Potomci Dvou Klanů Kapitola 2 - Nezodpovězené otázky

Kapitola 2 – Nezodpovězené otázky

Po chodbě nemocnice se rozléhaly kroky. Gaara vešel do pokoje, kde stále v bezvědomí ležel Murasaki Shinra, člověk jenž jemu a jeho sourozencům zachránil život. V místnosti seděl na židli Kankurou. Gaara ho tam nechal, aby Shinra po probuzení viděl alespoň nějakou, trochu povědomou tvář.
„Pořád žádná změna?“ Zeptal se Gaara.
„Ne, pořád je v bezvědomí, doktor říkal, že to zranění hlavy je docela vážné a možná bude i nějaké následky, ale to se prý uvidí, až se probere.“ řekl unaveně Kankurou.
„To by bylo nepříjemné. Mám na něj spoustu otázek a rád bych na ně znal odpovědi.“ Zamračil se Kazekage.
„Jo, to co předvedl, vyvolává hodně otázek a mimochodem co je v tom sáčku?“ Zajímal se Kankurou o obsah papírového sáčku, jenž Gaara držel v ruce.
„Málem bych zapomněl. Přinesl jsem ti něco menšího k jídlu. Jak jsou na tom vlastně tvoje zranění?“ Zajímal se Gaara a hodil sáček po bratrovy.
„V pohodě, jen pár maličkostí, za pár dní už o tom nebudu ani vědět. A co ty, jak si na tom?“ Zeptal se Kankurou.
„Jen naražená žebra a pár škrábanců.“
„Poslal si už Hokage dopis, že se schůzka odkládá?“
„Ano.“
Kankurou vytáhl ze sáčku sendvič a hned se do něj pustil.
„Kdyby se probral, dej mi vědět!“ Rozkázal Gaara a pomalu se otočil a zamířil ke dveřím.
„Jasně a díky za ty sendviče.“ Řekl Kankurou směr k odcházejícímu Kazekagemu.

O dva dny později Gaara dostal dopis od Tsunade. Když se dopis dostal do jeho rukou, byla zrovna v jeho kanceláři i Temari. Kazekage dopis rychle přečetl, to se dalo čekat že… zamyslel se Gaara, ale vyrušila ho Temari.
„To je dopis od Hokage-sama?“
„Ano.“ Odpověděl Gaara zatímco si četl dopis.
„Co píše?“
„Je jí líto že jsme měly na cestě potíže a až budeme moci, máme se dostavit do Listové, včetně Shinry.“
„Asi se dalo čekat, že ho bude chtít vidět.“
„Přesně to jsem si zrovna myslel.“
„Předpokládám, že vyrazíme, až se probere, že?“
„Pokud to bude jeho stav dovolovat.“
„A co ti co nás napadli, neví o nich Hokage něco? Ptal ses jí?“
„Ano ptal. Prý o nich také nikdy neslyšela, ale bude se snažit něco zjistit.“ Odpověděl už poněkud podrážděně Gaara, protože byl s prací trochu pozadu a tenhle rozhovor ho jen více zdržoval.
„Zatraceně, nikdo o nich nic neví, jakoby se prostě najednou objevili odnikud.“ Zanadávala Temari
„Vskutku záhada a teď když mě omluvíš, mám tu ještě něco na práci“ ukončil jejich rozhovor Kazekage a pustil se do papírování.
„Jasně, měj se“ rozloučila se blondýnka a při odchodu za sebou zavřela dveře.

Světlo v nemocničním pokoji nepříjemně zasvítilo právě se probouzejícímu pacientovy do očí, tak si je částečně zakryl rukou a začal se ptát sám sebe. Kde to jsem? Vypadá to jako nemocnice, ale kde? Proč jsem tady? A kdo vlastně jsem?.
Pacient se začal rozhlížet po pokoji a spatřil na židli spící postavu s pomalovaným obličejem.
Kdo je to? Nevypadá jako stráž, a ta většinou hlídá u dveří. Přemýšlel pacient nad identitou spícího muže.
