Miluješ mě?

Ležela na dlážděné, tvrdé a chladné podlaze. Hořké a horké slzy jí stékaly z očí na podlahu, ale ani jednou nevzlykla. Ani se nasnažila slzy zastavit. Vždyť..vždyť..proč?říkala si a koukala na strop, zdobený květinami a vyřezávanými postavami.Co mám dělat? Proč mě odloučili od vesnice, ve které jsem vyrůstala, a od rodiny, kterou mám ráda? Mám v sobě jen démona, nic víc. Co s tím mají za problém? Nutkání ji přemohlo a ona vzlykla. Překulila se na bok a koukala do prázdna.Proč mě musejí provdat do jiné rodiny? Abych jim nedělala ostudu? Abych se nakonec nevzpříčila vlastní rodině? Pomalu se zvedla a zavrávorala. Otřela si slzy do rukávu a udělala pár kroků.A vůbec, kdo mi dal to jméno? Ketako. Co vůbec znamená?

Zůstal vyjeveně civět.
"C-cože?" vykoktal ze sebe.
"Děláme to jen kvůli tobě. Neboj se," řekla postařší žena, zjevně matka chlapce, a prohrábla mu blonďaté, hebké vlasy.
"Já se nemůžu ženit!" vykřikl blonďatý kluk a prosebně se podíval na svou matku. Ta zavrtěla hlavou.
"Ale můžeš, Deidaro. Proč by si nemohl?"
"Já..já...kdo to je?"
"Nevím. Jen vím, že má v sobě Gobi no Houkoua." usmála se matka a odešla. Deidara se svalil na židli.Kdo mi to udělal? Proč já? Proč se já musím ženit? A za démona? přemítal. Po chvíli se zvedl a vyšel z té budovy, která měla být jeho domovem.

"Ketako!" poznal Deidara dívku, jak se k němu přitiskla. Poznal ji.
"Deidaro.." šeptla dívka a přitiskla se k němu."Já..budu se vdávat." Deidarovo stisknutí maličko povolilo.
"Já taky. Ale ne z vlastní vůle. Chci si vzít tebe." řekl a vzal její tvář do svých rukou."Podívej se na mě." zašeptal a Ketako zvedla oči a podívala se do modrých. Z hnědých očí se začaly řinout slzy.
"Deidaro...toužím po tobě. Nemůžu se ti ani touhou podívat do očí." Ketako sevřela Deidarovu košili v ruce.
"Kdo říká, že nás něco rozdělí?" řekl Deidara a jejich rty se setkaly. Když se oddálily, Ketako promluvila.
"Co tedy budeme dělat?"
"Nech to na mě." Deidara ji pohladil po tváři a vzal ji za ruku. Propletli si prsty a Deidara ji vedl temnou uličkou ke kostelu.
"Co chceš dělat?" zeptala se jej Ketako s rozbušeným srdcem.
"Uvidíš." usmál se Deidara, když přišli ke kostelu. Tiše, jako když déšť buší do dřeva, zaklepal. Kdosi uvnitř se pohnul a otevřel dveře na škvírku. Ze škvírky koukalo jedno zelené oko.
"Mistře," zašeptal Deidara, "teď je ta správná chvíle. Prosím." Mistr uvnitř rychle kývl a pustil je dovnitř.

"Kde je ta holka? Přijde pozdě na svatbu." Družičky běhaly sem a tam a breptaly o nepřítomnosti nevěsty.
V tu chvíli do místnosti vtrhla nevěsta - Ketako. Už byla ve svatebních šatech, ale ne v těch tradičních, bílých - měla černé, dlouhé šaty a vlasy rozpuštěné. Měla síťku přes obličej a černé rukavičky. Černá rtěnka, stíny, šaty - nic na ní nebylo veselé nebo bílé. Ani výraz.
"Ale, Ketako-san...to si nemůžete vzít!" ozvala se v náhlém tichu přivolaném vstupu Ketako, jedna z družiček.
"Ale ano, mohu." Ketako ji přejela chladným pohledem a vyšla vstříc svému vyděšenému otci.
"Ketako, to je nemožné!" zařval její otec, když viděl její úmysl.
"Ale je, otče. Nebo snad chceš říct, že ti konečně záleží na tvé dceři, kterou jsi celý její život nenáviděl? Za kterou si se styděl? Chceš snad říct, že si chceš to snad chceš o její svatbu vynahradit, jen abyses zbavil toho provinilého pocitu?" Otec mlčel. Beze slova či gesta zvedl paži a dcera se jí chytila.
Vykročili vstříc jejímu novému manželi. Byl zády k ní. Neměl bílou košili - měl ji černou. Měl sklopenou hlavu a naražený černý cylindr. Ketako se podivila. Možná její manžel také není rád, že se žení..
Ketako došla k oltáři. Otec se postavil vedle matky, která zděšeně přihlížela. Na druhé straně byli rodiče jejího manžela. Jeho matka plakala a jeho otec ji utěšoval..
"Sešli jsme se zde, abychom prohlásili tento pár manžely." Ketako neposlouchala obřad. Pořád pokukovala po ženichovi, připadal jí povědomý... Vycítila jakési zvýšení tónu kněze.
"Ano." řekla. Tomu slovíčku jako by se nechtělo ven, jako by vědělo, že už bylo jednou použito..
"...přítomnou Ketako Evelynn?" zeptal se kněz a podíval se na ženicha.
"A-ano." zachroptěl. Ketako ten hlas stále něco připomínal.
"A nyní si můžete dát manželský polibek." Kněz zaklapl knihu. Ketako se otočila o devadesát stupňů a pozřela svého manžela. Hrklo v ní. Celá země se s ní zatočila a pohlédla do těch modrých očí... Deidara.
Deidara vypadal stejně překvapený jako Ketako. Oba tam tak chvíli stáli a dívali se na sebe - nemohli tomu uvěřit. A pak, ačkoliv rodiče se po sobě udiveně podívali, si padli do náruče a jejich rty se setkaly.
"Splnil jsi slib." zašeptala Ketako do všeobecného potlesku."Přišel jsi v černém."
"Tak to bych měl dostat odměnu, ne?" šeptl Deidara a znovu ji políbil. Rodiče s otevřenou pusou zírali na pár. A lidé tleskali. Kdo ví, jestli kvůli úlevě, že démon půjde z jejich vesnice, a nebo kvůli nelíčenému štěstí.