Upíří zpověď 6-Varování

Sedím na zemi v pokoji, který mi přidělili. No…přidělili. Vybral mi ho Sasuke a komentoval to tím, že nechce, abych byla hned vedle, ale ani moc daleko, kdybych se pokoušela o útěk nebo tak, aby mě měl čas zastavit. Tudíž mě bez větších cavyků prostě hodil do pokoje ob jeden od toho jeho. Také proběhlo mé první setkání s,jazykemsemůžušťárativnose´ týpkem. Oh bože…takovej zjev…Napřed za ním šel Sasuke sám a něco mu vykládal. Až pak mě zavolali dovnitř, čímž mě vyrušili z přemítání o tom, jestli tam nemám vletět a všem prokousnout krky za tu nevychovanost.
Nicméně meeting dopadl dobře. Můžu zůstat, a když se nebudu o nic pokoušet tak mě bude sám Oro-chan i trénovat. Což se dle mého moc nelíbilo Sasukemu a celou cestu skrýší do pokoje po mě vrhal zamračené pohledy. Které jsem mu vracela spokojeným, samolibým úsměvem. Tak se mu nakonec ani nedivím, že mě do toho pokoje tak mrsknul.
A jak si tak sedím na té zemi, konečně uvolním obličejové svaly. Jednou mi jeden upír řekl, že jsem mistr ve střídání tváří. Ačkoli jsem mu tehdy věnovala jen pohrdavý pohled, bylo mi jasné, že mě prokouknul. Bohužel, uličnická, veselá povaha, kterou jsem od svého příchodu sem začala používat, není moje vlastní. Jen hloupá maska…
,Dělám ze sebe debila. ´ povzdechnu si v duchu. ,Ale budu to muset ještě nějakou dobu vydržet. Dokud nezjistím co je tohle vůbec za svět. ´
Zalezla jsem do postele a rozhodla se alespoň chvíli spát.
…………………….
Nakonec jsem nespala chvíli, ale až do dalšího rána, kdy mě probudilo to, že někdo vešel do mého pokoje.
„Neumíš klepat?“ zavrčím rozespale, jelikož po čichu rozeznám Sasukeho.
„Hm…Proč bych měl?“ ušklíbne se a sedne si na kraj mé postele.
,,Jdi si sedět jinam,“ zavrčím na něj, ,,tady se spí.“
„Spalas dost. Teď jdeme.“ Zavelí.
„Kam?“ zeptám se, a rozhodnu se na posteli posadit, což hned taky realizuju.
„Volá tě Orochimaru. Chce tě přezkoušet a já chci být u toho.“ Pokrčí rameny a zvedne se.
„Fajn.“ Kapituluju a vstanu.
………………….
Když opět procházíme bludištěm chodeb, Sasuke najednou zastaví. Vrhnu po něm zvědavý pohled.
„V žádném případě nestojím o to, aby tě trénoval. Zbude mu pak míň času na můj trénink.“ Zamračí se na mě.
„Tvůj problém“pokrčím rameny. Sasukemu se po tváři rozlije úšklebek.
„Takže problém…Hm. Co myslíš, může někomu vadit, že se zbavím problému?“
Zarazím se. Nemyslím, že by mě někdo postrádal. Možnost že by mě ten spratek opravdu dokázal zabít je jen malá, ale kdo ví. Rozhodnu se proto trochu víc dávat na jevo že nejsem slabá, jak si myslí.
„Heh…snažíš se mě vyděsit?“ rozesměju se.
„To taky…Ale hlavně se tě snažím varovat.“ Zasyčí a dá se znovu do kroku.
,Kurňa…´ pomyslím si. ,Ten týpek bude fakt oříšek. ´