Tajemné

Jeseň aj zima ubehli až príliš rýchlo. Na stromoch sa začala objavovať zeleň, Slnko svietilo častejšie a vtáci začali znovu spievať. A cena pri jej fotke stúpala a stúpala. Vedela, že si ju spojovali so Sasoriho zmiznutím a mysleli si, že keď nájdu ju, nájdu aj jeho. Od boja s anbu ich prebehlo už len niekoľko, zatiaľ sa im snažila vyhýbať. Prešla už aspoň tucet dedín a menších miest. Nikto ju, našťastie nespoznal.

Bylo něco po deváté hodině večer, když Sakuru vzbudila hlasitá rána a křik lidí. Sakura vylekaně vykoukla z okna. Už si myslela, že někdo napadl vesnici…Ani si nepomyslela, že by to mohl být jen ohňostroj.
„Kruci! To mi nedělejte,“ zavrčela Sakura mrzutě a zavřela okno. Byla po těžké operaci jednoho ninji a potřebovala se vyspat. Jen stěží dostala Minata a Kushinu do postele a hned zalehla taky. Jen nečekala, že nějací magoři budou o hodinu později pouštět ohňostroj.
O pár hodin později jí znovu vzbudila duna jak z děla.

„Čo to má, sakra, znamenať?“ spýtal sa ho Sasuke a ani sa so Shikamarom nepohli z miesta. Stáli pri dverách a sledovali, ako si Kai vyložil nohy na stôl. Sasuke vážne nerozumel o čo tomu chalanovi ide. Najprv sa nechá zatknúť a potom ich tu zamkne a sám ovláda vyšetrovanie. Je to blázon, to mu bolo hneď jasné. Alebo mu išlo celý čas o toto? Chcel byť s nimi sám? Ale veď bol. Doteraz sa za nimi neustále ťahal, čokoľvek chcel urobiť, mohol to urobiť hocikedy. Prečo práve tu a teraz? Chcel si niečo dokázať?
Dopekla, Kai, o čo ti ide?!

[center]Ja skonám ho však sám, ja porazím ho zaraz,
ja prídem raz tak, raz ukážem im silu nemrzkú,

I.

Byl den téměř jako každý jiný. Akorát se slunce schovávalo za mraky před tím, než upadne za obzor úplně a nechalo ovzduší se ochladit s postupnou hodinou. Nejedny vlasy v tento čas zavlály v nabývajícím se větru.

Zo spánku ho prebral štipľavý dym. Horí? Nie, dym stúpa z ohníka založeného pri strome, stojacom na okraji mesta. A ako na potvoru sa vznáša práve k jeho hniezdu. Čo komu urobil, že sa tá trojica ľudí musela rozložiť tu, kde sú v tomto čase iba opustené skladiská? Nech idú preč! Ale nie, namiesto toho uvidel prikrádať sa ďalších, ktorí začali obkľučovať trojicu pri ohni. No pekné! Slušný vták tu už nemá právo na odpočinok?

Shikamaru ho okamžite pritlačil ku stene tvárou a neurobil to veľmi jemne. Nepripadalo mu to veľmi milé, veď sa vzdal sám. Potom mu vykrútil ruky dozadu, s tým sa tiež nemaznal a on sykol. Nie preto, že by ho to bolelo- oproti bolesti, ktorú už okúsil to bolo nič-, len chcel, aby si mysleli, že je zraniteľný. Že ho naozaj dostali. To, že mu práve dával na ruky putá neznamenalo, že sa to tu pre neho končí.
Hra pokračuje.
Odlepil ho od steny a otočil ku vchodu. Jednu ruku mal na jeho spútaných rukách a druhou ho postrkoval dopredu.

Sakura s Ayme byli v lese u monumentu Hokagů. Obě měli skoro plný koš bylinek, všech druhů.

[i]„Tak co uzavřít další dohodu?“ Orochimarova pobízivá věta zůstala viset ve vzduchu.
Tokime, která doteď hleděla sklesle do země, náhle zvědavě zvedla tvář a zadívala se překvapeně na něj. „O… o co jde?“ zeptala se trochu s bázní v hlase.
Sannin se šťastně usmál, když se na ní zadíval. Náhle mu připadala jako by snad byla nově nalezený poklad nebo v jeho případě, sharingan. „Pustím ho, když mi sem přivedeš někoho jiného.“

Vzrušovalo ju ísť podať lotériu hodinu pred losovaním, tak že ešte nevedela, aké zakrížikuje čísla na tikete. Ešte vzrušujúcejšia by bola polhodina, ale nechcela riskovať, že ju niečo zdrží.
Na telegrafickom vedení sedia štyria vtáci a ceduľka na jednom z obchodov hlása, že majiteľ príde o päť minút. Hmm, nejde na to príliš primitívne?
„Tsunade-hime, aha, stánok s novinami.“ ukázala Shizune. Áno, tam by sa našla inšpirácia.

Shikamaru si to rozmyslel. Nešiel za Tsunade a ani si neprečítal tie zložky. Šiel do Sasukeho bytu. Sasuke, pokiaľ vedel, nechodil jesť do reštaurácií, teda musel jesť doma. A vrah sa musel dostať ku nemu domov, aby mu otrávil jedlo, čo Sasukeho byt robilo miestom činu. Musí ho okamžite prejsť a nájsť nejaké stopy.
Ako na potvoru natrafil na Kaia.
Otrava, prešlo mu hneď hlavou.

Proč bojuji?
Oni říkají, že lidé bojují jen proto, aby umírali.
Já řekl, že lidé bojují, aby žili.
Nevím, co je na tom špatne, ale jiný mé myšlenky nepochopili.
Jenom on, on jediný mne chápal a já? Co jsem udelal?
Pokusil se zničit naši vytrvalou práci... Proč?
Na co jsem tenkrát myslel?
Už vím. Chtel jsem vytvorit svět bez bolesti. Jak?
Ubožejc, než kdokoli jiný. Kdo by mohl být štastnej, ve snu?
Co jsem si to proboha myslel?
Jenom jsem rozputal ješte vetsí peklo, jako to, které tady bylo předtím.
A teď? Teď mne již po druhé zabil...

Po dlhšom čase som späť. Ospravedlňujem sa vám za zdržanie, užite si nasledovný diel

1

Temný šepot sa nesie prázdnotou naprieč pustou šedou planinou. Víta medzi seba nového brata, ktorý vstúpil do temnoty tak ako kedysi oni.

Zajímaví lidé, Naruto, Sasuke a Kakashi.
Stojím tady, v hrudi mám obrovskou díru.
Co se stalo? Aha, umírám.
Chránil jsem osobu mne nejdrahší.
A teď umírám, a ty? Ty žij, Zabuza-san.
Prosim, zústaň stát na strane vítezú.
Sliším vše okolo mne, vidím vše. Avšak mluvit nemúžu.
Chci mu toho tolik říct, ale nedokážu to.
Bojuje v jméne msti? Nebo? Ani teď nevím pochopit, na co myslí.
Možná je tohle konec mé cesty s ním, padá k zemi, umírá též.
Leží hned vedle mne, chci mu to říct, ale nemúžu, nedokážu.

Ayano se nějak podařilo dostat se zpět do Konohy, i když se spíše kolébala při své chůzi a měla pohled úplně bez výrazu a téměř mrtvé oči. Civěla do země a dalo se jen takřka říct, že na něco vůbec myslela. Jednoduše vypadala jako pouhá prázdná nádoba bez duše.
Když v tom jakoby do ní uhodil blesk. Náhle se zastavila, rychlostí světla napřímila a živě se zadívala na oblohu. V hlavě ji v tu chvíli zaznělo jediné, Chudáčku.

Velice si dával záležet, aby na něm nešlo poznat, jak moc se mu do té vlhké polorozpadlé jeskyně nechtělo. Po dalších dvou hodinách chůze v lese měl úplně ledové ruce a nebyl si jistý, jestli při bůhvíjak dlouhé cestě jeskyní nezmrzne. Byl zvyklý na neustálé vedro, neúnavné slunce, štiplavá zrnka písku a stojící vzduch. Teď cítil zimu až do morku kostí a těžce mu to nevyhovovalo. 

Shikamaru čakal Sasukeho v kancelárii, lebo spolu mali ísť na výsluch tých troch
laboratórnych pracovníkov, no on meškal, čo mu hneď pripadalo divné. On vždy prišiel prvý a potom Shikamarovi vyčítal, že mešká, čo bolo vrcholne otravné. Povedal si, že možno je už na ceste a keď sa dostaví, poriadne mu dá okúsiť, čo s ním neustále zažíva.
Pri predstave, ako vynadá Sasukemu sa uškrnul. Už sa tešil, aký ksicht nahodí.

Žádné výčitky svědomí, ani ťuk. Zatraceně! Co to se mnou udělali? Něčí hlava a terč si jen vyměnily místa, ale... Proč?

Žena s ním dalších pár hodin nepromluvila a jeho podezření, že je to pouhý klon, se o to víc zvětšovalo. Od jeho ponižující rezignace uběhlo dost času, už dávno sešli z pouště a kráčeli po vyšlapané cestičce lesem. Vlhký vzduch jej navzdory úlevě od vyhřátého písku nepříjemně mrazil a on si čas od času promnul holé paže. Žena se po něm ještě ani jednou neotočila, kráčela pořád stejně a bez jediného zakolísání.