Narutova nová organizace CHIKA proti nové hrozbě díl V

Michia se seznámil s Narutem a Yunem před pěti lety, kdy je dali dohromady aby vytvořili tým. Michio byl velice klidné povahy a spíše si vše nejdříve promyslel a potom jednal svými činy.
Zato Yuni se nebál žádného velkého rozhodnutí. Byl to spíše muž činu, podobal se v tomhle ohledu Narutovi. Vůbec se nezatěžoval nějakými hloupými papíry, které mu dávali jasně najevo jak by se měl chovat a jednat. Yuni se vyznačoval jednou věcí. Viděl do budoucnosti, sice ne moc zřetelně ale hlavní pointy vždy viděl. Dokonce i věděl, že se stane členem jednoho silného týmu v organizaci. Po setkání s Narutem a Michiem se ale pro Yuniho stalo něco neobvyklého. Vždy když se jednalo o Naruta viděl několik budoucností které se navzájem vylučovali, ale vždy viděl i tu která se opravdu stane. Jako by měl Naruto neurčitý osud před sebou. Yuni mohl předpovědět smrt každého, kdo ho poprosil ale nerad to děla a proto se svůj talent tajil jak mohl. Nebylo mu vůbec příjemné sdělovat datum smrti ani čas ani vraha. Yuni měl světle modré vlasy, které měl stažené do ohonu, který byl krátký a proto mu nevadil při boji. Jeho postava měřila 182cm a za ty se vůbec nestyděl. Vlastně se s nimi pyšnil a vábil na své vnady opačné pohlaví.
Naruto vešel do své místnosti a rozhlédnul se po ní. Byla pro něj cizí a vůbec nepředstavovala vysněný pokoj. Vlastně to byla skoro prázdná místnost ve které byla postel, skříň, stůl, křeslo a dvě židle. Naruto si vzpomněl na svůj malý byteček v Konoze a trochu se mu zastesklo. V jeho minulém pokoji se na stěnách honosily plakáty a fotky s jeho přáteli ale tady?! Nic! Prázdno! Byl to velice standardní pokoj, skoro to vypadalo, že Naruto žije v nějakém hotelu. Musel přestat vzpomínat, jinak se ozvou staré rány a ty on vůbec nechce oživovat. Rychlím pohybem se dostal až ke skříni, prudce jí otevřel a podíval se do pravého rodu. Tam měl pár kousků nových věcí, které mu byli dány na misi a vlevo se na něj skoro sesypala jeho výbava zbraní. Za těch pár let Naruto nasbíral a nakoupil hromadu různých kunaiů, jehlic, katan a mečů. Většinu ani nepoužil ale stejně nakupoval dál. Rychle se dal do balení svých věcí. Nepotřeboval toho tolik. Věděl že v Konoze se toho dá sehnat mnohem víc než tady. Když byl hotoví s balením dal si sprchu a převlíknul se do čistého. Byl náhle svěží a plný energie, kterou nabil z vody. Když ale zamykal svůj pokoj narazil na Yuniho, který ležérně postával opřený o svoje dveře pokoje. Naruto po něm hodil rychlí pohled aby se ujistil, že ho nešálí zrak. Yuni očekával nějakou narážku na jeho osobu ale nic nepřicházelo.
„ Naruto, když tedy půjdeš do Konohy, a budeš tam chránit své blízké, vezmi si alespoň tuto masku. Bude ti dobrá. “ pravil klidným hlasem Yuni.
„ Díky, vlastně by mi to nevadilo. Zase jsi mě viděl?“ zeptal se Naruto spíše automaticky než zvědavě.
„ Možná. Ale bez masky se do Konohy nevracej. Musíš všechny chránit. Ty to zvládneš, ale pamatuj, jak budeš v tísni okamžitě ti vyrážíme pomoci i bez tvého rozhodnutí. “ pravil potichu Yuni aby ho slyšel jen Naruto.
„ Beru to na vědomí brachu. “ pravil Naruto a zmizel v obláčku prachu.
