Nováčci

Keď si Rajuu vyliečil všetky rany, ktoré mal z posledných bojov, začal jeho tréning. Netrpezlivo čakal vo svojej izbe s mečom v ruke, keď Hotaru zaklopala, vošla a oznámila:
„Tezou vás už očakáva.“
„Konečne!“ potešil sa Rajuu a natešene išiel k miestu, kde ho Tezou čakal.
Tezou mu toto miesto opisoval, takže Rajuu vedel, kam má ísť. Bola to obrovská miestnosť s dierou na strope z kameňa, takže tu svietilo troška slnka. Tezou stál v strede miestnosti a keď uvidel Rajuuho, zvolal:

„Čo to je?“ spýtal sa Itachi.
„Náš klan to nazýva Raion no hokori (Levia pýcha). V skratke Ranoh. Aj keď sa to môže zdať nemožné, zmestí sa do neho veľa vecí.“ Povedala Mikoto a podala Ranoh veľkosti dlane Itachimu.
„Veľa? Veď sa do nej možno ani peniaze nezmestia!“ zasmial sa Itachi.

5.Dobrovolně nebo ne, já tě tam dostanu!

Stále pět dnů před chuninskou skouškou

Cestou k Tsunade nebyly žádné problémy. Doběhl k její pracovně a zaťukal. Nikdo se neozval. Tak zaťukal silněji. Zase nic. Tak vešel. Tsunade tam nebyla. Rozhodl se, že na ni počká. Postavil se do kouta a čekal. Vzhledem k tomu, že byl v bojovné náladě, tak přemýšlel nad tréninkem a jak vylepšit technyky. Z hlubokého zamyšlení ho vytrhl nově příchozí. Dveře se rozlítli.
„Co si to zase myslí! To já jsem tady Hokage!“ křičela Tsunade na celou kancelář (možná i vesnici).

Velký útěk

Čtrnáct let. Neskutečně dlouhých čtrnáct let jsem vězněm. Neskutečně krutých čtrnáct let jsem Orochimarův otrok. Každý večer se mé oči zavřou a mým tělem zmítá bolest. Každý den trávím v úporném vedru Orochimarova podzemního chrámu. Čtrnáct let trpím každou minutou a myslím na jediné; pomstu! Umírám kdesi uvnitř svého těla, a to vše jen kvůli nim. Nenávidím je. Konohu!

O pár dní mala začať Rajuuho skúška. Pred skúškou mu Hotaru doniesla oblečenie. Pozostávalo z modrého trička s dlhým rukávom a z čiernych nohavíc. Obliekol si ich a na pokožke pocítil mäkkú bavlnu. Zobral si meč a išiel do arény vytesanej do kameňa. Na tribúnach už sedeli ľudia. Bol veľmi nervózny. Od tohto súboja záleží jeho pomsta. Zrazu započul Tezouv hlas.

Naruto bežal Konohou. Nebol síce ešte úplne v pohode, ale z najhoršieho už bol vonku, na čom sa podpísala aj Líščia chakra. Prebral sa len pred chvíľou a zbadal ako z jeho izby vychádzajú Shizune a Tsunade. Keďže vedľa seba videl len Saia, ktorý bol ešte stále mimo, rozhodol sa zistiť kam sa zberajú ich posledné dve návštevníčky. Tak sa stalo, že si vypočul celý ich rozhovor s Ino, po ktorom už nečakal ani stotinu sekundy. Vrátil sa na svoju izbu a odtiaľ ušiel oknom. Zabehol do svojho bytu pre nejaké vybavenie a rýchlo sa vydal preč.

Další den jsem se hlásil u Tsunade, tvářila se ještě hůř než minule, až jsem začal přemýšlet o tom, že bych zmizel. Bohužel ke dveřím se postavil Kakashi, jako by mi snad četl myšlenky. Dál byla v místnosti, jak se dalo čekat, taky Sakura, která mě propalovala pohledem, až jsem začal mít strach, že mě někde zatáhne do temného koutu a… na to nechci ani pomyslet.

Naruto sa prebudil už o šiestej ráno. Sám nevedel, prečo tak skoro vstáva, ale využil to, že skoršie vstal na to, aby sa pripravil na preskúšanie. Odchod z domu mu trval dlhšie, lebo nemohol nájsť kľúče, aby mohol zamknúť. Cestou sa zastavil na ramen. Už bol na mieste, kde mal byť preskúšaný. Ale oveľa skôr, ako tam mal byť. Tak zaspal.

„Kakashi, ty budeš bojovať s Narutom." hovorila Tsunade v kancelárii.
„Dobre. A čo Sasuke." odpovedal.
„S ním je všetko v poriadku."
„Nebolo by lepšie, keby bojovali tí dvaja spolu?."

