Záhada tváře - 16.kapitola - Nečekaná návštěva

Naruto, Hinata, Sakura, Shino a Kiba už byli skoro u své rodné vesnice, když tu na jedné mýtině uviděli postavu. Důvěrně známou postavu.
O kmen stromu tam seděla opřená dívka s hyení maskou na obličeji a jen si házela s kunaiem.
„Tenshi?! Tenshi-san!“ křikl na ni Naruto a s veselým úsměvem na tváři se k ní rozběhl. Rád ji zase viděl.
Zvedla k němu hlavu a kunai si nechala v ruce.
Naruto jí nabídl ruku a ona přijala, a tak ji zvedl na nohy.
„Ahoj, kam míříte?“ zeptala se Tenshi skupinky, kterou vedl Naruto. Všichni se podivili. Nikdy takhle se všemi nemluvila. Ale to nebylo to jediné, co a ní bylo divné… Sakura věděla, že je na Naruta naštvaná, ale právě to vypadalo přesně naopak!
„Domů, misi jsme už dokončili a co ty?! Máš misi?“ zajímalo Naruta.
„Už ne. Taky jsem ji dokončila,“ zavrtěla dívka hlavou.
„Tak to se s námi můžeš vydat do Konohy… měli bysme si pospíšit, Hokage-sama bude určitě chtít slyšet naše hlášení,“ prohlásila Sakura. Spěchala do vesnice. Cítila se nejistě v blízkosti Kiby. Podívala se na něj a všimla si, že se k němu Akamaru tiskne a snaží se být co nejdál od Tenshi.
„Jasně,“ souhlasila nadšeně Tenshi a společně se vydali do vesnice.
„A jakou jsi měla misi?“ optal se kamarádky Naruto.
„Poměrně snadnou,“ pokrčila rameny dívka.
„To asi jo, když tě na ni Tsunade pustila samotnou,“ kývl hlavou Naruto. Tsunade nepouštěla Shinobi moc často na mise samotné. Ale čemu se divit u tak skvělé kunoichi, jako je Tenshi!
„Už jsme skoro ve vesnici!“ zajásal Neji, když se přiblížili k bráně do svého domova. Těšil se na odpočinek po tak fyzicky náročné misi.
Vběhli bránou do vesnice a Tenshi se tam od nich chtěla odpojit.
„Kam se chystáš?“ zeptala se kamarádky Hinata udiveně, když si všimla směru její cesty.
„Domů?!“ odsekla Tenshi chladným hlasem. Hinata ji nepoznávala… zdála se být velice zvláštní. Už jen proto, že tak moc mluvila a Akamaru se jí očividně bál.
„Musíš přece podat hlášení Tsunade,“ namítl Kiba.
„Jo, pojď s námi,“ kývl na ni Naruto.
„Ok!“ souhlasila Tenshi a po jejich boku se vydala dál do středu vesnice.
Celá skupinka, se kterou tam šla i Tenshi právě procházela shromaždištěm před budovou Hokage, když tu najednou právě z té budovy, do níž měly namířeno, vyšel jeden mladík. Jejich kamarád, Sasuke. Ale byl k nim otočený zády, protože komunikoval s někým, kdo byl stále vevnitř. Pak se ale Sasuke otočil ke svým přátelům čelem, mávl na ně a vydal se k nim. Aby jim mohl povědět o všem, o co přišli.
Ale najednou se zastavil a pozorně se rozhlédl kolem sebe. Nakonec těkal pohledem mezi skupinkou přátel a dveřmi do budovy Hokage.
Jeho přátelé se na něj dívali překvapeně, ale jen do té doby, než z té budovy vyšla postava. Zahalená v černém hábitu, s maskou hyeny na obličeji. Ta stejná stála vedle nich. I oni byli v šoku.
„Chopte se jí! Je to zločinec!“ vyjekla postava vedle Naruta (budu ji nazývat nová Tenshi… stará Tenshi bude naše známá Tenshi, ju?!).
Naruto od ní poodstoupil, stejně jako ostatní a všichni těkali očima z jedné osoby na druhou. Netušili, která z nich je skutečná Tenshi. I když ta nová byla dost divná.
Ale raději nic nedělali.
Najednou se nová Tenshi rozesmála krutým smíchem. Stará Tenshi se postavila do obranné pozice.
‚Zmizte!‘ ozvalo se Narutovi i všem ostatním v myslích. Vyděšeně se rozhlédli kolem sebe. Ale zůstali na místě. Chtěli vědět, jak se to celé vyvine a jak to vlastně dopadne.
„Dobře sis je vycvičila… nechtějí tě zranit,“ podotkla nová Tenshi k té staré a postavila se do útočného postoje. Ostatní už chtěli zasáhnout, ale Tenshi, která stála před budovou Hokage je zarazila zvednutím ruky a oni ji poslechli. Věděli, že je v boji dobrá a nechtěli ji zklamat. Couvli tedy zpět.
„Áááno, dobře… jako vycvičení psi. Nechutní špinaví psi, které skrz naskrz prolezly vši… ty mezi nimi vlastně vyčuhuješ. Stále dodržuješ pravidla klanu… och, jak milé!“ zasmála se ošklivě nová Tenshi.
‚Drž tu svou proklatou tlamu!‘ ozvalo se všem najednou v myslích. Opět se překvapeně rozhlédli kolem sebe a pohled na starou Tenshi je jen utvrdil v jejich dohadech… stará Tenshi nechce mluvit nahlas, a tak s ní mluví telepaticky. A nějakým způsobem to slyší i ostatní.
„Ale, ale, tak ty takhle… vím, nic jiného neumíš! Jsem ráda, že se ti naše kekkei genkai vyhnula, zrůdo!“ prohlásila rozhodně nová Tenshi.
‚Já nejsem zrůda… jen nechápaví si to neuvědomují!‘ odsekla stará Tenshi dotčeně.
„Nemusím si nic uvědomovat, a tak bys mě měla poslechnout!“ odsekla nová Tenshi. Ta stará nijak nereagovala.
„Posloucháš mě vůbec?“ vyjekla nová Tenshi na tu starou. Byla odjakživa cholerická.
‚Koho?‘ zavrtěla stará Tenshi nechápavě hlavou.
„Svou starší sestru!“ křikla rozzuřeně nová Tenshi a strhla ze sebe masku a po ní i hábit. Všem se zatajil dech. Před nimi stála vysoká, starší dívka s kratšími temně rudými vlasy a stejně barevným očima. Na sobě měla složitě řešené zlaté kimono s černou mašlí. Vypadala dost nebezpečně.
„Závidíš, co?! Ty se můžeš odhalit jen v noci nebo tehdy, pokud je to někdo, komu zarytě věříš… i když… byla jsi vyhoštěna z klanu. Už to tak nemusí být!“ posmívala se staré Tenshi její sestra.
‚Stále dodržuji pravidla!‘ namítla Tenshi.
„To jsi hodná… ale stejně… dnes je ti osmnáct. Mohu použít klanové jutsu a osvobodit tě… když ti na tom tak záleží!“
‚A co za to chceš?!‘
„Vůbec nic!“
‚No to ti tak budu věřit, Akki…‘
„Dobře, něco chci…“
‚A co to je?‘
„Boj, ale…“
‚Ano?‘
„Bez těch tvých elementárních hračiček!“
‚Beze všeho.‘
„Aoi Tenshi Hoshi Himekage… dávám ti svobodu!“ prohlásila Akki a z rukou jí vytryskl proud bílého světla, který měl namířeno k její sestře.
‚Aka Akki Hinomaru Himekage… přijímám svobodu!‘ zaznělo všem v myslích a proud světla narazil do Tenshi.
„Tenshi!“ vykřikli Naruto, Sakura, Hinata i Jiraya najednou, ale než spadla omráčená na zem, tak ji stihl zachytit Sasuke, který ji na zem jemně položil.
„Akki! Jestli se něco nepovedlo…“ nedokončil větu výhružně Jiraya a ukázal své starší neteři zdviženou pěst. Vždycky malé Tenshi ubližovala. A Jiraya ji neměl rád.
„Povedlo se… ale je zrůda, a tak nevím, jak se na ní projeví, zrádče!“ odsekla nenávistně Akki. Všem se zdálo, že nemá kouska citu v těle. Pravý opak Tenshi.
„Jaká zrůda?!“ chystal se na ni rozběhnout Jiraya, ale někdo ho zastavil tím, že jej chytil za rameno. Otočil se a spatřil Sasukeho, který kývl dozadu, a pak se vrátil pět k ostatním okolostojícím divákům. Nevěděl, proč ji vlastně zachytil.
Tenshi se začala pomalu ale jistě zvedat a Jiraya se k ní ihned rozběhl, aby jí pomohl.
„Jsem v pořádku…“ šeptla Tenshi a sama vstala na nohy. Pak se postavila proti své sestře a kývla na Jirayu, aby odešel dál od nich. Mohlo by se to zvrtnout a Tenshi nechtěla nikomu ublížit.
„Čas na boj,“ uchechtla se zlomyslně Akki. Pak se rozhlédla kolem sebe a mlsně si jazykem projížděla přes rty. Tenshi věděla, co hledá.
„Ať tě to ani nenapadne… raději zmizíme z vesnice,“ řekla rozhodně Tenshi. To bylo poprvé, co tolik lidí najednou slyšelo její hlas. Sasuke se ihned narovnal a čekal na její další větu… ten hlas on přece znal!
„V žádném případě! Jen ať vidí, jak tě zničím!“ zasmála se nebezpečně Akki. Pak před sebe napřáhla obě ruce a něco rychle zasaelovala. Ale nic přitom neřekla.
Všichni si mysleli, že se jen předváděla, ale najednou Tenshi letěla vzduchem až k vrcholu budovy Hokage a tvrdě narazila do znaku ohně na jejím vrcholu. Ale nepadla dolů. Vypadalo to, jako kdyby tam visela, ale nikdo netušil za co. Bylo to podivné.
„Tak jak se ti líbí má síla?“ optala se setry Akki.
„Slabý!“ ozvalo se za červenovláskou. Ta ucítila jen tvrdý náraz do zad, a pak v zemi utvořila menší kráter. Přihlížející Shinobi nevěděli, co si o tom mají myslet. Vše na ně bylo moc rychlé a nepochopitelné. Ale když se od znaku ohně na budově Hokage začal sypat písek, tak to pochopili.