Dívka ze záhrobí - 3. kapitola - Zbraň

Kabuto už byl celý zpocený. Orochimaru mu nařídil, aby z dívky vytrénoval bojovníka a naučil ji základním dovednostem. Na chvíli se mladík s vlasy v odstínu šedé zaradoval, jak si ušetřil práci, ale když si uvědomil, že sprovodil ze světa člověka, který byl s velkou pravděpodobností členem elitního komanda, začal toho litovat. Jediné, co dívka postrádala, byly vzpomínky, vše ostatní jí zůstalo, včetně odolnosti, obratnosti a umění zacházet se zbraněmi.
Znovu uskočil, ale tentokrát nebyl dost opatrný a praštil se zezadu do hlavy o stěnu. Rina k němu doběhla a než stačil cokoli udělat, přiložila mu svou zbraň k hrdlu. „Pohni se a podříznu tě,“ zasyčela nepřátelsky. „Takhle ty oplácíš člověku, který tě zachránil?“ ozvalo se ode dveří. Orochimaru k nim došel a přitom si dával velký pozor, aby jí nezavdal příčinu zaútočit. Postřehla na jeho tváři úsměv. Zarazila se. Nevěděla nic o svém zachránění.
„Posaď se, dítě,“ pokynul jí rukou a ona po krátkém zaváhání uposlechla, stále ještě malinko udivená.
„Kdo jsem?“ zeptala se bez okolků.
„Ztratila jsi paměť, to se prostě stává. Když jsme tě tenkrát našli, byla jsi už téměř bez šancí na přežití. Mučili tě, je to na tobě znát.“
„Ano, na to si vzpomínám.“ Ume se mihla v mysli vzpomínka na jednu z jejích prvních opravdových misí. „Ale já vás neznám.“ Sáhla si na ústa, aby zakryla nervozitu.
„Ta nemoc se asi zhoršuje,“ vypravil ze sebe Kabuto a pokračoval v plánu, na němž byli s hadím ninjou domluveni. Pak se obrátil ke svému pánovi, aby ho požádal o soukromou konzultaci.

Nechali Rinu o samotě, a mimoděk jí tak dali mnoho času k přemýšlení o vlastní identitě. Jistěže Orochimaru nebyl nadšen mladíkovým přiznáním, ale od svého plánu upustit nehodlal. „Ale vždyť ji posíláte na jistou smrt!“ namítl brýlatý a ignoroval pobavený smích svého pána a velitele.
„Přeci je už mrtvá, nebo snad ne? Jen jsme poněkud oddálili její cestu na druhý břeh,“ uchechtl se.
„A kdy to tedy celé vypukne?“ zeptal se lékařský ninja.
„Už brzy, můj milý Kabuto, už brzy.“

Orochimarův ďábelský plán počítal se dvěma hlavními protagonisty – Rinou a Akatsuki. Nyní kroužil ve vzduchu štětcem, až všude kolem stříkala barva a přemýšlel nad sdělením, které by Vůdce nejobávanější organizace vrahů světa Shinobi nedokázal odmítnout.

Nepříliš daleko od sídla Akatsuki došlo k nemilé nehodě. Obyvatelé nejbližší vesnice našli za kopcem oběšence, ale pečlivě ukrytého vzkazu si mohl všimnout pouze zkušený Shinobi. Vůdci Akatsuki se celá ta věc nějak nezdála a poslal na místo činu Itachiho. Ten po pečlivém prozkoumání terénu zašifrovanou zprávu objevil. Domyslel si, že ten nebohý chlápek se ve svém řemesle vyznal a ukryl vzkaz dřív, než ho dostali. Škoda ho.

Donesl poselství Velkému šéfovi. Po rozluštění dostali přesnou polohu místa, kde mělo dojít k útoku a také přesné datum. Vyšlo najevo, že mladík byl ochráncem oné malé vesničky a že ve stejný den měl být do ní převezen poklad nesmírné ceny. Vůdci zasvítily oči, ale situaci v žádném případě nepodceňoval. To celé mohla být léčka.
„Itachi, vyřiď Kakuzovi a Hidanovi, ať se za mnou zastaví. Jestli je to vážně past, tak alespoň budeme mít jistotu, že oni dva se vrátí…“