„Nieeeeeeeeee! Zlý Yashideho duch uniesol TenTen. Teraz ma naštval! Chceš ucítiť silu mojej päste? Len tak ďalej. Haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-ya!!!“ vtom Lee použil konoha senpu. Ale keby aspoň na spomínaného “Yashideho ducha“, ale – kedže v tej tme nič nevidel – na Saia.
„To už stihol zaútočiť aj na mňa? Lee, nebojuješ s ním náhodou teraz?“ opýtal sa Sai.
„Áno, práve teraz. Tak to je riadny macher, keď bojuje s obidvoma naraz.“ rýchlo nakreslil svoje hady.

2.část: Pravda nebo lež?

„Itachi, Uchiha Itachi.“ Řekl a otočil se k nim. Jeho oči již nebyli blankytně modré ale krvavě rudé a v nich měl čtyři sytě černé tečky…

Po těchto dvou slovech a pohledu do jeho očí spadla čelist dokonce i Tsunade, a teď na něj všichni tři zírali s nevěřícným pohledem neschopni jediného slova. První se z transu probral překvapivě Naruto a začal se ho vyptávat.
„Takže ty nám chceš říct, že jsi synem člověka který vyvraždil svůj klan?“ Ptal se nevěřícně Naruto.

Bol krásny podvečer. Po lesnej cestičke išli dve postavy. Jedna menšia a druhá väčšia. Tá menšia mohla byť tej väčšej tak po kolená. Obidvaja mali na sebe modrý plášť a na konci mali štyri červené pruhy. Hlavu mali celú zahalenú, vidieť bolo iba oči. Títo dvaja mali namierené do Konohy. Každým krokom boli bližšie a bližšie.
„Si nervózny?" pýtal sa menší.
„Ani nie."
„Myslel som, že sa budeš radovať."
„Radosť mám, ale neverím, že sem nakoniec prídem tak skoro."
„Tú radosť na tebe nevidieť."
„Keď mi je vidieť iba oči."

Bylo slunečné, pozdní odpoledne. Tsunade seděla ve své kanceláři, a četla nějakou knihu.
Najednou ji položila, a začala škrábat na papír nějakou rovnici. Pak zase mrkla do knížky, a vzápětí se prudce postavila, a praštila s knihou o stůl.
„Shizune!“ zařvala. Dveře se otevřely, a dovnitř vstoupila žena v černém oblečení, a roztomilým prasátkem v náručí. „Co potřebujete Tsunade-sama?“ zeptala se přívětivě.
„Ať se sem dostaví Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi!“

Rajuu už po niekoľkých dňoch vedel chodiť a tak sa vybral poobzerať sa po jaskyni. Ako zistil, jaskyňa bola strašne veľká a mala nespočetné množstvo chodieb. Vo všetkých chodbách horeli sviečky, takže v jaskyni vládlo pološero. Počas objavovania jaskyne stretával mnoho ľudí. Raz na konci jednej chodby zazrel svetlo. Rozbehol sa a keď došiel na koniec, zistil, že sa nachádza na obrovskom útese a pred ním je tmavomodré more. Obrovské vlny narážali na kraj útesu. Rajuu ešte nikdy v živote nevidel more, takže bol veľmi prekvapený.

„Prádlo.“ řekl nahlas Ookami a začal sbírat ze země oblečení.

Lidičky můj sen se stal skutečností já vydala další díl Potomka! Křičím slááááva no nic nebudu to dál zdržovat přeji příjemné čtení. Jen varování: kdo máte rádi Sasukeho nečtěte konec Tod vše hezký čtený :D

Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného, než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem, že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami, jak to vše skončí.

Bol prekrásny jarný deň a ja som sedela pod rozkvitnutou sakurou. Toto ročné obdobie bola najkrajšia. Z neba sa znášali kvapky teplého dažďa. Bolo to nádherné. Môj pohľad spočinul na kvetoch čerešne, ktoré jemne odvieval vietor. Občas mi nejaký spadol do lona. Slnko zapadalo a mesiac sa pomaly ligotal na oblohe. Bol to krásny pohľad. Spomenula som si naňho... Úsmev na mojej tvári nahradila práznota v očiach. Odkedy sa to stalo... Dosť často som tu sedávala. Jedine tu som mala pocit, že ešte žijem. Mala som a ešte stále mám priateľov. A hlavne mám Naruta.

V kanceláři byl klid. Tsunade odsunula své papíry a šla se rozhlédnout z okna. Ten malebný pohled na tu překrásnou vesnici jí dodával sílu. Cítila radost všech malých dětí i stařen. Problémy dospělých a jejich každodenní řešení. Už si na svou pozici zvykla. Jako Hokáge byla spojená s každým členem vesnice. A netoužila po ničem jiném, než se jít procházet do ulic mezi lidi, a tam pozorovat jejich štěstí a klid.

4.Opilý Kazekage, Gaaro, styď se!

Tato povídka je založena na pozměněném hlavním příběhu Naruta: Když Itachi vyvraždil svůj klan, bylo mu 16 let a Sasukemu bylo oproti skutečnému příběhu jen 6 let (to samé u jeho vrstevníků), dále se pak Sasukemu nepovedlo Itachiho zabít tak jako v hlavním příběhu a Itachi utekl od Akatsuki...

1.Část: Bezejmenný