Láska mění každého 7: Vzpomínky

Píp...píp...píp...píp.........

Tříletá holčička se procházela se svými rodiči po parku...Všichni byli velice šťastni...
,,Mami koukni, to jsou nádherné květiny" řekla dívka se zařícíma očima ukazujíc někam stranou
,,To jsou, nepůjdeš nějaké natrhat?"
,,Můžu?"
,,Samozřejmě" usmála se žena na svou dceru
Dívka odběhla stranou a začala trhat rozkvetlé květiny rostoucí kousek od cesty...Za branami vesnice rostly krásné květiny, protože ve vesnici byli jen květiny, které se vypěstovaly...
Oba rodiče se šťastně dívaly na svoji malou dcerku...
Malá holčička se podívala na své rodiče s nádhernou kyticí v ruce. Úsměv na její tváři okamžitě zmizel, když viděla své rodiče v kaluži krve mrtvé...
Byla to tragédie, která dívku změnila...Jen jedna osoba ji opět rozveselila...Byla to její nejlepší kamarádka...

Píp...píp...píp...píp.......

Dvě dívky, kterým mohlo být asi pět let, ležely v trávě, dívaly se na nebe, po kterém pluly bílé mraky a vždy, když si něco řekly zasmály se.
,,Tamten vypadá jako ovečka!" řekla jedna z nich a ukazovala na mrak.
Ta dívka měla krásné modré oči a tmavě fialové krátké vlasy. Holčička vedle ní, měla oči hnědé a vlasy krátké a modré, s hnědými proužky. Bylo hned jasné, že dívky jsou velmi dobré kamarádky.
,,Máš pravdu...uplně jako ovečka" usmála se ta s modrými vlasy.
Dívaly se tak až dokud slunce nezapadlo za obzor...

Píp...píp...píp...píp........

,,Naomi, půjdeš už?"
,,Jo, už jdu!"
Otevřeli se dveře, ze kterých vyšla dívka s fialovými vlasy dlouhými po pas a modrýma očima, mohlo ji být takových devět let. Šla za dívkou, která byla zhruba ve stejném věku jako ona, byla i stejně vysoká, jen oči měla hnědé a vlasy, také dlouhé po pas byli modro hnědé.
,,Dneska je náš velký den!"
,,Jo, nastupujeme na Akademii...Začíná naše velká cesta, plná dobrodružství, překážek, bo..."
,,Nepřeháněj to Yoko, já vím" usmála se na rozjařenou dívku Naomi.
Obě dívky vyšli vstříc začínajícímu dobrodružství...

Píp...píp...píp...píp........

,,ANO! ANO! Udělali jsme chunninskou zkoušku!!!" radovala se dívka s dlouhými světle fialovými vlasy.
,,JOOO!!! Jsme vážně dobré!!" přidala se k ní dívka s hnědými vlasy s modrými proužky.
,,Ted půjde do tuhého..Budeme mít těžší mise, více práce, ale lepší plat!!!" smály se po cestě domů.
,,Už zítra máme misi..."
,,Jo...Takže zítra v sedm u brány"
Každá šla jiným směrem, protože každá bydlela na jiném konci vesnice.
Obě dvě usínaly s nádherným pocitem.
,,Vyrazíme bando?" řekl hnědovlasý muž
,,HAI, sensei" řekli dvě mladé dívky a jeden chlapec.

Píp...píp...píp...píp........

,,Zatraceně!!!Je jich tolik" nadávala dívka s modrýma očima a světloulince fialkovími vlasy svázanými v culíku. Mohlo jí být takových čtrnáct nebo patnáct.
,,Jo, kde se furt berou, zachvilku mi dojde Chakra!" řvala na ni dívka, ve stejném věku jako ona, s kaštanově hnedýma očima a rozcuchanými hnědými vlasy s modrýma flíčkama.
,,Kde je Kazu?"
,,Nevím, předchvilkou byl tady a bojoval s jedním písečným ninjou!"
,,Snad se mu nic nestalo"
Obě dívky bojovaly. Bojovaly za svoji vesnici, za své nejbližší, za sebe. Bojovaly proti ninjům z Písečné vesnice, kteří zaútočili na jejich vesnici v jeden nádherný den, kdy se konala druhá chunninská zkouška.
,,AAAAAh"
,,Co je Naomi...Naomi?"
Když se dívka otočila, viděla svoji nejlepší kamarádku probodnutou katanou jednoho Písečného ANBU. Vytřeštěné oči, tvář od slz. Najednou už ji nezajímalo, kdo na ni útočí, jen musela zabít toho, kdo zabil její kamarádku. Tu, s kterou se dívaly na mraky, když byli malé, tu, která ji pomohla, když se stala tragédie...Je mrtvá...
Začala bojovat, ale on jen utekl, jako zbabělec...Avšak její přítelkyně stále ještě žila...
,,Prosím, neplač, bude to dobré" konejšila ji.
,,Naomi, nemluv. Půjdu pro pomoc!"
,,Nikam nechod Yoko, je to zbytečné, stejně umřu..."
Dívka vyprskla krev...
,,Ale proč? Já...nemůžu přijít ještě o tebe!" říkala plačící dívka
,,Ale vždyť o mě nepřijdeš...Budu tady vždycky s tebou, protože máš přeci tu sponu, kterou jsem ti dala...A je tu ještě Kazu..."
,,Ale...já...nechci abys umřela...!!!"
,,Promin Yoko...Ale nezapomeň, že se ještě setkáme...až nastane ten den...a potom ještě v posmrtném životě" konejšila ji umírající dívka
,,Ano, já vím...Ale nevíme, kdy se to stane, není určený čas, kdy se to má stát...Co když to bude za dlouho..."
,,Bude to brzy, uvidíš...Mám tě ráda.." řekla a naposledy vydechla.
Zemřela s úsměvem na tváři...Nedlouho poté válka mezi Listovou a Písečnou vesnicí skončila...Na pohřbu všichni plakaly pro mrtvého Hokage, jen jedna dívka plakala pro jinou dívku, jejíž fotku ani nedaly na stůl.
-Přísahám, že tě pomstím...Stanu se tak silnou, jak jen to půjde...- slibovala si v duchu...

Píp...píp...píp...píp.......

,,Jsi vážně dobrá, máš talent" usmíval se muž na mladou dívku.
,,Děkuji, sensei"
Uplinuly teprve dva měsíce od smrti její nejbližší a ona už se stala jednou z ANBU. Každý den trénovala až dlouho do noci. Vymýšlela techniku, která by zabila každého. Dřela, ale nedělala to pro sebe, dělala to pro pomstu.
Stávala se silnější a silnější až se dostala do skupiny těch nejlepších...Poté šla za Hokage, aby ji umožnila cestu do Písečné, aby mohla uskutečnit svou pomstu, kvůli které tak dřela...Ta ji to však nedovolila, protože ninja, který zabil Naomi zemřel při boji s jedním z Akatsuki.
,,S jakým Akatsukim bojoval náhodou nevíte?"
,,Ale ano, vím...Byl to prý nějaký zamaskovaný...Ještě o něm mnoho nevíme..."
,,Aha..."
-Svoji pomstu uskutečním...Zabiju toho, kdo zabil toho ninju ať se děje co se děje!-

Píp...píp...píp...píp........

,,Dostala jsi misi Yoko."
,,Jakou?"
,,Půjdeš zabít toho Madaru..."
,,Vážně?" řekla dívka s kočičí maskou na obličeji.
,,Jo..."
-Konečně-

Píp...píp...píp...píp.......