Lee - brána smrti

V kanceláři byl klid. Tsunade odsunula své papíry a šla se rozhlédnout z okna. Ten malebný pohled na tu překrásnou vesnici jí dodával sílu. Cítila radost všech malých dětí i stařen. Problémy dospělých a jejich každodenní řešení. Už si na svou pozici zvykla. Jako Hokáge byla spojená s každým členem vesnice. A netoužila po ničem jiném, než se jít procházet do ulic mezi lidi, a tam pozorovat jejich štěstí a klid.
Vesnice byla v bezpečí. Mnoho ninjů se právě nacházelo na diplomatických misích. Tsunade po dlouhé době ve svém srdci cítila harmonii. Ozvalo se klepání na dveře. Že by už konečně přišla její malá žákyně? Co si Jiraiya odvedl Naruta s sebou, aby ho učil, přišla Sakura za ní, aby se učila též. Jednalo se o neobyčejně inteligentní a snaživou dívenku. Učinila za toho půl roku velké pokroky. Och, jak si asi vede Jiraiya se svým žákem? Už je půl roku neviděla a oba jí velmi chyběli.
Dveře se otevřely a vstoupila mladá dívka. Rostla do krásy. Přivítaly se.
„Proč jste si přála, abych přišla, Tsunade-san?“ Otázala se slušně Sakura. Bylo jisté, že ať se Tsunade bude jakkoliv snažit, dívka k ní vždy bude chovat až přespříliš úcty.
„Potřebuji, abys vyrazila na misi. Většina ostatních jednotek už je zaneprázdněná, nebo jsou jejich schopnosti pro takový úkol příliš cenné. Půjdete předat tuto obálku.“ Tsunade ji podala dopis a mapku.
„Půjdeme?“ Zeptala se zmateně Sakura. Sasuke opustil vesnici a všechny je zradil. Naruto odešel trénovat a Kakashi už nemohl vést tým o jednom členu. Jeho talent byl využit pro mnohem složitější mise. Ta malá tu zůstala sama.
„Ano. Lee zůstal ve vesnici, aby trénoval. Když jsem ho požádala, aby šel s tebou a chránil tě, nadšeně souhlasil.“
„Nepotřebuji ochranu. Už zvládnu uhnout ráně.“ Ohradila se Sakura poněkud tvrdě. Při pomyšlení že půjde na misi jen s ním se začala docela bát. Lee jí nevadil, pokud ho potkala na pár chvil. Neopětovala jeho city, a on jí to nevyčítal. Ale ta jeho horlivost a nadšení se nedaly vystát. Při představě, že s ním bude trávit delší dobu jak hodinu, jí nebylo dobře.
„SAKURO.“ Oslovila hokáge dívenku a ta zkoprněla a očividně byla připravená poslouchat. „Lee je dobrý bojovník. A jen proto, že umíš uhnout ráně, nemůžeš tvrdit, že zvládneš porazit nepřítele. Je pravdou, že tohle by měla být bezproblémová mise, ale přeci nepůjdeš sama. Teď se připrav, sejdeš se se svým společníkem u západního východu z Listové. Očekávám, že mě nezklamete.“
Dívenka vyděšeně souhlasila a zmizela z místnosti. „Procházka jí prospěje,“ pomyslela si Tsunade. Pravdou je, že Sakura pro samý trénink zapomíná na svůj život. Tvrdě dře každý den a s kamarády se neviděla již velmi dlouho. Navíc těžce nese ztrátu Sasukeho, kterého měla očividně víc než ráda. Lee je hodný chlapec a má pro ni pochopení, prospěje jí to.

Když Sakura dorazila k západní bráně s brašnou plnou lékařského vybavení, Lee už na ni čekal. Prováděl kliky ve stojce a dle zpoceného a brunátného obličeje, čekal již dlouho.
„Lee“ Pronesla mladá léčitelka s patřičným odstupem. Zaujala jeho pozornost. Horlivý bojovník nečekal ani vteřinu, vymrštil se na svých silných rukou, ve vzduchu se otočil a dopadl na nohy. Otřel si pot do rukávu, široce se usmál a pozdravil ji. Pak si nasadil obrovský batoh na záda a šlo vidět jak se prohnul pod jeho vahou.
