Potomci Dvou Klanů Kapitola 3 - Listová

Kapitola 3 - Listová

Po dlouhé cestě, krátce po poledni, byl Gaara a jeho tříčlenný doprovod konečně před branou Listové. Cesta trvala čtyři dny a tentokrát proběhla bez jakýchkoli problémů. Strážní u brány se Kazekagemu uklonily a nechali ho i s doprovodem vejít do vesnice. Zamířili přímo do sídla Hokage. Uvnitř se Gaara s ostatními setkali se Shizune.
„Zdravím,“ řekl Gaara.
„Dobrý den, Kazekage-sama. Chcete doprovodit do kanceláře Hokage-sama?“
Gaara jen přikývl a s ostatními následoval Shizune. Za nedlouho byli u dveří do kanceláře Hokage. Shizune zaklepala na dveře a po pozvání, společně s ostatními vešla dovnitř.
„Zdravím. Tak, jak se ti jako Kazekagemu daří, Gaaro?“ Zeptala se Tsunade.
„Je to obtížné, ale stojí to za to.“
„To ráda slyším. Ty budeš ten, co tady těm třem pomohl, že? Jak že se to jmenuješ?“ Řekla Tsunade a tázavě se podívala na Shinru.
„Murasaki Shinra.“
„Ráda tě poznávám, později si s tebou budu chtít promluvit.“ Řekla mu Hokage a chtěla říct něco ostatním, ale než mohla Tsunade pokračovat Shinra ji přerušil. „Jsem si jistý, že na mě máte spoustu otázek, ale na žádný vám, asi nebudu moct odpovědět, skoro nic si totiž nepamatuju.“
„Ach tak, to je mi líto, ale možná, s tím budu schopna něco udělat, ale to vyřešíme později. Určitě jste všichni po té cestě unavení, takže vás Shizune zavede do vašich pokojů a zítra začneme.“ Tím Tsunade rozhovor ukončila a začala pročítat několik papírů, které jí ležely na stole.
„Následujte mě prosím“ řekla Shizune a vydala se ven z kanceláře, aby ukázala hostům jejich pokoje.
Pokoje byli v sídle Hokage, takže u nich byli za okamžik. Každý měl svůj vlastní pokoj. Všechny pokoje byli stejné, jedna postel, psací stůl s lampičkou, dvě židle a skříň na šaty.
Kankurou usnul hned, jak si lehl do postele. Temari příliš unavená nebyla, takže potom co se ubytovala, se šla trochu projít po vesnici. Gaara se začal připravovat na zítřejší jednání s Hokage. Shinra se rozhodl využit příležitosti a také se šel projít po vesnici. Během cesty zjistil, že má u kalhot šikovně schovanou kapsu. Obsahovala docela slušný obnos peněz. Rozhodl se nějaké utratit a vydal se najít nějaké místo, kde by se mohl najíst. Skvělý mám docela slušný balík, takže až se pořádně najím, tak se zajdu někam trochu napít, v mojí situaci to docela potřebuju, zamyslel se nad tím, jak stráví zbytek dne.
Zrovna když se Shinra rozhlížel po místě, kam se půjde najíst, najednou narazil na Temari poflakující se vesnicí.
„Ahoj, na procházce?“ Zeptal se zdvořile Shinra, když uviděl blondýnka.
„Jo, nevěděla jsem, co dělat, tak jsem se šla trochu projít.“
„Nemáš hlad? Zvu tě.“
„Trochu, ale…“ snažila se říct Temari.
„Vím, že mi pořád moc nevěříš, ale chci se tě nějak pokusit přesvědčit, že nemám žádný špatný úmysly. No, a jelikož jsem teď alespoň dočasně člen vesnice, tak by bylo fajn, kdybychom spolu vycházely.“ Přerušil ji Shinra a ukázal na svoji čelenku.
„No, tak dobře.“ Rezignovala Temari.
Kousek od nich byl stánek Ichiraku Ramen, takže se zašli najíst tam.
„Dobrý den.“ Pozdravila dvojice ve stejnou chvíli.
„Dobrý den.“ Pozdravil zákazníky Teuchi.
