Jen normální holka - 5.Návrat(y) 2/5

„Tak to tě musím zklamat. Pracuju v týmu s Krushem a dvojčaty,“ zavrhl její návrh Kakashi. I když mu lichotila její snaha.
„Počkej, já něco vymyslím… už vím! Budu ti vařit!“ prohlásila nadšeně Ant.
„A umíš to?“ měřil si ji pochybovačným pohledem Kakashi.
„Ty!“ sykla Ant a hraně ho praštila do ramene. Pak se společně zasmáli. Ale to už byli u jeho domu.
„Vítej doma,“ řekl Kakashi a otevřel jí dveře.
„Máš to tu hezky zařízené,“ pochválila mu Ant dům, když jí ho celý ukázal a sedli si v obývacím pokoji na pohovku.
„Díky,“ usmál se Kakashi.
„Tak pojď jdeme spát,“ zavelel Kakashi, když si ještě pár hodin povídali o Konoze za uplynulé čtyři roky.
„Já spím tady?“ zajímalo Ant a ukázala na pohovku. Nevypadala moc pohodlně, ale byla zvyklá i na horší.
„Ne. Ty se vyspíš u mě v ložnici. Já budu spát tady. Jsi přece host,“ řekl Kakashi, ale netvářil se moc nadšeně.
„To ale nejde. A taky nejsem host. Jsem tady v podnájmu, proto budu spát na gauči. A ty jdeš stejně zítra do práce a já budu jenom trénovat, takže se dobře musíš vyspat ty a ne já. To je mé poslední slovo. Jdu do koupelny,“ prohlásila rozhodně Ant a šla okupovat vanu.
Už tam byla dvacet minut a Kakashi se začal bát, že se utopila, proto zaklepal na dveře.
„Klidně pojď dovnitř, už si jenom vysuším vlasy a odejdu,“ řekla v odpověď na nevyřčenou otázku Antisha a odemkla mu dveře. Kakashi vešel, ale málem se zase vrátil zpátky. Doposud ji viděl jenom v plášti, ale nyní na sobě měla upnuté triko s krátkými rukávy a krátké šortky, v nichž vynikla její dokonalá postava. Vlasy, které měla kratší než když odcházela, měla rozpuštěné a krásné jí rámovaly obličej. A ještě se na něj tak nádherně usmívala. Teď už si tím byl jistý. Zamiloval se do ní. A to až po uši.
„Žiješ, Kakashi?“ zamávala mu před obličejem rukou a tím ho probudila.
„Jo, jasně. Už jsem se bál, že jsi se utopila,“ odvětil. Zase nabyl pevnou půdu pod nohama.
„Neboj. Umím se dobře potápět,“ zasmála se Ant, popadla své věci a hrnula se ven z koupelny. Ale za dveřmi se zastavila. Kakashi si totiž právě sundal svou masku a jí zatrnulo. Nechápala, proč schovává tu andělskou tvář pod šátkem.
Raději se otočila a odešla do obýváku, kde měla ustlanou postel. Ale v mysli stále měla jeho obličej. Byl tak krásný… ale o 14 let starší než ona… ale ten obličej… celých 14 let… a ta postava… - něco takového se odehrávalo v jejím nitru. Nakonec usnula… i když se jí nespalo moc dobře.
Ráno vstala už před pátou, celá rozlámaná. Zvedla se z postele a pořádně zakřupala všemi svými klouby, ale to nepomohlo… celé tělo ji bolelo. Tak se vydala do kuchyně a přichystala jim snídani. Pak si sedla ke stolu a zahleděla se ven z okna.
„Dobré ráno. Jak jsi se vyspala?“ optal se jí Kakashi, když chvilku před šestou dorazil do kuchyně. Oblečený a s katanou na zádech.
„Ale jo, šlo to,“ odvětila Ant a podívala se na něj ospalýma očima, pod kterýma měla obrovský kruhy, až to Kakashiho vyděsilo.
„Říkal jsem ti, že se tam vyspím já,“ káral ji, když snídali.
„V pohodě. Raději budu zničená já, než ty…“ odvětila Ant a letargicky zírala na dno hrnku, z něhož předtím pila mléko.
„Můj pokoj je ti k dispozici, já musím na hlídku. Přijdu až večer. Měj se dobře,“ rozloučil se Kakashi a odešel.
