Děti noci 09-Jsi dobrým člověkem

„Půjdu už spát,‘‘ řekla Hinata, když končil film. Sasuke ji nevěnoval žádnou pozornost, jen se stále díval z okna. Film, který si pouštěla byla nějaká dojemná romantika. Pro něj nic moc, tak si musel najít jinou zábavu.
Hinata zhasla televizi, prázdnou misko položila na stůl a vydala se do řše snů. Jakmile se zvedla, Sasuke ji byl v patách.
„Počkat,‘‘ hbitě se otočila a přiložila mu ruku na hruď, aby ho zastavila.
„Snad si nemyslíš, že budeš spát se mnou?‘‘ řekla a vyběhla schodu, aby mu utekla. Sasuke tak na ni už čekal. Zalekla se, málem spadl za schodu dolů, ale on ji však zachytil.
„Mám takový dojem, že asi budu spát s tebou,‘‘ řekl pevným hlasem a vetřel se od jejího pokoje. Tedy napřed ji alespoň se obléct, i když měl nemalé utkání pohlédnout do klíčové dírky. Pokušení ale úspěšně překonal.
„Tady budeš spát,‘‘ ukázala na jí předem určené místo, Sasuke však věnoval pozornost jen ji. Musel sám uznat že ji to v té přiléhavé košilce velice sluší.
„Řekla jsem, TADY SPÍŠ,‘‘ poněkud zvýšila hlas, když zjistila kam se dívá a na co přitom myslí. Sasuke ji konečně začal vnímat a vrátil se ze světa svých představ. Prohlédla si místo, které bylo jeho postelí.
Bylo mu celkem fuk, kde bude spát, stejně se chystal celou noc být vzhůru. Kdo ví, kdy Naruo zaútočí nebo jestli bude mít tu odvahu se před ním ukázat.

Pozdě v noci, kdy už Hinata klidně oddychovala, seděl Sasuke na židli u okna. Hlavu měl opřenou o okenní a snažil ze všeho jen neusnout. Každou chvíli jen přivřel oči a hned je zase otevřel. Jeho mozek naprosto vypnul, snažil se proto alespoň nechat otevřené oči.
Za hodinky, už oči ani neotřel, s hlavou přilepenou ke sklu tiše oddychoval. Okenní sklo se pomalu zamlžovalo, až se začali vytvářet na skle kapičky vody, kterému stékali po vlasech.
Do v přízemí se pomalu otevřelo okénko. Někdo vstoupil dovnitř a plíživým krokem se vydal po schodech nahoru. Uchopil kliku od pokoje a potichu vešel dovnitř. Sasuke tvrdě spal stejně jako Hinata. Neznámí zamířil k posteli, kde oddychovala dívenka. Opatrně z ní sundal peřinu, a oddělal ji vlasy z obličeje a krku, aby na něj měl lepší přístup ke krku. Naklonil se nad a rty ji pomalu přejel přes krku. Pod jeho dotykem se zachvěla, ale neprobudila se.
Usmál se. Přeci jen to bude tak lehké jak si z počátku představoval. Než ji stačil připravit o život, něco ho udeřilo do tváře.
Sasuke se naštěstí stačil v čas probudit, ale útočník mezi tím stačil zmizet.
„Přeci jen jsi zbabělí,‘‘ řekl potichu a pozoroval dveře, kterými před chvíli zmizel. Hinata pomalu začala probouzet a zmateně se rozhlížet kolem sebe.
Sasuke se vrátil k ní a posadil se na roh postele.
„Je to v pořádku už se nevrátí,‘‘ řekl klidně a vrátil na své místo. K oknu. Hinata ho ještě chvíli pozorovala s mírně narudlým obličejem,který díky tmě naštěstí ani nebyl vidět. Před chvíli byl tak blízko a jí se zase rozbušilo srdce. Když na něj ale znovu pohlédl, znovu se jí srdce rozbušila.
Raději se otočila na druhou stranu a vrátila do říše snů.

Sasuke dlouho spát nemohl, stačila jen chvilka a dostal by ji. Teď už nesmí chybovat, sice byl zbabělí, že se mu ani nedokázal podívat ani do očí, měl ale tu trpělivost se tu ukázal, když dobře věděl, že ji bude hledat.
Teď už si určitě musel najít jinou ubohou dívku, co šla kolem. Tušil že dlouho neodolá, přeci jenom i týden byl i pro něj. A to se většinou dokázal ovládat. Bude se muset vrátit zpátky za těmi ovcemi, tentokrát bez Naruta.

Ráno se první probudila Hinata, slastně se protáhla a zamířila, do koupelny. Jen jak vešla ohromě se lekla. V rohu místnosti se krčil Sasuke a obličej měl schovaný v dlaních. Hinata se k němu opatrně přiblížila a položila mu ruku na rameno. Sasuke se ještě víc než Hinata Víc se přikrčil a schoval se celou hlavu.
„Já ti nic neudělám,‘‘ řekla velmi milým hlasem. A znovu mu přiložila ruka na rameno.
„NESAHEJ NA NĚ!‘‘ zakřičel na ni. Hinata dopadl leknutím na zem, když uviděly jeho krví rudé oči.
„Co to?!‘‘ divila se a pomalu se od něj začala vzdalovat. Hlas se ji klepal stejně jako ruce. Víc vystrašeně se kupodivu tvářil Sasuke.
„Nechci ti ublížil,‘‘ řekl tiše a znovu schoval hlavu do dlaní.
„Ale já ti věřím,‘‘ řekl a přisedla si před něj. Chytila ho za dlaně a pohlédla mu do očí. Viděla v nich strach a nejistotu. Na rozdíl od něj z jejich očí, sálalo teplo.
„Věřím, že jsi dobrý člověk,‘‘ dodal a přiblížila se k němu ještě blíž. Už neměla strach, chtěla mu co nejdřív pomoci.
Sasuke se pomalu uklidňoval a obličejem se začal přibližovat k tomu jejímu. Stále si hleděli do očí. Dělili je od sebe jen pouhé centimetry.
„Hinato, jsme doma,‘‘ ozvalo se ze spodu.