Anděl bez křídel-4.Ignorace

Obličej se mi zalije všemi odstíny rudé "Ehm...sorry...já no...ehm...zakopla."koktám nervózně.
"Upadli ti křídla?" zeptá se-pro mé překvapení docela mile.
"Ehm?"
"Andělé snad mají křídla, ne?"
"Nepraštil ses do hlavy?"
"Ne proč?"
"Já jenže mluvíš jak blázen, ale ne arogantním tonem."
"No ono neuškodí se občas chovat mile." usměje se.
"Hm...ale na tebe je to hodně divný."
"Proč myslíš?"
"Já to vím."
"Tak to mě asi málo znáš."
"Asi jo." načež se zvednu a začnu sbírat svoje popadané věci. Mezitím co já honím po zemi kutálející se propisku, se zvedne a pobaveně se zeptá "Odkud ses tak řítila?"
"Od kdy se o mě staráš?"
"Od teď." zazubí se.
"A co taková náhlá starost o mě?"
"Jen tak jo??" řeknu odměřeně "Tak nebuď zvědavej budeš brzo starej.". Rozhodně mu nehodlám vykládat, co se málem stalo mezi mnou a Jirayiou.
"Budu hádat. Jirayia."
"Ne." zalžu.
"Hm..." nevěří mi "Proč lžeš?"
"Nelžu."
"Nepovídej. Co to slíbil za to, když se s ním vyspíš?" -opět to je ten starý egoista.
"Já s ním nespala." zasyčím.
"Opravdu? Že ty tak na to vypadáš."
Na to už mu vrazím dvě facky jednu zleva a druhou zprava. Popadnu svoji tašku a zvedám kotvy.
Ze školy vyběhnu rychlostí světla. Málem vletím pod kola jakéhosi auta, ale to mě nezastaví. Doma si pořádně horkou sprchu a splavím všechno co se stalo. Zapomnění mi vydrží asi jen pět minut po osprchování, ale pak se opět vrátí. Nejvíc mě trápí to co mi řekl Pein. Mého znepokojení si všimne máma "Stalo se něco?"
"Ne nic." lžu.
"Opravdu?"
"Jo akorát..."
"Akorát co?"
"Jsem zvorala matiku."
"Konan..." chystá se ke kázání "Jak odmaturovat, když propadáš s matiky?"
"Já nepropadám." bráním se. Myslím aspoň...řeknu si v duchu.
"Tak skoro."
"Já jsem holt po tátovi."
Máma se při slově zašklebí, jak kdybych řekla sprosté slovo.
"No po tátovi." vzdychne. "Proč se neučíš?"
"Já se učím, akorát to učivo je dementní." řeknu a odpochoduju do svého pokoje, než začne další kázaní.
"Kam jdeš?" zavolá za mnou.
"Učit se."
"Dobře."
Samozřejmě tuto činnost v plánu nemám. Pustím si Nirvanu(další moje oblíbená skupina) švihnu sebou do postele a nechám se unášet depresivní, ale krásnou hudbou.