manga_preview
Boruto TBV 07

Hrob nemrtvého 05 - Vykuk a práskač

hrob nemŕtveho - Hatsuyuki.preview.jpg

Vyprázdnil kalíšek, který před něj právě postavili, a zadíval se na rozesmátého mladíka sedícího naproti, jenž si se svým kalíškem zatím jen hrál v dlaních, ale ještě se nenapil.
„Mám objednat další?“ zeptal se okamžitě, ale Palantir zakroutil hlavou. „Jsi si jistý? Vypadáš hrozně, nii-san. Yasu nee-chan dokáže dát pěkně zabrat. Já to vím! Zkus si představit, jaký ječák na mě spustila, když jsem třeba nechtěl pomáhat s domácími pracemi!“
„To si...“
„Jasně, že si dělám srandu! Nikdy po mě domácí práce nechtěla,“ rozesmál se.
„Ty ses ani trochu nezměnil, Danno-kun,“ pokusil se o lehký úsměv, ale rychle toho nechal, protože obličej ho pořádně pálil a zlomený nos na sebe upozorňoval ostrou bolestí každou vteřinu.
Jeho společník se zakřenil a on se neubránil tomu, aby se mu před očima nezjevil rozesmátý dětský obličej, jenž mu před deseti lety dělal společnost. Vzpomínal na dítě, kterého bylo všude plno a které neodradil ani přísný zákaz vstupu civilistů do tábora konožských shinobi. Pro jeho srdečnost a dětskou naivitu si jej za chvíli oblíbili úplně všichni a brzy se stal příjemným zpestřením jinak do té doby nudné mise. Drobný zvídavý klučina s neposlušně rozevlátou stříbřitou kšticí a pusou neustále od ucha k uchu dychtící po tom, stát se ninjou. Stát se za každou cenu velkým a uznávaným jako jeho starší bratr. Z nějakého důvodu si ale ten vykuk nejvíce oblíbil právě jeho a obrovskýma ametystovýma očima vždy hltal každé Palantirovo slovo, když mu vyprávěl o dávných bitvách, o ninjutsu a o chakře. Ovšem s daleko největším zájmem naslouchal vyprávění o bájných zbraních. Dodnes si vybavuje posvátnou úctu, která se zračila v chlapcově tváři, když mu ukázal Kaguyu. Věděl, že umírá touhou potěžkat si jej v ruce, ale Palantir nikdy nedával svou zbraň z ruky, pokud plnil misi. Snažil se ale zmírnit chlapcovo zklamání a učil ho bojovat alespoň s kunaii... Potřásl hlavou a přiměl se opět vnímat přítomnost.
„A jak je to s tebou a Yasu? Vypadalo to, že máš na ni celkem vliv,“ zajímal se.
„Ještě jsi nepoděkoval,“ utrousil chladně Danno.
„Cože? Teda máš pravdu, tak děkuji...“
„V pohodě,“ zamumlal, ale pak se znovu rozesmál. „Promiň, strašně jsem chtěl použít tuhle tvoji hlášku! Jasně že není za co! Jsem fakt rád, že tě vidím a kdyby tě umlátila, asi bysme už nehodili řeč.“
„To asi ne. A tak jak je to mezi...“ nedopověděl, jelikož mu mladík opět horlivě skočil do řeči.
„Jsem přece její malý bráška, ne?“ pronesl, jako by to snad bylo naprosto jasné.
„Její co? Uniklo mi něco?“
„Myslíš za těch pouhých deset let, co jsi tu nebyl?“ dobíral si ho, ale pak přece jen zvážněl. „Tenkrát to bylo drsný. Dost lidí zemřelo a... Hideaki byl jediná rodina, kterou jsem měl,“ odmlčel se a zadíval se na hladinu svého saké.
„To jsem nevěděl,“ pokusil se o soucitný tón, ale rozhodně to nebyla jeho parketa.
„Vážně? Ale je to tak, staral se o mě jenom starší brácha. Rodiče jsme ztratili, když jsem byl ještě hodně malý. A když umřel i on...“ opět se odmlčel.
Dlouhé roky na tu chvíli nepomyslel, ale dnes to bylo už podruhé, co byl přinucen si na jeho smrt vzpomenout. Hideaki byl statný mladý muž, který jako by byl budoucí vizí svého malého bratříčka. Tedy až na ten rozcuch, jelikož on míval své vlasy až příliš pečlivě zčesány dozadu a také se za všech okolností tvářil seriózně, až působil lehce nevraživým dojmem. Ale přesto byl jedním z mála členů Yugakure, kteří schvalovali pobyt konožských jednotek na jejich území a byli nápomocní.
Možná proto si je Danno tolik oblíbil, a nebo to bylo naopak, díky bratříčkově oblibě je vzal Hideaki na milost. To ale nebylo důležité, podstatné bylo to, že když vypukla bitva, ne, když vypukl ten masakr, stál po boku konožských shinobi – po jeho boku. Pravdou je, že nikdy nepřišel na to, co se tenkrát doopravdy stalo, i když se snažil sebevíc se rozpomenout. Všude byl hluk a chaos a Palantir zrovna bojoval s ani ne šestnáctiletou dívkou s šílenýma očima, když se po jeho pravici ozval výbuch. Tlaková vlna jej odmrštila stranou, až bolestivě narazil ramenem do stěny jeskyně, a záblesk jej na několik dlouhých vteřin oslepil. Když se mu zrak začal vracet, všude byl nesnesitelný prach a sutiny a konečně mu došlo, že výbuch způsobil zřícení části stropu jeskynního sálu. Ale to už nevěřícně zíral na těla, která z pod hromady kamenů tak tak vykukovala. Rozpoznal dvě zkrvavená torza patřící Hideakimu a chuuninovi z jeho vesnice, nad kterými se skláněla dlouhovlasá blondýna. Z jejích do široka rozevřených nefritových očí kanuly obrovské slzy a jekot, který ze sebe vydrala, donutil padnout na kolena desítky nepřátel v blízkém okolí. Se zvráceně slastným výrazem se drželi za hlavu, zatímco jim z uší odkapávala lepkavá krev a po chvíli i mozková tkáň. Když bylo po všem, obrátila svůj pohled na něj a Palantir mohl doslova nahmatat její nenávist a touhu zabít. Kdyby právě v tu chvíli neomdlela, mohlo to celé dopadnout velice zle.
