Tanec iluzí 06 - Smrtelný výbuch

Kakashi nadskočil, když se mu bez varování rozlétly dveře. Nesouhlasně si Yui změřil. Ze zapleteného copu jí trčely prameny, pod očima měla tmavé kruhy, tvář narudlou od běhu.
Způsobně za sebou zavřela, přešla k jeho stolu a hodila mu pod nos nějaké papíry. Začal je pročítat.
Yui se zaujetím pozorovala jeho tvář. Jak mohla zapomenout, že při čtení tak svraští obočí? Sem tam se kousl do rtu, několikrát si povzdechl.
„To je dost... detailní,“ hlesl nakonec. „Jak jsi na to přišla?“
„Pomohla její poslední zašifrovaná zpráva. Daisukemu se nakonec podařilo ji prolomit. Abych všechny informace mohla potvrdit, musela jsem si vybrat několik dluhů. Tak vysokou prověrku nemám. Konečně víme, kde by mohla být.“
Rty se jí mimovolně roztáhly od ucha k uchu.
Kakashi si promnul oči.
„Myslím, že to nebude tak jednoduché,“ pronesl nakonec. „Ta organizace... Ketsueki operuje v Mlžné. Nemůžeme tam jen tak napochodovat.“
„Proč ne? Předtím to tak fungovalo…“
Kakashi chvíli uvažoval o vhodné odpovědi. Yui dala ruce v bok, její netrpělivost vybublala na povrch. „Tak v čem je problém?!“
„Byrokracie je problém. Feudální páni jsou problém. Jejich regenti jsou problém!“
„Aha.“
„Aha?“
„Jako co ti na to mám říct? Já nikdy politice nevěnovala pozornost. K práci jsem ji nepotřebovala. “
„Vytvořením Aliance s ostatními vesnicemi jsme obešli několik dalších důležitých úředníků a regenty. Tím pádem teď všichni Kage musí dodržovat určitá pravidla. Jsme pod drobnohledem, Yui.“
Zrzka nazvedla jedno obočí.
„A co by proti nám zmohli, kdybychom pravidla nedodržovali?“ odfrkla si.
„Yui… To… To snad nemyslíš vážně,“ vydechl nakonec.
„Říká ten, co staví přátelství nad pravidly.“
Kakashi si promnul unavené oči.
„To je něco jiného. Podle Rady regenti feudálních pánů, všichni do jednoho, se snaží najít cestu, jak si poradit bez ninjů. Hledají možnost, jak omezit chakru. Nevím, jak daleko se ve výzkumu dostali, ale nás ohrožuje. Pokud nebudeme dodržovat jistá pravidla, může se taky stát, že v budoucnu ninjové existovat nebudou. Takže se musíme držet nějakých pravidel, o tom je politika. Feudální pánové tak získají pocit bezpečí a přesvědčení, že se neobjeví druhý Madara.“
„Falešná naděje,“ ušklíbla se Yui. „Vždycky se někdo takový najde. A my z toho budeme mít co?“
„Jistotu, že se nás feudální pánové nebudou chtít zbavit.“
„To je fér,“ uchechtla se Yui. „Takže co teď budeme dělat? Přece ji tam nemůžeme nechat, Kakashi!“
Kakashi vstal ze židle, obešel stůl a opřel se o něj. Dívali si tak zpříma z očí do očí.
„Taky ji tam nehodlám nechat, Yui. Ale chvíli ten proces potrvá. S Mizukage nebude problém, Terumi Mei je rozumná žena. Problém je u feudálních pánů a jejich regentů. Aliance ne-Aliance, pokud bychom bez nějakých potvrzení vpadli do Mlžné, feudální pán má právo vyhlásit Ohnivé válku. Mizukage s tím nezmůže absolutně nic, leda tak uposlechnout rozkaz svého zaměstnavatele. Dám ti vědět hned, jakmile budeme moct vyrazit. Zatím se můžeš soustředit na sestavení skupiny.“
Yui přikývla, ačkoli se jí myšlenka na čekání nelíbila. Neznatelně s sebou cukla, chtěla odejít, ale v půli pohybu se zarazila.