„Čau,“ řekla Ant a z posledních sil se doplazila do jeho pokoje. Ani nezaregistrovala jeho výzdobu a padla na postel, kde ihned usnula. Spala až do odpoledne, ale probudila se absolutně čilá a hned se rozhlédla kolem sebe, protože si na nic nepamatovala. Byla ve větším pokoji, s obrovskou postelí (i tři lidé by se na ní pohodlně vyspali), křeslem, pár skříněmi a stolem, u kterého byla židle.
Když si Ant prohlédla celý pokoj, tak se vydala do kuchyně, kde něco snědla, pak se oblékla a vydala se ven. Chtěla si zatrénovat v lese.
Zrovna šla okolo čtvrti Hyuuga, když tu potkala Hanabi, mladší sestru Hinaty.
„Ahoj, ty jsi Hanabi Hyuuga?“ přistoupila k dívce, mladší o pár let, Antisha. Hanabi si ji pozorně prohlédla svýma levandulovýma očima, a pak kývla.
„Je Hinata doma?“ optala se jí Ant.
„Ano. Ale trénuje s otcem. Nebylo by vhodné je vyrušit,“ prohlásila Hanabi povýšeneckým tónem.
„Dobře, tak díky za informace. Ahoj,“ řekla Ant a odešla. Mířila za vesnici kolem arény, kde zrovna Naruto trénoval Rasengan. Ant litovala ty stromy, co to schytaly. Naruto byl silný.
„Čau, Naruto. Jak vidím, tak už ti to jde,“ řekla Ant a přistoupila k němu. Dnes na sobě měla zase svůj plášť, protože nechtěla, aby někdo zahlédl její arzenál zbraní dřív, než je nutné.
„Jde mi to už čtyři roky. Ale tys to vlastně neviděla… co tady děláš?“ odvětil Naruto a na chvíli ustal v tréninku a pokynul jí, aby šla k němu.
„Jdu si zatrénovat do lesa. Musím dohnat ten ukecanej včerejšek. Taky se připravuješ na jouninské zkoušky?“
„Taky, taky. Prý to letos bude dost těžký,“ povzdechl si Naruto a oba se pohodlně usadili na zemi, by mohli kecat.
„Já si myslím, že to zvládneš. Kdes nechal toho úchyláka Jirayu? Chtěla jsem ho pozdravit,“ zajímalo Ant.
„Ten úchylák zase úchyluje. Co s tím naděláš,“ pokrčil rameny Naruto a oba se zasmáli.
„Ty jsi stejný,“ zasmála se Ant. Ještě si pamatovala, jak ji oba špehovali v koupelně.
„Héj! Ale na Kakashi-senseie nemám. Ten je věčně zažranej do Jirayových knížek,“ bránil se Naruto.
„Kakashi?! Asi mu budu muset prolízt knihovnu.“
„A jak se k němu chceš dostat?“ nechápal Naruto.
„Normálně. Odemču si, po schodech dojdu do jeho pokoje, a tam mu prolezu knihovnu,“ objasnila mu svůj plán Antisha.
„Jak víš kde má knihovnu?“
„Bydlím u něho,“ prozradila Ant. Naruto zalapal po dechu.
„Ty bydlíš u Kakashiho?! Pane bože, vždyť je to můj sensei… to není možný…“ Naruto se chytal za hlavu. Metaforicky.
„Hele, klidni hormon, Naruto. Nic s ním nemám. Jenom u něj bydlím, než si postavím vlastní dům,“ zasmála se Antisha jeho výrazu.
„Proč si chceš stavět dům?“
„Protože s ním nechci pořád bydlet.“
„Ale proč rovnou stavět?! Nechtěla by sis nějakej koupit?“
„Máš nějakej na mysli?“ chytila se toho Ant.
„Jo. Dům vedle toho mýho je prázdnej. Sice je šíleně velkej, ale tobě by to nemělo vadit ne?“
„Ááááá, jsi nejlepší, Naruto!“ skočila mu Ant okolo krku.
„Co?! Proč?!“ nechápal mladík ten náhlý projev náklonnosti.
„Jdu si ho hned koupit, ať Kakashiho moc dlouho neotravuju! Ahoj a až budeš něco potřebovat, tak přijď. Jsem tvým dlužníkem. Pá,“ prohlásila Ant a rychle utekla pryč. Zamířila za Tsunade, která jí řekla, kdo se o to stará a poslala ji k tomu muži. Ten jí dům ukázal a Ant se hrozně moc líbil. Domluvila si tedy cenu a datum nastěhování. Od toho dne za týden. Byla v sedmém nebi.