Do pokoje vešla sestra. Byla poměrně mladá s hnědými vlasy po ramena a také velmi pohledná, jakmile si všimla, že je pacient vzhůru, přistoupila k němu, mile se usmála a zeptala se: „Jak se cítíte?“
„Docela dobře, ale, kde to vlastně jsem?“
„Jste v nemocnici ve Skryté Písečné. Pamatujete si, co se stalo, než jste se tu probudil?“
„Ne, nepamatuju si ani svoje vlastní jméno.“
„Utržil jste vážné zranění na hlavě a následkem toho, máte pravděpodobně amnesii to je…“
„Ztráta paměti já vím. Jak jsem se sem dostal?“ Přerušil sestru pacient a položil další otázku.
„Kankurou-san vám odpoví na všechny vaše otázky.“ Sestra ukázala na právě se probouzejícího se Kankura.
„Konečně ses probral. Sestro, informujte Kazekageho, já mu mezitím vysvětlím, co se stalo!“ Rozkázal Kankurou sestře a ta ihned mlčky oběhla informovat Kazekageho.
„A ty jsi kdo?“ začal se vyptávat pacient.
„Já jsem Kankurou, dotáhnul jsem tě sem, když tě zranili.“
„Jak se to stalo?“ Ptal se pacient.
„Já, Kazekage a moje sestra Temari, jsme byli na cestě do Listové, ale byli jsme napadeni. Pár jsme jich dostali, ale nakonec se karta obrátila a vypadalo to, že to projedem.“ Vyprávěl stručně Kankurou
„Počkej, jak tohle souvisí se mnou?“ Zeptal se nechápavě pacient.
„Už se k tomu dostávám, tak mě nepřerušuj. Když to vypadalo beznadějně, najednou ses objevil a zachránil nás. Řekl si, že ty chlápky, co na nás útočí, nějakou dobu sleduješ a pak si je kombinací útoků mokutonu a katonu všechny sejmul, ale jeden z nich, ještě než umřel, na tebe poslal několik šutrů s výbušnými lístky a jejich úlomky po explozi tě zasáhli. To je asi tak všechno.“
„Asi netušíš, jak se jmenuju co?“ Zajímal se pacient.
„Vlastně jo, představil ses jako Murasaki Shinra.“
Do pokoje vešel Kazekage v doprovodu Temari a jednoho doktora. Doktor rychle Shinru prohlédl.
„Kromě dočasné amnesie je v pořádku, zítra bude moci odejít, ale ještě pár dní potrvá, než bude úplně v pořádku. Paměť se mu postupně začne vracet, ale bude to nějakou dobu trvat, také se může stát, že některé vzpomínky se nevrátí.“ Doktor se po konstatování stavu pacienta otočil a odešel zkontrolovat další pacienty v nemocnici. Shinra upřel pohled na pro něj neznámou dvojici postav.
„Tohle je Kazekage Gaara a moje sestra Temari.“ představil dvojici Kankurou.
Shinra přikývl a podíval se na Gaaru.
„Co se mnou teď bude?“
„Zítra vyrážíme do Listové a ty půjdeš s námi, Hokage tě chce vidět a je tu i malá možnost, že bude vědět jak ti rychleji vrátit vzpomínky.“ Odpověděl mu Kazekage.
„A co pak?“
„Pak budeš volný, když se ti vrátí vzpomínky, tak předpokládám, že budeš pokračovat v řešení svých záležitostí.“
„A co když se nevrátí?“ Zeptal se znepokojeně Shinra.
„Nevím.“ zavrtěl hlavou Kazekage.
„Mohl bych tu zůstat?“
„Proč?“
„Nevím kam jinam jít a alespoň, už tu tak trochu někoho znám.“
„Dobrá, se svými schopnostmi budeš užitečný a koneckonců, bylo by poněkud nezodpovědné nechat tě někde toulat se ztrátou paměti.“ Svolil Kazekage.
„Gaaro zbláznil ses? Nic o něm nevíme, co když to všechno byla jen léčka nebo něco podobného!“ Vložila se do rozhovoru rozčílená Temari.
„Nejsi trochu paranoidní? Pokud, by měl něco společného s těma, co nás napadli, tak by je určitě nezabíjel a kdyby měl v plánu uškodit vesnici, tak by s jeho silou mohl kdykoliv zaútočit a dost možná nás i porazit.“ Oponoval jí Kankurou
„Kankurou má pravdu.“ Souhlasil Gaara s bratrem.
