Jen normální holka - 5.Návrat(y) 4/5

„Co podnikneme teď?“ optal se jí Kakashi, když vylezli ven z té budovy a vydali se ulicí… ani nevěděli kam.
„My asi nic. Ale já mám schůzku,“ opáčila Ant.
„A můžu se zeptat s kým?“ zajímalo Kakashiho.
„Nemůžeš,“ odsekla Ant s úsměvem a vydala se směrem ke středu vesnice.
„No tak…“ dorážel Kakashi.
„Nic zajímavého… jen mám spicha s klukama,“ prozradila Ant.
„Se kterýma?“ pozorně si ji prohlížel Kakashi.
„Ty žárlíš!“ rozesmála se Ant.
„To není pravda!“ namítl Kakashi. „Jen chci, abys byla v bezpečí.“
„To není ten pravý důvod,“ odsekla Antisha.
„Tak dobře! Už nejsem nejmladší a bojím se, abys mě nevyměnila.“
„Ale ty, blázínku. To se nestane,“ prohlásila Ant rozhodně a políbila ho.
„Věřím ti. Ale řekni mi jména,“ nařídil jí nekompromisně Kakashi.
„Tak to ne! Jestli to chceš vědět, tak pojď se mnou,“ řekla naštvaně Ant a vysmekla se mu. Pak se vydala na kraj vesnice, kde, pod stromu u Akademie, seděli její přátelé (nakonec tam byly i holky) a vesele se bavili.
„Spokojenej, žárlivče? Uvidíme se zítra,“ rozloučila se Ant. Vtiskla mu rychlou pusu na tvář a vydala se za nimi.
„Ve stejnou dobu na stejném místě,“ křikl za ní ještě. Mávla na něj a on odešel pryč.
„Čau,“ pozdravila Ant své přátele.
„Ahojky. Kdes nechala Kakashiho?“ odvětila Sakura a uvolnila jí místo mezi sebou a Narutem.
„Někam šel. Co já vím,“ řekla Ant chladně.
„Pohádali jste se?“ zajímalo Ino, která seděla naproti ní.
„Jo. Ale dá se to přežít,“ mávla nad tím rukou Ant. Věděla, že Kakashi se jí teď bude za svou žárlivost omlouvat, ale ona ho chtěla potrápit.
„Čau, je tu ještě místo?“ zajímalo Leeho a Tenten, kteří právě dorazili. Ruku v ruce.
„Ale, ale, další pár,“ uchichtla se Ino a pustila je mezi sebe a Shikamara.
„Máš něco proti?“ zatvářila se Tenten jako vraždící maniak.
„Ne. Já to myslela v legraci. Ty už taky samýma misema nevíš, co to je,“ povzdychla si Ino a musela se chránit před Tenteninými přesně mířenými ránami. Ostatní se jen rozesmáli a rozpředli rozhovor mezi sebou.
„Překvápko!“ ozval se někdy kolem osmé večer výkřik (pořád tam seděli a kecali nebo jedli) a do středu kruhu, který utvořili padla vysoká blondýnka s velkým vějířem na zádech a vedle ní hnědovlasý mladík s červenými znaky na tváři a loutkou na zádech. Oba z Písečné vesnice.
„Ahooooj,“ pozdravila je parta přátel a Naruto s Antishou jim pomohli na nohy.
„Kankurou,“ usmála se Ant a objala dávného kamaráda.
„Antisho?“ vydechli oba překvapeně a ona se objala i s Temari.
„Jsem to já,“ odvětila Ant a nechala je, aby sedli vedle ní. Z každé strany jeden. Kankurou se bavil s ostatními, zatímco Temari s Ant a Sakurou, které jí vykládaly, jak se to celé před lety událo.
„Takže jsi byla ve všech vesnicích, ale v Písečné ne?“ ptala se Antishi překvapená Temari.
„Přesně tak. Ale mám v plánu tam někdy zajet,“ opáčila Ant.
„Tak to předtím napiš a dostane se ti nejvyššího uvítání,“ řekla Temari rozhodně.
„Proč?“ nechápala Ant.
„Přivítá tě sám lord Kazekage,“ prozradila Temari.