Potom se konečně vydala do lesa, kde se rozhodla trénovat na svém oblíbeném místě. A začala přivolávacím jutsu.
Od té doby, co cestovala, tak její chakra zesílila a ona byla schopna použít přivolávací jutsu několikrát za sebou, tak se rozhodla, že se naučí přivolávat i jiná zvířata.
Tak se tedy řízla do prstu a udělala si pár tetování – jedno na levé rameno, další jí kamarád udělal na pravou lopatku a poslední měla na levém kotníku. Když si totiž vytetujete svou krví na tělo japonský znak pro zvíře, které chcete přivolat, tak to má stejnou váhu, jako svitek. O jeden takový se Ant starala – díky němu přivolávala opičího krále Enmu a jeho syna. Antisha tedy uměla přivolávat hned několik zvířat – opici, tygra, sokola a krokodýla.
Nyní neváhala a přivolala si Stimgu, svého obřího sokola.
„Ahoj, Stimgo,“ usmála se Antisha.
„Zdravím, Antisho. Už jsi mě dlouho nezavolala,“ podotkl sokol.
„Neměla jsem důvod. Ale dnes by se mi hodilo, kdybys mě hlídal. Aby se sem nikdo neproplížil. Varuj mě, pokud tady někde blízko narazíš na něčí chakru, ano?“ řekla Antisha.
„Rozkaz, madam,“ odpověděl sokol a už se jí vznášel nad hlavou a hlídal její bezpečnost. Antisha se usmála. Milovala všechna zvířata, která přivolávala. Se všemi si rozuměla, a proto jim šly skvěle kombinované přeměny a boj.
Jakmile byl sokol ve vzduchu, tak Ant začala cvičit. Jako vždy si udělala z jednoho stromu ježka, a pak se do něj snažila strefit svým taijutsu, ale když ji to přestalo bavit, tak tasila obě své katany a rozsekala tomu stromu celý kmen napadrť. Strom už byl dávno nemocný a Ant mu tímhle pomohla. Nikdy si nic necvičila na zdravých stromech. Vždy kácela jen ty nemocné.
Už se stmívalo, když se Ant celá unavená vrátila do vesnice a Kakashiho domu.
„Ahoj, kde jsi byla?“ zajímalo Kakashiho, který dělal v kuchyni sklapovačky.
„Trénovala jsem v lese,“ odpověděla Ant a rychle uvařila večeři. Pak se oba najedli.
„Jdi do koupelny, já umyju nádobí. Dneska spíš povinně v posteli,“ prohlásil přísně Kakashi.
„Jsem v pohodě. Ty se ale musíš vyspat. Slyšela jsem, že jdete zítra na nějakou důležitou misi,“ namítla dívka.
„Já to zvládnu,“ řekl Kakashi.
„Ne!“ odsekla Ant a zmizela v koupelně. Kakashi přesto pohovku neroztáhl. Dostal nápad.
„Kakashi, kde mám polštář a deku,“ vletěla Ant jako tornádo do jeho pokoje, kde si v klidu četl knihu při svitu malé lampičky.
„Tady,“ odvětil Kakashi a ukázal na místo vedle sebe.
„Nebudu spát s tebou v jedné posteli,“ prohlásila Ant.
„Nic jiného ti nezbývá. Jinak se nevyspíš a nepůjdeš zítra na oběd s Ino a Shinem,“ odsekl nevzrušeně Kakashi.
„Jak o tom víš?“ nechápala Ant.
„Vím všechno,“ usmál se Kakashi a konečně zvedl oči od knihy. A zase jen polkl. Ant v pyžamu vypadala až moc vyzývavě. Sklopil tedy oči zase ke knize.
„To je úkol Páté a ne tvůj… no to je jedno. Dobrou noc,“ řekla Ant. Kakashi už doufal, že si to rozmyslela a čekal na to, až se prohne matrace vedle něj, ale nic se nedělo. Zvedl tedy oči a uviděl, jak Ant bere deku a polštář a míří s tím ven z pokoje.
Kakashi hned vyletěl z postele a stoupl si před ni. Teď zalapala po dechu Ant. Měl na sobě totiž jenom šortky.
„Nikam nejdeš, mladá dámo,“ prohlásil a vzal jí ty věci.