„Nechci vám nijak uškodit. Chci prostě někde zůstat, alespoň, než se mi vrátí vzpomínky. Určitě vám budu nějak prospěšný“ snažil se Shinra změnit názor Temari.
„No fajn, lepší být trochu paranoidní, než později litovat, ale asi máte pravdu, nejspíš nemá špatné úmysly, a i kdyby ano, tak bude lepší, když ho budeme mít na očích.“
„Takže, když už nikdo nemá námitky, tak dokud se Shinrovi nevrátí vzpomínky, bude členem vesnice“ rozhodl Gaara.
„Díky. A co bude, až se mi vzpomínky vrátí?“
„Uvidíme.“ Odpověděl mu Kazekage.
„V kolik zítra vyrážíme?“ zeptal se Kankurou.
„V poledne se sejdeme tady a tentokrát přijď včas Kankurou!“ Rozkázal Kazekage.
Kankurou se jen lehce usmál a řekl: „Pokusím se“.
Trojice opustila místnost a nechala Shinru o samotě. Shinra se rozhodl využít možnosti si pořádně odpočinout a pořádně se prospat, jelikož si uvědomoval, že se mu nějakou dobu další taková příležitost nejspíš nenaskytne.

Ráno kolem jedenácté se Shinra probudil ve svém pokoji v nemocnici. Spal jsem nějak moc dlouho. Za chvíli sem ostatní začnou přicházet. Budu se muset rychle nasnídat, doufám, že mi v nemocniční jídelně něco nechali, pomyslel si Shinra, když se podíval na hodiny, vstal a přešel k malé skříni v pokoji, kde našel svoje oblečení a začal se převlékat. Okamžik potom, do jeho pokoje přišla sestra a držela tác s jídlem.
„Konečně jste vzhůru, přinesla jsem vám něco k jídlu, když vás čeká ta cesta do listové a prošvihl jste snídaní.“ Řekla usmívající se sestra.
Na tácu byla míchaná vejce, trocha zeleniny a sklenice vody.
Když se na ni Shinra podíval, uvědomil si, že to je ta, se kterou se setkal, když se tady v nemocnici probudil.
„Díky, vy jste ta sestra, co sem přišla, když sem se probudil, že?“
„Ano, jmenuji se Yumi.“
„Já jsem Shinra.“ Představil se jí pacient a úsměv jí opětoval. Když se na ni usmál, lehce se začervenala. Bylo na ní vidět, že se jí Shinra líbí. Převzal si od Yumi tác s jídlem, položil ho na stůl a pustil se do jídla.
„Jak se cítíte, nemáte ještě nějaké bolesti z vašich zranění? Nemám zavolat doktora, aby Vás raději ještě jednou prohlédl, než vyrazíte?“ Zeptala se starostlivě Yumi.
„Díky za optání, ale je mi fajn, jen je trochu zvláštní si skoro nic z minulosti nepamatovat, ale jsem si jistý, že si brzy vzpomenu.“ Odpověděl sebejistě Shinra.
„Nedokážu si ani představit, jak těžké to pro vás musí být. Pamatujete si vůbec kolik je vám let, nebo, kdy máte narozeniny?“
„Ne. Kolik, byste řekla, že mi je?“ Zeptal se jí Shinra.
„Myslím, tak dvacet dva až dvacet pět.“ Odpověděla zamyšleně Yumi. Shinra se na sebe podíval do zrcadla v rohu pokoje.
„Taky bych řekl, že to bude něco v tom rozmezí.“
Shinra chtěl ještě něco říct, ale v tom přišel do pokoje Gaara.
„Neruším? “ zeptal se Kazekage, když vešel do místnosti.
„N-ne, už se stejně musím vrátit k práci. Nashledanou“ Rozloučila se Yumi a rychle opustila Shinrův pokoj. Než se s Yumi stačil Shinra rozloučit, už byla pryč.
„Jsi tady docela brzo.“ Řekl Shinra, zatímco vyprazdňoval talíř.
„Chtěl jsem si s tebou ještě promluvit, než přijdou ostatní.“ řekl Gaara a posadil se na židli naproti Shinrovi.
