Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát XII

Jiraiyův tým došel před bránu sněžné vesnice. Zastavili se před hradbou z dřevěných kůlů. Babka konečně sesedla z Jiraiyových zad, což Jiraiya kvitoval s povděkem. Paní nebyla zrovna jako peříčko. Minato byl stále uražený, že ho srovnávali s žábou.
„Moc děkuji za doprovod… doufám, že u nás zůstanete přes noc… dnes je ve sněžné velká oslava… slavíme svátek Tanabata Matsuri (Svátek hvězd), navíc tu máme pěkné horké prameny… beze mě se taky zpátky dostanete rychle, tak by vám malé zdržení nemuselo vadit.“ Usmála se na ně babka.
Jiraiyu nebylo třeba dvakrát pobízet, slyšel vše, co potřeboval. Ke slovu oslava si v mysli připojil rovnítko: saké, ženy, zpěv a navíc horké prameny.
„Bude nám ctí se tu zdržet.“ Odpověděl za všechny.
Kluci s ním vřele souhlasili, Kushině se však oslavovat nechtělo… oproti ránu měla přímo fantastickou náladu, ale stále byla hluboko pod standardem nálady na večírek. Doufala jen v to, že jí horké prameny zvednou náladu, aby nebyla na večírku černou ovcí…
Všichni ale vypadali dost zuboženě, což se po těch bojích dalo čekat… jejich oblečení vypadalo, že ho něco přežvýkalo, a pak hodilo do bláta…
„Uvidíme se tedy na oslavě… Kushino-san, myslím, že my bychom si měli také pořádně promluvit za přítomnosti vůdce vesnice. Měla byste zůstat v zemi vody.“ Tím se s nimi babka rozloučila, ani nenechala Kushinu odpovědět.
Zanechala za sebou zmateného Mizureho a Minata. Jiraiya jen zvedl obočí. Kushina ale zavrtěla hlavou.
„Ne, nezůstanu v zemi vody…“
Jiraiya jen kývl a na nic se nevyptával. Minato si ale konečně všiml svého oblečení.
„Jiraiya-sensei… já se sice na tu oslavu těším, ale takhle tam nemůžeme. A když to vypereme, neuschne to.“
Kushina se pohrdavě usmála. „Pokud tě trápí jen tohle, Minato-baka, tak neměj strach… náhradní oblečení nemáte… ale nechte si to vyprat a já to pak nechám uschnout pomocí větru.“
Minato se na ni nedůvěřivě podíval. „Ty mluvíš, jako by se tě to netýkalo, ale máš stejně špinavé šaty jako my.“
Kushina se opřela o jeden z domovních sloupků… „Mě šaty problém nedělají, já nemám chuť oslavovat…“
Mizure se pousmál. „Já chápu, že nemáš chuť do oslav, ale aspoň si se mnou jednou zatancuj, pak už tě nebudu zdržovat a nechám tě jít si lehnout…“ Kushina na jeho návrh přikývla. „Dobře, Mizure… a ty šaty vám usuším.“
Jiraiya už viděl, že je vše jasné…
„Dobře, mládeži… vzhůru do lázní a za dvě hodiny sraz tady v mokrých věcech, který Kushina usuší.“
Všichni přikývli a zamířili do horkých pramenů. Jiraiya i Minato byli velice zklamaní, když zjistili, že nejsou smíšené.

Kushina si s velkým uspokojením vychutnávala horkou koupel… šaty jí mezitím prala služba. Kushině se po dlouhé době v hlavě usadil mír. Zavřela oči a začala cvičit. Necvičila justu, cvičila koncentraci a ovládání vody bez použití justu. Její předchůdkyně na tom kdysi trvala a podobná cvičení Kushinu bavila. Zatímco se soustředila, vytvářela si v mysli obraz toho, co má voda dělat. A voda to skutečně v reálu dělala. Malé vodní sloupky se všelijak proplétaly jako nitě.

Jiraiya s chlapci si mezitím užívali zaslouženého odpočinku v mužské části a snad poprvé v životě Jiraiya nešmíroval. Jeho společníci si toho samozřejmě všimli.
„Jiraiya-sensei, jste nemocný?“
Jiraiya se zasmál. „Ne, Mizure, jen narozdíl od Minata už poznám, kdy je něco o hubu.“
Mizure se zatvářil udivěně a Minato strnul na půli cesty ke stěně dámské části.
„Jak to myslíte, Jiraiya-sensei?“ Zeptali se oba najednou.
„Jen jednou jsem byl blízko smrti chlapci a to, když mě Tsunade-chan nachytala, jak ji šmíruju… byl jsem na tom zle a věřte mi, že i když je pokušení veliké, Kushinu šmírovat nebudu, protože by udělala to samý co Tsunade. Možná ne tak důkladně, ale v nemocnici bych skončil zaručeně.“ usmál se Jiraiya.