„Tak fajn, ale až se ráno probudíš plnej modřin, nic mi neříkej. V noci totiž provozuju taijutsu,“ vyhrožovala Ant, ale stejně si lehla do postele a zakryla se.
„Postel je dost velká, abych unikl z tvého dosahu. Dobrou noc,“ popřál Kakashi. Ant mu přání oplatila a on zhasl.
Ant byla unavená a hodlala brzy usnout, jenže jakmile zhasl, tak si začala až moc uvědomovat jeho přítomnost a celá se roztřásla. Sice byl na druhé straně postele, ale stejně to bylo moc blízko. On se cítil stejně. Nakonec ale oba usnuli.
Ráno se Ant probudila na něčem velice pohodlném a měkkém. Ale bylo jí divné, že má nohy zkroucené v nepřirozeném úhlu. Pomalu otevřela oči a málem omdlela. Ležela totiž na Kakashim, který ji objímal a jejich nohy byly zapletené v jednom chumlu. Ant se bála pohnout. Zavřela a znovu otevřela oči, protože si myslela, že spí, ale opak byl pravdou. Nespala.
V noci se jí sice zdály lehce nemravné sny o Kakashim, ale byla si jistá, že to nebyla skutečnost, ale jen její fantazie.
Ani se nepohnula a znovu zavřela oči a snažila se usnout. Bylo jí to totiž příjemné. Ale najednou pod sebou ucítila cuknutí. Dokázala si živě představit ten Kakashiho překvapený pohled.
Začal sebou mrskat, ale ona dělala, že spí tvrdě. Chtěla vědět, jak se z toho vyvlíkne (doslova… ten chumel nohou byl šílenej). Nějakým zázračným způsobem vymotal svoje nohy a jemně se otočil na břicho, přičemž Antishu položil na záda a jemně zpod ní vytáhl ruce.
Ant si myslela, že odejde, ale místo toho na sobě stále cítila jeho pohled. Najednou se jí těsně vedle ucha ozval jeho dech a ona se zachvěla. Pak uhnul a pohladil ji. Od ucha ke klíční kosti. Antisha ten dotek cítila ještě chvíli po tom, co odešel. Roztřeseně otevřela oči a přesvědčila se, že je sama. Prsty si přejela dráhu toho dotyku a usmála se. Pak vstala a vydala se do kuchyně. Tam se Kakashi pokoušel udělat snídani.
„Snažíš se o sebevraždu?“ optala se ho Ant, když stála za ním. On byl tak zabraný to „vaření“, že si jí ani nevšiml. Proto sebou cukl.
„Nějaká vtipná, hned po ránu. Příště vstaň dřív než já,“ řekl Kakashi rozladěně a ustoupil, aby to mohla udělat za něj. ‚Jó, kdybys tak věděl,‘ uchichtla se Ant v duchu.
Kakashi si po té poslední větě uvědomil, že nechce, aby vstávala dřív než on. Pak by ji nemohl sledovat spící. Vypadala tak nevinně…
„Jo, Kakashi, nevím, jak dlouho budeš pryč, a tak jsem ti chtěla říct, že jsem si sehnala dům a za týden se tam můžu nastěhovat. Takže tě tady budu otravovat už jen pět dní,“ prohlásila Ant, když snídali.
„Jak sis sehnala dům tak rychle?“ nevěřícně si ji prohlížel Kakashi.
„Díky Narutovi. Řekl mi, že dům vedle jeho je na prodej, tak jsem zašla k Hokage, ta mi dala adresu majitele a já budu mít dům,“ popsala to ve zkratce Ant.
Kakashi zatoužil zabít Naruta… kdyby aspoň nemusel na tu prokletou misi, ale ne… on musel a ještě k tomu na dva týdny.
„To je… skvělé,“ řekl Kakashi, ale znělo to zklamaně. Nebo se to Antishi jen zdálo?!
„Už bych měl jít. Tak se opatruj a dávej na sebe pozor,“ rozloučil se Kakashi a rychle odešel.
„Ať se ti nic nestane!“ křikla za ním Ant, než se za ním zavřely dveře. Umyla nádobí, oblékla se a vydala se za Hinatou. Chtěla ji konečně pozdravit.
Tentokrát nepotkala Hanabi, a tak v klidu vešla do domu hlavní rodiny. Tam potkala služebnou, která jí řekla, že je lady Hinata ve svém pokoji. Popsala Antishi cestu a ona se tam vydala.