„Co?“ divila se Antisha.
„Ty to nevíš?!“ nevěřícně si ji prohlížela blondýnka.
„Co nevím?“ zajímalo Ant.
„Z mého nejmladšího bratříčka a tvého kamaráda se stala hlava vesnice.“
„Z Gaary?“
„Jasně.“
„No páni…“ vydechla Ant. Litovala, že do vesnice nedošla. Ráda by ho zase viděla.
„Nechali jste ho doma?“ zeptala se jí.
„Ne, je tady. Ale má hodně práce. Chudáček nevyšetří si asi ani chvilku na své známé, protože fakt nemůže,“ posteskla si Temari.
„To se tak změnil?“
„Jo.“
„V tom případě se těším, až ho potkám,“ zamyslela se Ant a vzpomněla si na kluka s neposednými červenými vlasy, kterému párkrát zachránila život.
Postupně všichni odešli, až tam zůstali jen Naruto s Ant a Temari se svým bratrem. Ostatní je už opustili.
„Tak já už půjdu,“ zvedla se Ant.
„Zrovna jsem to chtěl říct. Půjdeme spolu?“ odvětil Naruto.
„Že váháš,“ usmála se Ant a Naruto ji za pravou ruku vytáhl na nohy.
„My jdem taky,“ řekla Temari a stoupla si.
„Kde vlastně bydlíte?“ zajímalo Antishu, když šli po cestě směrem k jejímu domu.
„V komnatách pro doprovod Kazekageho. V hlavní budově,“ odpověděl za svou sestru Kankurou.
„Ještě umím mluvit, Kankurou!“ sykla naštvaně Temari a plácla ho do ramene.
„Kde jsi vlastně nechal svou kápi, Kankurou?“ optala se ho Ant.
„Změna módy,“ pokrčil rameny a všichni se zasmáli.
„Tady se od vás odpojíme. Čau,“ prohlásil Naruto, když byli na kraji jejich ulice.
„Ahoj,“ rozloučili se ostatní. Ant se s Temari a Kankurou objala, a pak se sourozenci vydali do středu vesnice a Ant po boku Naruta domů.
„Nechceš zajít ke mně?“ zval ji Naruto, když si odemykal dveře.
„Jsem unavená. Někdy jindy. Dobrou noc,“ zavrtěla Ant hlavou a šla o dům dál.
V ložnici padla vyčerpaně na postel a usnula.
Následující týden byl plný stereotypu – ráno chodila Ant přemýšlet a cvičit do lesa, odpoledne trávila s Kakashim a večer se scházela se svými přáteli. Ale Temari s Kankurou od té doby neviděla. Stejně jako Gaaru. Ale to se mělo jeden den změnit.
„Antie! Konečně jsem tě potkal i ráno ve vesnici,“ usmál se Kakashi na Ant a objal ji. Políbili se a vyšli směrem k Hokage. Nechala si je totiž zavolat.
„Chce se mi spát. To je týrání,“ nadávala Ant a pořádně si zívla.
„Cos včera v noci dělala?“ laškoval s ní Kakashi.
„Buď z ticha. Už u tebe nebudu spát. To jsem totiž ráno dočista nepoužitelná…“ řekla rozhodně Antisha.
„Uklidni se. To bude v pořádku,“ konejšil ji Kakashi.
„Nebude. Oba si nás totiž zavolala Hokage-sama. To asi bude konečně nějaká mise.“
„Netěš se. Hodlám se s Hokage domluvit, aby tě na žádné mise už neposílala. Nechci, aby se ti něco stalo,“ chlácholil ji Kakashi. Ale tímhle docílil jen toho, že Ant vyletěla jako čertík z krabičky.
„Tak to teda ne! Já budu chodit na mise. Od čeho jsem jounin. A ty mi nebudeš poroučet,“ odsekla Ant a vytrhla se mu ze sevření. Dál pokračovala před ním.
„Já ti ale nechci poroučet. Jen se bojím, aby se ti něco nestalo,“ objal ji zezadu Kakashi. Ant k němu otočila hlavu a řekla: „Já mám taky strach. Že se ti něco stane. Ale víš v čem je vtip? V tom, že každému se jednou něco stane. Vzpomeň na minule – Kisame tě málem zabil, ale dostala jsem tě z toho, i když jsem sama byla lehce zraněná. A před čtyřmi lety mě zasáhla rána od ocasého démona a ještě jsem tady. A…“ nedokončila Ant, protože ji přerušil, „Ta rána ti ale nebyla určena. Vrhla jsi se před ni. Takže jsi vlastně byla zraněná dobrovolně.“
„Puntičkáři,“ zasmála se Ant a políbila ho.
„Manipulátorko,“ řekl Kakashi, když ho od sebe odtáhla. Poznal, že by mu na misi chyběla.
To už ale stáli před pracovnou Hokage. Patřičně se upravili a vešli dovnitř.
„Dobrý den, lady,“ pozdravili slušně a uklonili se.
„Tak pojďte sem. Ráda vás vidím v tak dobré náladě,“ usmála se na ně mile Tsunade a pokynula jim, aby šli blíž k ní.
„A my vás rádi vidíme po tak dlouhé době,“ odvětila Ant.
„Mám pro vás misi,“ přešla k věci Hokage.
„Typu?“ zajímalo Kakashiho.
„Ochrana osob se určuje podle jejich postavení. Toto je tedy… mise typu A. Možná dokonce S,“ prozradila Pátá. Oba se podivili. Muselo jít o někoho velmi vlivného a důležitého.
„Jak dlouho by to mělo trvat?“ optala se jí Ant.
„Podle toho, jak vás bude potřebovat.“
„Inkognito?“ položil otázku Kakashi.
„Ne. Ale pokud možno, tak oba jako ANBU. Ty jsi byla ANBU, Antisho, proto by to neměl být problém. Masku a plášť máš tady,“ podala Tsunade Antishi temně rudý plášť a opičí masku.
„Ten mě moc neskryje,“ podotkla Ant nevzrušeným hlasem.
„Jsi návnada,“ řekla Tsunade.
„Aha,“ usmála se Ant, ale Kakashi se rozzuřil.
„To přece nemůžete myslet vážně, Hokage-sama. Použít sedmnáctiletou holku jako návnadu,“ namítl Kakashi naštvaně. Pomalu začínal křičet.
„Je mi osmnáct! A ty do toho lady Hokage nemáš co mluvit!“ zakřičela na něj Antisha.
„Ale já…“ nedořval Kakashi.
„Ticho bude!“ přerušila ho Hokage, „Takže, váš vztah mi sem laskavě nepleťte. A tu návnadu jsem myslela jako vtip, Kakashi. Prostě musíte jít vidět, abyste tím odstrašili případné ninji. Každý se lekne dvou ANBU.“
„Ehm, ehm,“ odkašlala si Ant.
„Jistěže… každý kromě naší Antishi, která jich porazila pět ve třinácti letech,“ opravila se Tsunade.
„Tak jsem to sice nemyslela, ale máte pravdu. Kdo je ta osoba?“ zajímalo Ant.
„Osoby. Máte na starosti tři lidi,“ odpověděla Pátá.
„Dobře, ale jaké?“ optala se jí, už mírně naštvaně, Ant.
„Nás,“ ozvalo se za nimi a ze stínu vyšly tři postavy. Všechny Ant znala.
Nalevo stál chlapec se střapatými hnědými vlasy, s loutkou na zádech. Kankurou. Napravo stála Temari se svým vějířem a uprostřed byl v krásném modrém rouchu Gaara.
Kakashi s Ant hned poklekli před lordem Kazekage.
„Zdravím vás, lorde,“ ozvalo se dvojitě kanceláří a Gaara se usmál.
„Vstaňte. Jsem rád, že nás budete doprovázet právě vy dva,“ řekl Kazekage a mrkl na Antishu, která cudně sklopila oči a Kakashi se na ně žárlivě podíval.
Gaara a jeho sourozenci přešli k Hokage, aby se s ní pozdravili.
„Jaká je povolená výzbroj?“ zajímalo Ant. Tsunade se na ni pozorně podívala a natáhla před sebe ruku.
„Ne, znovu ne…“ posteskla si Ant. Měla na sobě totiž zase plášť a svůj obvyklý arzenál.