Oba si rychle objednali a pustili se do jídla. Rozhovor započala Temari.
„Tenkrát v nemocnici… nechtěla jsem tě nijak urazit, tím co jsem řekla. Situace ve vesnici je momentálně poněkud vypjatá, potom, co se stal Gaara Kazekagem. Má hodně nepřátel a já teď nechci ponechat nic náhodě.“
„Nemusíš se nijak omlouvat. Chápu tvoje důvody, ale nemusíš mít obavy, jsem Gaarovi vděčný za to, že mi poskytl místo, kde můžu zůstat. Na oplátku mu hodlám pomoct, jak jen budu moci.“
„V to doufám, protože pokud naši důvěru zradíš, bez milosti tě zabiju!“ Zdůraznila blondýnka a položila prázdnou misku na stůl.
Shinra se jen usmál, zaplatil a oba vyšli před stánek.
„Díky za jídlo.“ Poděkovala dívka a vydala se zpět do svého pokoje.
„To nestojí za řeč.“ Řekl Shinra směrem k odcházející Temari a rozhodl se najít si nějakou hospodu, kde by se mohl pořádně napít.

Byla už skoro půlnoc a Shinra se vydal na cestu do svého pokoje. No, hned je mi mnohem líp, ale zítra toho asi budu trochu litovat. Zůstal jsem tam dost dlouho. Nejspíš byla blbost doufat, že ten, co mě sleduje, to vzdá. Pomyslel si podrážděně Shinra a zahnul do uličky, kde nikdo nebyl.
„Hej! Vylez, vím o tobě celou dobu, tak mi aspoň řekni, proč mě sleduješ!?“ Zvolal ke svému pronásledovateli. ANBU se předním následně objevil a naznačil mu, ať ho následuje.
Shinra věděl, že moudřejší bude mu nijak neodporovat a šel za ním. Nechtěl totiž Kazekagemu přidělávat problémy. Po asi půlhodině došli na jedno cvičiště nedaleko vesnice. Tam konečně ANBU promluvil.
„Na příkaz Hokage-sama jsem tě měl sledovat a pokud možno nepozorovaně dostat sem.“ Odpověděl
ANBU na dříve položenou otázku.
„Proč?“ Ptal se podezřívavě Shinra.
„Protože máte něco společného.“ Řekla osoba přicházející ze tmy. Byla to Hokage a v patách jí byla její asistentka.
„Společného? Co?“
Tsunade naznačila ANBU ať mu to předvede. ANBU složil několik pečetí a přiložil ruce na zem. Ze země začal vyrůstat strom.
„Tohle.“ Řekla Tsunade a ukázala prstem na právě vyrostlý strom.
Shinra, byl neskutečně překvapen tím, co právě viděl. Myslel jsem si, že sem jediný, kdo něco takového umí. Možná, že ví něco o tom, odkud jsem.
Najednou se Shinra chytl za hlavu, protože ho začala bolet a začal vidět nějaké obrazy. Byly to jeho vzpomínky. Viděl, jak dělá úplně to samé, jako ten ANBU před chvílí, potom se otočil a uviděl, jak se na něho usmívá nějaká žena a tleská. Uvědomil si, že to musí být jeho matka, měl totiž skoro stejný obličej jako ona a také měla dlouhé černé vlasy, které jí v ten okamžik vlály ve větru a na šatech měla stejný znak, jako on vzadu na triku.
Bolest náhle zmizela a Shinrovou hlavou se začala honit spousta otázek. Kdy to bylo? Je ještě naživu? A pokud jo, tak kde je? Takové a další otázky se mu honily hlavou, ale jeho tok myšlenek byl přerušen něčím hlasem. Byla to Shizune.
„Jste v pořádku?“
„Jo, díky.“
„Někdy může být vracení se vzpomínek trochu nepříjemné.“ Řekla Tsunade.
„Tohle jste myslela, když jste řekla, že s tím můžete něco udělat?“
„Ano, doufala jsem, že když uvidíte, něco takového, pomůže vám to vrátit vzpomínky.“
„Takže ty asi…“ ptal se Shinra a ukazujíc na ANBU.