„ Ale nechráníš jen je. Je tady ta dívka. Vše si rozmysli, a to pořádně “ pravil Yuni a odešel do svého pokoje. Naruto stál chvíli na chodbě přemítal nad všemi věcmi, které udělal během těch šesti let. Naruto zavřel oči a zavrtěl hlavou v nesouhlasu. Vrátil se do reality. Cestou ven z domu si nasadil masku. Zakrývala mu skoro celý obličej, velice se podobala maskám, které nosili v ANBU. Jenže jeho maska měla odkryto celou bradu a pusu. Na oči měl jen malé škvírky ale jemu to vyhovovalo. Rázným krokem šel pryč. Nechtěl se tady setkat s dalšími lidmi aby ho poučovali, na to byl už příliš rozumný. Naruto vyrazil ke Konoze, srdce mu divoce bilo na poplach ale jeho rozum mu pravil, že se nemá tak nadchnout pro misi. Jeho rychlostí měl dojít do Konohy asi za čtyři dny neustálé chůze.

Zatím v Konoze
Kakashi dával pozor na ninji, kteří se pořád motali okolo hradem Konohy. Začali mu chodit stížnosti na práci okolo hradem. Bylo jich už hodně. Jednou si jeden sensei stěžoval, že jeho tým nepustili do lesa aby dokončili misi, druhý si stěžoval, že se nemohl dostat ze svého sklepa, kde uchovával své nejlepší víno a mnoho dalších stížností. Nebyli to ale jen obyvatelé Konohy ale i ostatní z vesnicí. Ti ale byli aspoň trpělivý. Věděli že CHIKA se snaží udržet mír ve světe a za to je obdivovali. Kakashi zrovna četl jednu ze stížností, když do dveží vrazil Izumo celý udýchaný. Neobtěžoval se ani se zaklepáním.
„ Hokage-sama, CHIKA se chystá k odchodu. Prý nám bude přidělen jeden z jejich organizace a ten bude podávat hlášení.“ Pravil udýchaným hlasem Izumo a opřel se o kolena.
Kakashi zvedl zrak od papíru. „ Oni odcházejí?“ zeptal se Kakashi, měl totiž že se mu to jen zdálo, ale když Izumo zopakoval svojí odpověď Kakashi se usmál.
„ Tak to bude lepší. Už vzbuzovali u vesničanů neklid a obavy.“ Upozornil ho Kakashi a založil papír do desek s nadpisem “ STÍŽNOSTI “
„ A kdy má přijít ten ninja? “ zeptal se Kakashi aby se dozvěděl ještě pár důležitých věcí. Izumo se dal rychle do povídání. Kakashi si po tomto rozhovoru zavolal do kanceláře Anko aby jí dal příkaz aby vyřídila novinku všem ostatním ve vesnici. Anko se zaradovala z odchodu ninjů, vůbec se jí totiž nezamlouvali. Vlastně se jí úplně hnusili. Ona je potkala jako první když šli do Konohy a chovali se velice nadřazeně. Jako by jim patřil celý svět. Anko se nad tou myšlenkou zachvěla zlostí. Postupen časem se ale ninjové začali chovat mileji ale to už nezměnilo její názor na ně. CHIKA organizace vyslala zástupce aby informoval Hokage o jejich dokončení úkolu a aby mu předal informace které přislíbili při smlouvě. Kakashi si převzal svitek a položil ho na stůl. Zmateně se podíval na Hokage.
„ Vy si to nepřečtete?? “ zeptal se s údivem v očí.
„ Ashi, já vám budu věřit. A kdybych se chtěl ještě na něco zeptat tak si počkám na vašeho spojovatele, který přijde ze pár dní. A věřte tomu jestli chcete ale já a moje vesnice vám dáváme svou důvěru. Doufám, že to bude oboustranné. “ pověděl Kakashi a zahleděl se do Ashiho očí, které se teď spokojeně usmívali.