„Ale ano. Pokud se nenaučíš mě poslouchat, tak tvé zbraně zůstanou u mě,“ horovala Tsunade, zatímco ostatní se na ně překvapeně dívali.
„Ale už jste mi minule vzala celou vestu, jednu speciální katanu a Větrný mlýn. A polovinu kunaiů. Prosím, Hokage-sama. Slibuji, že aspoň z těch katan sundám jed, ale víc po mě nechtějte,“ řekla Ant. Ostatní (i sám lord Kazekage) začali zadržovat smích.
„Ty máš na těch katanách jed?“ vyjela na černovlásku Pátá rozzuřeně.
„Vždyť to víte. Minule jsem vám to říkala,“ mávla nad tím rukou Ant a svůj plášť si přitáhla blíže k tělu.
„To je jedno. Dej mi jed, jednu katanu a vestu. Zbytek si můžeš vzít,“ svolila Tsunade.
„Dejte mi minutu, ať si to stihnu přendat do batohu a budeme spokojení všichni,“ usmála se uvolněně Ant. Tsunade začala nabíhat tepna na krku a začala rudnout. Byla naštvaná.
„Zdrhej,“ šeptl Kankurou směrem k Ant, která kývla a připravila se na útěk.
„Antisho Uchiha! Jak si představuješ postavit se proti hlasu vesnice?“ zařvala na ni Tsunade. Ostatní o kousek ustoupili, jak se lekli, ale Ant se tvářila unuděně.
„Úplně normálně! Mám plnit misi, tak mi to nekažte tím, že mi vezmete mou standardní výbavu!“ odsekla klidně Ant.
„S-standardní vý-bavu?“ vyprskl Kankurou a rozesmál se.
„Hahaha, velice vtipné, Kankurou! Já vás chci ochraňovat, ale naše milá lady Hokage mi to vůbec neusnadňuje!“ prohlásila Ant naštvaně. Její sebeovládání vzalo jejich smíchem za své.
Tsunade už na ni chtěla zase začít křičet, ale Gaara zvedl ruku.
„To by stačilo, lady Hokage. Myslím si, že s touto kunoichi nemá cenu se hádat. Nechte ji, ať si sebou vezme co chce,“ zastal se jí lord Kazekage. Ant se na něj vděčně usmála a on na ni spiklenecky mrkl.
„Je mi líto, ale nemohu vyslyšet vaše přání, lorde Kazekage. Tato kunoichi je natolik schopná v boji beze zbraní, že není nutné, aby ji váha jejích zbraní stahovala k zemi a jinak bránila v pohybu,“ namítla Tsunade.
„Pravda. Pak jí tedy odeberte to, co považujete za nutné,“ souhlasil.
„Zrada,“ zamumlala si pro sebe Ant, ale Temari ji slyšela a rozesmála se.
„Čemu se směješ?“ nasadila nevinný kukuč Antisha, což způsobilo další výbuch smíchu.
„To-tobě,“ koktala Temari a Ant se od ní uraženě odvrátila.
„Tohle je rozkaz, Antisho. Dej mi katanu, Fuuma Shuriken a vestu. Níž nejdu,“ prohlásila Tsunade.
„A nešlo by…“ zkoušela to Ant.
„Ne!“ zařvala nepříčetně Pátá a Ant poslušně nechala spadnout plášť na zem. Ukázala se jim jen v tmavě modrých šatech po kolena a zelené vestě. Ze zad si sundala jednu katanu a hodila ji Páté na stůl. Na špičce se zatřpytila kapička jedu. Pak si zpoza vesty vyndala Shuriken a podala jí ho. Nakonec hodila svou vestu na stůl, který se zakymácel a spadl.
„Spokojená?“ zavrčela Antisha na Hokage, která se doposud samolibě usmívala, ale pak jí úsměv zmrzl na tváři.
„Ty jsi mi zdemolovala stůl… Ven!“ zařvala Hokage a Ant poslušně odešla. Přede dveřmi počkala na ostatní, a pak se vydali pryč.
Bez jediného slova se zastavili před budovou a čekali na rozkaz lorda Kazekage.
