Tajemné
Nový den nová naděje. Úsvit dne někdy pomůže smutné duši, nebo zničí někomu život. Při východu slunce se probouzí nový host. Lidé už vědí, že je ve vesnici a že pomůže s bojem proti Madarovi, ale nelíbilo se jim, že je nájemný vrah z bingo knihy. Lidé se začínají probouzet a otevírají své obchody, aby si vidělali peníze, jiní zase přemýšlej jak nejlépe se zbavit Yuki, která se jejich nápadům směje.
Upustila jsem kunai ze zubů a chytla ho do levé ruky. Vzápětí jsem se odrazila a jako napjatá pružina vystřelila proti Ulízanci, který si snad ani neuvědomil, že jsem se nějak pohla. Vrazila jsem do něj plnou silou. Zpomaleně jsem vnímala, jak jeho tělo pode mnou padlo nazad, jak se paty odlepily od země, a zatímco jsme letěli vzduchem, lačně jsem se mu zakousla do krku. Do pusy se mi nahrnula horká krev a s její omamující chutí jsem musela blaženě zavřít oči.
Nechala tam Sasukeho jen tak ležet, však on se k ránu probere. Raději zamířila do druhého patra, k jeho pokoji. Byla zvědavá, jestli i on se nechá nachytat. Teď si to ale chtěla užít, proto její klon zůstal v úkrytu a ona sama otevřela dveře. Čekal ji šok, protože byl pokoj prázdný. Po chvilce však uslyšela šramocení a z koupelny vyšel Naruto, jen v kalhotách a tílku, s mokrými vlasy. Zkoumavě si Akki prohlížel. Nemohla na sobě jeho pohled vydržet. Dodával jí tolik neklidu.
„Shizunéééé!!!“ ozvalo se z kanceláře Páté.
„Ano, Tsunade-sama?“
„Zavolej mi sem Kakashiho. HNED!!!!“
Mezi tím, co shizune sháněla Kakashiho, Tsunade přemýšlela nad tím, co se před několika minutami odehrálo v její kanceláři. Musela si to všechno pořádně srovnat v hlavě.
K povídce: Povídka, která mě napadla asi před dvěma hodinama...ehm xD Víceméně taková...velmi podivná xD Někteří můžou soudit z názvu, jak asi dopadne...já jen prozradím, že je o Yondaimem T_T
Kurzívou jsou značeny myšlenky. Modrou minulost.
.
Stál na zemi a hleděl vzhůru. V modrých očích se mu odrážel jas plamenů šířících se po okolních stromech. Ty plameny rozjasňovali hlubokou noc, mohlo to i vypadat, jakoby rozjasňovaly obzor. To však byl jen ozářený kouř z lesa, jehož vypálená část se rychlým tempem rozšiřovala.
Konožští ninjové nebojovali se nepřáteli. To jim rozkázal. Měli zabránit ohni dostat se do vesnice, i když ani to se nepodařilo.
Doufal. Marně doufal, že tohle nebude muset udělat. Kdysi dávno to slíbil. Že bude ochraňovat vesnici a všechny její obyvatele...všechny přátele a lidi mu drahé, tak dlouho, jak jen bude moct. Ale teď...
Vítr zprudka zavlál. Odtrhl oči od nebe, na kterém nezářily hvězdy.
Ležela na dlážděné, tvrdé a chladné podlaze. Hořké a horké slzy jí stékaly z očí na podlahu, ale ani jednou nevzlykla. Ani se nasnažila slzy zastavit. Vždyť..vždyť..proč?říkala si a koukala na strop, zdobený květinami a vyřezávanými postavami.Co mám dělat? Proč mě odloučili od vesnice, ve které jsem vyrůstala, a od rodiny, kterou mám ráda? Mám v sobě jen démona, nic víc. Co s tím mají za problém? Nutkání ji přemohlo a ona vzlykla. Překulila se na bok a koukala do prázdna.[i]Proč mě musejí provdat do jiné rodiny?