„O čem?“
„Především, vzpomněl sis už na něco? Co přesně si všechno pamatuješ?“
„Trochu se mi vybavily ty události, když jsem vás zachránil, ale jinak nic. Pamatuju si jen nějaký útržky z dětství, ale většinou to ani pořádně nedává smysl. Myslím, že jsme se s rodinou hodně stěhovali a ukrývali, ale nejsem si jistý. Vybavuju si svoje schopnosti, ale jak jsem se to všechno naučil, nebo proč můžu používat takový techniky nevím.“
„Alespoň něco.“ Řekl trochu zklamaně Gaara.
Shinra dojedl snídani a odstrčil prázdný tác vedle sebe.
„No, teď když jsme samy, bych měl pár otázek i já, nevadí?“
„Ne, odpovím ti, na co budu moci.“ Řekl Kazekage.
„Fajn. Proč ta cesta do Listové?“
„Kvůli smlouvě o spojenectví.“
„Myslím, že to není jediný důvod.“ Zamračil se podezřívavě Shinra.
„Není, mám tu mnoho nepřátel. Některé uzavřením smlouvy s listovou přesvědčím, že jsem jako Kazekage schopný, ale s některými to bude obtížnější.“ Odpověděl upřímně Gaara.
„To zní jako by tě ti někteří vážně nenáviděli.“ Konstatoval zamyšleně Shinra.
„Přesně tak, ale nechápou, že jsem se změnil.“
„Změnil? Jak?“
„Získal jsem přítele, který mi ukázal správnou cestu.“
„No, dál tohle rozebírat nehodlám, je to tvoje věc a já nechci příliš strkat nos do cizích věcí.“ Řekl Shinra.
„Toho si vážím.“
„Ale jsi si jistý, že ti tvoji nepřátelé si nenajali ty, co vás napadli?“
„Neřekl bych, bylo by to od nich hloupé, neriskovali by to.“ Opověděl rozhodně Gaara.
„Aha, takže, kdyby si najali třetí stranu, aby tě zabila… ty jsi jinchuuriki že?“ Zamyšleně vydedukoval Shinra.
Gaara byl očividně překvapen, nečekal, že by z toho, co řekl, na to mohl někdo přijít.
„Ano, mám v sobě zapečetěného jednoocasého démona“ přiznal se Gaara, jelikož věděl, že zapírání by mu bylo k ničemu.
„To hodně vysvětluje.“ Konstatoval suše Shinra
„Musím uznat, že jsem nečekal, že bys na to přišel tak snadno.“
„Dávalo mi to největší smysl, ale popravdě řečeno, jsem si to jen tipnul. Mám nápad, který ti může pomoct.“ Řekl s úsměvem Shinra.
„Jaký?“
„Všude okolo je poušť, takže tu nikde v okolí není moc úrodný půdy, ale s tím můžu něco udělat.“ Vysvětlil Shinra.
„Jak? Pokud změníš část pouště, například v les, brzy všechny rostliny stejně uhynou.“
„To je pravda, ale pokud bych vytvořil něco, jako ohromný skleník, který by chránily skály, nebyl by to problém a pokud zajistíš víc úrodný půdy, tak tím získáš velkou podporu lidu a tvoje nepřátele to značně oslabí.“ Osvětlil Shinra Kazekagemu svůj plán.
„Dobrý nápad, rád bych s ním začal, až se vrátíme zpět.“
„Dobře.“
Už bylo skoro poledne a do pokoje přišli i Temari a Kankurou.
„Nazdar.“ Pozdravil Kankurou.
„Výborně jsi tu včas.“
„Pro jistotu jsem za ním zašla, jinak bychom na něj určitě museli zase čekat.“ Usmála se Temari.
„Dobrý nápad, když už jsme tu všichni, měli bychom vyrazit.“ Navrhl Kazekage.
Všichni přikývli a chystali se odejít, když v tom Gaara ještě řekl: „Počkat, na něco jsem zapomněl, Shinro, vezmi si tohle.“ Všichni se zastavili a Gaara natáhl ruku směrem k Shinrovi s předmětem v ruce. Byla to čelenka se znakem Písečné.
„Řekl jsem, že budeš členem vesnice, přinejmenším, dokud se ti nevrátí paměť. Doklady ti zařídíme později, takže prozatím si vezmi alespoň tohle.“
„Díky, cením si toho.“ Řekl Shinra a vzal si čelenku, kterou si ihned uvázal kolem hlavy.
Všichni čtyři se vydali na cestu a doufali, že proběhne lépe, než ta předchozí.