Ant s Kakashim si na sebe navlékli masky a pláště a všichni byli připraveni na cestu. Vyšli tedy, ale u jedné ulice se Ant zastavila.
„Běžte napřed. Musím si něco zařídit,“ řekla Ant.
„Spěcháme. Cesty jsou nebezpečné,“ namítl Kakashi.
„Ty máš tak co říkat! Doběhnu vás,“ odvětila Ant a vkročila do té ulice.
„Počkáme na tebe,“ řekla Temari a vydali se za ní k jejímu domu.
„Tak tady bydlíš?“ divil se Kazekage nahlas.
„Váš palác to asi není, lorde, ale mně to absolutně vyhovuje. Dejte mi pět minut,“ prohlásila žena v opičí masce a jedním skokem byla u okna do své ložnice. Otevřela si ho tajnou záklopkou a vkročila dovnitř.
Okamžitě se vydala do úschovny zbraní a na záda si dala katanu, dva Fuuma Shurikeny si hodila do tašky a zásobu bomb, výbušných lístků a tak podobně si poschovávala, jak všude po těle, tak v plášti a tašce. Tam si ještě hodila pár svitků a vydala se za nimi.
„Na sekundu přesně,“ usmál se Gaara, když se před nimi objevila ve stanovenou dobu.
„Jako vždycky,“ opáčila Ant a znovu si nasadila masku.
„Neuposlechla jsi rozkaz,“ prohodil jen tak Kazekage, když už byli kousek za vesnicí. Gaara šel vedle Ant, za nimi šli jeho sourozenci a Kakashi šel před nimi a svým Sharinganem zkoumal terén.
„Myslíte ten, kdy jsem měla lady Hokage odevzdat své zbraně? Ten jsem uposlechla,“ odvětila Ant.
„Taky pravda,“ pokýval hlavou Gaara.
„Přestávka!“ zavelela Temari po půlhodině cesty.
„Jsi už unavená?“ zajímalo Ant.
„Ne. Ale bráška se musí převléknout,“ odpověděla blondýnka a hodila svému bratrovi oblečení. Poodešel dál a za clonou z písku se převlékl.
„Svoboda!“ usmál se Gaara a spustil svou oponu.
„Působivé,“ komentovala to Ant.
„Jako vždy. Rád tě vidím, Antisho,“ usmál se Gaara a srdečně ji objal.
„Už jsi zase Gaara?“ optala se ho opatrně Ant.
„Prozatím jo,“ pokrčil rameny a přijal od své sestry tykev.
„Tak povídej, jaké je to, šéfovat celé vesnici?“ zeptala se Gaary Ant, když se opět vydali na cestu.
„Někdy je to těžký, jinak pohoda,“ opáčil Gaara.
„Nezrychlíme tempo? Myslím, že nás někdo sleduje,“ prohlásil Kakashi, který se před nimi najednou objevil.
„Myslíš těch pár jouninů ze Zvučný? Pohoda. Dej mi pět minut,“ řekla Ant, zastavila se a otočila.
„V žádným případě. Nejdeš tam. Půjdu já,“ zastavil ji Kakashi.
„Nepůjde nikdo. Pokračujme v cestě. Musíme zjistit, co nám chtějí. Každé zmizení je nápadné,“ přerušil je Gaara a táhl dál.
„Tak fajn,“ podvolila se Ant a šla dál.
„Proč posloucháš jeho a ne mě?“ zeptal se jí šeptem Kakashi. Byla na něm znát žárlivost.
„Je výše postavený než my oba, lásko. A neposlouchat ho by se mi nemuselo vyplatit,“ odvětila Ant a přijala jeho dlaň. Ruku v ruce doběhli ostatní.
„Hrdličky, máte nás ochraňovat ne se olizovat,“ prohlásil Kankurou.
„Odpusť si komentář, Kankie. A jestli chceš vědět, jak je to teď, tak ti to povím – nalevo tři, napravo dva, za námi jeden a před námi… asi pět. Nic, co hned nevyřídíme,“ prohlásila Ant a chtěla tasit katanu, ale Gaara ji zastavil.
„Ne. Dej jim čas,“ řekl Gaara.
