Nováčci

Brzy poté už mohla Hinata jít domů. Doprovázel ji Naruto a pořád dělal na maličkou nějaké ksichty a ta se smála až vyčerpáním usnula.
"Napadlo tě jak jí budeme říkat?" zeptala se. Naruto přestal dělat obličeje a zkomavě se na své dítě zadíval.
"Zatím ne, ale když se poptáme určitě někoho něco napadne." odpověděl bez náznaku starosti. Takto zamyšleni postupovali dál. Jejich kroky vedli ke čtvrti Hyuga, kde spolu bydleli už rok a půl.
"No jo a čí příjmení vlastně zdědí?" zarazil se Naruto.

Naruto sa celý triasol vzrušením.
"Ako iste viete," pokračoval Baiko, "Jouninská skúška má päť skúšok. Ja som vedúci prvej skúšky a vy ma budete poslúchať na slovo, inak vás hneď vyhodím. Rozumiete?".
Všetci mlčky prikývli.
"Tak a teraz vám vysvetlím prvú skúšku" oznámil Baiko.
"Konečne" pomyslel si Naruto.

Tentokrát mě v mém tréninku, nikdo nevyrušil, chvíli jsem přeci jen doufal, že se dveře pomalou otevřou a dovnitř vejde nenápadná dívenka v noční košilce. Moje přání ovšem nebyli vyslyšeny. Nikdo nepřišel už dlouho.
Párkrát jsem navštívil její bývalí pokoj, ale nic.
Možná už nebyl důvod tu dál zůstávat. Proto jsme se rozhodl jednat. Ještě ten den jsem navštívil pokoj svého mitra, vešel jsem z pokoje s katanou celou od krve a s úšklibkem na tváři. Ten stejný den jsem opustil to proklaté místo, plné vzpomínek.

Na biely sneh jednotvárne kvapkala krv. Kvap, jedna kvapka dopadla na sneh. Kvap, do snehu sa zrútil muž. Mŕtvy. Oproti nemu stál ďalší, v zakrvavených rukách pevne zvieral ešte krvavejšiu katanu. Čierne oči hľadeli na krvavú škvrnu, žiariacu na belostnom podklade.
Dvaja bratia s havraními vlasmi stretli sa tu v boji. Obaja chladný, obaja silný no prežil len jeden. Sasuke Uchiha stál nad telom svojho mŕtveho brata. Z kusa chladnej ocele padala do snehu krv, a majiteľ katany si až teraz uvedomil čo vlastne urobil.

Orochimaru na nič nečakal a s mečom Kusanagi sa vrhol na Naruta. Naruto sa na neho pozrel.
„Tenshu kyuuen"
Orochimaru bol zapálený modrým plameňom. Stihol však pomocou svojho Kawarimi no jutsu prežiť, ale to sa na rozdiel od Naruta nedalo povedať. Ležal na zemi bez známky života.

Bolo to už nejaký ten rok a pol, odkedy sa Sasuke vrátil do Konohy a začal chodiť so Sakurou. Aj Naruto im to prial, hoci sa mu Sakura stále páčila. Zakrátko nato však zistil, čo k nemu Hinata skutočne cíti a on k nej začal cítiť to isté. V krátkom čase tak vznikli dva krásne páriky. Bolo už snáď aj na čase, veď skoro každý z ich partie už niekoho mal.

O dva roky od Narutovho odchodu

Na dvere Hokageho kancelárie zaklopal maskovaný ninja. Vstúpil dovnútra.
„Tsunade som naspäť.“
„Naruto? Ako sa ti darilo?“
„Dobre naučil som sa ovládať Sage mód.“ Pošúchal sa na hlave keď si spomenul koľko rán do hlavy dostal.
„Takže vitaj späť, Naruto!“

V hustém a tmavém lese se proháněl studený vánek. Proplétal se mezi větvemi stromů a lístky díky němu slabě šuměly. Byl to však jediný zvuk, který se v ponurém lese ozýval. Neříkal Maedo, že se to tu hemží zvěří? Pomyslel si Naruto sklíčeně a úzkostlivě se rozhlížel kolem. A opravdu, nikde nebyla jediná stopu po životu tady. Jakoby všechno živé pro tuhle noc opustilo les, protože vycítilo nebezpečí, něco, co sem nepařilo. Tichá místa působí buďto uklidňujícím nebo vysoce zneklidňujícím dojmem a tady platila ta druhá možnost.

„Si v poriadku, chlapče?“ pýta sa hlas. „Haló! Chlapče!“
Hmm? Kde to som? Strašne ma bolí hlava.
„Správne, tvoja hlava. Čo si včera robil? Keď ťa sem preniesli, mal si vysoké horúčky.“
Včera? Čo je dnes? Kde som?
„Haló! Budiiíček.“ neprestáva hovoriť hlas. Je to ale milý a starostlivý hlas.
Je tu tma. Otvoriť oči? Áno, to by som mohol.

Jedného slnečného dňa šli Naruto a jeho najlepšia kámoška Yanai do Suny.
„Super,“ výskal Naruto, „už len dvanásť km a uvidím po dlhom čase Gaaru.“
Počas cesty sa zastavili niekde v dedinke MIRACHI na rámen. „Ty sa máš,“ povedala mu Yanai, „chodíš stále na misie blízko Suny a sťažuješ sa, keď ho nevidíš mesiac. Ja som ho nevidela mesiac a deň.“
„Tak to si ho naozaj nevidela o oveľa dlhšiu dobu ako ja.“ Zaškeril sa Naruto.

Iruja je Narutová staršia sestra, ale Naruto o nej ani nevie.

Všetko sa začalo, keď Naruto a Sasuke mali päť rokov. Iruja a Itachi boli spolu v skupine ANBU a tam sa spoznali. Neskôr spolu začali chodiť aj keď to Itachiho otcovy vadilo, stále ho odhováral, že není preňho tá pravá. Itachi svojho otca nepočúval a Iruju požiadal o ruku.
Nastal veľký deň, ktorý mal spojiť Iruju a Itachiho a aj sa tak stalo, či že tým pádom Iruja nebola Iruja Uzumaki, ale už bola Iruja Uzumaki-Uchiha.

Dlhou tmavou chodbou sa niesla dutá ozvena niečích krokov. Už na prvý pohľad nepríjemná postava prechádzala okolo kopy dvier, ale nevyzeralo to, žeby do niektorých chcela vojsť. Až napokon, kdesi na konci chodby, vošla do jedných dvier, za ktorými sa rozprestieralo rozsiahle laboratórium. Táto osoba podišla k ďalšej, ktorá práve robila akísi výskum a opýtala sa: „Kabuto, ako si na tom?“

Lesom neďaleko Konohy sa ozýval krik a plač. Kunoichi z Konohy plakala nad svojím priateľom. Ležal pred ňou celý od krvi. To všetko pretože ju chránil.
„Nesmieš zomrieť !“Vzlykala.
Z ruky mu vytiahla kunai. Z rany začala divoko tiecť krv. Okamžite mu ju začala liečiť.

(Jej pocity)

Dvanásť dní tréningu a stále nič.
Na trinásty deň mi to nedalo a musela som sa opýtať:
,,Sasuke? povedal si mi, že sa za pár dní vrátia, ale už sú to skoro dva týždne a ešte sa nevrátili, nestalo sa im niečo?"
Neisto odpovedal:
,,Neboj oni sa určite vrátia... Orochimaru, je až príliš silný aby ho niekto dokázal zabiť.."
,,A.. Kabuto??"
,,Kabuto je lekársky ninja jemu nič vážne nehrozí."
Večer som sa prechádzala po tmavých chodbách a rozmýšľala som...
stalo sa niečo, a Sasuke mi to nechce povedať? alebo.. ani sám nevie.

„To… jako… komplet…?“ Rara zdráhavě kladla slova. Kotie potemněla tvář.
„Jo. V té době jsem byla neuvěřitelně spokojená, že mám jedový náramek, ve kterém je polovina veškerého jedu, který můžu použít. Zbytek se dá vyvolat jen pomocí chakry. " kotia se podívala na ruku. Kolem zápěstí se jí otáčel neustálý proud černého jedu, udržoval se stálý odstup, nedotkl se kůže ani když s ním rychle mávla.

Itachi sa do ich súboja zamiešal. Odkopol Naruta ku Kakashimu. Ihneď vyslal na Naruta svoju techniku, aby nemohol zareagovať.
„Amaterasu"

Naruto sa ihneď teleportovať čo najďalej od Amaterasu. Zavrel oči a začal sa sústrediť.
„On sa chce zabiť." hovoril Minato.
„Prečo by sa mal." odporoval mu Jiraiya.
„Toto je kinjutsu nášho klanu. Ale aby si ho mohol použiť musíš mať nejaké doujutsu, inak zomrieš."
„A čo to je?"
„Tenshu kyuuen. Je to modrý plameň, ktorý zničí všetko. Ale neviem aké to bude mať účinky na Amaterasu."

Sám. V temnotě. Zase slyším ten hlas. ,zemřeš....zemřeš...zemřeš´ opakuje stále dokola. Děsí mě to. Nemělo by-je to jenom hlas proboha. Musím myslet na něco jiného. Okamžitě se mi vybavila ona-světlo v mém životě, maják na břehu moře mé samoty, můj vítr rozfoukávající jiskry v mém srdci na oheň. Tohle všechno pro mě znamená. Ale teď mi ani ona nemohla pomoci.

„To bolo pôsobivé. Som prekvapený, že si mu rovno nekúpil celý ramen stánok.“ okomentuje Jiraiya situáciu pred sebou.
„Máš pravdu. Asi už starnem.“ pripustí si chybu starček.
Minúta ticha. Jiraiya sedí nehybne na parapete okna a hraje očný súboj so starčekom.
Päť minút ticha.
Desať.
Dvadsať.
Tridsať.
Hodina. Začne sa stmievať.
Do kancelárie sa začali ozývať výkriky shinobiov.
„Chyťte ho!“
„Nenechajte ho ujsť!“
Už by ste povedali, že ľudí, čo vykrikovali by ste mali na dosah ruky, ale vzápätí boli vzdialený na kilometer.