Minato nad varováním jen mávl rukou. „To pouze za předpokladu, že vás chytí.“ A potichu usedl k dírce ve dřevu stěny.
Mizure jen pokrčil rameny. Minato k nim ale za chvíli přikročil zpátky.
„Jiraiya-sensei… ona nerelaxuje a... něco dělá s vodu…“
Oba, jak Jiraiya, tak Mizure, se na něj podívali jako na blázna.
„Ne, vážně, ona tam sedí, má zavřené oči a kolem ní rejdí voda… vypadá to jako vodní stuhy… dá se to blbě popsat.“
Jiraiya zvedl obdivně obočí… „Řídí je celou rukou nebo jen prsty?“
Minato vytřeštil oči. „Ničím. Já myslím, že je řídí jen myslí ,sensei… aspoň to tak vypadá.“
Jiraiyovo obočí vystřelilo ještě o kousek výš. „V tom případě je mistr, to jsem nikdy neviděl… je to cvičení na koncentraci, a pokud je to, co říkáš, pravda, tak ji plně ovládla.“
Na obou chlapcích bylo vidět, že nerozumí.
„Je to podobné jako když Shikaku ovládá stíny…“ vysvětloval Jiraiya, „může měnit jejich tvar a dělat co se mu zlíbí. To samé dělá Kushina s vodou, ale na rozdíl od Shikaku k tomu nepotřebuje pečetě ani pohyby… je to proto, že Shikaku je líný cvičit, zatímco ona ne.“
Mizure ho pochopil… Minato vypadal na vážkách.
„Je to klanové jako u Shikaku?“ Zeptal se Mizure.
„To zatím nikdo nezjistil… pochybuji, že to ví Kushina, je prvním ninjou z jejich rodiny… ale obecně se má za to, že k takovému ovládání vody je potřeba jistý druh mysli. Nemůžu to vysvětlit, nejsem expert, na to by vám spíš odpověděl Hokage-sama…“
Oba přikývli. Minato se znovu podíval dírkou a zjistil, že mezitím do lázně přišla další děvčata.

Kushina něco zaslechla, otevřela oči a uviděla obdivné obličeje dívek. Okamžitě přestala s vodní projekcí, zahanbená, že si jich nevšimla dřív.
„Ahoj holky.“ Zazubila se nejistě.
Jedna z dívek se vzpamatovala a usmála se na ni. „Ahoj… to bylo překrásné… ty nejsi odsud… viď?“
Kushině se bůhví proč ulevilo. „Ne, nejsem odsud, jsem tu na misi… Jmenuji se Kushina.“
Dívka se na ni usmála. „Já jsem Semi a to jsou moje přítelkyně, které se ti představí, jen co se vzpamatují z toho úchvatného představení.“
Kushina se zarděla… „Díky, Semi.“
Semi ale pokračovala. „Myslím, že už jsem tě tu viděla. Nebyla jsi tu už někdy?“ Kushina kývla. „Byla jsi tu na slavnost Hanami (Prohlížení květů)… Viděla jsem tě tancovat… byla jsi to ty?“
Kushina hluše přikývla… „Ano, byla jsem tu na misi… v tu dobu.“
„Ta mise byl ten mladík, že ano?“
Kushina se usmála, ale u srdce ji zabolelo. „Ano, měla jsem za úkol ho sem dovést a chránit, třeba i na tanečním parketu…“
Semi se usmála výběru slov, ale pak si na něho vzpomněla. „On byl feudál ze země vodních vírů, že? Nemusíš odpovídat.“ Dodala ještě. „Ty jsi ta, kterou hledá vodopádová?“
Kushina se rozhodla zalhat. „Ne, mě si najali z Konohy.“
Semi znovu zbystřila. „Z Konohy, tak to znáš Namikaze Minata, viď?“ V jejích očích zaplály ohníčky.
„Jo, ten je tu taky.“
Semi vypada velice blaženě. Ale viděla, že Kushině téma Minato není příjemné, a tak se rozhodla začít o něčem jiném.
„Doprovázeli jste madam Hacumijo… že?“ Kushina přikývla… „Jak jsi dělala to s tou vodou… nic takovéo jsem ještě neviděla.“
Minato zbystřil sluch.
Kushina se usmála… „Ty si taky kunoichi, co?“ Semi přikývla. „Tak ti to vysvětlím jako ninjovi. Musíš si uvědomit tři aspekty najednou, neboli propojit tělo, ducha a vědomí… pak se jen naučíš ovládat vzniklou energii své mysli… já to dělám přes vodu… ale jsou různé způsoby. Může to být přes cokoli… jen k tomu musíš mít vztah… když bys neměla vztah k vodnímu elementu, nešlo by ti to… vlastně, pokud dobře chápu, co mi kdysi řekl můj sensei, je to vrozené, ale moc tomu nevěřím…“
Semi vypadala ohromeně. „Předveď to ještě...“ Zaprosila a její tichá suita, která do té chvíle mlčela, přiala sborové zamručení jako důkaz souhlasu.
