„Je to tady… malé,“ podotkl zmateně Sasuke. Odhadoval, že je tam něco kolem sta lidí.
„Lovců není moc,“ odvětil Kakashi.
„Myslel jsem, že jsou něco jako ninja vesnice,“ namítl Sasuke.
„Ano, to také jsou, Tohle je jedna z mnoha osad, kde přebýváme. Máme jich skoro deset, což je výhodné – když se nám něco stane, máme okamžitě kam jít. Navíc jsou ty vesnice dokonale kryté a nikdo, kdo do nich nebyl zaveden někým jiným, je nikdy nenašel,“ vysvětlila mu to Maya.
„To je vás tak málo?“ nechápal Sasuke.
„Myslíš na všechny ty zločince co běhají venku?“ odvětila Maya. Přikývl.
„Nechci se chlubit, ale máme velké schopnosti. Soustřeď se na chakry těch Lovců a uvidíš, jak moc jsou silní,“ vyzvala ho Maya.
Sasuke tedy pohlédl do vesnice a skoro omdlel. Měli obrovské chakry. Něco jako Kakashi a to už je co říct.
„Ale jak to, že jsou tak silní?“ optal se Sasuke Mayi, když přicházeli k vesnici, jejíž bránu hlídala jednotka lidí v černém.
„Výcvik. Je o hodně tvrdší než u vás. Já ho podstupovala čtyři a půl roku. Některým se to protáhne i na deset let. Zní to neuvěřitelně, co?“ opáčila Maya.
Sasuke kývl.
Když procházeli kolem strážců brány, tak si Sasuke všimnul, jak se se strachem v očích dívají na Mayu. A když vešli do vesnice, tak to bylo ještě horší. Všichni jí šli z cesty.
Procházeli kolem nějaké slepé uličky, když tu z ní najednou vyletěla mrtvola černovlasého muže a nad ní se vesele smála nějaká blondýnka, kterou vzápětí srazil někdo k zemi kunaiem. A to bylo jasné, že jsou to Lovci. Sasuke na to jen nechápavě hleděl. Tázavým pohledem se podíval na Mayu. Ta sledovala jeho pohled a pokývala hlavou. Lovec, který zabil blondýnku byl hned pryč.
„To je souboj Lovců. Kvůli zakázkám. Když někdo dostává lepší zakázky a ty víš, že máš na to, abys to udělal líp, tak toho Lovce vyzveš na souboj. Buď zabiješ nebo budeš zabit,“ řekla nevzrušeným hlasem Maya.
„Taky jsi někoho… kvůli misi… zabila?“ zajímalo Sasukeho.
„Ne. Nikdy jsem to neměla zapotřebí. Ale spousta jich na mě zaútočila. Nyní se můžou pyšnit jen jménem na Desce poražených. Proto mi všichni jdou z cesty. Bojí se, aby neskončili stejně,“ odpověděla Maya. Opět klidně.
„Ty, že bys je zabila?!“ Sasuke měl co dělat, aby se nerozesmál. Maya se zastavila a vražedně se mu podívala do očí. Instinktivně se stáhl, když v nich uviděl záblesk šelmy. Byly nebezpečné. Stejně jako ona. Právě si uvědomil, co všechno musí umět, aby byla tak dobrá. Musela být nejlepší, aby přežila.
„Mám ti jednu vrazit, hošánku?“ optala se ho nebezpečně Maya. Sasukemu se zdálo, jako kdyby ještě trochu povyrostla.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Sasuke a Maya se opět zklidnila.
„V tom případě můžeme pokračovat,“ usmála se na něj mile.
Potom je zavedla do svého bytu, ale nechala je čekat v kuchyni, aby si mohla zabalit v soukromí. Nechtěla, aby se jí hrabali ve věcech.
V noci u ní v bytu přespali a až následující ráno se vydali na zpáteční cestu do Konohy. Cesta proběhla celkem rychle a ještě před obědem byli ve vesnici.
Odnesli věci do jejího bytu a Maya si je rozestavěla v kuchyni, aby si to mohla později vybalit.
„Jdu nás ohlásit k Hokage. Uvidíme se na obědě,“ prohlásil Kakashi a zmizel.
Maya se pustila do rozbalování krabic.
„Nechceš pomoc?“ optal se jí Sasuke.
„Ne, díky. Jdi domů a uvidíme se někdy jindy,“ odvětila Maya s úsměvem.
Sasuke se vydal ke dveřím a když byl u nich s rukou na klice, tak se zastavil a otočil se.
„Vítej doma, May…“ usmál se na ni a odešel. Maya se za ním ještě chvilku dívala, než se probrala, zavrtěla hlavou a pustila se do zabydlování. Na přemýšlení bude mít dost času u toho.