„Vím, co chceš říct, ale ne, nemáme nic víc společného. Já totiž k těmto schopnostem nepřišel přirozenou cestou jako ty,“ přerušil ho ANBU.
Nejspíš to musí být nějaký potomek z klanu Senju, ale podle toho, co mi Gaara napsal, umí používat i katon a to na dost vysoké úrovni. Za jeho původem toho musí být víc. Dědeček mi kdysi vyprávěl, že kvůli válce se někteří členové klanu rozhodli odejít. Prý hledat poklidnější a především delší život.
Možná se spojili i s někým z jiných klanů. Používáním katonu na takové úrovni, jakou popsal Gaara byli známí Uchihové, takže je nejpravděpodobnější, že je potomkem klanů Uchiha a Senju. Přemýšlela Tsunade mezitím, co se Shinra snažil utřídit si myšlenky.
„Pravděpodobně jsi potomek dvou klanů, které založili Listovou, Uchiha a Senju. Takže určitým způsobem je tohle tvůj domov. Pokud tedy budeš chtít, promluvím si s Kazekagem, aby si tu mohl zůstat.“ nabídla Tsunade.
„Díky, ale ne. Teď je mým domovem Písečná, nebo aspoň do doby, než se mi vrátí paměť. Navíc jsem slíbil Gaarovi, že mu pomůžu s jeho potížemi ve vesnici.“
„Chápu, tak to bude možná nejlepší.“ Řekla Tsunade, když si uvědomila co by se nejspíš stalo, kdyby Shinra zůstal. Danzou, určitě už o něm ví. Těžko říct, co by s ním chtěl udělat, kdyby tu zůstal. Doufám, že zítra při jednání nebude dělat problémy.
„Je nejvyšší čas se vrátit!“ řekla Tsunade a vydala se i s ostatními zpět do vesnice.

Následující den se sešel Gaara s Tsunade. Oba seděli v konferenční místnosti. Bylo krátce před polednem a Hokage chtěla ještě před zahájením oficiálního vyjednávání s Gaarou mluvit.
„O čem jste se mnou chtěla mluvit Tsunade?“
„Týká se to Shinry. Pravděpodobně, už znám jeho původ.“
„Je nějak spřízněn s klanem Senju, že?“ domníval se Kazekage.
„Ano, ale nejen to. Je potomkem dezertérů z klanu Senju a klanu Uchiha.“ Doplnila Gaarovu domněnku Hokage.
„Dezertérů?“
„V dobách před vznikem skrytých vesnic, vedli různé klany mezi sebou války, ale někteří, už nebyli nadále ochotni zahazovat v tom beznadějném boji své životy a svoje klany opustili. On je potomkem některých z nich.“
„O ničem takovém jsem nikdy neslyšel.“
„O takových událostech není příliš mnoho zmínek. Každý klan se to vždy snažil udržet v tajnosti. Já jsem se to dozvěděla, kdysi od prvního Hokageho.“
„No, dobrá to mnoho vysvětluje, ale stále zůstává záhadou, kdo byli ti, co nás při minulé cestě sem napadli.“
„Bohužel, o nich zatím ani já nemám žádné informace,“ připustila podrážděně Tsunade.
„Včera jste zmínila, že byste mohla něco udělat se Shinrovou pamětí,“ připomněl Gaara.
„Ano, už se tak stalo, včera večer se mi podařilo pomocí několika podnětů navrátit mu část paměti. Myslím, že teď už se mu vzpomínky budou vracet rychleji.“
„Proč myslíte?“
„Má totiž od čeho začít. Včera se mu vrátili vzpomínky na jeho matku a jeho trénink mokutonu. Teď, když se bude snažit vzpomínat, tak jistě brzy, bude mít opět téměř všechny svoje vzpomínky,“ vysvětlila Hokage.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ křikla Tsunade.
Do konferenční místnosti vešla Temari následovaná Kankurem a Shinrou. O několik minut později přišla i Shizune a nesla dokumenty, které si Tsunade připravila k jednání.
„Tak, když už jsme tu všichni, začneme!“ rozhodla Tsunade.
„Souhlasím.“ Potvrdil Kazekage.

