Tajemné

Voňavú zelenú trávu už dávno nahradil studený biely sneh, krátke tričká s minisukňami sa vystriedali s príjemným kožúškom. Len jedna vec zostala stále rovnaká; radostné výkriky deti, ktoré neutíchali ani ráno, ba ani večer. Drevo v kozube potichu praskalo a vznikajúci ohník príjemne hrial na srdci. Proste obyčajný zimný večer každej šťastnej rodinky.

Uběhlo dalších několik hodin od té doby, co Naruto opustil můj pokoj. Seděl jsem na posteli. Kolena jsem si přisunul k tělu tak, abych si mohl o ně opřít bradu. Koukal jsem se dolů na své nohy, ale koutkem oka jsem nenápadně sledoval prosklené okýnko u dveří vedoucí ven. Občas se v něm mihla postava. Jen přeběhla kolem, ale na nějakého hlídače to bylo moc rychlé. Já jsem přesně věděl, kdo je tam.
Pozvedl jsem hlavu a hleděl jsem na dveře před sebou. Zamyslel jsem se. Pokud je moje teorie pravdivá, tak musím něco udělat. Dostat se odsud. Jak..?

Takže, povídka pro Charlie, doufám, že se bude líbit. trochu smutné, ale Zakuv život byl hold takový...jinak ty věty trochu sklonené jsou jejich myšlenky, aby se to nepletlo.
A pro ty, co nepochopí, odehrává se po boji na začátku třetí části chuninské zkoušky.

„Zaku, jsi v pořádku?“ položil svou ruku na hranu postele.
„Dosu,…už..už jo,“ řekl tiše a přes všechnu bolest se pousmál.
„Ten tě ale vyřídil. Zajímavá osoba, mít brouky v těle,“ řekl a mírně se zasmál.

„Shikamaru, díky.“ řekla Temari a usmála se na něj.
„Není zač.“ řekl a její úsměv jí oplatil. To už se Kabuto a Orochimaru zvedli ze země. Sasuke zamyšleně stál na místě.
„Tak Sasuke, hni sebou!!!“ zakřičel na něj Orochimaru. Shikamaru s Temari se k sobě postavili zády a oba si přáli, aby se Sasuke do boje nezapojil.
„Tak mě napadlo.... Teda.... No neví, jestli z tadyma vyvázneme živí, chci, abys něco věděla.... Miluju tě a nikdy tě milovat nepřestanu.“ řekl Shikamaru.

„Další souboj, Kuran a Bakuha Deima!“ oznámil rozhodčí.
Oba shinobi se dolů dostali tak, že téměř současně skočili přes zábradlí. Až na tuto akci, soupeři nemohli být více rozdílní. Deima měl krátké blond vlasy, tmavomodré oči a ležérní, skoro neupravené oblečení, Kuran vlasy černější než noc, oči stříbrozlaté a oblečen byl pomalu v obleku, jen kravata mu chyběla. A stejně rozdílně se i chovali.
Rozhodčí ohlásil začátek boje.

Při procházce vesnicí se Rae nemohla vynadívat na všechen ten život kolem. Hinata se ukázala jako dobrá průvodkyně, ukázala jí nejznámější místa a při popisování neřekla jedinou strategicky významnou věc. Rae to nevadilo, byla ráda, že konečně může dýchat čerstvý vzduch. Za téměř celý svůj život poznala jen prostory uvnitř laboratoře a těch několik vyvolených, kteří se o ni starali.
„Nemáš hlad?“ zeptala se najednou Hinata.
„Tak trochu,“ omluvně se usmála fialovláska.

Shenai se vzbudila s hlavou na Itachiho kolenech. Neklidně se zavrtěl. A pak uslyšela to, co jí celou dobu unikalo… táhlý vysoký hlásek, dívčí pláč. Lekla se, vyskočila a nechtěně přitom udeřila manžela do žaludku. Ten zasípal, ale než se mohl po chlapsku ohradit, byla pryč.
Zelenooká utíkala za hlasem a přede dveřmi se zastavila. U narychlo zhotovené kolébky postával Kisame s Deidarou, za jehož zády se krčil Tobi. Malá Keiko sice vřískala na celé kolo, ale její matka měla uslzené oči od smíchu.