Shikamaru premýšľal. To mu ide. Už tu skoro týždeň čakali na odpoveď od Tsunade a stále nič. Začínal byť pomaly nervózny. Ak tu bude musieť stráviť ešte čo len o deň naviac, zblázni sa.
„To je otrava!“
„Ale Shiki, nebuď tak nakvasený. Už ma s tým pekne štveš. Nič sa ti nepáči, stále brbleš ako keby si zjedol kilo citrónov. Však Chouji.“ Navážala sa doňho blondínka sediaca vedľa neho.
„Chrum. Hej, hej. Ino má pravdu.“
„Stavím sa, že je na nás taký odporný, lebo už dlho nevidel svoju milovanú Temari.“ Ďalej zabŕdala Ino.
Oči klouzaly po bráně do vesnice, jenž byla v minulosti tak velkolepá. Opíral se o hůl, přemýšlel, jestli má vkročit, nebo zůstat stát u brány a vzpomínat na dobu, kdy byl ještě malý kluk. Zvědavost, kterou oplýval až ke stáří mu nedala a on krátkými kroky vešel dovnitř. Byla noc, hvězdy zářily na obloze a on se usmíval. Nikdo na jeho tváři neviděl úsměv od té doby, co byl malé dítě. Od té doby, co se to stalo. Černé oči měl přivřené bolestí, která ho sužovala.
„Takže konečne. Myslel som, že vám ani nestojím za tu pozornosť.“, zasypel spoza kamennej masky.
„Radšej sa rovno vzdaj, ináč si koleduješ o problémy.“, ozval sa Kakashi.
„Vzdať sa? Nikdy! Moju slobodu mi už nikto nevezme, naopak. To vy by ste sa mali vzdať.“
„Nevidím jediný dôvod prečo!“, ozval sa Naruto a jeho klony zaútočili na Ishioma. Ako náhle sa ale priblížili na vzdialenosť pol metra, rozplynuli sa v dyme.
Sensei klečela na zemi v nemocničním pokoji, koukala na šedivé nebe a promlouvala v myšlenkách s nejvyšším: Otče, je to hrozně dávno, co jsme spolu mluvili, ale doufám, že jsi nezapomněl, kdo jsem. Asi máš mnoho práce, takže tě nebudu dlouho zdržovat. Vím, že nejsem nějak zvlášť dobrej člověk, ale prosím, pane, neber mi ho. Neber mi toho, koho tak strašně moc miluji, pokud budeš něco žádat na oplátku, splním to, jen mi ho, prosím, neber.
„Je to dlouho, co jsem tě viděl tohle dělat,“ ozvalo se nečekaně za ní.
Probudil se, ale nemohl se pohnout. Snažil se otevřít oči, ale neviděl nic.
Jen velmi pomalu a zvolna se mu vracelo vědomí a cit. Nesoustředil se, nedokázal ještě vyvinout dostatečnou činnost vůle k uvědomění si sebe sama. Pasivně začal poznávat svět kolem sebe, to, o čem věděl, čeho se dotýkal. Věděl, že leží na něčem měkkém. Poznával, že jeho tělo je něčím pevně omotáno. Obvazy?
Ještě před tím, než se Tsunade stala Hokage byla mezi Skrytou Listovou a Skrytou písečnou dohoda. V této dohodě stálo, že vesnice na sebe nebudou útočit, ale také že ani jedna nebude mít Jinchuurikiho. Na Konohu ale zaútočil Kyuubi a oni ho museli zapečetit. Sandaime se snažil Kazekagemu vše vysvětlit, ale tomu to bylo jedno. Prohlásil, že se pomstí, a dnes nastala jejich chvíle. Stovky písečných ninjú zaútočilo na Konohu. Zabili všechny, jen dva ninjové přežili....zatím.
Ranné slnko pomaly zohrievalo vzduch, ktorý chladil na pokožke. Noc bola studená, ale obloha dnes sľubovala teplý príjemný deň. Pred obrovskou, otvorenou, drevenou bránou stáli dvaja ninjovia. Ľudia ešte iba vychádzali z okolitých domov a tak cesta vedúca bránou von z dediny ešte nežila denným ruchom. Dvaja ninjovia vyzerali ako keby na niekoho čakali, síce prišli trošku skôr, ale pomaly už bol čas aby sa objavil aj ich sensej.
