Děti noci 07-Jiný než ostatní

„Dneska to musí klapnout, víš, že je stále poblíž,‘‘ řekla, než zavřela dveře. Naruto se jen slabě pousmál a vydal se stejnou cestou, jakou sem přišel. Ještě před školou na něj čekal Sasuke. Snažil se vypadat co nejnormálněji, i když hlavou mu mířilo tolik otázek. Naruto mu pro změnu žádnou pozornost nevěnoval, obešel ho a vplul do školy.
Sasuke chvíli stál na místě, kde se mu Naruto dočista ztratil, ale pak vše hodil hlavou, když zahlédl před školou nové, čerstvě nalakované auto. Hlavou mu jen probleskla zajímavá myšlenka a jelikož si tohoto auto nevšiml Naruto, bude muset on zachránit starou tradici. Proto vytáhl z kapsy klíček a prošel se párkrát kolem auta. Pak s posměškem na tváři pokračoval do třídy.

To Naruto do třídy nemířil, mířil přímo na dívčí záchody, ne však z toho důvodu, že šel jen tak okukovat holky. Na někoho tam čekal. Skryl se tedy za rohem v klidu vyčkával. Stejně jako Sasuke, který ho sledoval z malého okýnka.
Když se dveře pomalu otevřeli zpozorněl, do místnosti nešla doličná osoba. Naruto se potěšeně usmál a udělal jeden krok dopředu.
„Ahoj vlčice,‘‘ usmál se a opřel se o umyvadlo. Oslovená osoba se otočila a překvapeným výrazem na tváři.
„Cože?!“ divila se tomu oslovení, ale dál mu nevěnovala pozornost a chystala se vejít do jedné kabinky, kdy ji zachytil za ruku a mrskl s ní o vedlejší zeď.
„Včera ses prala líp, jak to, že se dneska po zemi valíš ty?‘‘ usmál se Naruto a sklonil se k ní. Nehýbala se, ale on dobře věděl, že je žívá. Ostatně, sám věděl jak je něco jako byla ona těžké porazit natož zabít.
Ale ve chvíli, kdy věnoval pozornost okukování jejího pozadí, využila situace a přehoupla se na něj.
„Tak, kdopak se nám tu válí na zemi,‘‘ usmála se pro změnu ona. To Naruto se smál taky, díky této pozici ve které se ocitl mu bylo dopřáno, aby se mohl dívat do její výstřihu. A to si náramně užíval.
„Co po mě chceš?“ otázala ho výhružně a víc ho přitlačila k zemi. Naruto ji musel ze sebe sundat, jinak by ho doslova protlačila až do dolního patra.
„Víš, celkem se mi nelíbilo, cos mi udělala včera, nemáš ani tušení jak moc to pálí, když se to začíná hojit,“ oznámil ji a shrnul si košili tak, aby byla vidět jizva od rány, kterou mu udělala. Ona se jen usmála.
„No vidíš, ani jizvu tam mít nebudeš,‘‘ usmála se znovu a chystala se opustit místnost, ale znovu ji hodil na zem a chytil i za ruce, aby se nemohla nijak bránit.
„Ale zlato, my dva jsme ještě neskončili,‘‘ zašeptl jí do ucha a naklonil se k jejímu krku. Lehce přes ně přejel rty. Ucítil jak se zachvěla strachem a přesně to měl moc rád.
„Chtěl jsem to udělat už dávno, jen si užít a zabít tě, škoda že o tom prvním vědět nebudeš,‘‘ usmál se přivoněl se k jejím vlasům. Nechtěl to už dlouho protahovat a tak si konečně zašel místečko.
„Nebudeš mi chybět,‘‘ řekl naposledy. Při posledním úderu ho někdo zachytil za paži a odtáhl ji od ní.
Naruto se pomateně ohlédl. Za ním stála tmavovlasá dívka, přesně ta, kterou jim učitelka představila jako novou studentku. Naruto se vyprostil z jejího sevření.
„Ty vážně umíš člověka překazit pěknou chvíli,“ řekl posměšně Naruto a opřel se o umyvadlo. I Sakura se postavila a opřela se o zeď. Tmavovlasá dívenka se trochu zastyděla, chvíli si myslela, že je v tom něco jiného, ale akorát ze sebe udělala hlupáka.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ změnil Naruto téma a zvědavě ni pohlédl.
„Já… jmenuji se Hinata,‘‘ řekla tiše dívka a sklopila hlavu. Naruto se potěšeně usmál. Ale Sakura se nesmála, možná byla chyba nechat tu Hinatu okukovat, mohla by se něco dozvědět a to by mohl být její konec.
„Tak to se ještě někdy potkáme,‘ řekl naposledy a zmizel z místnosti. Sakura vyrazila hned za ním, rozhodně s ním měla nevyřízené účty. Naneštěstí jim zazvonila na hodinu. Sasuke nechápal už naprosto nic, nejprve si hrajou na kamarádíčky a teď? V hlavě se mu všechno pomotalo, ale nechtěl to dávat najevo. Jediné, čím si byl jistý bylo to, že ví, kdo bude Narutova další oběť.
„Kde jsi by byl?‘‘ zastavil Sasuke Naruta hned u dveří, ale jako předtím se mu dostalo stejné odpovědi - mlčení.
Ještě před koncem hodiny dostal krátký vzkaz: Dneska mě nečekej!
S posměškem vyhodil papír z okna a dál znuděně sledoval dění na ulici. Nic zajímavého, dokonce i nic zajímavějšího než učitelčin výklad, který Sasuke opravdu stěží poslouchal, raději by si zdřímnul. Po té těžké noci si to zasloužil a ještě k tomu nic neulovili. A právě kvůli tomu v něm narůstala krvežíznivost. Bude muset porušit, co si slíbil.
Jakmile zazvonilo na konec výuky, vyletěl ven jako neřízná střela, stejně jako Naruto. Ten mířil za jednou jistou osobou, ale se stejným cílem jako Sasuke.
Když mu jeho oběť zahnula do tmavé uličky, raději zpomalil. Tohle byla jasná past, za tu dlouho dobu, co tohle dělal, znal všechno. Proto se vydal jinou cestou.
Hinata pomalu doběhla až k vysoké zídce, teď byla v pasti. Když se ale Naruto dlouho neukazoval, Hinata se začala víc třepat strachem, netušila, co se dál stane.
„Ale zlato… snad sis nemyslela, že tě nechám jen tak odejít,‘‘ ozvalo se za ní. Rychle se otočila a pohlédla na zídku, na které seděl Naruto a spokojeně se usmíval.
„Ty víš, jaké to je, být jiný než ostatní.‘‘ řekla tiše. Naruto se kupodivu zastavil, tohle blábolení ho začalo zajímat. Opřel se o zídku a s napětím čekal, co zajímavého z dívky vypadne. Hinata chvíli mlčela, chtěla dobře zvážit slova, mohla to být taky její poslední.
„Já jen…,‘‘ nedořekla, tuhle chvilku jim překazil Sasuke, který vešel do tmavé uličky stejně jako ona. Netvářil se zrovna přívětivě, ba naopak, docela ho překvapilo, co viděl.