Během pár minut stanula před dveřmi. Zaklepala a otevřela jí jiná osoba, než si pamatovala… Hinata, kterou znala Ant, měla krátké vlasy, nejistý pohled a na sobě kalhoty. Tahle měla krásné dlouhé vlasy, milý a sebejistý úsměv a tmavě zelené šaty, jejichž délka dosahovala jen do poloviny stehen.
„Ahoj, Hinato,“ pozdravila Antisha a sundala si kápi.
„Antisho! Slyšela jsem, že nejsi mrtvá, ale nevěřila jsem tomu,“ vykřikla Hinata a objala ji. Pak ji vtáhla do svého pokoje a nařídila služebné, aby jim přinesla čaj a sušenky.
„Tak povídej, jak to všechno bylo,“ vyzvala Antishu Hinata.
„Na rozkaz Sanaty mě ANBU měli zabít, ale rozmysleli si to a pomohli mi utéct. Zabavili mi ochrannou pásku a já zmizela. Cestovala jsem a tak. Příští týden budu dělat jouninské zkoušky,“ řekla Ant ve zkratce.
„Já taky. Ale doufám, že s tebou nebudu muset bojovat. Určitě jsi silnější než dřív. I když jsem tě vlastně ještě nikdy neviděla bojovat,“ odvětila Hinata.
„Včera jsem potkala Hanabi a ta mi řekla, že tě cvičí tvůj otec, je to pravda?“ zajímalo Ant.
„Ano. Konečně se uvolil přijmout mě za skutečnou dědičku jeho postavení. Jeho výcvik je sice tvrdý, ale já jsem za něj ráda. Už mi věří.“
„To je super. Já bych se taky ráda učila nějaká specifická jutsu svého klanu, ale jaksi k tomu nemám příležitost,“ postěžovala si Antisha.
„V tom máš smůlu… tví bratři se sem asi moc nehrnou, co?“
„Určitě ne. To bude tím, že je všichni hledají.“
„Ale stejně se tu nedávno oba objevili,“ zamyslela se Hinata.
„Cože?“ nechápala Ant.
„Jo, objevili… Sasuke s tím Kabutem nebo jak se jmenoval ten zrádce ze Zvučné. Chtěli zabít Pátou, ale ANBU jim v tom zabránili. Oba si nakonec stejně odnesli jakýsi zakázaný svitek. Pár dní po nich tady byl Itachi s tím divným chlápkem, co je napůl žralok. Zabili dva jouniny, než se dozvěděli, že tady Naruto není. Zranili ještě pár lidí, ale pak to vzdali, protože si je vyhlédli ANBU,“ vyprávěla Hinata.
„O tom mi nikdo nic neřekl…“ povzdychla si Ant.
„Moc se o tom nemluví. Asi už bys měla jít. Za chvíli budu mít trénink.“
„Tak jo,“ souhlasila Ant, zvedla se a Hinata ji vyprovodila až před vchod do čtvrti.
„Tak ahoj a někdy se ještě stav, Antisho. Uvidíme se na zkouškách,“ rozloučila se Hinata. Obě se objaly.
„Čau,“ mávla na kamarádku Ant a jedním plavným skokem se ocitla na střeše. Pak utíkala do lesa, kde trénovala a na pomoc si opět přivolala svého sokola.
Až do zkoušek každý den poctivě trénovala a přitom ještě stíhala pomáhat Sakuře v nemocnici, setkávat se s přáteli a zabydlet se v novém domě, kde ale obsadila jen druhé patro. Každé totiž bylo děláno jako samostatný byt a ona byla rozhodnuta, že tam někoho ubytuje, ale až se vše uklidní.
Zkoušky proběhly v klidu, ale moc lidí je neudělalo. Vlastně jen Antisha, Naruto, pár starších ninjů a nakonec i Hinata, čímž byli všichni překvapeni, ale nejvíc Naruto. Od toho dne ji navštěvoval a někdy společně chodili na procházky a mise.
Jakmile se Ant stala jouninem, tak dostala novou pásku, ale tahle byla červená. A dost se jí líbila.
Žádnou misi ještě neměla, a tak jen trénovala. I když občas měla hlídku na hradbách, většinou i s nějakým ANBU, s nimiž se celkem spřátelila.
„Ahoj, Antisho,“ ozývalo se ze všech stran, když mladá kunoichi procházela vesnicí. Každý už věděl, že je živá. A všichni se s ní spřátelili.
