Drama

Byl na cestě skoro čtyři hodiny a už ho to štvalo. Počasí vládlo naštěstí dobré, ani horko ani zima. Lesy mu ubíhaly rychle, až se z lesů staly louky a z luk pusté traviny s všudypřítomným kamením. Utábořil se kousek od jeskyně, ovšem se však stačil ještě přesvědčit, že nikdo není doma. Klika pro něj. Nebyl. Oheň se neopovážil založit, pojedl jen skromně. Studené sendviče se salámem a proteinovou tyčinku pro energii. Zadíval se na mraky a kochal se jimi.

Ino se vznášela v černé temnotě. Dívenčino vědomí okamžitě ustoupilo do pozadí. Cítila z něj neskutečný zmatek, obrovský smutek a šílenou agónii. S tím musela něco udělat, jinak by její snaha pomoci přišla vniveč. Potřebovala, aby se holčička uklidnila. Měla dojem, že s každou další dávkou čirého děsu se průběh výbuchu zhoršuje. Zavřela tedy oči, zhluboka se nadechla a představila si, jak se všechny negativní emoce, které holčička cítila, vypařují díky slunečnímu svitu.

Dnešní večer byla při smyslech více než jindy a uvědomovala si, že Kohaku i Kesshou u ní nebyli více jak týden. Bylo to zvláštní narušení rutiny, vlak vykolejil. Měla z toho dost nepříjemný pocit, ale ji znepokojovalo něco úplně jiného. Cítila se osamělá. Ne, že by se ve společnosti svých věznitelů cítila o něco lépe, ale přeci jenom to byla nějaká společnost. Chvilku nad svými myšlenkami skřípala zuby. Odfrkla si, byla k smíchu.
Uslyšela za sebou skřípot. Chloupky na zátylku se postavily do pozoru a po páteři jí projel mráz.
Přišla.

Akonáhle Naruto otvoril dvere svojho bytu, ovalil ho stuhnutý pach. Okamžite ich aj zabuchol.
„Čo sa deje?“ zaujímala sa Sakura.
„Áale nič, nič, len tu chvíľku počkaj,“ uistil ju, vkĺzol do bytu a tresol Sakure dverami pred nosom.

Kakashi nadskočil, když se mu bez varování rozlétly dveře. Nesouhlasně si Yui změřil. Ze zapleteného copu jí trčely prameny, pod očima měla tmavé kruhy, tvář narudlou od běhu.
Způsobně za sebou zavřela, přešla k jeho stolu a hodila mu pod nos nějaké papíry. Začal je pročítat.
Yui se zaujetím pozorovala jeho tvář. Jak mohla zapomenout, že při čtení tak svraští obočí? Sem tam se kousl do rtu, několikrát si povzdechl.
„To je dost... detailní,“ hlesl nakonec. „Jak jsi na to přišla?“

„Počuj Lee, viem o tvojich včerajších problémoch s dehydratáciou, ale keď budeš toľko piť, budeme si musieť dávať každú chvíľu cikpauzy,“ znepokojovala sa Sakura. „Vieš, dosť sa budeme ponáhľať.“
„Mimochodom, ako riešiš v tej kombinéze, keď si potrebuješ cvrknúť?“ hútal Naruto.
„Na niektoré otázky netreba odpovedať!“ zasiahla pohotovo Tenten hlasom nestrpiacim odpor.

„Prosím ťa, Naruto, nezízaj tak na mňa,“ upozornila Sakura vyjaveného chlapca, čo zastal vo dverách, blokujúc tak vstup Kakashimu.
„Na tom stole je utrhnutá Sakurina hlava a hovorí ku mne hlasom ako zo záhrobia,“ vydesil sa Naruto a až sa strhol, keď sa ho Kakashi dotkol, aby mu uhol z cesty.
„Nie je utrhnutá, iba odmontovaná a s telom ju stále spája tamten drôtik, ktorým prúdi čakra,“ opravil ho Kankuro, „a hlasové membrány ešte doladím.“

Naruto, po konfrontácií s chuninskými skúškami a realitou v nich v spojení z nočnou morou a temnou predpoveďou poslanou Kyubim, sa rozhodne prestať bojovať o pozornosť všetkých, ale zameria sa na svoje schopnosti a zručnosti, ktoré mu umožnia ochrániť svojich milovaných.