Kushina se zapřela na rukách a vysedla na vodní hladinu, čímž Minatovi poskytla úchvatný výhled…
„Ukážu ti něco ještě hezčího než jen pouhé tvarování.“ Natáhla prsty… Z vodní hladiny se vynořilo deset sloupků vody a každý měl jinou barvu… teď teprve začala ta pravá podívaná.

Minato koukal jako u vytržení do malé dírky ve dřevěné zástěně. Nejen, že viděl Kushinu tak, jak ji bohové stvořili, ale ještě ji viděl předvádět barevnou vodní šou. Nějaký zvuk ho ale asi prozradil. Kushina najednou přestala. Dívka vedle ní zatleskala, ale pak si všimla, že Kushina vypadá soustředěně. Minato se vyděsil, když se z vody vymrštila vodní koule, která se vysokou rychlostí hnala k jeho malé pozorovatelně. Okamžitě se přemístil k Jirayovi.
„Co blázníš Minato, teď nemáš trénovat to svoje transportní justu… nebo...“ Minato věděl své… „Radši už půjdu, sensei… je tu trochu horko…“
Přemístil se ke svým věcem… Jiraiya už nedořekl, uslyšel šplouchavý náraz na stěnu, a pak Kushinin rozzlobený hlas.
„To šmírujete vy, Jiraiya-san, nebo to pako? Ať šmíruje kdokoli, i kdyby byl ze Sněžný, jestli v tý dírce zmerčím ještě někoho, už nebudu tak jemná… doufám, že jste mi rozuměli. A až zjistím, kdo to byl, osobně si ho podám!“
Jiraiyovi i Mizuremu už bylo jasné, proč bylo Minatovi horko. Oba odevzdaně opustili horké prameny. Dohonili Minata, který na sebe soukal vyprané mokré oblečení.
„Minato, jak tě to mohlo vůbec napadnout!“ Řekl nakvašeně Mizure… „Mohli jsme to schytat za tebe…vůbec by se mi to nelíbilo… žádnou jinou si nesledoval… už si stejnej zvrhlík jako sensei!“
Jiraiya se zatvářil kysele. „Na toho zvrhlíka si dávej pozor, zvlášť když stojí vedle tebe, Mizure.“
„Gomen, sensei, to jen protože jsem naštvaný na Minata.“
Minato byl pobavený, ale taky trochu vyděšený. Dosud nepochopil, jak ho mohla zmerčit v té malé dírce… Naštěstí ho nepoznala, ale stejně… nechápal.
„Já radši půjdu ven," řekl Jiraiya, "ale pepotřebuju ještě slyšet pár slovíček tady od Minata… Už to nikdy neudělám, sensei… nikdy bez toho, aniž bych se s vámi poradil… moc mě to mrzí, sensei. Vždy už dám na vaše varování. Opakuj, Minato.“
Mizure si chytil hlavu do dlaní… “Ten starej zvrhlík mu chce radit… to bude průšvih…“ Mizure už měl nejčernější vidiny.
„Už to nikdy neudělám, sensei, nikdy bez toho, aniž bych se s vámi poradil. Moc mi to mrzí, sensei. Vždy už dám na vaše varování.“ Odříkával Minato.
Jiraiya se usmál, očividně spokojený sám se sebou, a odešel čekat za dveře… Zanechal za sebou spravedlivě rozhořčeného Mizureho a Minata, který byl rudý jako rak. Minato si dodal odvahy a oslovil Mizureho, který se jako on soukal do mokrých hadrů.
„Hlavně jí to neprozraď... shodíme to na místní, když se bude ptát… Jen mě, proboha, neprozraď nebo mi zabije…“ Zaprosil Minato.