„Můžeme vyrazit.“ Řekl jí s nadšením.
„Co máš v tom batohu?“ Zeptala se ho Sakura podezřele. Jistě nepotřeboval tolik vybavení. Ale jak znala Leeho, nedivila by se ani mrtvole nedávno poraženého soupeře.
„Kamení.“ Odpověděl s naprostým klidem.
„Cože?!“ Vyhrkla.
„No, zůstal jsem ve vesnici, abych trénoval. Gui-sensej mě chce naučit nějakou novou techniku, ale říkal, že musím ještě zesílit, a proto mě nechal zde, zatímco ostatní odešli na průzkum. Slíbil jsem mu, že udělám maximum, abych se zdokonalil.“
„A to ti nestačí to závaží na nohou a rukou, které nikdy nesundáváš?“ Zeptala se ho poněkud přátelštěji než doposud, přesto však šlo vycítit, že si o černovlasém snaživci myslí své.
„To rozhodně ne.“ Usmál se na ni. „Kdybych nesl pouze své obvyklé závaží, nezlepšil bych se.“ Saruka souhlasně kývla a potom pokračovali směrem k cíli. Měli dopis ukrýt do nějakého stromu půl dne od vesnice. Sakura vyskočila na větev stromu a její společník též. Pak přeskakovali z větve na větev jako veverky a cesta ubíhala rychle.
„Máš tušení, jakou techniku tě chce mistr učit?“ Zeptala se Leeho. Dlouho si s nikým nepovídala. Při otázce na něj pohlédla a chtěla se přátelsky usmát, ale na její tváři se objevilo zděšení. Putovali teprve půl hodiny a Lee už vypadal na umření. Na jeho rudém obličeji se linuly potoky potu. Žíly na spáncích měl vystouplé natolik, že se bála, aby neopustily jeho hlavu. Jak jen mohla být tak sobecká. Zapomněla na jeho náklad. I ona byla z rychlého tempa zadýchaná a on ubožák táhnul batoh větší než on sám. Kamení muselo vážit přes čtvrt tuny. Seskočila ze stromu. Ladně dopadla na zem a Lee za ní. Tvrdě narazil do země a jeho nohy se zaryly aspoň deset centimetrů do hlíny. Opět si uvědomila, jak je Lee úžasně silný. Při jeho obrovské váze by polámal všechny větve stromů. Ale on přesměroval svoji chakru do svých chodidel. Poté využíval energii k ladným odrazům a na jednotlivé větve stěží došlápl.
„Musím si odpočinout.“ Zalhala svému společníkovi.
„Jistě, Sakuro-chan“ Odpověděl jí a ztěžka oddychoval. Divila se, že vůbec přežil. Takové břemeno a ještě neustálé využívání chakry. Ubohý Lee se skutečně snažil. Každou vteřinou se snažil zdokonalit.
Již pokračovali pouze pěšky. Nemuseli spěchat a povídali si. Lee se jí pochlubil, jak brilantně uspěl na minulé misi. Poté si povídali o životě ve vesnici. Nenucená konverzace plynule ubíhala. Lee vlastně nebyl tak špatný kamarád. Ukázalo se, že si zapamatoval všechny poučky, které mu kdy jeho mistr řekl. Všechny je znal a uváděl je během rozhovoru jako příklady. Sakura se naopak mohla pochlubit svou schopností léčení. Přeposílání chakry a tvrdě vypilovaným talentem pro úhyb. Tsunade po ní házela tvrdé míče každý den. Zpočátku jeden, nyní i deset a ona již zvládala všem se vyhnout.
Všichni se zdokonalovali. Celá vesnice sílila. Mladé děti se stávaly muži a ženami. Každý se snažil najít si svoji cestu jak se prosadit. Lee ji předvedl jednu ze svých nových bojových technik. Jen se mu to moc nedařilo, protože mu velký batoh až příliš zavazel. