Doma v listí: kapitola 20. - Varování

Iwahi se rozloučila s přáteli a speciální cestou urychleně opouštěla věž uprostřed Lesa smrti. Chtěla se co nejdříve pořádně umýt, ten mazlavý med jí opravdu lezl na nervy. Všechno ostatní jí v tuto chvíli bylo jedno, na přemýšlení o hlavních bojích měla čtrnáct dní, pár hodin teď nemohlo uškodit. Když byla z lesa venku, cestu jí zastoupili Kotetsu a Izumo.
„Pojď na chvíli s náma, potřebujem se na něco zeptat,“ oslovil ji Kotetsu.
„Teď fakt ne, potřebuju se vykoupat,“ zaúpěla. „Později,“ chtěla je obejít, ale byla zastavena.
„Jen mi řekni, kde ses naučila Mizuame Nabara,“ vyzval ji Izumo. „Je to moje vlastní technika a před tebou jsem jí nikdy nepoužil.“
„Aha... viděla jsem to...“ zarazila se. „Kde je Shikamaru-sensei?“ zeptala se naléhavě.
„Teď asi něco řeší s Hokagem,“ odpověděl Izumo nechápavě.
„Děkuju,“ hbitě se protáhla kolem nich a nejvyšší možnou rychlostí zamířila k budově Hokageho. Další slova dvojice vrátných už nevnímala.
Nevšimla si, co se v kanceláři řešilo před tím, než tam vpadla. A to doslova. Jen co otevřela dveře, zakopla o práh a přistála na podlaze.
„Neumíš klepat?“ ozval se naštvaný Sasukeho hlas. „A když už jdeš k Hokagemu, měla bys bejt podle toho upravená,“ narážel na její vzhled.
Iwahi neodpověděla. Vstala, pohledem vyhledala Shikamara, a když se jí podařilo popadnout dech, vyhrkla: „On se vyhrabal! Je naživu!“
„Kdo?“ zeptal se Shikamaru, ani on, ani Sasuke s Hokagem nic nechápali.
„Tady nesu ten seznam důležitých osob, které musíme pozvat na hlavní boje,“ do místnosti vešla Ino, v rukou držela desky s papíry. Iwahi si matně vybavila, že ji míjela na schodech.
„Iwahi, co tu děláš?“ zeptala se překvapeně.
„Ino, počkej s tim moment,“ požádal ji Shikamaru. „Kdo je naživu?“ zeptal se znovu Iwahi.
Ta na Ino koukala jako na zjevení.
„Já jsem nechtěla šmírovat,“ hlas se jí začal třást. „Ale Inote... Takimaro ho bodl, a pak jsem to viděla... Nedokážu to ovlivnit...“ koktala.
Ino položila desky na stůl, posadila Iwahi na židli a uklidňujícím hlasem řekla: „Uklidni se, když takhle vyvádíš, nic se nedozvíme. Začni od začátku, hezky pomalu. Tak, nádech, výdech.“
Iwahi se zhluboka nadechla a polohlasně spustila: „Když jsme byli v Lese, tak Takimaro bodnul Inoteho do hrudníku, opravdu hluboko. Všichni jsme mysleli, že umřel, ale on se zvedl a začal nadávat. Pak jsem... to viděla. Upadla jsem do transu a viděla jsem, jak jste bojovali s... Akatsuki. Kakuzu a Hidan. A pak... opravdu jsem se nechtěla dívat... Nakonec tam byl les, noc a spousta jelenů. A on se vyhrabal ven a utekl.“
Ino si zděšeně zakryla rukou pusu, ostatní zamračeně naslouchali.
„Kdo utekl?“ zeptal se Shikamaru. Už věděl, chtěl mít jistotu.
„H-Hidan,“ donutila se říct Iwahi.
Ticho, které v místnosti nastalo, by se dalo krájet. Pak Shikamaru vyběhl z místnosti rychlostí, proti níž byl Iwahin běh sem jen odpolední procházkou v parku. Následně Ino omdlela. Sasuke ji zachytil dřív, než dopadla na podlahu a jemně ji položil. Pak se naštvaně otočil k Iwahi.
„Tos přehnala, ne?“
„Já jsem si to nevymyslela, opravdu jsem to viděla!“ bránila se.
„Počkáme, až se vrátí Shikamaru,“ vložil se do jejich hádky Hokage. „Určitě se šel podívat na to místo. A ty si zatim běž odpočinout,“ vyzval Iwahi.
„Ano, Hokage-sama,“ pochopila, že chce, aby odešla z místnosti. To, co budou řešit, není určeno pro její uši.
„Taky by ses měla vykoupat,“ neodpustil si Sasuke.
„To jsem měla v úmyslu,“ odsekla. „Ale myslela jsem si, že bezpečí vesnice je důležitější.“
Práskla za sebou dveřmi a zamířila k sídlu Uchiha klanu.