Už na jejich pozdravy odpovídala jen kývnutím nebo prostým čau… jinak by jí hlasivky brzy vypověděla službu,
„Antisho! Počkej,“ ozval se najednou výkřik z jakési vedlejší uličky a Ant se zastavila. Poznala hlas Nejiho.
„Ahoj, Neji. Co se děje?“ usmála se na svého kolegu Antisha. Občas spolu hlídkovali na hradbách, a tak se znali lépe.
„Máš jít za Pátou. Asi budeme mít společnou misi,“ řekl chlapec s levandulovýma očima. Oba se tedy vydali k Tsunade.
„Dobrý den, lady,“ pozdravili ji slušně, než si všimli Naruta a Hinaty před jejím stolem. Na ně kývli a postavili se vedle nich.
„Takže, zavolala jsem si vás, protože máme problém, který vyžaduje tým schopných jouninů. Velitelem týmu bude Neji Hyuuga. V případném boji vy, Hinato a Antisho, se budete starat o obranu, zatímco chlapci budou útočit. Ale boje jsou nepravděpodobné. Antisha bude léčitelem týmu. Máte za úkol jít do země vln a tam najít skupinku ANBU, které jsme nedávno poslali na výzvědnou misi. Ještě se nevrátili a ani neposlali nějaké informace. Antisha je všechny zná, proto vás bude informovat až je potkáte,“ prohlásila Tsunade.
Naruto se tvářil nadšeně z tak důležité mise, Hinata se cítila mírně nejistě (připomínala tu Hinatu z dřívějška), Neji byl stále nezaujatý a Antishin výraz napjatý, než si uvědomila o jaký tým se jedná.
„Segori, Mutori, Krush a… Kakashi,“ šeptla Ant vyděšeně a Tsunade kývla.
„Správně. Máte za úkol je přivést zpět do vesnice nebo o nich zjistit jakékoliv informace. A ocenila bych, kdyby jste moc nezabíjeli,“ řekla Pátá a významně se podívala na Antishu.
„Nezabíjím bezdůvodně. Vždycky mě vyprovokovali!“ bránila se Ant a ostatní se na ni překvapeně podívali.
„Tím bych si nebyl tak jistá. (Antisha se nafoukla) No to je jedno. Prostě zabíjejte jen v sebeobraně. A vemte si sebou co nejméně zbraní, abyste nebyli nápadní. Hlavně ty, Antisho,“ nabádala je Tsunade.
„Co zase já!“ odsekla Ant.
„Sundej si ten plášť,“ vyzvala ji klidně Hokage.
„Ne,“ odsekla Ant.
„Sundej si ho! Nebo nepůjdeš na misi,“ vyhrožovala Tsunade. Ant nad tím okamžik přemýšlela, než shrnula plášť na zem. Její přátelé zalapali po dechu.
Ant na sobě totiž měla neuvěřitelné množství zbraní – na zádech dvě katany, v různě poschovávaných pouzdrech na těle kunaie a vrhací hvězdice a ve vestě svitky, kapsle, bomby a spoustu výbušných lístků. Na těle pod vestou měla připevněný Fuuma Shuriken (Větrný mlýn) a po délce celé levé paže vystřelovač jehlic (obyčejně skrytý pod rukávem).
„Vyhovuje?!“ zajímalo Ant, když se na ni všichni čtyři překvapeně dívali.
„No co… to je můj normální arzenál. Bez toho se od jistý doby nikam nehnu,“ prohlásila Ant.
„Tak na to zapomeň. Musíte být nenápadní. Sebou si vezmeš jen to nejnutnější, Antisho!“ rozkázala Tsunade.
„Ale tohle je to nejdůležitější,“ namítla Ant.
„Tak dost! Nech aspoň ten Větrný mlýn doma…“ prosila Pátá a dodala: „Stejně se nebude zabíjet.“
„Tak fajn,“ svolila Ant a hodila jí ho na stůl. Ozvala se šílená rána, že se divili, že se ten stůl ještě stojí.
„Jednu katanu,“ natáhla ruku Pátá.
„Ne… mé pěstěné miláčky mi nemůžeš vzít!“ bránila své meče zuby nehty Antisha, ale nakonec jí jednu katanu vzal sám Neji.
„Neji! Nenávidím tě!“ urazila se Ant a už mu nevěnovala jediný pohled. Jen se lítostivě podívala na své dvě nejlepší zbraně na stole Hokage.
