Láska si vybírá jen jednou toho pravého 01

Takže, tady je první díl nové série a jakožto dívka v pubertálním věku :-D-je to romantika.
Jinak některé části mohou obsahovat menší spoiler, takže uděluji varování, všem čtenářům 

Únos

Sedí na posteli, pláče, i když by člověk řekl, že už musí mít oči vyplakané-stále, téměř každý den se jí kapky kutálejí po tváři. Už to je dlouhá doba, co Sasuke odešel, pomáli pět let, potkala ho jen jednou a nic k ní necítil, přesto se o něj bála, ale zároveň jej trochu nenáviděla.
„Ne, nevzdám se, i když mě nemáš rád, nemusíš mě mít rád, přesto-slíbili jsme, že tě dovedeme zpět,“ stiskla ještě pevněji fotku a další kapka jí stékla po tváři, „najdeme tě, určitě.“ Po chvíli ji ovládla únava a usnula.

„Počkej Sasuke-kun, kam jdeš, nesmíš odejít,“ volala růžovovlasá dívka po nedalekém hochu uprostřed noci.
Zastavil se.
„Proč?“ pokračovala,“ proč mi nikdy nic neřekneš, proč jsi stále tak tichý.“
Sasuke se na Sakuru ani nepodíval a znova pokračoval v cestě.
„Chceš odejít? Proč? Nesmíš odejít, musím ti něco říct, no tak Sasuke-kun prosím neodcházej,“ naléhala Sakura, ale Sasuke nic, stále pokračoval, jako by ji ani nevnímal.
„Musím ti něco říct Sasuke-kun, já tě mi…“
„Sakuro, si otravná, si horší než Ino, nenávidím tě, tak mi dej pokoj.“ Odpověděl klidným a arogantním hlasem.
„Po po počkej, nesmíš jít pryč, a co Naruto?“
„Hmm, další kašpar, ale ty, ty mi dej opravdu pokoj, vždy jsi jen překážela, si na nic,“ a odešel.
Sasuke ji tam nechal samotnou, když ale uslyšel její hlasité volání, rychlostí se k ní vrátil.
Utíkal a mezitím vytáhl kunai, utíkal na ni, už natahoval kunai, už, už cítila kunai na svém krku a…

„NÉÉ!!“ probudila se zpocená Sakura na své posteli, „proč?“
„Zase ten sen, proč?“ utřela si pot, vstala a šla do koupelny. Zase se jí vrátil sen, který tíží její svědomí, srdce,no zkrátka celé její tělo.
Zase ji ovládl ten pocit. Umyla se, vyčistila zuby, upravila se a šla se nasnídat.
Venku ji čekal Naruto, „Ahoj Sakura-chan. Už zase se ti zdál ten sen že?“ řekl opatrně hned, jak ji uviděl, poznal to na ní.
„Ano, zase,“ řekla smutně, ale přesto se snažila o menší úsměv.
„Ale vždyť Tsunade ti dala prášky ne?“
„Ano, ale nepomáhají.“
„A zase to samé?“ optal se opatrně.
„Ano, zase, opustil nás bez čehokoliv, bez řečí, achjoo proč?“ (to že se jí vysmál, a že se ji pokusil zabít, a taky to, co Sasukemu chtěla říct, opět vynechala, i když Naruto znal její pocity.)
„Sakuro, už jsou to pomalu dva roky, co ti mysl nedá spát. To ho tak moc miluješ?“ zeptal se opatrně Naruto.
„NEMILUJU HO, NENÁVIDÍM HO!!!“ zařvala na něj.
„Sakuro, vždy si byla veselá, tak na to nemysli,“ řekl opatrně, usmál se na ni a chytl ji přátelsky za ramena.
„Naruto, dnes se mi nechce nikam jít, asi budu doma.“
„Tak to tedy ne, když budeš sama, tvá nálada se ještě zhorší, a to opravdu nepotřebuješ, poslední dobou si stále smutná, půjdeme se projít ano?“
„A co Hinata? Nebude jí to vadit?“
„Né, Hinata je na misi a navíc by jí to nevadilo, i ona pozala, že je s tebou něco v nepořádku, ráda by ti pomohla.“
„Naruto, zasloužil sis ji, tak si jí važ ano?“
„Ano, neboj,“ usmál se na ni.
„Tak půjdem se projít?“
„Tak dobře,“ opravdu, to, co nyní rozhodně nepotřebovala, byla samota.
Celý den strávili vykládáním o čemkoliv, vlastně většinou mluvil jen Naruto, Sakura jen přikyvovala a někdy se i zasmála.
Večer, ač nerada se s Narutem rozloučila. Bála se noci, bála se snu, který přijde, tím si byla jistá.
Opět se slzami v očích ulehla na postel a usnula. Zase se vzbudila, zase ten sen, který končí s kunaiem na krku. Byla zhruba polovina noci, tak vstala a šla se projít. Čím častěji se šla projít, tím častěji šla dále, vrátila se hodně pozdě, ale už neusnula, stále myslela na Sasukeho, nedal jí spát.
Kru*i, vždyť nás opustil, zradil, proč na něj pořád myslím.
Když začalo svítat, vstala a šla do koupelny za svou ranní hygienou, potom na snídani.
Nikdo ji dole v domě nečekal, matka jí zemřela asi před sedmi měsíci, nikdo jí neříkal nic a to její náladu ještě zhoršovalo. Uviděla na stole obálku, v obálce dopis s pozváním k Tsunade, tak se tedy oblékla a šla.