Den závěrečných bojů se rychle blížil, Iwahi tvrdě trénovala v lese kousek od vesnice. Hokage jí vzkázal, ať o tom, co se stalo v kanceláři s nikým nemluví, ať se tváří, že se nic nestalo.
Jasně, nic nestalo, pomyslela si trpce. Shikamaru-sensei se každou chvíli ohlížel přes rameno, Ino-san téměř s nikým nemluvila a chodila jako tělo bez duše. A všude ve vesnici i kolem ní se objevilo více ANBU, než by na chuuninskou zkoušku bylo potřeba. Ale nic se nestalo!
Zavrtěla hlavou a setřásla nepříjemné myšlenky. Teď se musí hlavně soustředit na turnaj. Jejím soupeřem má být Nouto Ishi, jeden z nejlepších geninů ze Zvučné a podle toho, co předvedl na předbojích, byl opravdu dobrý. Jeho doménou byl ultrazvuk, tomu se nedalo bránit. Bude ho muset zaměstnat natolik a porazit dřív, než stihne vytáhnout tu svojí píšťalku.
Vztekle kopla do pařezu, který měl tu smůlu, že se jí zrovna připletl pod nohy. Náhle získala pocit, že ji někdo sleduje. Po chvíli soustředění opravdu z blízkého porostu ucítila cizí chakru. Aniž se otočila, hodila tím směrem kunai. Zašustilo to, tak se přiblížila s aktivovaným Sharinganem a poslala tam ohnivou kouli. Z hořícího keře vyskočila dívčí postava a okamžitě povolala suiton na uhašení.
„Tebe nikdo neučil, že v lese se oheň nedělá?“ zamumlala a naštvaně pohlédla na Iwahi. Ta v ní poznala kunoichi ze Zvučné, Otokase Maruhi.
„A tebe nikdo neučil, že šmírovat neni slušný?“ odsekla ironicky.
„Ani ne, náhodou sběr informací je děsně důležitej,“ usmála se Maruhi.
„Tak se pak nediv, až se ti ten sběr informací nevyplatí,“ zavrčela Iwahi a měřila si ji přísným pohledem. „Budeš tu ještě dlouho stát?“
„Já tě vlastně nepřišla šmírovat, vůbec mě nezajímá, jestli s tebou Ishi prohraje nebo vyhraje. Jen jsem tě přišla varovat,“ zvážněla.
„To fakt nemusíš, dokážu ho porazit i bez tvýho varování...“
„Jenže já tě nepřišla varovat před Ishim, jak jsem řekla, na výsledku vašeho souboje mi nezáleží. Ten, před kým jsem tě přišla varovat, je člen tvýho týmu Yamanaka Inote.“
„Nekecej nesmysly!“ vykřikla Iwahi. „Proč bys mě zrovna ty měla varovat před Inotem? Nejseš na hlavu?“
„Je v něm zlo a jeho oči říkají, že touží po krvi. Připadala jsi mi celkem fajn, tak jsem ti to chtěla jen říct. Je mi jedno, jestli mi uvěříš, nebo ne,“ pokrčila rameny a otočila se k odchodu. „Ale byla by tě škoda.“
„Co tim myslíš?“ Iwahi nechápala.
„Jen to, co říkam. Pokud mi nevěříš, nezabývej se tim,“ během okamžiku Maruhi zmizela mezi stromy a zanechala tam Iwahi se zmatenými myšlenkami.

Dopoledne patnáctého dne od skončení předbojů ve třetí části chuuninské zkoušky stála Iwahi spolu s dalšími sedmi geniny u brány do obrovské arény, kde se měly konat hlavní boje. Hlediště byla narvaná k prasknutí, čekalo se jen na Hokageho, aby zápasy mohly začít. Jenže ten měl už deset minut zpoždění, Iwahi napadlo, že nemůže najít svou povinnou ranní dávku instantního ramenu. Nicméně po dalších pěti minutách, kdy už obecenstvo začínalo být velmi netrpělivé, se v lóži Hokageho v obláčcích kouře objevili Hokage a Kazekage. Oba předvedli nějaký krátký projev o důležitosti chuuninských zkoušek a o spojenectví, načež fanfáry označily hlavní boje za zahájené. Genma, stále ještě ve funkci rozhodčího, oznámil poměrně jednoduchá pravidla: bojující mohou používat všechny nezakázané techniky a nesmějí soupeře zabít. Jiná omezení nebyla stanovena. Všichni účastníci soubojů byli následně představeni a odebrali se do vyhrazeného čekacího prostoru. V aréně zůstali jen dva, Hyuuga Aoshi z Listové a Kuran z Hvězdné.