Tajemné

„Ako to myslíte, že to zasa nebol ten správny?!“ skríkla na nich Tsunade až sa jej na čele začala tvoriť žila a oni obaja sklopili hlavy. Nemalo cenu sa nejako ospravedlňovať alebo vymýšľať výhovorky. Tento už bol štvrtý, ktorý vyhovoval popisu, no ich hľadaný to nebol ani zďaleka. Ani sa nečudovali, že sa Tsunade vždy rozčúlila, keď jej prišli oznámiť, že ani tentoraz to nevyšlo. Aj oni boli naštvaní ako sa tento prípad naťahuje a naťahuje a naťahuje...štvalo ich to do nepríčetnosti.

Trvalo to už tak dlouho a stále nebyl blíž svému cíli, nemohl skoro dýchat a každá myšlenka na to, co způsobil, čemu nedokázal zabránit ho nesmírně bolela. Ale musel mít vůli, aby se držel naděje, že ho čekají stejně krásné zítřky, jako byly včerejšky.
Dlouho očekávaný pocit ho náhle donutil zpomalit a zachytit se rukama o větvi, aby mohl vůbec seskočit dolů na zem. Hledal ve své hlavě. Vzpomínky, které jako by prožil on sám, ale musel si je znovu přehrát. Místo, kde se vyrušil jeho klon musel poznat bez toho, aby znal zdejší lesy.

Vyprázdnil kalíšek, který před něj právě postavili, a zadíval se na rozesmátého mladíka sedícího naproti, jenž si se svým kalíškem zatím jen hrál v dlaních, ale ještě se nenapil.
„Mám objednat další?“ zeptal se okamžitě, ale Palantir zakroutil hlavou. „Jsi si jistý? Vypadáš hrozně, nii-san. Yasu nee-chan dokáže dát pěkně zabrat. Já to vím! Zkus si představit, jaký ječák na mě spustila, když jsem třeba nechtěl pomáhat s domácími pracemi!“
„To si...“

Chlap ako hora rozrážal kvapky dažďa a bezhlavo sa rútil popri jazere stále vpred. Netušil kam smeruje, čo ho môže čakať v lese pred ním, no vedel, že nech tam striehne čokoľvek, bude to lepšie ako to čo ho prenasleduje. Začul známe prasknutie podobné pukaniu ľadu a inštinktívne uskočil na stranu, čím sa uhol spŕške ľadových ihiel, no bahno bolo klzké a stratil rovnováhu. Vzduch preťal ďalší mučivý bzukot striebornej smrti. Mohutný chlap zreval a zrútil sa tvárou do mláky. Z potetovanej ruky mu vypadol zúbkovaný kosák.

Keď už vo mne hučí ten úľ,
nemám chvíľu pokoja.
Celé dni počúvam jeho šum.
Oni sú so mnou,
oni mi rozumejú
lepšie než moji najbližší.
Mlčanlivý zástup postáv.
Kapucňami zahalené tajomstvá.

Naše úle si medzi sebou šepkajú.
Rozprávajú si príbehy
a tajomstvá.
Vedia viac ako my.
Nepreskúmané mysle.
Aj keď nám poslušne slúžia,
stále vlastne nevieme,
aké myšlienky sa im prevaľujú
v špendlíkových hlavičkách.
A možno poznajú odpoveď večného života.
Alebo na moju samotu.

Keď som bol separovaný od zvyšku sveta.

Nenávist, jakou četl v těch překrásně velkých hlubokých očích, ho zraňovala. Sice se připravoval, že jej neuvítá s otevřenou náručí, a pulzující bolest ve tváři ho ubezpečila o tom, že měl pravdu, ale přece jen do poslední chvíle doufal.
„Už mi tak nikdy neříkej!“ sykla na něj a otočila se k odchodu.
„Tak počkej přece! Musíme si promluvit,“ křikl za ní, ale nereagovala. „Hatsuyuki, prosím!“ zavolal zřejmě hlasitěji, než bylo nutné, jelikož se mnoho návštěvníků onsenu nelibě ohlédlo jeho směrem.

Kapitola 3 - Listová

Po dlouhé cestě, krátce po poledni, byl Gaara a jeho tříčlenný doprovod konečně před branou Listové. Cesta trvala čtyři dny a tentokrát proběhla bez jakýchkoli problémů. Strážní u brány se Kazekagemu uklonily a nechali ho i s doprovodem vejít do vesnice. Zamířili přímo do sídla Hokage. Uvnitř se Gaara s ostatními setkali se Shizune.
„Zdravím,“ řekl Gaara.
„Dobrý den, Kazekage-sama. Chcete doprovodit do kanceláře Hokage-sama?“

Nič nie je isté. Smrť je najistejšia.

Štyria vyšetrovatelia vleteli do Sakurinho bytu rýchlosťou blesku a sťažka vydychovali. Chouji bol až červený a chytal sa za krk počas toho, ako sa prehýbal dopredu. Sasuke neváhal ani sekundu a už kráčal do obývačky, kde hádal, že sa tí dvaja budú nachádzať.
Naruto tam bol. Ležal v bezvedomí na gauči a pri ňom kľačala Sakura s rukou obklopenou zelenou chakrou položenou na jeho čele. Sakura sa naňho bezmocne pozrela a zvyšok si domyslel sám. Tuu Takane sem došiel skôr ako očakávali, zdolal Naruta a potom si podal Hinatu.

Iná budúcnosť

V dome panovalo šero a ticho. Atmosféra, aká má byť. Chlapec vošiel do predsiene a ani sa neobťažoval vyzuť si topánky. Potom vošiel do skromne zariadenej obývačky ich ponurého poloprázdneho domu. Na pohovke vyblednutej hnedej farby zbadal ležať útlu postavu. Pomaly a ticho sa k nej priblížil. Už bol skoro tam, keď mu náhle pod nohami zapraskala podlaha.