Ťuk,ťuk, ťuk,
„Dále,“ ozvalo se za dveřmi, tak vešla. Naskytnul se jí už známý pohled, Tsunade sedící za stolem, v ruce hrnek vyprošovaného Saké, vedle ní Shizune s Tontonem v náručí.
„Sakuro, máme pro tebe misi, lehkou jen půjdeš do Skryté Písečné vesnice a tohle dáš Gaarovi,“ a Shizune Sakuře podala zapečetěný dopis.
„Půjdu sama?“ optala se Sakura.
„No nikoho nemám po ruce, navíc Naruto ráno odešel, ale nic na ní není, jen mu to dej.“
„Hai,“ řekla rázně Sakura a odešla.

Doma si sbalila věci a vydala se na cestu, trvá průměrně kolem tří dnů, ale Sakura nepospíchala, a tak dorazila pátého dne. S pozdravem odevzdala dopis, chvíli si popovídala s Gaarou, pak odešla.
Cestou po vesnici potkala Temari.
„ÁÁÁ Sakura, co pak tě přivedlo sem k nám,“ zavolala na ni vesele Temari.
„Mise,“ odpověděla.
„Zase jsi smutná? Sakuro jsi z dívek, které znám ta nejsilnější a nejenom fyzicky,“ usmála se Temari, „nesmíš se nechat tak lekce naštvat a rozesmutnět.“
„To se ti lehce řekne,“ odpověděla smutně Sakura.
„Ale no ták, jistě na tebe čeká jiný princ na bílém koni. Vím, co tě trápí, jsme dobré kamarádky již dlouho, a proto jako ta kamarádka ti říkám, zapomeň na něj, přijde i jiný neboj, uvidíš.“ Usmála se na ni opět Temari, Sakura jí úsměv oplatila svým, tentokrát nenuceným úsměvem.
„Dobře, ale už půjdu, i tak mám zpoždění, někdy přijdu a povikládáme si ano?“ řekla Sakura a odcházela.
„Ano, přijď nebo přijdu já ,“ zasmála se za ní Temari.

Cesta
Byla noc, ale Sakuře se nechtělo spát, proto pokračovala v cestě, když v tom za sebou uslyšela praskání větví.
„Kdo je tam?“ zavolala do tmy a vytáhla kunai.
Z keře vyšla postava, která i když byla zabalena tmou, byl na ni vidět dlouhý černý kabát s červenými mraky.
„Akatsuki?“ řekla si pro sebe a stoupla do bojové pozice.
„Hmm, půjdeš s námi,“ řekla postava se Sharinganem v očích.¨
„Itachi, ty?!“ Zařvala Sakura, ale hned ucítila bolest v hlavě a omdlela.