„Svatá pravda, Minato, zabila by tě… Fajn, ale radši to už nezkoušej, nebo to dopadne zle… Jestli zjistí, že jsem tě kryl, zabije mě taky…“
„Jasně, Mizure, byl jsem blbec…“
„Kdy konkrétně?“ Zeptal se pobaveně Mizure. Tahle kajícnost je dobrá, ale nesmí to přehnat, jinak by to nebyl on… A ať byl Minato jakýkoli, Mizure ho měl rád…
„Jestli to myslíš takhle, tak teď větší než normálně…“ Ono to nezabralo, zděsil se Mizure… „Ale dal jsem si slib,“ povytáhl Minato obočí. „Že ji budu chránit a nedovolím, aby se jí něco stalo…“
Mizure byl překvapen. „To je ušlechtilé, ale myslím, že Kushina moc pomoc nepotřebuje… ale musím přiznat, že jsem překvapený, nic takového jsem od tebe nečekal. Tenhle rys tvý povahy neznám… kdyby sis to myslel dřív, nemusela umřít Kaede… Nechci ti to vyčítat, Minato… to nebyla ničí chyba… ale pro Kushinu si riskoval, ale pro Kaede ne… a ta ochranu potřebovala… U Kushiny si myslím, že o ni se za normálních situací bát nemusíme…“ Chtěl svého staronového kamaráda rozveselit Mizure…
„Nepřipomínej mi Kaede, Mizure… ta kdyby se soustředila na nepřítele, byla by tu… nemohl jsem jí neustále zachraňovat… jen si vzpomeň, pokaždé, když jsem ji zachránil a vytáhl z maléru, bylo to ještě horší.“ Mizure potichu s Minatem souhlasil, situace s Kaede byla neudržitelná. Tak tedy váhavě přikývl.
Minato pokračoval v monologu. „S Kushinou není nic normální, teď je na ni už určitě vypsaná taková odměna, že ji někdo bude chtít zabít… ty pilulky co spolykala, když nás poslala napřed, ji mohli zabít taky…“
„Pesimisto. Když bude odměna tak vysoká, možná lidem dojde, že není dobrej nápad se za ní pouštět. Ale pomůžu ti jí když tak ochránit, ona je jedna z nás…“
„Víš, co je absurdní, Mizure?“ Mizure zavrtěl hlavou… „Chci chránit někoho, kdo mě nesnáší a lituje. Mám pocit, že její lev mě má rád… za těch pár dní, co se tu objevila, se stalo strašně moc věcí, i my jsme zase kamarádi… ona je zvláštní…“
Mizure se ušklíbl, ale své myšlenky si nechal pro sebe… Jo, je zvláštní. Za pár dní z tebe udělala docela fajn člověka… kdo by si pomyslel, že je takový obrat možný… Místo toho jen poznamenal… „Ona je holt expert na překvapování lidí…“
Minato se na něj zkoumavě podíval…jako by vytušil, co Mizure nechtěl říct nahlas.
„Mizure, uděláme dohodu…“ Mizure jen kývl… „Kushinu do přebírání holek nezařadíme… chci kamarády, to je pravda, ale ji chce každej a já nechci být předem diskvalifikovanej víc než u ní jsem normálně… na tu tvou se ani nepodívám… vážně… když ji dostane někdo jinej, v pořádku, ale kdybych ji čirou náhodou získal já, tak bych rád, abyste mi to přáli…“
Stejně neuspěješ Minato, ale proč ne… pomyslel si Mizure… „Platí…“
Ani jeden si nevšiml, že během konverzace došli až na smluvené místo setkání, a že tam na ně čekají Jiraiya s Kushinou a navíc že mají oba suché oblečení.
„Co se tu děje, pánové?“ Podivila se Kushina.
„Nic Kushino, jen jsme zase přátelé…“ Pochlubil se rychle Minato.
„To jste už tak dva dny…“ Připomněla jim Kushina.
„Teď je to oficiální…“ Přidal se Mizure. Ani jemu se nic nechtělo vysvětlovat…
„Blahopřeju šťastnému páru…“ Ušklíbla se kysele. „Tak kterej z vás chce být suchý první?“
Minato postoupil neohroženě dopředu. Mizure tomu byl jen rád, radši se chtěl nejdřív podíva,t co Kushina udělá, než nastaví vlastní oblečenou kůži.
„Fuuton: Hačigacu Kúki (Živel vítr: Srpnový vzduch)“
Minato byl okamžitě suchý.
Kushina kývla na Mizureho na znamení, že je ne řadě on. „Fuuton: Hačigacu Kúki (Živel vítr: Srpnový vzduch)“ Zopakovala naposledy Kushina.
„Díky, Kushino-chan.“
Kushina se na Mizureho mile usmála.
Minato se tedy rychle přidal. „Taky děkuju Kushino-chan.“
Kushina zdvořile kývla.
„Tak teď, když jsme všichni suší, vydáme se na tu slavnost, ne? Jinak... tady máš klíč od pokoje, Kushino… ty máš vlastní. Vy pánové, když budete chtít odejít, tak si mě najdete… klíč dám tomu, kdo bude chtít odejít první a toho druhýho prostě pošlu do hotelu… Kdybyste neuměli číst, je to tahle budova.“ Jiraiya se zasmál svému vlastnámu vtipu jako jediný.
Kushina na něj kývla. „Děkuji, Jiraiya-san.“
On ji už ale neposlouchal. Jeho pozornost už byla zaměřena jinam… Minatovi, Kushině a Mizuremu nezbylo nic jiného, než ho následovat k místům hlasité hudby.