„Yasu... Viní mě z toho,“ prolomil nakonec mlčení Palantir, „Ty taky?“
„Přežils... Víš, ona to potřebuje na někoho svézt. Zlomené srdce ji málem dohnalo k šílenství,“ tlumeně pronesl a dál mlčel.
Palantir polkl nemístnou narážku, jestli si je jistý, že zešílela jenom málem, a místo toho se raději ujistil, že pochopil: „Ujala se tě, že?“
„Říkala, že kdyby se stihli vzít, jak plánovali, stejně bysme byli rodina. Víš, dost jsme si vzájemně pomohli, i když někdy jsem měl pocit, že se starám spíš já o ni, ale dělal jsem to rád,“ opět se do jeho pobledlé tváře vrátil alespoň náznak úsměvu. „Na,“ pošoupl k němu svůj drink, „já dnes nebudu a ty to fakt potřebuješ, ten nos musí strašně bolet. Měl by ses nechat ošetřit.“
„Asi máš pravdu,“ dopil a po vzoru mladíka se postavil.
„Promiň, nii-san, musím už jít, ale slib mi, že se ještě sejdeme, než zas zmizíš na deset let, jo?“
Palantir musel snést další objetí a poté, co mu byla ukázána cesta k místní nemocnici, už jen sledoval, jak běží pryč.
„A fakt se nech ošetřit, večer chceš být přece fešák!“ Zaslechl ještě, ale to už mu Danno zmizel z očí, aniž by na to stihl jakkoliv zareagovat. Zamračil se a přemýšlel, jak to vlastně myslel, přece nemohl vědět o jeho schůzce s Hatsuyuki. Ale brzy to pustil z hlavy, jelikož u tohohle kluka člověk často netušil, co si má myslet. Potom chvíli uvažoval i nad tím, že by k medikům přece jen zašel, ale pak se ušklíbl, když zahlédl zvíře, které se k němu blížilo. Sice předpokládal, že se k němu připojil jiný z Haniných psů, ale tuhle fenu tedy nečekal. Otočil se a odcházel přesně opačným směrem, než mu byl doporučen. Mlčky spěchal stále lidu prázdnějšími ulicemi Yugakure a až si byl jist, že široko daleko nikdo není, zastavil se.
„Hezká iluze, ale mě neoblbneš.“
„Taky nešlo o to oblbnout tebe,“ ujistila ho žena, která se vedle něj napřímila.
„Co tady děláš? Neměla jsi opouštět stanoviště a nechat ji tam samotnou! Může to tu být nebezpečné,“ pokáral ji.
„Jo, to vidím,“ pobaveně ukázala na jeho zdeformovaný nos, „ale nemusíš se strachovat, jsou s ní přece psi,“ dodala už vážněji.
„A proč jsi neuposlechla rozkaz a vydala se za mnou? Tedy krom toho, aby ses na vlastní oči přesvědčila, jak mě zřídila holka. Toho bonzáckýho čokla už za mnou neposílej...“
„Haimaru z toho vynech!“
„No jo, v pohodě,“ řekl bez zájmu hlavně proto, že neměl náladu na další spor se ženskou.
„Ukaž,“ prohodila smířlivě a začala mu léčit zraněný obličej.
„Veterinární péče se mi dostalo prvně,“ pomalu se mu vracela dobrá nálada, když mu v nose přestalo bolestivě škubat. „Ale zpátky k věci – proč jsi tady?!“
„Kvůli tomu znaku, jak jsi chtěl poslat po Haimaru. Ale přece nedám naši nejdůležitější stopu z ruky.“
„No dobrá, tak ukaž,“ natáhl k ní dlaň a v duchu si připravoval kázání o poslouchání přímých rozkazů, které jí dá na zpáteční cestě do Konohy.
„Nemám tu kost s sebou.“
„Ale teď jsi říkala, že ji nedáš z ruky!“
„To se tak přece říká,“ otočila oči v sloup. „Je bezpečně schovaná s Tenten a smečkou.“
„Tak ale potom jsi mi tu k ničemu!“
„Myslíš?“ odfrkla si, vytáhla kunai, přidřepla a do hlíny podél cesty vyryla symboly z kosti.
Když skončila, udělal Palantir totéž svým mečem, ale nakreslil poněkud komplexnější obrazec.
„Co to je?“ zajímala se.
„Myslím, že právě tohle se pokoušel nakreslit. Vidíš, jak se tyhle čáry shodují?“
„Jistě, ale stejně tak mohl chtít nakreslit třeba okýnko,“ neodpustila si.
„Nebuď drzá!“ docházela mu trpělivost.
„A kde jsi k tomu znaku přišel?“
„Má ho vyobrazený na medailonu Yasu - zdejší kunoichi,“ vysvětloval, zatímco nohou důkladně mazal obě malůvky.
„Ta co tě tak zřídila? Jsi si jistý, že to v tom nevidíš právě kvůli...“
„Ty pochybuješ o mých analytických schopnostech?!“
Viděl na ní, jak bojuje se svou vzpupností, ale nakonec jen mírně zakroutila hlavou a nic dál neřekla.
„Chci, abys ji sledovala, pokud opustí vesnici. Hlas mi úplně všechno, i to co ti nepřijde podezřelé, rozumíš?“ zavelel nekompromisně.
„Jistě. Ale jak ji poznám?“
„Čichem přece, jsi snad Inuzuka, ne?“
„To ano, ale ani moje matka by nezachytila pachovou stopu z tvého zlomeného nosu. A vzhledem k tomu,“ zavětřila, „že jsi byl před chvílí v hospodě, tak máš na sobě stopy desítek pachů. Mohla bych tak nakrásně sledovat kohokoliv.“
„A tohle by nepomohlo?“ zeptal se sarkasticky, když z kapsy vytáhl několik dlouhých šedivých vlasů, které předtím Yasu vytrhl.
„Tos to nemohl říct rovnou?“ vzdychla a sebrala mu chomáček z ruky.
„Teď jdi splnit úkol a pošli za mnou pravého čokla. Ale ne toho žalobníka, jasný?“
„Jasný, kapitáne!“
Z jejího výrazu bylo naprosto zřejmé, že dorazí právě Práskač.

