To, co k tobě cítím! 15

Comeback

Za branami Konohy se zastavila. Otočila se a zadívala se na bránu, kterou prošel Naruto, když jej viděla naposledy. Tenkrát se umíval, vzpomínala. Zatímco ona nehnuta stála s podmračenou tváří, vzpomínala na ty nejkrásnější chvíle. Vrátila se vzpomínkami do oné noci, která tohle všechno způsobila. Když se ozvala ta rána a mohutný výbuch otřásl celým městem. Jsou to přesně čtyři měsíce. Ušklíbla se. Teď má misi a nemůže si dovolit se rozptylovat. A už vůbec ne Narutem. I když… Možná, že ten, koho hledá, bude i vědět, kde je Naruto. Musí se ho na to zeptat. Nebylo to jisté, ale musela to zkusit. Sotva ji to napadlo, zahlédla, jak se do vzduchu vznesl oblak prachu a vzápětí se ozvala mohutná exploze. Odhadovala, že je to nedaleko budovy Hokage-sama. Chránit vesnici byla priorita, tak neváhala a namířila si to přesně k místu neblahé události. Dorazila tam necelou minutu po výbuchu. Všude to vypadalo jako po dopadu obrovské bomby – roztříštěná okna o několik ulic dále a v samotném středu jen trosky a spáleniště. Tam, kde stávala budova hokage teď byla jen hromada sutin a doutnající oheň pohltil všechno, co mu stálo v cestě. Napadlo ji, jak ironický může být osud. Ještě před pár vteřinami se utápěla ve vzpomínkách na Naruta a místo to tu teď leží spousty mrtvých těl a nářek raněných byl téměř ohlušující. Za tím vším stálo cosi zvláštního a tajemného, přesto však dobře známého.
Jeden z devíti ocasů po ní švihl, avšak Hinata obratně uskočila. Podívala se té nestvůře do očí a zjistila, že jsou modré. Nádherné, modré oči. Jako Naruto, pomyslela si, jako by to byl Naruto. Pak ji to došlo. Sotva na to pomyslela, došlo jí vše, co se tu muselo stát. Jediné, co v ní po Narutovy zbylo, byla modř v jeho krásných očích, ve kterých se s oblibou utápěla již jako malá holka. Jenže teď nejsou tak krásné, jako na té střapaté hlavě, není v nich ani špetka humoru, ba ani soucit. Místo toho v nich byl hněv. Hněv a touha po krvi. Několik desítek let byla liška uvězněna v Narutově těle a nyní, když je volná, je jako utržené ze řetězu. Je snad jen přirozené, že první útok vedla na budovu hokage. Konec konců přesně tam měl svůj úřad i čtvrtý, Namikaze Minato.
Neměla příliš mnoho času o tom přemýšlet, jelikož sotva dopadla, hned se na ni řítily další dva ocasy. Vyskočila do vzduchu, ve snaze se vyhnout smrtící ráně liščím ohonem, ale s tím už Kyuubi počítal. Ťal mohutnou tlapou a srazil Hinatu k zemi téměř o sto čtyřicet kroků dál. Jak se Hin snažila vyškrábat na nohy, Kyuubi přiskočil a uzemnil ji dalším ocasem. Mohutný úder otřásl celým krajem, až se stromy lámali a většina budov a obyvatel Konohy se válely v prachu. Ale nezabil, Nedokázal to.
Snad proto, že někde hluboko uvnitř se ozval Narutův hlas nebo proto, že je v ní část jeho duše. Ano, to bude ono. Tehdy ji přece věnoval část své obrovské zásoby chakry, část svého já. Vždyť ona je teď vlastně on. Nelámal si s tím moc hlavu a hned se vrhl proti konožským ninjům, kteří přispěchali na pomoc, na ochranu své vesnice.
Netrvalo dlouho a bitva byla téměř u konce. Bylo to poněkud jednostranné. Konec konců, teď je většina vojáků pryč a Konoze zbyla velmi malá bojová síla, kterou liška přemohla během několika málo okamžiků.

Konoha v plamenech, mrtví lidé, nespočet raněných a uprostřed toho ten, kdo se ji snažil ze všech nejvíc chránit. Hrůzný výjev, který se naskytl skupince mnichů, se jim vryl hluboko do paměti. Ztělesnění samotného ďábla právě bez problému zničilo celou vesnici s desítkami ninjů, kteří leželi rozeseti po celé krajině, ať už nezvykle tiše, nebo vydávajíce skuhravé a naříkavé zvuky.
Skupinka čítající okolo půl tuctu mužů měla zastavit tvora, kterého nezranilo ani pětkrát tolik vojáků. I přesto ale šli s hlavami vztyčenými a zrakem upřeným na Kyuubim no Youko, liščím démonovy, ztělesněním té nejnebezpečnější síly, síly pomsty, přírody a touhy, touhy zničit to, co tenkrát málem zničilo jeho. V jejich čele šla mladá dívka, s očima zalitými slzami. V ruce pevně svírala katanu a levou rukou si bezděčně pohrávala s kunai v malé taštičce na opasku. Přemýšlela, kterým sprovodí tu hrůzu z tohoto světa. Přišla zvítězit nebo zemřít.