Cit jménem Láska

Dívám se na oblohu posetou mraky nejrůznejších tvarů. V ruce držím malou knížku. Knížku s názvem Emoce.
Občas nevím, jak se mám cítit. Mám se smát, když mi někdo před očima umírá nebo mám cítit smutek?
Je to sporné. Necítím totiž nic. Vůbec nic.
Ležím si tak na louce s malou knížkou v ruce. Otočím hlavu a uvidím ženskou postavu. Jsi to ty, ta, která mi pomáhá s city.
Tvůj obrys je víc a víc zřetelnější.
Pozdravíš mě a přisedneš si. Vlídně se na mě usměješ a položíš tvou ruku na tu mou. Zeptáš se mě jestli něco cítím. Čekáš odpověd typu:"Necítím nic, jen tvou ruku."
Musím tě zklamat. Celou tu dobu co mi pomáháš, jsem pocítil, že mě asi máš ráda.
Zalistuji v knize. Najdu emoci s názvem Mít rád. Dočítám se, že je to podobného jako milovat. Listuji dál pod písmenem M.
Usměješ se a políbíš mě na tvář se slovy:"Dnes se naučíš mít rád."
Pomůžeš mi vstát. Stojíme naproti sobě a díváme se navzájem do očí. Mé ledové oči začnou slzet. Je to tím vánkem?

Stojím tu naproti tobě a po tváři mi tečou slzy. Vidím v tobě touhu mě naučit. Naučit milovat.
Chytneš mě za ruku a vedeš mě doprostřed louky. Zastavíš se pod stínem Sakury. Utrhneš jeden její okvětní lístek a podáš mi ho. Za ty roky, co mě učíš cítit, jsem asi něco ucítil. Podívám se do tvých jasně modrých očí. Vidím sám sebe v tvých zorničkách.
Chci ze sebe dostat pár slov. Nevím proč, ale ta čtyři slovíčka mi dělají problém je vyslovit.
"Cítím, že tě miluji," vydám ze sebe a podám ti okvětní lístek zpět.
"Cítím to tady," řeknu Ti a chytnu se tam, kde mi buší srdce.
Cítím jak mi srdce buší. Jsem zadýchaný nebo cítím lásku?

Chytneš mě za ruku. Zavřu oči a ucítím tvé studené rty na mých.
Otevřu oči a padnu ti kolem krku.
"Cítim že tě miluji," vydám ze sebe,"Cítím to."

Knížku s názvem Emoce už nepotřebuji. Schovávám si ji zpět do batohu.
Deru se loukou a cítím jemný vánek ve tváři.
Už vím, že kdyby mi někdo umíral před očima, mám být smutný.
Už vím, že kdybys byla Ty ten človek, co umírá, budu plakat a cítit v srdci prázdnotu, úplnou prázdnotu...