Chvíli jen tak stáli, vpíjeli se do očí toho druhého. Ani jeden nechtěl přerušit okamžik. Chvíli, kdy pouhý pohled do očí vyjádřil to, co nedokázalo ani tisíc slov. Lítost, sebepohrdání, slitování, odpuštění, láska, náklonost. Chci tě obejmout a nepustit.
Pohled nakonec přerušil Kakashi.
„Asi bys měla jít, mám dost práce.“
S pouhým kývnutím se Yui vyprovodila ke dveřím.

Kakashi prošel kolem prázdného stolu narychlo umístěného před jeho kanceláří, který patřil jeho prozatím neexistující asistence.
Kde asi tak seženu ochotnou civilistku, aby pracovala v jámě lvové? odfrkl si. Kývl na Shizune, která se k němu řítila z druhé strany chodby.
„Vše je připraveno, Hokage-sama!“ vyhrkla chvatně.
„Díky, Shizune.“
Kakashi zrychlil tempo, Shizune se mu přizpůsobila tak, aby vždy byla krok za ním. Kakashiho tenhle projev úcty a podřízenosti vytáčel, ale co zmohl ve světě, v kterém vládla hierarchie?
Společně došli do konferenčního sálu. Ve středu místnosti se vyjímal kulatý stůl, na kterém ležel klobouk Hokageho. Pečlivě naaranžovaný tak, aby ho snímala kamera. Kakashi se postavil na stanovené místo, přímo před obří obrazovku, která visela na stěně. Nejnovější technologie, kterou vyvinuli vědci z císařského města Kakimachi.
„Přepojte signál,“ slyšel za sebou promluvit Shizune.
Kakashi podvědomě narovnal ramena. Trochu autority do toho. A citu pro diplomacii.
Obrazovka před ním blikla a po pár vteřinách hleděl do tváře feudálnímu pánu Ohnivé země.
„Feudální pane, mockrát vám děkuji, že jste souhlasil s hovorem. Vím, že je to narychlo, ale jedná se o dost urgentní záležitost.“
Feudální pán chvíli Kakashiho rentgenoval pohledem a pak si teatrálně povzdychl.
„O co jde?“
„Nepřátelská skupina Ketsueki drží v zajetí jednu z našich nejlepších ANBU agentek. Žádám o svolení k záchranné akci, pane.“
„Hmm, Ketsueki říkáte? Není to jedna ze skupin, které pracovaly přímo pod čtvrtým Mizukagem?“
Kakashi přikývl.
„Tak to by mohl být problém... Jsem si jist, že Terumi Mei vám problémy dělat nebude, ale...“
„Chápu, problém bude Feudální pán Vodní země.“
„Přesně tak. Pokud vím, dost s vládou Yagury sympatizoval. Pokusím se s ním promluvit. Až mí lidé přijdou na něco, co bychom mohli nabídnout na oplátku. Do té doby nic nepodnikejte.“
A s tím obrazovka zčernala.
„Takže budeme čekat?“
„Ano, Shizune. Budeme čekat.“

Tým se shromáždil před Východní branou. Všichni byli přichystaní a čekalo se pouze na velitele mise – Iruku.
„Tak uvidíme, jestli troufne Kakashiho-senseie!“ zazubil se Naruto. Na to se jen Sakura zamračila, ale neřekla nic.
„Hele, to, že mám misi je super a tak, ale já jsem Hokageho vůbec nepochopil,“ zamručel Kiba. „Vy snad jo?“ podíval se po zbytku týmu.
Hinata s Tenten jen zakroutily hlavou, Sai s Ino pokrčili rameny.
„Snad nám to Iruka-sensei vysvětlí,“ hlesla Sakura, která jako ostatní neměla ponětí, co vlastně měli dělat.
„Mluvíte o mně?“ ozvalo se jim za zády.
„Tak trochu,“ přiznala Tenten. „Doufali jsme, že byste nám mohl misi lépe vysvětlit. Hokage-sama nebyl moc sdílný.“
Iruka na svůj tým chvíli zíral. Co na tom nechápali? A pak mu to došlo.