Ráno dúfal, že sa rozprave o svojej nočnej more vyhne, no nestalo sa tak.
„Ste si istý, že nemáte nervy v cajchu, kapitán?“ neodpustila si Tenten.
„Ty si ešte vojnu nezažila, však nie, Tenten?“ vložila sa do toho Hana.
„Na tom nezáleží. Odteraz až do ukončenia misie zavádzam do platnosti nové bezpečnostné opatrenia. Ak hrozí, že budeme mať dočinenie s vyznávačmi Jashina, nesmieme po sebe nikde zanechať žiadne biologické stopy. Tenten, vyber nádoby, ktoré som ti dal na zapečatenie do zvitku! Budeme v nich uskladňovať všetku moč a výkaly.“

Jednej chladnej noci tmavou uličkou kráčala,
cestou, čo spomienkami na život zvláštne sa stáčala.
Blúdila spiacim mestom zahalená pod rúškom samoty,
bojujúc so svetom, s démonmi a sebou vo vnútri.

Uličky úzke, stlačené zdali sa byť- sťaby hrdlo zovreté.
Či Ona za to môže? Či nebolo všetko o Jej túžby opreté?
Však nechala sa viesť hlasom svojho srdca do poslednej chvíle...
Tak prečo odrazu pohlo sa iným smerom, či Jej tá otázka z mysle nezíde?

So životom zápolila statočne- cnosťami žien, čo v Jej opateru vložil osud.

Smrteľníci majú život krátky.

„Môžu tie tvoje dôležité správy počkať?“ spýtal sa Shikamara, ktorý pokrútil hlavou. Potom sa obrátil ku Sakure, „Môžu správy o klane Kuroji počkať?“ tá tiež pokrútila hlavou.
No výborne.
„Klan Kuroji?“ okamžite sa spýtal Shikamaru, ktorý sa predklonil, aby na Sasukeho lepšie videl, čo bol pri tak preplnenom stole fakt výkon.

Hatake Kakashi

Byl to již sedmadvacátý rok nejdelšího období míru, jaké kdy svět shinobi zažil, a on přesto nenesl dobré zprávy. Navíc to nebyly první špatné zprávy za posledních pár týdnů. To pomyšlení ho tížilo. Už od prvních špatných novinek se Hikarova nálada začala dramaticky zhoršovat a on věděl, že tímhle mu nijak nepřilepší. Většina by nad tím mávla rukou, vysmála by se tomu, jak někdo, komu na bedrech leží tíha celého světa, může ztrácet hlavu při něčem takovém – ale Hatake Kakashi takový nebyl. Věděl, jaké je ztratit přítele.
První zpráva vypadala nevinně. „Bee-sama se bohužel nemůže dostavit na vaše smluvené setkání, neočekávaně onemocněl.“

Kapitola 2 – Nezodpovězené otázky

Po chodbě nemocnice se rozléhaly kroky. Gaara vešel do pokoje, kde stále v bezvědomí ležel Murasaki Shinra, člověk jenž jemu a jeho sourozencům zachránil život. V místnosti seděl na židli Kankurou. Gaara ho tam nechal, aby Shinra po probuzení viděl alespoň nějakou, trochu povědomou tvář.
„Pořád žádná změna?“ Zeptal se Gaara.
„Ne, pořád je v bezvědomí, doktor říkal, že to zranění hlavy je docela vážné a možná bude i nějaké následky, ale to se prý uvidí, až se probere.“ řekl unaveně Kankurou.

Cesta prebiehala bez komplikácií, ale mimo stručného popisu misie toho celý čas veľa nenahovorili. Hana sa priblížila ku kapitánovi, pozrela mu do očí a kývla smerom k Tenten.
„Až budeme ďalej od Konohy.“ odpovedal.
K večeru našli vhodné miesto na táborenie a rozložili oheň. Nebolo sa čoho báť, k hraniciam medzi Ohňovou zemou a Zemou horúcich prameňov to bolo ešte dosť ďaleko.
„Ešte stále si nepovedal, čo ťa žerie.“ začala Hana. „Myslím, že máme právo to vedieť.“

Na čistine stála trojica ANBU. Jedna z tých skupín, ktoré Tretí vyslal na hranice Ohňovej zeme zbierať informácie. Po Hayateho smrti totiž vzniklo podozrenie, že sa pod zásterkou chuuninských skúšok niečo proti Konohe chystá. Prichádzajúci shinobi o tom vedel, lebo bol prítomný, keď padlo rozhodnutie. Táto skupina tu zastala, lebo niečo našla. Boli tu badateľné stopy boja. Tu a tam zabodnutý kunai alebo shuriken. Priamo pred ním utrhnutá noha. A niekoľko mŕtvol roztrúsených okolo. Museli naraziť na silného protivníka.

Počula som, že peklo páli vraj.

„Pane!“ vletel do Raikageho kancelárie akýsi blonďavý chlapec. Bolo to naozaj super načasovanie, lebo on sa im práce chystal povedať, čo za katastrofa by sa mohla stať, ak sa to páchateľovi podarí dokončiť. Naozaj skvelé.
„Dai!“ okríkol ho, „Nevidíš, že tu niečo riešim?!“
„Ale pane!“ nedal sa mladík, „Chytili sme troch utečencov!“
„Čože?!“ tresol po stole Raikage a o milisekundu na to sa prudko postavil. V tvári mal dravý výraz a Choujimu došlo, že toto je preňho prvoradejšie a že ich dvoch odsunie na druhú koľaj.