„Na to, aby zavolali víc lidí a navíc Orochimara a mého bratra?“ odsekla Antisha a sarkasmus z jejího hlasu jen čišel.
„Tak jdi. Ale likviduj je nenápadně. Vyrob si klon, který tu s námi zůstane. A dávej na sebe pozor,“ řekl Gaara. Ant kývla a neuvěřitelně rychle provedla výměnu.
Dostala se za ninju, který je pronásledoval, ale byl dost silný. Nakonec ho sice dostala, ale musela na to vyplýtvat dost sil.
Nenápadně se zase vrátila a zrušila klon.
„Byl silný. Bude těžké je všechny zničit. Využijeme toho, že je jich zatím málo,“ řekla Ant Gaarovi a ostatním.
„Dobře,“ souhlasil. Rozdělil je a najednou všichni zmizeli. V momentu překvapení každý zabil jednoho nepřítele, ale stejně to s nimi šlo lehce z kopce.
Ale po půlhodině boje se vyčerpaní svalili vedle sebe na louku a prudce oddechovali. Jen Ant se kolem nich pořád míhala, aby zahladila stopy boje.
„Přestaň, znervózňuješ mě! Já jsem na odpis a ty si tady lítáš jako čamrda,“ křikl na ni Gaara.
„Jenom nám zaručuji bezpečné pokračovaní naší cesty, velevážený lorde Kazekage. Za chvilku to bude. Zatím můžete připravit něco k jídlu!“ prohlásila Ant a už jí nebylo.
„Tak na to zapomeň, lásko,“ odsekl Kakashi a unaveně zavřel oči.
O pár minut později je tam Ant našla spící. Vesele se usmála a unaveně se posadila na korunu nedalekého stromu, aby měla rozhled po okolí.
„Vzpomínáš, jak jsme se poznali? To jsi nás sledovala na tréninku,“ řekl jí Kakashi, který se probudil nejdříve a hned ji našel svým Sharinganem a vylezl za ní.
„Nesledovala. To vy jste tam náhodou přišli. Proto jsem si musela najít jiný místo na trénink,“ odsekla Ant a opřela se o něj.
„Víš, že už máš delší vlasy než když jsi se vrátila?“ optal se jí Kakashi, zatímco si pohrával s lesklými černými prameny.
„Já nevím… asi jo,“ vzala Ant jeden pramen do ruky a zkoumala jeho délku. Možná byl delší.
„Ale nepřibrala jsi. Vypadáš pořád jako vyžle,“ posmíval se jí Kakashi.
„Neutahuj si ze mě! Mám blbou náladu!“ odsekla Ant naštvaně.
„Proč?“ nechápal Kakashi.
„Nespala jsem. Někdo totiž musel zůstat vzhůru a neměla jsem dost chakry na vyvolání Stimgy,“ prozradila Ant.
„Tak spi,“ pobídl ji Kakashi. Ant si na něj položila hlavu a během chvilky usnula.
„Kakashi. Antisho! Kde jste?“ volala na ně Temari, když se probudila a nikde je neviděla.
„Tiše. Antie před chvílí usnula,“ řekl Kakashi, který seskočil ze stromu a v náručí nesl Ant.
„Měli bysme vyrazit na cestu,“ namítl Kankurou, jež už byl i s Gaarou připraven pokračovat v cestě.
„Dobře. Ponesu ji,“ nabídl se Kakashi.
„Bude vás zpomalovat. Vezmu i já. Písek mě brání, i když mám plné ruce,“ zamítl jeho návrh Gaara. Kakashi zvážil své možnosti a nakonec mu ji podal. Musel je chránit a ona by mu v tom ve spánku moc nepomohla.
Vydali se tedy na cestu. Temari šla Gaarovi po boku, zatímco Kankurou šel za nimi, aby jim kdyžtak pomohl a Kakashi zkoumal terén před nimi.
„Nemám ji na chvilku vzít?“ optala se Temari starostlivě svého brášky, když už byli na cestě hodinu. Ale on se jen usmál.
„Ne. Ant je pořádně lehká. Skoro ji necítím,“ odvětil Gaara a šli dál (ne, že by se během svého rozhovoru zastavovali).
Blížila se doba poledne, když se Ant probudila v Gaarově náručí a pořádně se lekla.
