Nebeský Démon: Kapitola 2 - Symfonie smrti

Nebeský Démon: Kapitola druhá - Symfonie smrti

Když se válčí, je prolévána krev. Když se válčí pro mír, je prolévána krev. Zastavme válku, ale zastavení války jde ruku v ruce s proléváním krve. Toto je kruh smrti.

„Hej, cizinče, tady nemáš co pohledávat! Odejdi, toto je Kusagakure no Sato! Slyšíš?!“
„Mangekyou Sharingan!“

Vycházelo slunce.
Muž v plášti, skrývající svoji tvář pod kapucí, šel rychlou chůzí podél řeky. Bylo to v Zemi Ohně a v té části, kudy lidé nechodí. Ta řeka vedle cesty, po které muž šel, ústila do údolí konce.
Muž v plášti se zastavil u zdánlivě normální skály, rozhlédl se zda-li se někdo nedívá a prošel skrz. Ve skryté jeskyni si sundal kapuci. Měl dlouhé černé vlasy a mírně opálenou pleť.
„Hm? Co to je?“ řekl si pro sebe. Z nitra jeskyně se ozývaly bubny, zněly divoce, ale i přesto kultivovaně. Muž pokračoval jeskyní dál dokud nedošel do velkého prostoru (tzv. Dóm) který ozařovalo mnoho pochodní.
Uprostřed tohoto dómu byl Kanzenmuketsu. Neměl na sobě svoji klasickou róbu, byl svlečen do půli těla a cvičil bojové umění. Na rukou měl nasazené chrániče které mu sahaly od zápěstí až po lokty. Na začátku těchto chráničů byl připevněn otočný kotouč, na jehož jedné části byla připevněna čepel sahající až na druhou stranu chrániče k loktu. Pokaždé když Kanzenmuketsu provedl úder tak se kotouč otočil o tři sta šedesát stupňů a čepel tak prudce sekla a zvyšovala tak dosah
Kanzenmuketsových úderů.
Na vyvýšeném místě dómu stáli Kanzenmuketsovy klony a zuřivě bubnovaly na řadu bubnů rozličných tvarů a velikostí.
„Zdravím vás Kanzenmuketsu-sama. Vidím, že nezahálíte.“
Kanzenmuketsu se zastavil v půli úderu a otočil se na příchozího.
„Uchiha Kurai, pospíšil sis. „Provedl jsi to, oč jsem tě požádal?“ Pravil Kanzenmuketsu.
Kurai přikývl.
„Ano, pane, Kusagakure no Sato je na naší straně. Pár lidí sice kladlo odpor, ale ti spáchali sebezabití.“
„Výborně. Tvůj Mangekyou Sharingan je pro mé plány mimořádně užitečná věc. Jen si říkám, že si se mohl postarat i o Amegakure no Sato, koneckonců, je to po cestě sem.“ Pokračoval Kanzenmuketsu.
Kurai zavrtěl hlavou.
„Boužel, Amegakure no Sato ovládl váš ctěný bratránek Nagato a jít proti jeho šesti sférám a Rinneganu, to by bylo nad mé síly“
„Nuže dobrá.“ Odpověděl Kanzenmuketsu ledově. „Postarám se o to sám.“

V Konohagakure no Sato bylo zase jednou ospalé ráno. Naruto spadl s postele, ale probralo ho až to, že mu na hlavu spadl budík. Po raní hygieně se šel Naruto nasnídat k Ichiraku Ramen.
K jeho velkému překvapení tam nebyl první. V Ichiraku Ramen už seděli Aburame Shino a Aburame Shibi. Oba měli vepřový miso ramen a zcela synchronně ho jedli.
„S těchhle chlápků mi nikdy nepřestane běhat mráz po zádech. „Zabručel Naruto sedl si na židli co nejdál od Shina a Shibiho a také si objednal jídlo.
Po chvíli se Shino a Shibi zvedli, zaplatili a měli se k odchodu. Naruto zastoupil Shinovi cestu. „Kam jdete, máte misi?“
Shino kývl na Shibiho a Shibi pokračoval dál v chůzi.
„Tato informace ti k ničemu není“ Pravil Shino ledově. „A tak není důvod abych ti cokoliv říkal.“
Naruto zamrkal. „Ale no tak Shino, řekni mi tooooooo!“
Shino udělal úkrok napravo a prostě Naruta obešel.
„Náš klan udržuje dobré vztahy s pátou Mizukage. Právě ona nás požádala o pomoc v boji se shinobazu, které si pravděpodobně najal Orochimaru.“
„Orochimaru?“ Zpozorněl Naruto. „A nemůžu jít s váma? Třeba tam bude i Sasuke!“
Shino zavrtěl hlavou i když to pod tou kapucí nebylo moc poznat.
„Tvoje metoda boje se nehodí pro náš typ taktiky, lituji.“
Naruto polkl a zkusil to jinak.
„Tak dobře, ale pokud tam uvidíte Sasukeho tak mu řekněte...“
Shino gestem přerušil tok Narutových slov.
„Naruto, vykašli se na to!“
Po těchto slovech se Shino vypařil v oblaku hmyzu.

„Tak to byl první!“ Křičel Kanzenmuketsu, když chrániči s čepelemi zmasakroval sféru Deva.
Sféra Asura střílela po Kanzenmuketsovi ohnivé rakety, kterým se Kanzenmuketsu mistrně vyhýbal.

„Krucinál, přišli jsme o sféru Deva.“ Nagata boj mimořádně vyčerpával a každou chvíli kašlal krev.
„Nejhorší je, že se k Devě nemůže sféra Naraka dostat.“
Konan se tvářila starostlivě, kusem papíru utřela Nagatovi krev z brady. „Ten Kanzenmuketsu, je tvůj bratranec, ne? Proč spolu vlastně bojujete? Jste jedna rodina.“
Nagato se podíval do prázdna.
„Naše rodiny žily odděleně, protože se navzájem nenáviděli, ale jednoho dne jsme se já a Kanzenmuketsu setkali a bojovali jsme spolu na život a na smrt. To se ještě jmenoval Kanroku Futen. Tehdy prohrál, ale já ho nechal žít.
Asi to byla chyba, potom začal uznávat podivné ideje o smyslu žití a začal ničit každého kdo s ním nesouhlasil. A tak si začal říkat Kanzenmuketsu. Měl jsem ho tehdy zabít.“
„Tos teda měl!“ ozvalo se za Nagatem a v tu samou chvíli vyjel Nagatovy z hrudi hrot kopí.
„Nagato!“ Zakřičela hystericky Konan, ale v tu chvíli dostala ohnivým šípem do břicha a odletěla na druhou stranu místnosti.
„Jak-jak-jak jsi nás tu našel?!“ Ptal se Nagato přičemž mu z úst hrnula krev.
„Ale... Minul jsem srdce, to je smůla.“ Zabručel Kanzenmuketsu, obešel Nagata a stoupl si před něj.
„To je technika trojrozměrného snímání. Mohu si naskenovat oblast a zjistit o ní ledacos zajímavého.
Došlo mi, že budeš v té nejvyšší věži... No řeknu ti, dostat se sem to bylo nanejvýš vyčerpávající.“
„Urgh, aergh! Ale kdo...ergh...“Nagatovo zranění nebylo smrtelné, ale bylo vážné. Kanzenmuketsovo kopí prorazilo Nagatovi pravou plící, takže Nagato místo mluvení spíš chrlil krev. Nakonec ale přece jen přemohl bolest...
„Ale kdo je ten dole!?“
„Tamten?“ Ušklíbl se Kanzenmuketsu „To je jen jeden přeživší ninja ze Sunagakure no Sato co jsem ho lapil v poušti.“
„Cože? Ale jak...?“ Ptal se Nagato.
„Je to tvoje technika.“ Smál se Kanzenmuketsu Nagatovi do očí. „Technika výměny těla. Já jí jen trochu vylepšil.“

Mezitím dole Sféra Tiryagyoni zasáhla Kanzenmuktsa jedním ze zvířat. Kanzenmuketsu se zhroutil k zemi. Jeho podoba se z něj sesypala a na jeho místě ležel jakýsi ninja s Písečné.

