Příběhy z Konohy 02

KAPITOLA 2-NEPŘÍJEMNÝ SEN? NE, KOCOVINA!

Ráno se Sakura probrala na jí neznámém místě.
„Proboha kde to sakra jsem?“ zděsila se mladá kunoichi.
„Lásko?“ zasípal Sasuke který absolutně nevěděl, co se děje. To ale už jeho žena stála ve dveřích a na tváři měla výraz bohyně pomsty .
„Ty…ty jedno čuně! Co si to vůbec dovoluješ mě tahat do kumbálu na košťata?!?“zuřila Sakura. „Cože? Jaký kumbál? Co jsem včera dělal?“ snažil se rozpomenout si Sasuke, ale moc mu to nešlo, jelikož mezitím musel ještě uhýbat rozzuřené Sakuře, která se chystala z něho vymlátit duši.
Bohužel Sakuru vyrušilo něco, co se dalo považovat za vysoký táhlý hlásek Hikari.
„Ale ne! Děti!“ zhrozila se Sakura a vystartovala do dětského pokoje.
„Bože, Sasuke! Ty seš fakt nehorázní blb!“ bědoval sám sebe Uchiha .
Naštěstí Sakura zjistila, že se Hikari právě probrala a nic jí není. Jakmile se naklonila nad její postýlku, spokojeně chrupkala dál. Toho využila Sakura a zamířila do pokoje Itachiho a Kazumy. Ti si užívali to, že je víkend a nemusí vstávat brzo. Sakura přešla k oknu a nemilosrdně roztáhla závěsy.
„Dobré jitro, ospalci!“ pozdravila je. Itachi se zahrabal co nejhlouběji do peřiny a Kazumo okamžitě vstal.
„Dobré ráno, mami,“ zívl. Sakura se na něj usmála
„Kazumo běž se honem umýt. Já zatím udělám snídani, ano?“ popohnala ho Sakura a tahala za nohu Itachiho který byl stále v posteli.
„Itachi,vstávej! Dneska jdeme s tetou Ino a Temari do parku!“ snažila se ho přemluvit. Itachi okamžitě vstal a hned se vyptával: „Bude tam i Asuma?“
„Bude, ale jestli se nepůjdeš okamžitě umýt tak to nestihneme a Asuma ti nebude moct ukázat ten nový trik se shurikeny!“ zahrozila mu a v duchu si oddechla. Malý Uchiha rychle běžel do koupelny.
Sakura se znovu vrátila do pokoje pro Hikari a vzala si jí do náruče, pak se i s ní odebrala do kuchyně. Tam už na ní čekal Sasuke,který s omluvným výrazem čekal na výprask.
Toho se však nedočkal, ale dostal do rukou malou Hikari a letmý polibek od už zcela klidné Sakury.
Sasuke si oddychl a s očima k nebi neslyšitelně zašeptal: „Díky.“
Z koupelny se doslova vyřítili oba kluci a zasedli za stůl.
Sakura díky jejich příchodu málem rozlila mléko. Položila na stůl dva namazané chleby, kakaa a jablka. Pak udělala dvě kafe. Jedno do sebe vyklopila okamžitě a druhé vyměnila se Sasukem za Hikari kterou posadila do speciální židličky a začala jí krmit dětskou přesnídávkou. Hikari se své role dokonale chytla a začala všude okolo sebe rozmazávat svou snídani. Ovšem pohotový zásah matky jí v tom okamžitě zabránil. Po hodině byly všichni, nevyjímaje Sasukeho, připravení k odchodu.

Mezitím se u Ino konalo vyměňování názorů.
„Já nechápu proč nechceš jít se mnou a Izumi na ten sraz! No tak už vylez! “ dožadovala se už po páté Saie, který se před ní zkusil zamknout v pracovně.
„SAII!“ zařvala výhružně Ino, až se z toho malá Izumi probudila.
„Mluv se mnou!!“ Nic.
Zase se odpovědi nedočkala
„Dobře, tak jinak,“ rozhodla se Ino pro o něco nepříjemnější způsob domluvy.
Udělala dva kroky dozadu a pak se s napřaženou rukou rozeběhla proti dveřím.
Bytem se ozvala ohromná rána.
Z vyražených dveří vyšel Sai, na kterém nebyla vidět sebemenší známka úleku.
„Dobře, tak já půjdu. Pod jednou podmínkou,“ podvolil se.
Ino se na něj tázavě podívala.
„Tohle zaplatíš ze své výplaty...“
„Saii!!“

„Zlato, z tohohle se nevykroutíš!“ začala Temari pomalu rudnout v obličeji.
„Byla to nehoda...Vážně!“ pokusil se ještě jednou namítnout Shikamaru.
„Já ti dám nehodu ty pitomče! Vždyť si se mohl zabít!“ rozkřikla se v zápalu vzteku a začala okolo sebe nebezpečně rozhazovat rukama.
,,Já sem přece nemohl zabránit tomu, aby to Asuma udělal!“ bránil se Shikamaru.
„Jak nemohl? Ty shougi si s ním prostě vůbec neměl hrát! Kdyby si radši udělal jednou za čas snídani tohle by se nestalo! Myslíš si, že dítě jen tak, z nudy spolkne hrací figurku?!?“ začala pomalu stáčet zrak ke svému vějíři.
„Vždyť je mu už deset!“ Tohle bylo už na nebohou Temari dost. Zcela se zklidnila a vydala se do kuchyně. Předtím ještě stačila zpečetit manželův osud. „Na tu procházku jdeš s námi taky!“ A pak už jen slyšela prosebné volání z obývacího pokoje:
„Vždyť se tam unudím k smrti!“

Konohu tedy přivítalo krásné a slunečné ráno. Na ulicích se pomalu začaly probouzet ti,kteří prostě nezvládli dojít domů.
Například Kakashi, ač neměl absolutně žádné tušení, jak se to stalo, ležel na klíně Anko která seděla na lavičce a hlavou se opírala o zeď, v poněkud zapadlejší části Konohy. Ovšem dnes ráno byla i ta nejméně přístupná ulička obdařena několika málo šťastlivci s kocovinou a děravou hlavou.

U parku na úplně jiném místě, se pomalu sešli u dětského hřiště milující matky se svými šťastnými dětmi a méně šťastnými otci.