Takže, tady je první díl nové série a jakožto dívka v pubertálním věku :-D-je to romantika.
Jinak některé části mohou obsahovat menší spoiler, takže uděluji varování, všem čtenářům
Únos
Tma se snášela nad krajinou, den už se chýlil ke konci. Od severu vál studený vít. Jediné co ozařovalo spící krajinu byl měsíc. Byl zrovna v úplňku. Ovšem ne všichni považovali den za ukončený. Daleko za kopci stále někdo nespal. Z hlubokého úkrytu se stále ozývaly protivné zvuky. I mě štvaly. Snažila jsem se je nevnímat, ale byly stále víc a víc otravnější. Vztekle jsem pohodila peřinou na zem a vyrazila jsem ukázat tomu otrapovi, zač je toho loket. S dupotem jsem sešla až úplně na dno. Zvuky se začaly podobat štěbetání ptáčků.
Kabuto už byl celý zpocený. Orochimaru mu nařídil, aby z dívky vytrénoval bojovníka a naučil ji základním dovednostem. Na chvíli se mladík s vlasy v odstínu šedé zaradoval, jak si ušetřil práci, ale když si uvědomil, že sprovodil ze světa člověka, který byl s velkou pravděpodobností členem elitního komanda, začal toho litovat. Jediné, co dívka postrádala, byly vzpomínky, vše ostatní jí zůstalo, včetně odolnosti, obratnosti a umění zacházet se zbraněmi.
„Co podnikneme teď?“ optal se jí Kakashi, když vylezli ven z té budovy a vydali se ulicí… ani nevěděli kam.
„My asi nic. Ale já mám schůzku,“ opáčila Ant.
„A můžu se zeptat s kým?“ zajímalo Kakashiho.
„Nemůžeš,“ odsekla Ant s úsměvem a vydala se směrem ke středu vesnice.
Bylo sotva pár minut po půlnoci, když se v hale rozpovídaly kyvadlové hodiny. Na ně však už nikdo z ninjů nereagoval, byli tak naučení. Zato nejnovějšího, a prozatím utajeného, člena Akatsuki hlomození probralo. Prtě se rozbrečela. Deidara zakňoural z polospánku a natáhl nad dřevěnou bedýnku, v níž bělovlasé děvčátko spalo, ruku. Obvykle to zabralo. Pokud ne, následovalo noční krmení a kontrola plínek. Jinou další příčinu to nikdy nemělo.
„Temari.... Vrať se mi, prosím. Omlouvám se, ale bez tebe..... Vrať se prosím.“ říkal si pro sebe Shikamaru a seděl na posteli. Na protější straně byla mapa celého jejich světa. Od začátku do konce. Teď na ní spočinuly Shikamarovy oči a zastavily se na slepém bodě.
„Já tě najdu a dovedu zpátky.“ řekl Shikamaru a vstal. Nasadil si svou vestu i pásku. Zvedl ze země spadané kunaie a shurikeny podíval se po pokoji a zahlédl zapalovač co mu nechal Asuma.
Naruto vstal ,oblékl se a šel do kuchyně kde už na něj čekala Hinata se snídaní.
,,Dobré ráno Naruto-kun.“pozdravila Hinata a usmála se.
,,Dobré ráno Hinato.“řekl Naruto a sedl si ke stolu.
Hinata mu podala snídani a taky si sedla.
,,Budeš dneska trénovat?“ ptala se Hinata.
,,Ano otec mě chce naučít nějakou novou techniku.“odpověděl Naruto.
,,Aha?“
,,Mohla bys trénovat se mnou.“ navrhnul Naruto ale Hinata zakroutila hlavou.
,,Dneska to nepůjde musím si totiž něco zařídit.“řekla Hinata
,,Něco se stalo?“ptal se ustaraně Naruto