„Je mi to ľúto, Kakashi, skutočne ľúto,“ obrátil sa Gai k svojmu rivalovi, zatiaľ čo objímal vzlykajúceho Leeho. Skupina, ktorá sa zišla po záchrane Gaaru, sa zhromaždila v prepadnej skrýši Akatsuki, pričom niektorí držali stráž na okrajoch prepadnutého stropu.
„Ja viem, Gai, viem,“ ubezpečil ho Kakashi. „Aj ja som Sasoriho vážne podcenil.“
„Je to moja vina, iba moja,“ skríkol rozochveným hlasom Naruto. „Keby som sa nehnal za tým pyromanom...“
„Nie,“ oponoval mu Gaara a chytil Naruta za plece, „keby som sa ja nenechal poraziť...“

Kde je nahoře? Kde je dole? Z levé se stala pravá. Z pravé levá. Tentokrát byla obloha zelená, posypaná zářivě fialovými hvězdami. Byla sama. Popelavě šedá tráva poklidně šuměla, šedé listy na stromech šelestily v neexistujícím vánku, který cuchal i její dlouhé černé vlasy. Poblíž bylo jezírko, jehož voda byla neonově žlutá, zářila do tmy. A tma, ta ji také fascinovala. Nebyla černá, nýbrž tmavě modrá. Groteskní svět plný barev, za který by se nestyděl ani bílý králík s kapesními hodinkami. Stála na jednom místě, paralyzována. Sledovala temný stín ženy, jak kolem ní krouží. Snažila se prolomit její myšlenkovou zeď, jedinou obranu, která skrývala spoustu důležitých informací. Jenže nebyla dokonalá. Už dávno nebyla strojem ANBU, zapomněla jak jím být.

Nemôže bojovať proti Sasorimu a nedokáže ani hovoriť. Ako takto dá svojim priateľom na vedomie, že je tu, v tejto bábke? Keď sem vpadnú, môžu ju považovať za jednu zo Sasoriho zbraní. Možno sa cestou stretli s Chiyo a ona im povedala, že Sasori sľúbil zachovať jej osobnosť. Ale na to sa nemohla spoľahnúť, tak ako sa oni nemohli spoľahnúť na to, že Sasori neklamal. Keby však predsa, nebudú rátať s tým, že im v boji pomôže? Ako bude vyzerať, keď to neurobí?

Bylo po dešti, na stromech ještě visely kapky. Dívka uháněla lesem a vlhkost se přitom chytala na její šaty. Byla úplně promočená a vyděšená. Držela se za břicho a mezi prsty jí prosakovala krev. Zpomalovala. Nepřátelé ji pomalu doháněli, ztrácela síly příliš rychle, chakra byla skoro na nule. Neměla tušení, co se stalo s ostatními členy jejího týmu. Doběhla k útesu, pod kterým divoce vířila řeka. Nezaváhala, neměla jinou možnost. Skočila dolů. Dravý proud ji okamžitě uchvátil, nemohla s ním bojovat.

Ruka je úplne všedná a samozrejmá vec. Päť prstov pripojených k dlani. A tým všetkým možno pohybovať podľa potreby. Pod kožou sa však skrýva komplexný mechanizmus riadiaci sťahovanie a uvoľňovanie jednotlivých svalov, pričom úpony a kĺby determinujú výsledný smer každého pohybu. Mechanizmus, ktorý presahuje až do predlaktia. Za normálnych okolností.

Autorův dodatek: Nejedná se o komedii. Před čtením se prosím nedívejte dolů, jinak přijdete alespoň o tu trošku, co jste z toho mohli mít, děkuju.

Postavy komedie, která se má hrát:
1. POSTAVA
2. POSTAVA
3. POSTAVA
4. POSTAVA
5. POSTAVA
6. POSTAVA

Komedie nemá klasická dějství ani scény. Odehrává se... ve dne? Ve...?
Komedie nemá...

Naprosté ticho… Nikde ani hláska.
Naruto se pozvolna probouzel z bezvědomí. Prozatím nechával oči zavřené a snažil se zbylými smysly zhodnotit situaci. Chladná země… Beton. Jak se mu postupně bystřily všechny smysly, také nezadržitelně přišla ostrá bolest. Opatrně otevřel oči, načež se nadzvedl a rozhlédl se po okolí.

Beží! Kam? Chodba ako keby nemala konca. Rozvetvuje sa, no ona uteká stále rovno. Niečo zazrela. Dvere. Zastane a so zovretým žalúdkom stlačí kľučku. Nazrie dnu. Nič! Prázdna miestnosť. Zatvorí a rozbehne sa ďalej. Keď už zašla takto ďaleko, nemôže sa obrátiť späť. Spletence chodieb, mihotavé lampy pohrávajúce sa s jej tieňmi a ďalšie miestnosti. Prázdne.