„Antisho, proboha, vždyť je ti sedmnáct! Nechovej se jako malé dítě a naval sem svou vestu. Budete se snažit vystupovat jako normální lidé. Proto si sundáte i pásky,“ mluvila ke všem Pátá, zatímco stíhala peskovat Antishu. Ale ta jí odmítla dát něco dalšího.
Hokage se naštvala, vstala od stolu, přeskočila ho, dopadla na Antishu, kterou srazila k zemi a strhala z ní tu vestu. Pak jí vzala polovinu vystřelovačů, takže už na ruce měla jen pět. Všechno ostatní jí nechala.
„To mi nemůžeš udělat!“ křičela Antisha na Hokage nepříčetně. Tohle si k ní nikdo nikdy nedovolil. Milovala své zbraně a nehodlala se jich vzdát.
„Ale můžu, mladá dámo! Teď se konečně uklidni a vydejte se na tu misi. Pokud je ale nenajdete do pěti dnů, vraťte se,“ zavelela Tsunade a všichni poslušně odešli. I když Ant nechtěla.
„Prosím tě, o co ses to snažila?“ peskoval Antishu Neji, když se zastavili na střeše jejího domu, aby vymysleli plán.
„Pojďme dovnitř,“ pobídl je Naruto. Nechtěl, aby je někdo odposlouchával.
„Do nejvyššího patra,“ zavelela Ant a všichni zamířili do jejího bytečku.
„Máš to tu roztomilé,“ pochválila Hinata Antishi její kuchyň, kam zavítali a posadili se.
„Díky. Takže, Neji, k té tvé otázce… bez svých zbraní nedám ani ránu! Pátá si dovolila moc. Ale naštěstí mám vlastní zásoby. Počkejte na mě,“ prohlásila Ant a vydala se do svého pokoje, kde měla tajný sklad zbraní. Popadla jeden Větrný mlýn, který si hodila do baťohu, a jež následovaly bomby, kapsle a náhradní kunaie. Nezapomněla na výbušné lístky. Pak se vrátila k nim, ale v kuchyni byla jenom Hinata.
„Kam zmizeli?“ optala se jí Antisha.
„Sbalit si nějaké věci. Já jdu taky,“ řekla Hinata.
„Nechoď. Za chvíli tady budou. Půjčím ti něco svého. Nebo máš speciální požadavky?“ mrkla na ni spiklenecky Ant. Hinata zrudla a zavrtěla hlavou.
„Tak já ti tam něco hodím. I zbraně, jo?“ křikla na ni Ant ze své ložnice.
„Klidně. Díky,“ odpověděla Hinata a za pět minut už tam Ant seděla a kluci taky.
„Tak si promyslíme strategii…“ řekl Neji a pak tam rokovali celou hodinu než se domluvili. Pak vyběhli z vesnice pryč.
Nemohli běžet celou cestu, proto většinou jen šli. Když měli první zastávku, tak Ant na chvíli zmizela, aby mohla uskutečnit přivolávací jutsu. Přivolala si Stimgu, aby se podíval po jejich okolí a když ta je upozornil před nebezpečím.
„Jasně, kdyžtak za váma přiletím,“ řekl Stimga a odletěl pryč. Ant se vrátila ke svým přátelům a pokračovali v cestě do Země vln.
Byli na cestě už dva dny, ale stále nenarazili ani na zmínku o těch ANBU.
„To není možné… nemohli se přece jen tak propadnout do země,“ povzdechla si Hinata, když se usazovali nedaleko vesnice skryté v dešti, aby tam mohli přečkat noc.
„Ale mohli. I já ovládám to jutsu,“ odvětila Ant a podala jí kousek pečeného masa. S Hinatou nevěděly z jakého je to zvířete. Lovili totiž zásadně jen Neji s Narutem, protože dívky odmítaly zvířatům ublížit.
„Rozdělíme si hlídky. Ať se přihlásí první dobrovolník na dvě hodiny,“ vyzval je Neji. Přihlásil se Naruto.
„Dobře. Za dvě hodiny probudíš Hinatu, která pak probudí Antishu. Do probuzení pak budu hlídat já. Dobrou noc,“ řekl Neji a zachumlal se do své deky, aby se vyspal.
„Dobrou noc,“ dostalo se mu odpovědi a i ostatní si lehli. Kromě Naruta.