„Zatraceně!“ Hlesl Nagato a snažil se své sféry přivolat nahoru na věž, ale na to už neměl sílu. Sféry stály dole zcela bez hnutí.
„Tak to skoncujme!“ Pronesl Kanzenmuketsu a začal dělat ruční pečetě.
„Ne tak rychle ty zkurvenej hajzle!“ Zařvala Konan. I když silně krvácela tak si na pravé ruce vytvořila osten s origami, ostrý jako břitva a vyrazila na Kanzenmuketsa.
Kanzenmuketsu se tím směrem ani nepodíval. Přestal provádět pečetě a natáhl proti Konan pravou ruku. Vzduch se zavlnil a Konan zůstala stát na místě. Cítila při tom zřetelně, že ji někde dole praskla páteř a také pár dalších kostí. Kanzenmuketsu se otočil na Konan.
„Tak to je ubohý.“ Popadl Konan za nataženou pravou ruku a hned potom ji neuvěřitelně silně kopl do pravého Ramene.
Místností zazněl Konanin bolestný výkřik. Kanzenmuketsu držel Konaninu bezvládnou pravou ruku, zatím co Konan klečela asi o tři metry dál a držela se levou rukou za krvácející pahýl pravé ruky.
„Ty sv**ě!“ Zavřeštěl Nagato napnul poslední síly a střelil po Nagatovi osten z materiálu kterým udržoval spojení se svými sférami.
Kanzenmuketsu se zamračil na letící osten. Ten se zastavil ve vzduchu a rozpadl se na milion kousků.
„To není možné!“ Řval Nagato
„Jak vidíš tak je.“ Ušklíbl se Kanzenmuketsu a zahodil Konaninu ruku kamsi do rohu. „Mimochodem, říká ti něco pojem telekineze? „
Kanzenmuketsu máchl rukou a Konan se vznesla do vzduchu. Pak Kanzenmuketsu udeřil otevřenou dlaní do prostoru.
Konan proletěla vzduchem ve směru úderu a nakonec prorazila zeď věže a řítila se dolů. Nemohla použít origami, nemohla zastavit, nebo zabrzdit svůj pád, nemohla přežít.... Konan se roztříštila o dlažbu u věže.

„Podívejte! Anděl se zřítil!“ Křičeli Dešťoví ninjové kolem.

„Ty parchante! Proč to děláš!?“ Nagato už sotva dýchal.
„Proč?“ Pravil Kanzenmuketsu, přestal zírat na díru ve zdi, kudy vyletěla Konan a otočil se na Nagata.
„Protože smysl života v tomto světě neexistuje. Chci tento svět zničit a na jeho troskách vybudovat svět nový, kde bude smysl života pro každého. Tak to je, drahý bratránku. Lidé ze Sunagakure no Sato to nepochopili a tak jsem je musel zabít. Můj pobočník Uchiha Kurai přesvědčil větší část lidí z Kusagakure no Sato, ale i tam se našli lidé, kteří stáli proti této myšlence. I ti zemřeli.
Věřím, že lid Amegakure no Sato bude mít větší pochopení až uvidí, že jsem zabil jejich boha.“
Po těchto slovech Kanzenmuketsu aktivoval otočný kotouč s čepelí a udeřil Nagata pěstí pod krk.
V tu chvíli sféry dole u věže popadaly na zem.

Kanzenmuketsu vyšel ven na terasu před věží. Na náměstí pod ním se shromáždila skoro celá Amegakure no Sato.
„Hoooooooooj! Ninjové z Deštné!“ Křičel válečnicky Kanzenmuketsu. „Váš bůh byl mnou zabit!“
Kanzenmuketsu po těchto slovech ukázal prstem na ležící sféry a na to co zbylo z Konan. Načež ještě hodil před dav Nagatovu hlavu.
„Jak vidíte, jsem silnější než váš bývalý bůh. Jsem vašim novým bohem. Pokloňte se mi! Buď se mi podvolíte nebo zemřete!“
Ninjové dole padly na kolena a uctivě a odevzdaně se Kanzenmuketsovi klaněli.
Kanzenmuketsu roztáhl ruce k obloze.
„Jsem dokonalý.“