Gaara s Hokage, už mluvil téměř půl hodiny. Dohadovali se o mnoha věcech, co se stane, pokud jedna z vesnic bude napadena, nebo pokud propukne nějaká nákaza a další podobné věci. Shizune stála po pravé ruce Tsunade. Temari vše pozorně poslouchala, Kankurou se snažil netvářit znuděně, ačkoli mu to vůbec nešlo a Shinra měl stále plnou hlavu toho, co se stalo během noci.
Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. Člověk za dveřmi ani nečekal na pozvání a ihned vstoupil.
Zdá se, že nastala situace, které jsem se obávala, řekla si sama pro sebe Tsunade, když zjistila, že nově příchozí je Shimura Danzou.
„Nebylo od Vás hezké, že jste mě sem nepozvala také.“
„Nebyl důvod Vás sem zvát. Rada nechala všechno ohledně této záležitosti v mých rukou.“ Odpověděla Hokage a vrhla na Danza vražedný pohled.
„Rada pravděpodobně nevěděla, že mezi Kazekageho lidmi je vzdálený potomek dvou hlavních klanů, kteří založili tuto vesnici.“ Usmíval se lehce Danzou.
„Jak jste se to dozvěděl?“ řekla překvapeně Tsunade. Zjištění původu Shinry překvapilo i Temari a Kankura.
„Na tom nezáleží.“
„Takže chcete, abych tady zůstal, jinak budete sabotovat uzavření smlouvy mezi vaší vesnicí a Písečnou.“ Odhadl Danzův plán Shinra.
„Nemám v úmyslu nic sabotovat, ta smlouval je výhodná i pro nás, avšak bylo by správné, aby nám Vás Písečná vydala, toto je přeci jen domov Vašich předků, měl byste tu zůstat. Samozřejmě bychom za Vás poskytnuli určitou kompenzaci.“
„Nemáte žádnou pravomoc, něco takového požadovat!“ okřikla Danza Hokage.
„Hokage má pravdu, nemáte právo něco takového žádat, ale pokud se Shinra rozhodne tu zůstat, nebudu mu bránit.“ Vložil se do rozhovoru Gaara.
Oči všech se teď upřeli na Shinru a všichni netrpělivě čekali na to, co odpoví.
„Odmítám.“ Řekl rozhodně Shinra upírajíc pohled na Danza.
„K tomu není co dodat. Shinra zůstává i nadále členem mojí vesnice a teď kdybyste byl tak laskav a nechal nás zde s Hokage dokončit jednání.“
„Souhlasím s Kazekagem, už jste nás tu zdržel dost, odejděte!“ rozkázala Tsunade.
Danzou se mlčky otočil a opustil konferenční místnost. [i]Tohle, ještě není konec, pomyslel si Danzou, když opouštěl místnost. Tsunade si velice oddechla, že vše dopadlo tak, jak dopadlo.
Jednání opět pokračovalo. Po další hodině, byla vypracována smlouva, kterou obě strany podepsali.
Druhý den brzy ráno Kazekage a jeho doprovod pomalu opustili Listovou. Cesta zpět do Písečné probíhala většinu času tiše. Kankurou se občas dal se Shinrou do řeči, ze začátku se Kankurou pořád ptal Shinry na něco o jeho původu, ale krom toho, že podle Hokage je potomkem klanů Uchiha a Senju, mu Shinra na nic dalšího nezodpověděl. On sám, toho totiž o svém původu víc nevěděl.
Druhý den ráno, nedaleko od hranic se Zemí ohně, spatřili mohutný sloupec kouře stoupající k obloze.
„Myslím, že tím směrem je jedna menší vesnička.“ Řekl Kankurou.
„Máš pravdu.“ Přitakala Temari.
„Jdeme zjistit, co se to tam děje!“ rozhodl Gaara.
Všichni čtyři spěchali na místo, odkud stoupal kouř. Po několika minutách dorazili na místo, ale když uviděli, co se tam stalo, vyrazilo jim to dech. Vesnička byla v plamenech a všude okolo ležela zohavená mrtvá těla, ale příčinou jejich smrti, nebyl požár.