„ Budeme se snažit vaši důvěru nezklamat, Hokage-sama. “ odpověděl Ashi a zmizel v obláčku. Kakashi se díval z okna na vesnici a zamračil se. Znovu pomyslel na Narutův příchod. Myslel na to pokaždé, když spatřil sochu svého senseie vytesaného do skály. A to bylo každý sen. Pokaždé se podíval na tváře hokáge.
Sasuke seděl se Sakurou, Ino a Saiem v restauraci kde čekali na jídlo. Byli obzvlášť potichu, jkao by čekali na nějaký příkaz. Sasuke tedy začal konverzaci.
„ Tak jak se vám spolu žije?“ pokoušel se navázat na nezávaznou konverzaci.
Ino se ihned začervenala a pohlédla na Saie, který jí seděl po boku.
„ Máme ještě malé rozpory ale je to úžasné. “ pravil Sai a usmál se na přítele.
„ Víte, my jestli to máme zkusit taky!? “ pravila Sakura a podívala se na Ino jak přijme tuto novou informaci. Sai i Ino vykulili oči a šťastně se na sebe podívali. Už dvakrát to každý radil oběma ale až teď se snad povedlo prolomit hradby.
„ Uděláte dobře. Vůbec toho nebudete litovat. Já toho vůbec nelituji! “ pravila Ino a stiskla Saiovi ruku na stole.
„ Je to ale veliký krok! Já nechci udělat chybu “ odpověděl Sasuke
„ To je samozřejmé, to nikdo ale když to budete odkládat a nezkusíte to ani, budete se obviňovat z toho že jste to aspoň nezkusili. “ pravila stroze Ino a zamračila se na své přátelé.
Sakura se podívala na Ino s překvapením. Nikdy neviděla Ino v takovéto náladě. To jí změnil Sai ?? Musela se trošíčku usmát.
„ Myslím ale že se k tomu brzy dokopáme, o to se neboj, Ino-chan“ pravila Sakura
Ostatní se začali smát. Jelikož Sakura nikdy předtím nenazvala tak jako teď když to myslela v dobrém. Doneslo se jídlo a začalo se hodovat.
Neji seděl na židli naproti Hinatě a Hanibi. Obě jeho sestřenice vypadali nešťastně. A to se mu vůbec nelíbilo. I jeho trápilo dost věcí, které by nejradši někde zakopal pod zem ale nešlo to tak jednoduše.
„ Hinato-sama, “ začal Neji svou obvyklou vyrovnaností.
Hinata se na něj ani nepodívala a soustředila svůj pohled do země. Vypadala velice zaujatě.
„ musíte myslet na klan! Ten vás teď potřebuje.“ Pravil dál
Hinata sebou trošku cukla. Jako by jí vyrušil z transu, pomyslila si Hanabi vedle své starší sestry.
„ Máš pravdu, Neji-san “ odpověděla Hinata po chvilce ticha.
Hanabi se zamyslela nad svojí sestrou. Poslední dobou se chová hrozně velitelsky a taky už se nenechá někým umlčet. Kromě Naruta. Ten jí umlčel pokaždé. Jak je možné, že si toho ten trouba nevšiml! Vždyť to trvá už jak dlouho. Ale zase musí uznat, že Naruto nebyl ve vesnici až tak dlouho aby to jeho mozek vůbec pobral. Přemýšlela Hanabi.
Hiashi Hyuuga svolal tedy radu na další týden aby zvolil Hinatu do čela svého klanu. Právě tam se mělo rozhodnout o její budoucnosti.

Z neznámého ninji šel strach a ledovost. V jeho chůzi byl klid ale i známka co si o všech myslí. On sám vypadal velice silně i když jeho chakru nedokázal nikdo zjistit byli si tím naprosto jistí. Jenže na jeho obličej byl skryt za maskou, která dovolovala zvědavcům spatřit jen jeho ústa a bradu. I pusa byla stáhnutá do tenké čáry, která se nepohnula. Vesničané ho pozorovali s úctou, strachem i obdivem.