„No jo, vy to vlastně nemůžete vědět, vždyť jste všichni z klanů ninjů!“ praštil se do čela.
Sklidil jen nechápavé a zmatené pohledy.
„Jak bych vám to jen vysvětlil… Došlo vám někdy, že do Akademie chodí jenom děti z klanů ninjů?“ Tým se po sobě jenom podíval, evidentně o tom nikdo nepřemýšlel. Přišlo jim to přirozené a logické.
„No, tak dříve to takhle nebylo. Jistěže děti z ninjovských klanů zabírají většinu míst v Akademii, ale často se objevovali i děti, v jejichž rodině nebyl jediný ninja. Takové děti mají větší chakrový potenciál.“
„A jak je to dlouho, co se někdo takový objevil?“ zeptala se Sakura.
„Podle oficiálních statistik šest let. Po útoku Kyuubiho na Konohu se jich ještě pár objevilo, ale jejich počet postupně klesal.“
„Takže to došlo do bodu, kdy v Akademii byli jenom děti z klanů ninjů,“ dodala Tenten.
„Přesně tak.“
„A co ta poznámka o stvůrách?“ ozval se poprvé Sai.
Iruka tým přelétl pohledem. „Uvědomte si, jak negativně nás vnímají civilisté. V Konoze to tak nepociťujete, je to centrum ninjů. Ale v ostatních městech žijí převážně lidé, kterým chakra nic neříká. Bojí se nás. A teď se podívejte na situaci rodičů, když se projeví, že jejich dítě má tak velký chakrový potenciál, že musí na Akademii. Logicky budou vystrašení, věří všelijakým pověrám, které se marně snažíme spoustu let vyvrátit.“
„Takže je důležitý první dojem,“ podotkla Ino.
Iruka kývl.
„Máme tedy dvacet vyděšených rodin a naším úkolem je na ně udělat dobrý dojem. Žádnej problém!“ zahulákal Naruto.
„Naruto,“ Iruka ho zpražil pohledem, „vůbec to nebude jednoduché, rozhodně ne tak, jak si myslíš. Rozdělíme se do dvojic. Naruto bude se Sakurou, Hinata s Kibou, Ino se Saiem a Tenten bude se mnou. Každá dvojice bude mít pět lidí. Tady máte složky, vyberte si takové rodiny, které bydlí relativně blízko sebe. Ať nám to netrvá dlouho.“
Iruka jim předal dvacet složek a počkal, než ustane hektické přehrabování a dohadování. Pak všem rozdal vysílačky, které vzal cestou ze skladu.
„Průběžně se mi hlaste. Pokud se něco zvrtne, nejbližší tým bude vaší posilou. Rozchod!“
A tým se rozprchl.

Že to nebude jednoduché, to Iruka tušil v okamžiku, kdy si před misí pročetl všechny složky.
„Koho zvolíš jako prvního, Tenten?“
Kunoichi se zamyslela.
„Co Takita Ayumi? Bydlí blízko Konohy, tudíž by nemuselo být tak těžké rodiče informovat o následujícím postupu…“
„Dobrá volba,“ přikývl Iruka a rozběhl se. Čím dříve tam budou, tím lépe.
Oba běželi mlčky, napůl utopení ve svých myšlenkách. Tohle byla v podstatě první důležitá mise po válce. Tenten zírala na Irukovy záda. Na zelené vestě se vyjímal rudě vyšitý znak Aliance, čelenky opět získaly znaky vesnic. Znamení jednoty, a přesto byli odlišní. Bylo sjednocení ninjů dobrým nebo špatným rozhodnutím? To ukáže čas…
Hustý les ustoupil polím, na kterých teď kvetly vlčí máky tvořících iluzi, že se prašná cesta mezi poli topí v rudých plamenech. Nebo snad mají symbolizovat nezlomnou ohnivou vůli? Kdo ví.
Iruka zvedl ruku a Tenten se ihned zastavila.