Poznámky: 

Palantirův obrázek k hodnocení zde.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kyell
Vložil Kyell, So, 2018-08-11 18:24 | Ninja už: 5597 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky

Mise L3: Už se nám to pěkně střádá *clap clap* Musím se přidat, i mě se Dann velmi zalíbil, takový odlehčující prvek v celé téhle prozatím krví nezalité povídce, opravdu to pomohlo atmosféře, která visí ve vzduchu. Všechny ty náznaky kdo ví čeho a pak přijde takovéhle milé posezení se starým známým nad drinkem. Moc fajn Smiling Co se týká Inuzuky a jejich pejsků, nepřestává bodovat, je jak osina v zadku a vždy ví co říct, aby si trefně rýpla Laughing out loud Trochu TenTen lituji, být tam s touhle dvojkou. Nemůžu si pořád pomoct, ale jakmile je zmínka o stříbrných vlasech, ametystových očích, nagelovaných vlasech... Všechno ve mě křičí HIDAN!!!
Table Zabity

Obrázek uživatele Som čarovná
Vložil Som čarovná, Pá, 2015-11-20 14:21 | Ninja už: 5137 dní, Příspěvků: 1957 | Autor je: Tsunadin poskok

Ten rozhovor sa s Dannom a Palantirom sa mi hrozne páčil. Asi to bolo tým, že zneje úplne spontánne, čo sa každému napísať nepodarí a k tomu Danno je úplne zlatíčko :3 Dúfam, že v príbehu neumrie, lebo si vás nájdem Laughing out loud

Z lásky I believe in unicorns, bitch! ^.~

~ ~ ~

~ ~ ~

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Pá, 2015-11-20 15:56 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Bojíme sa, bojíme. Eye-wink Laughing out loud Laughing out loud

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Som čarovná
Vložil Som čarovná, Pá, 2015-11-20 17:07 | Ninja už: 5137 dní, Příspěvků: 1957 | Autor je: Tsunadin poskok

Nebudeme drzí, dobre? Laughing out loud Laughing out loud
Edit:

Z lásky I believe in unicorns, bitch! ^.~

~ ~ ~

~ ~ ~

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Pá, 2015-11-20 20:49 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Pá, 2015-11-20 21:41 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Děkuji, také jsem si Danna oblíbila Smiling a proto ti můžu slíbit, že minimálně v příštím díle mu nebude zkřiven jediný vlásek Laughing out loud

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF