Nováčci

Tma. Chlad. Ticho. Nic víc.
Seděl jsem na zemi v malé místnosti. Nikde nikdo. Ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík. A takhle to bylo pořád až na ty chvíle, kdy mi přinášeli tu odpornou náhražku jídla. Cela měla jenom jedno okno, vysoko u stropu, netušil jsem, kde se nacházím. Všechno bylo k ničemu. Svět se mi každou sekundu zmenšoval. Neexistovalo nic, jenom tma, chlad a to věčné ticho.
Byl jsem jenom voják. Jenom jsem plnil rozkazy. Byla to moje smůla, že mě chytili, nebyl jsem nenahraditelný.

Gomenasai, minna. Na písanie mi nezostával čas. Ale teraz sa k písaniu opäť vraciam.

Ráno som vstala dosť neskoro. Bolo takmer 11 hodín. Pochystala som si veci na misiu a šla som si vziať niečo na jedenie. V jedálni oproti sebe sedeli Sasuke a Kiran. Vôbec si nevšímali, že som prišla, len po sebe hádzali vražedné pohľady.
„Ohayo gozaimasu!“ pozdravila som ich. Obaja sa na mňa pozreli, Kiran sa dokonca aj usmial. Potom však pokračovali. Šla som si vziať jablko a sadla som si k stolu. Aspoň som ich mala na očiach.

Slnko, odrážajúce sa od sklenených okien, bolo dnes neúprosné. Ľudia zaspávali na cestách a tí, čo mali šťastie, spali doma v posteli. Hokageho, driemajúceho nad kopou neschválených dokumentov, vyrušilo zaklopanie na dvere: „Ďalej.“ pozve starček hosťa dnu a naďalej má klavu sklonenú nad hromadou papierov.
Do kancelárie vstúpili jeden mladý člen anbu a Toss, pomocník Hokageho.
„Chceli ste ma vidieť, Hokage-sama?“ spýtal sa anbu hlasom napodobňujúc dospelého. Maska mladého anbu mala netradičné líščie rysy.

„Dám si ještě jeden Rámen.“ Zavolal Naruto a usmál se na staříka, který mu úsměv opětoval.
„Hochu, ještě jeden Ramen a myslím že budeš vypadat jako ten kluk Chouji Akimichi.“ Zasmál se.
„S pravdou ven, Staříku, díky mne máš největší tržby.“ Pronesl Naruto a s očekáváním a chutí vyhlížel svou další porci.

Sakura sledovala dve postavy pred sebou a pritom si udržovala dostatočnú vzdialenosť, aby si ju nevšimli. Keby sa tak stalo, mohlo by to vyústiť do poriadnej opletačky. V duchu ľutovala, že sa nemohla zúčastniť všetkých tých sledovacích misií, čo za tie roky boli na zozname. Teraz by sa jej skúsenosti z nich zišli. Takto mohla využiť len svoje teoretické poznatky. Bola rada aspoň pre to, že sa ich vtedy na akadémii tak dobre naučila.

Pri ústí Hinjinskej rieky bola jedna nemenovaná jaskyňa. Toto bolo sídlo odbojnej skupiny.
Keď sa Rajuu prebral, uvidel kamenný strop. Obzrel sa, a zistil, že leží na posteli v kamennej izbe. Zrazu sa otvorili dvere a vstúpila jedna žena oblečená, ako slúžka. Ozvala sa:
„Pane, už ste sa prebrali?“
Rajuu na to nevedel čo povedať. „Pane“? Veď on bol obyčajný sedliacky chlapec.
V pozadí sa objavila ďalšia postava.
„Hotaru, prosím ťa, mohla by si odísť?“ ozvala sa.
„Ach, pravdaže, pán Tezou.“
„Tezou???“ pomyslel si prekvapený Rajuu.

Naruto sa postavil do bojového postoja, Sasuke tiež. Sasuke aj Madara aktivovali mangekyou sharingan a pustili sa do boja. Madara mal neskutočnú výhodu, kvôli tomu, že stále teleportoval. Sasuke aj napriek tomu sa snažil byť mu čo najlepší protivník.
Katon:Goukakyuu no jutsu
Sasuke vyslal na Madaru ohnivý útok. Ten sa mu vyhol bez problémov a hneď naň ho vyslal vodný útok.
Suiton:Suiryuudan no jutsu
Hyouton:Hyouryuudan

Všude byl hluk a zmatek. Stál jsem nahoře na skále a koukal na tu spoušť. Lidé kteří byli mí kamarádi už od akademie, pobíhali v tom zmatku.
Zkáza se šířila široko daleko.
Ohlédl jsem se za sebe, a bodlo mě u srdce když jsem viděl jen doutnající sutiny. Nic už nebude jako dřív. Do očí se mi vedraly slzy když jsem spatřil že Konoha, má rodná vesnice je nenapravitelně zničena.

V podzemní chodbě osvětlené loučemi se ozývaly dunivé kroky dvou mužů. Procházeli kolem nespočet cel, oni však měli jasný cíl, mířili k poslední z nich. Když došli nakonec chodby, jeden z mužů vytáhl svazek klíčů a hledal ten správný od téhle cely. Měl už v tom celkem cvik, protože zrovna sem chodili snad každý den…Odemkl dveře. Do tmavé místnosti pronikl paprsek světla a ozářil tak kamennou stěnu, na které byl připoutaný dospělý muž.

Každý deň ťa stretávam,
vždy okolo prejdeš.
Snažím sa ti vyhýbať,
no ono to nejde.

Stále spomínam na chvíľe s tebou,
na tie prvé noci.
Keď prvý krát si prišiel za mnou,
mal si ma už v moci.

Chcem zabudnúť,
vystúpiť z tieňa.
Skúšala som,
no to sa nedá.
 
Milovala som ťa, 
no ty si ma zradil.
Povedal si, že som dieťa,
v ten deň si moju lásku stratil.

Využil si ma na tie tvoje hrátky,
pravda bolí a človeka zraní.
Nie, nebudem už plakať pre hlúposti,
vrátim ti to až do špiku kosti.

Že zomriem?
Pôjdeš so mnou...

OKUPACE

[center]Poslední loučení,je to na nic
i slz je najednou víc
Miluji tě! To je vše co jsem ti chtěla řict

Šest dnů před chuninskou zkouškou

„Hochu, ještě jeden Ramen a myslím že budeš vypadat jako ten kluk Akimichi. Chouji se jmenuje, že?“
„S pravdou ven, Staříku. Beze mne by jsi musel zavřít. Největší kšefty máš ode mne.“ Usmál se Naruto a vesele si přitáhl k sobě další plnou misku Rámenu.
„To je pravda. Kdyby jsi se odstěhoval, vyplatilo by jse mi jít za tebou.“ Usmál se stařík a Naruto se tiše uchechtl a pokračoval v jídle.
„A jak jdou mise? Vidím tě teď skoro denně.“

,,Už je ti zase špatně?" volal jsem přes dveře.
,,To je dobrý, bude to z toho rámenu, neměla jsem si tam dávat ty dva druhy omáčky" odpověděla a věnovala se dál záchodový míse.
Za patnáct minut konečně přišla. Vypadala uplně zdravě, ale já věděl, že to je jen maska. Už pár dní vzracela, a moc toho nenaspala...
,,Jak je ti?"
,,Už dobře, ale mám hlad." zasmála se.
[i],,Měla by jsi zajít k doktorovi"

Jak už to tak bývá i hvězdy si občas trochu povyrazí. Itachi není žádná výjimka. Tento pohledný herec, který se v součastné době zabýval hraním postavy Uchihy Itachiho v seriálu Naruto. Rád se bavil, chodil na různé večírky s kolegy, s kterými hrál a tak. Byl to docela sukničkář, ale již delší dobu chtěl trochu vážnější vztah.

Náš drahý Uchiha je právě v baru, kde hovoří s moderátorkou časopisu TopStars.
Moderátorka: „Liší se nějak vaše povaha od Itachiho povahy?“

Päť kilometrov východne od dediny Bergan ležalo údolie Yimuri. Ležalo medzi dvoma najvyššími horami v krajine. Dalo sa tu cítiť vôňu nespočetne množstvo kvetov, ktoré v tomto období kvitli. Tu v tejto doline za jednou skalou sa schovával Rajuu. Zaujal ho rozhovor dvoch mužov, ktorí stáli pri jednom strome.
„Počul som, že jeden muž chce zosadiť terajšieho vládcu a ovládnuť krajinu.“ povedal jeden z nich.
„A kto sú jeho pomocníci?“
„Vraj nejakí banditi.“
„Tak to sme pekne dopadli.“

Madara si uvedomoval svoju nevýhodu a dal sa na útek spolu so Sasukem.

Utekali čo najrýchlejšie mohli, ale ninjovia z Konohy im boli stále v pätách. Keď už Madara nemohol, tak sa spolu so Sasukem teleportoval ďalej a tak postupne úspešne utekali. Madara sa snažil nadviazať komunikáciu so Sasukem, ale on bol tichý a zdalo sa, že nad niečim premýšľa.
„Sasuke...čo sa stalo, že nič nehovoríš."
Sasuke bol stále ticho.
„Nad čím rozmýšľaš? Sasuke, neignoruj ma."
Sasuke zase neodpovedal. Toto trvalo ešte desať minút a potom to Madara vzdal.

Byl krásný slunečný den a Sakura seděla na kameni u řeky. Přemýšlela a byla i trochu smutná. Byla smutná kvůli Sasukemu, protože mu chtěla říct co k němu cítí, ale on si jí nevšiml ani koutkem oka.
„Tady jsi!“ řekl Naruto, když ji konečně po dvou hodinách našel
„Proč jsi mně hledal?“ odpověděla Sakura
„Protože jsem měl o tebe strach a Sasuke taky,“ řekl Naruto
„Nelži mi do očí. Víš, že to nesnáším,“ odpověděla Sakura
„Já ti nelžu. Nikdy jsem ti nelhal,“ řekl Naruto.

Akatsuki sa hľadeli na kompletne zničené sídlo. Kvôli úderu blesku, ktorý prišiel spolu s tou búrkou kvôli tým povodniam v celej Európe, sa teraz nemali kam uchýliť.