„Gaaro! Kam mě to neseš?“ vyjekla vystrašeně Ant.
„Áááá, naše spící panenka se konečně probudila. Jdeme do Písečné vesnice,“ odpověděl Gaara s úsměvem na tváři, ale nepouštěl ji. Nabrali totiž rychlost, když skákali po vodě (aby si zkrátili cestu, museli to vzít přes jezero).
„Pusť mě. Chodit umím,“ vyzvala ho Antisha. Jen matně si uvědomovala nevolnost z běhu. Cítila totiž jeho přítomnost neuvěřitelně jasně. Ještě víc, než tu Kakashiho.
„I po vodě?“ přeměřil si ji pochybovačně Kazekage.
„Nechtěj mě naštvat. Už tak jsem rozzuřená, že jste mě neprobudili.“
„Musela sis odpočinout.“
„Nebyla jsem unavená.“
„Jenom pěkně podrážděná.“
„V tom případě vám to moc nepomohlo. Jsem totiž podrážděná ještě víc, než z nedostatku spánku. A začíná se mi dělat špatně z toho houpání,“ prohlásila Ant a zbledla.
„Tak dobře,“ svolil Gaara a zastavil se.
„Díky. Kde mám svou tašku?“ zajímalo Ant, když si protáhla ztuhlé končetiny a vydala se po jeho boku dál.
„Někdo z kluků by ji teď měl mít. Přišla jim tak těžká, že si ji museli každou hodinu vyměňovat, protože je bolely ruce,“ zasmál se Gaara.
„A tebe ze mě nebolí ruce?“ optala se ho Ant s úsměvem.
„Ne. Jsi lehká jako pírko,“ svěřil se Gaara.
„Takže ti cesta se mnou nedělala problémy?“
„Ne, bylo to v pohodě.“
„To jsem ráda. Jak dlouho ještě poběžíme?“
„Zítra dopoledne bysme tam měli dorazit. Včerejší boj nás zbrzdil,“ usmál se Gaara.
„A tobě to nijak nevadí,“ podotkla s úsměvem Ant.
„Proč by mělo? Je to šílený, když na tobě závisí osud celý vesnice,“ posteskl si Gaara. Ant mu položila ruku na rameno.
„Zvykneš si. Uvědomíš si, že to, co teď bereš jako otravnou povinnost udělá někoho šťastným nebo někomu hrozně moc pomůžeš. Být Kage je čest. Pocta, kterou by bral každý. Ale jen málokdo na to má. Ty jsi v tom určitě skvělý,“ utěšovala ho Antisha.
„Víš, že jsem nad tím takhle ještě nepřemýšlel? Díky,“ usmál se mile Gaara. To už byli na konci jezera, kde na ně čekali ostatní.
„Jak ses vyspala, Antie?“ zeptal se jí Kakashi a podal tašku, kterou si lehce hodila přes rameno, zatímco on se bolestně usmál, stejně jako Kankurou.
„Dobře. Díky, že jste mi to nesli,“ poděkovala Ant a společně vyšli cestou k poušti.
„Taky máš za co děkovat! Už nikdy se nenabídnu jako nosič tašky nějaký ženský! Co tam proboha taháš?“ odsekl Kankurou.
„Jen ty zbraně, které mi zabavila naše milá Hokage. Všechny dvakrát,“ odpověděla Ant a on jen zbledl. K té dívce mu to nesedělo.
„Neměla by jsi být jako dívka milá, hezká, bojácná a stydlivá? Pravý opak Temari?“ zajímalo Kankurou.
„Jenže já jsem kunoichi. Jako Temari,“ plácla si Ant s Temari.
„Ale co jsi myslel tím, že je můj pravý opak hezký?“ vyjela na něj Temari a Ant jí přikyvovala.
„Já to tak nemyslel…“ zbledl Kankurou a utíkal před nimi. Nakonec ho ale dohonily, Temari ho vzala na svůj vějíř a odletěla s ním nad jezero kam ho hodila. V jezeře čekala Antisha, která ho ihned začala topit. Když se ve vodě ti dva vydováděli, tak vylezli ven, usušili se a vrátili se k ostatním.