Celý pokoj se utápěl v té podivné husté tmě. Ne...vlastně celý ne. Jen v rohu stála na zemi téměř vyhořelá svíčka a osvětlovala prostor kolem sebe bledým, mihotavým plamenem, který mohl každou chvíli zhasnout.

„To je krámů!!!“ bručel Jaden, zatím co listoval dokumenty ve Stopařské knihovně.
„Přestaň reptat a radši pohni!! Ať to je už hotový!!“ řekla otráveně Nami.
„Hmmm…“ odvětil stejně Jaden.
„Čau lidi!!“ ozvalo se vesele ve dveřích a v místnosti s zvedl vítr.
Papíry vyletěli krásně Jadenovi z rukou.
„…TY…!!!!“ otočil se vražedně na Naruta.
„Ups…!! Já- já nechtěl, Jadene!! Sorry!!“ začal omluvně mávat Naruto rukama.
„POJĎ SEM!!!!!!“ zařval na něj Jaden a už oba zmizeli ve dveřích.

Katara stále opět v kruhu, tvořeném ze svíček a měla zavřené oči. Zaujala bojový postoj a napřáhla před sebe bojovně ruce.
Několikrát se otočila dokola a rukama provedla několik výpadů, načež se oheň ze svíček vznesl do vzduchu a přesunul do oblasti mezi jejími dlaněmi.
Katara udělala rychlý výpad vpřed a ohnivá koule, co měla mezi dlaněmi, vystřelila v dlouhém ohnivém pruhu kupředu.
Katara otevřela oči, dosedla na trávu a zadýchaně se usmála.

Daisaku stál u břehu řeky, držel pečeť soustředění a měl rovněž zavřené oči.

Hitomi držela v rukou prázdnou láhev od vína a štrádovala si to k lednici. Bohužel v tu dobu se tam nalézal i Itachi, který si šel pro něco k snědku. Oba zároveň zvedli ruku a položili ji na kliku lednice. Ten dotek byl nepatrný, přesto však dokázal prolomit křehkou bariéru neviditelnosti.
Dívka hrozivě zaječela a praštila Itachiho první věcí, která jí přišla pod ruku. Tudíž prázdnou flaškou.

"Proč jdeme do hospody?" zeptala se Hinata. Karin se usmála a řekla: "Jen si něco kopíme a pak plůjdeme někam, kde si nikdo nebude moct vslechnout náš rozhovor."
Hinata přikývla a stejně jako ostatní vkročila do hospody. Ovanul jí pach cigaret a alkoholu a přestože bylo odpoledne, byla tady spousta zákazníků.
Juugovi dal Sasuke nějaké peníze a on šel koupit....
"Na co pro Boha saké?!" zeptala se Hinata překvapeně.
"Představ si, že k pití normálně." zasmál se Suigetsu a pomohl Juugovi s hromadou lahví. Pté se všichni zase vydali ven.

Blonďatý ninja seděl na zemi se zkříženýma nohama, cpal se odpornou zelenou kaší a při tom hlasitě mlaskal. Bělovlasé děvčátko právě usnulo. Moc dobře věděl, že pokud vezme za kliku, malá se okamžitě probudí. Jenže on měl hlad a po ruce neměl nic krom Prtiny večeře. Nejprve se otřásl, ale potom už do sebe cpal jednu lžíci za druhou, dokud nebyla miska prázdná. Vstal, říhl a položil ji na stůl. Chtěl se chvíli prospat, pro změnu na něj teď lezlo spaní. Sotva si lehl, zaslechl brumlání.