„Jsme tady.“
Dorazili před malebnou vesničku Haimura. Pohledy, které obdrželi od vesničanů, byly spíše plné zvědavosti než nějakých negativních pocitů. Tenten správně odtušila, že to je jen díky tomu, že je vesnice tak blízko Konoze.
Stačilo se párkrát poptat a o chvilku později stáli před domkem rodiny Takita. Iruka zaklepal a dveře jim otevřela mladá, drobná žena s jemnými rysy.
„Dobrý den, paní Takito,“ uklonil se formálně Iruka a Tenten se rychle přidala. „Jsem Umino Iruka, tohle je Tenten. Posílá nás Hokage kvůli vaší dceři Ayumi.“
„Jsem Takito Chinami,“ usmála se mdle žena. „Už jsem vás očekávala, pojďte dál, prosím.“
Žena poodstoupila, aby mohli vejít. Netrvalo dlouho a za chvilku seděli všichni tři u stolu nad horkým čajem.
„Asi byste měli vědět, že sem tam Ayumina chakra vybuchne, ale ona to vůbec neřeší…“
Tenten se na Chinami mírně pousmála. „Výbuchy nekontrolované chakry jsou v tomhle věku časté a v této fázi nejsou nijak nebezpečné.“
„A jinak jsou?“ vytřeštila žena oči.
Tenten si v duchu vrazila políček, začala dost špatně.
„Pokud by se její chakrový potenciál projevil až v dospělosti, bylo by to nebezpečné, ano. Ale takový případ se neobjevil už desítky let a vás se rozhodně netýká,“ pokračoval Iruka. „Přesto by bylo moudré, kdybyste Ayumi poslala na Akademii.“
„S tím počítám,“ přikývla žena. „Snažím se její nadání vnímat pozitivně… Jak je to s bydlením?“
„Do Konohy se může přestěhovat celá rodina,“ odpověděl Iruka. „Termín stěhování je zcela na vás. Začátek školního roku ještě není stanoven, ředitel Akademie vám včas zašle zprávu poštou. Ještě na něco byste se chtěla zeptat?“
Takito Chinami zavrtěla hlavou.
„Budu očekávat zprávu,“ řekla jen. „Vyprovodím vás.“
Iruka s Tenten se zvedli, ve dveřích ještě jednou poděkovali za pohostinnost a odešli.
„To bylo… překvapivě jednoduché,“ hlesla Tenten.
„Můžeme být jen rádi. Mám dojem, že příště už to tak lehké nebude. Jen pro příště informaci o možných výbuších chakry sděl později, ne hned na začátku. Nechceme rodiče hned vyděsit.“
„Já vím, udělala jsem šílený přešlap! Už se to nestane.“
Iruka se usmál.
„Co náš další cíl?“
„Takeoka Hiroshige. Bydlí ve vesnici Sugi,“ zahlásila Tenten a rozběhla se.
Měli před sebou dlouhou cestu.

Ostatní týmy už takové štěstí neměly. Povětšinou je doprovázely znechucené či zděšené pohledy. Dokonce i Saiovi z toho bylo úzko. Právě byli s Ino ve městě Asagao. Jejich příchod se rozkřikl rychlostí zvuku a ulice byly vylidněné až na pár nebojácných zvědavců. Nicméně i z jejich očí čišelo pohrdání i nenávist.
„Příšerné,“ zašeptala Ino a otřásla se. „Netušila jsem, že je to až tak špatné…“
Sai pouze přikývl. Na to, že on leckdy neuměl vyčíst pocity ostatních lidí, tahle nenávist z nich přímo tryskala.
Vítr k nim zanesl odtržený plakát, který vyobrazoval ninju tyčícím se nad shrbeným lidem.
„Propaganda,“ zavrčel Sai a zmuchlal plakát do kuličky.
Tahle situace se mu vůbec nelíbila. Teď by se raději postavil zuřící armádě než nenávistným pocitům lidí, které měli chránit.
„Ale proč?“ rozhodila Ino ruce.
„Lidé jsou nazlobení a politici toho využívají. Nedávná válka ukázala, že mír není absolutní, ztratili nejistotu. Využívají iracionálního lidského strachu a obrací je tak proti nám. Docela chytrá strategie,“ povzdechl si Sai.
