Otravná ženská 10

Shikamaru s úsměvem opouštěl Temařin pokoj, když od vchodových dveří zaslechl ťukání.
Mladík seběhl energicky schody za doprovodu kárání od mámy typu Nedupej po těch schodech tak a vyrazil otevřít.
Za dveřmi stál nějaký chlapec, nemohlo mu být víc než šest let.
Shikamaru se na něj podíval kritickým pohledem, než řekl: „Ano??“
Chlapec slušně odpověděl: „Dobrý den je tady pan…“ Po očku se podíval na lístek a pokoušel se správně přečíst jméno. „…pan Naba, ne Nara….hmmmmmmmm....Nara….“
Shikamaru ho dotčeně přerušil: „Kdo tě sem sak…sakrblé poslal.“
„Tatínek.“
„A neříkal proč?“ Zeptal se ještě stále klidným hlasem.
„No on totiž...“ Chlapec umlkl při pohledu na Shikamarův výraz.
„Copak tatínek vlastně dělá?“ Řekl už pouze s předstíraným klidem mladík.
„No on staví.“ Vyhrkl chlapec a nadmul se pýchou větší než celá Konoha.
Shikamaru se zatvářil nadšeně. „Takže tě poslal, abys mě přivedl?“
Chlapec zaváhal. „Jste pan…pan Nara…Nara Shak…Sheki..em…pan…“
„SHIKAMARU JE TO SHIKAMARU.!!!!“ Vykřikl podrážděně a vzápětí se musel omlouvat a utěšovat plačící vyděšené dítě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po dobré půl hodině byl konečně na místě a s nadšením se rozhlížel po novém domě, kde už byl některý základní nábytek.
Vrchní stavitel a otec chlapečka, nyní už né od slz, nýbrž od zmrzliny, kterou mu byl mladík nucen koupit, aby toho nechal, se spokojeně rozhlédl po svém díle než řekl: „Tak co pane ste spokojený?“
Shikamaru se nepřestával křenit, když odpovídal: „Ano, to tedy jsem.“
Mladík se po prohlídce svého nového, pro jednoho člověka možná až příliš velkého, království spokojeně usmál a vyplatil staviteli poslední platbu.
Shikamarovi kroky vedli následně zpátky domů, jak si říkal už né tak domů jako spíš k rodičům na návštěvu. Ani vědomí, že to byli právě rodiče, kdo pokryl většinu nákladů, mu nezmenšilo radost.
Mladík nadšeně vběhl dovnitř a oznámil rodičům tu nádhernou novinku.
Mladíkova máma nevypadala příliš nadšeně, ale Shikamaru si toho naštěstí vůbec nevšiml. Po krátkém rozhovoru s otcem vyrazil nahoru, aby si sbalil všechno co bude kdy potřebovat. Vešel do dívčina pokoje aniž by si uvědomil, že nezaklepal a vyděsil ji k smrti. Temi se ještě notnou chvíli vzpamatovávala ze šoku a nestačila se divit, jak rychle dokáže mladík naházet všechny své věci do kufru a do dalšího naházet všechny její. Trvalo jí jen chviličku než na něj zařvala: „HEJ!!!“
Mladík sebou škubnul podobným způsobem, jako před chvílí ona a věnoval jí plnou pozornost.
„Co to tu proboha vyvádíš???“
Mladík si dost možná ani nevšiml jejího rozhořčení, když stejně nadšeně, jako přišel, odpověděl: „Balím si věci.“
„A jak do toho zapadají ty moje?“
Shikamaru se zamyslel než odpověděl: „No ty jdeš se mnou ne?“
Následovala chvíle trapného ticha než se zeptala: „Kam jako?“
Mladík se posadil než začal vysvětlovat: „No, mám nový byt, konečně, takže se stěhuju a jelikož tě mám na starosti tak ty taky.“
Temari se nestačila divit, ale na to nebyl čas jelikož jí Shikamaru už zabalil a očividně očekával, že vstane z postele, na které ještě pořád odpočívala.

Temari v Shikamarově doprovodu vyšla ven z domu.
Její myšlenky se toulali všude možně, ale nejvíce kolem nového bytu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Temi byla velmi kladně překvapená, když uviděla její domov na několik příštích dnů. ‚Nebo týdnů?‘ Proletělo jí hlavou, při vzpomínce na všechny ty papíry hromadící se na Tsunadině stole. Při této příležitosti si také vzpomněla na vlastní povinnosti, které nejspíš s její tvrdohlavostí nepočkají ani do zítřka.
Dívka se o tom zrovna chtěla zmínit, když ji Shikamaru předběhl: „Tak co jak se ti to líbí. Já vím, že to ještě není tak úplně zařízené, ale i tak co si o tom myslíš? A upřímně ano?“
Temari se v duchu zasmála jeho obavám, než odpověděla: „Je to nádhera, ale kde si na to vůbec vzal?“
„No, víš…rodiče přispěli….trochu víc.“ A nevinně se usmál od ucha k uchu.
Temari se zasmála, tentokrát nahlas a Shikamaru se k ní po chvilce váhání s chutí přidal.
„Tak co kdybychom to tu trochu vylepšili.“
„Přijímám jakékoliv nápady.“ Prohlásil naprosto vážně.
Temi se usmála snad ještě víc a odpověděla: „V tom případě by jsme měli projít několik obchodů a podívat se, co by se ti sem hodilo. A já si aspoň udělám ty blbiny co mi dal Gaara za úkol.“
Shikamaru s úsměvem souhlasil.

Jak řekli tak také udělali a po několika hodinách procházení Konohy, při kterých se stihlo setmít, se vrátili zpátky domů a vyčerpáním se svalili na postel.
Ani jednomu v tu chvíli nevadilo, že si vybrali tu samou.