,,Tentokrát tě zabiju.“křičel Sasuke na Orochimara ale Orochimaru se jen smál.
,,Jsi slabý Uchiho.“řekl Orochimaru
,,Myslíš!”křikl Sasuke a chystal se k dalšímu útoku. Udělal několik pečetí a z jeho úst se vynořila obrovská ohnivá koule obohacená o trochu Kyubiho čakry a pustil ji přímo na Orochimara. Orochimaru ale dokázal nějakým zázrakem uhnout.
,,K sakru tohle není možný.”zuřil Sasuke

,,Tentokrát ti už Kyubi nepomůže.”řekl Minato

Sakura se pomalu probouzela do nového dne. Byla ji poměrně zima a taky, okolí bylo poněkud vlhké. Otevřela ospalé oči a rozhlédla se po místě, na kterém strávila noc. A v tuhle chvíli ji to došlo, ležela venku v mokré trávě. I ona sama měla oblečení nasáklé ranní rosou. Pomalu se posadila a slastně se protáhl. I když tuhle noc strávila venku, vypadala spokojeně. Něco ji stále překvapovala. Byl to neuvěřitelný šum okolí ní, ale když se rozhlédla, tak nic. Oddychla si, rukou si projela dlouhými vlasy, ale škrábla se!

Ráno jsem se probudila brzy, nevěděla jsem kolik je hodin nebo jestli slunce už vysvitlo. Poznala to, protože on tu stále byl a spál v křesle zakrytý dekou, které z něj pomalu padala. Posadila jsem se a chytla jsem ji. Zakryla jsem ho, ale on se probudil. Ucukla jsem sebou a trochu jsem se od něj vzdálila. Dobře jsem věděla jak jsou někteří lidé nevrlý, když jsou probuzení. On takový nebyl. Jen se protáhl a mlčky vyrazil ke koupelně, kde se ovšem nezamknul. Udivila jsem se jako by ani nevěděl, že jsem tu. No, co bylo to lepší, než kdy na mě byl naštvaný.

„Vše se odehrálo již před dávnými lety, ale já si to pamatuji jakoby to bylo včera…
O této události se toho moc nezachovalo, ale měl jsem u sebe list z kazekageho deníku, který byl zničen a ten jsem pečlivě uchovával, protože mi to nakázal. Smím to ukázat jen tehdy, až podle mě nadejde správný čas se s tím vytasit…“
List obsahoval toto:

[i]Dnes opět zapisuji do deníku pravidelnou zprávu, která jednoho dne poslouží jako pomůcka pro další generace nebo spíše smutný příběh.

K povídce: Povídka mě napadla a byla sepsána mezi předvčerejškem a včerejškem. Přemýšlela jsem o tom, co Nagato asi kdy udělal. Pro spoustu lidí mohl být hrdinou.
Btw, do žánru by se (vím, že to není žánr xD) mohlo zařadit i "smutné" xD Byla by tam půlka FF na konoze :D
Myšlenky kurzívou, minulost modře ^^

Seděl na široké vodovodní trubce. Země byla hluboko pod ním. I s jeho výcvikem by ho takový seskok zranil.
Původně sem šel proto, že jednou po dlouhé době byla vidět modrá obloha. Ale ta se nyní zase utápěla v šedivých mračnech a sluneční paprsky prostupovaly malými škvírkami v šedých masách. Nebe postupně tmavlo, až se začal k zemi pomalu snášet déšť.
Proč vlastně prší?

Střapatá blondýnka byla malinko nesvá. Vyhlížela z okna a sledovala svého bratra a jeho doprovod, jak opouští brány Vesnice ukryté v písku. Vzdychla a nasadila si na hlavu zašpičatělý klobouk s modrým okrajem. Shikamaru ji úkosem pozoroval. Jistě, že věděl, že tahle osoba dokáže skvěle bojovat, ale příliš nevěřil tomu, že bude schopná mít na povel celou vesnici. Ženské jsou otravné, pomyslel si v duchu a mávl nad vším rukou.