Ino na něj jen nechápavě zírala.
„Čím víc se nás lidé budou bát, tím méně práce budeme mít. Až nebude žádná a Feudální pán se rozhodne, že už nejsme potřební,“ vysvětlil.
Ino si povzdechla. „Tak to musíme doufat, že se situace zlepší… Pojď, čeká nás dost nepříjemný rozhovor.“
Pomalou chůzí šli vesnicí, dusná atmosféra je tížila. Nohy jim ztěžkly, jak kdyby se brodili hustým bahnem. Najednou se ozvala hlasitá rána následována panickým výkřikem lidí.
Oba zrychlili, mířili za zvukem. Před nimi byla úzká ulička. Sai hbitě vyskočil na střechu domu a běžel paralelně s Ino, která zůstala na zemi. Proběhli ulicí, Ino zabočila vpravo, Sai seskočil ze střechy a následoval ji.
Křik lidí neustával a k obloze šlehaly modré plameny.
„Není to…“ vydechla zděšeně Ino.
„Chakra?!“ doplnil ji Sai a oba přidali na tempu.
Po chvilce se před nimi objevil šílený výjev. Střecha domu úplně zmizela, stěny byly poloviční a děravé jak ementál. Uprostřed toho stála holčička, z které šlehaly proudy chakry. Rozpuštěné vlásky jí vály v neexistujícím vichru, její pokožka byla s každou vteřinou bledší a oči tmavší.
Sai zaklel, poryv chakry, který se neustále zvětšoval, jim znemožňoval k dívence přijít.
„Utečte!“ zařvala Ino na přihlížející. Pohledem zavadila o pár. Blondýnka se zadívala do očí muži pevně objímajícího svou ženu. Rodiče? Nejspíš. „Utečte to bezpečí, my se o to postaráme!“ Jakmile ostatní lidé uviděli, že se muž se ženou utíkají pryč, přidali se.
Sai si pro sebe přikývl, evakuace byla nutná.
„Musíme to nějak zastavit!“ snažila se Ino překřičet burácení.
„Jak chceš sakra zastavit výbuch chakry?!“ otočil se na ni nevěřícně Sai.
„Nevím, ale musíme něco vymyslet!“
„Hlavně potřebujeme pomoc, sami to nezvládneme!“ sahal Sai po vysílačce. „Iruko-sensei, máme tu výbuch chakry!“
„Cože?! Nemožné!“ ozvalo se z druhé strany. Pokud jejich konverzaci poslouchaly i ostatní týmy, mlčely..
Elektrizované bzučení a burácení však Saiova slova potvrzovalo.
„Budeme potřebovat pomoc!“
„Rozumím, jsme nejblíž,“ ozval se Kiba, když Sai sdělil jejich lokaci.
Posila byla tedy na cestě. Ale co teď? Podíval se na Ino, která děvče pozorně zkoumala. Saiovi neuniklo, že holčička, ačkoli měla zavřená víčka, pláče. Nikdy výbuch chakry neviděl. Učebnice na Akademii se o tomto jevu zmiňovala jen stručně. ANBU příručky mu toho řekly dost na to, aby věděl, že holčička trpí. Potlačování chakry, obzvláště silné chakry, vedlo k jejímu překypění. Náhlé proražení chakry a plné otevření chakrových bodů bylo bolestivé a uživatele uvnitř ničilo. Kousek po kousku. Museli něco udělat.
Ino zkousla ret a napřáhla před sebe ruce.
„To nemyslíš vážně,“ vydechl.
„Co jiného máme dělat?! Než ti dva dorazí, zabije ji to! A nás taky.“
Její plán se mu nelíbil. Ale byla to nejlepší možnost.“
„Budiž,“ hlesl. „Buď opatrná.“
A s těmito slovy přišel až k ní.
„Shinranshin no Jutsu!“ zakřičela Ino.
O moment později se její tělo poroučelo k zemi. Sai ho zachytil a nepřestával sledovat holčičku, jejíž chakra slábla. Sice neznatelně a pomalu, ale slábla.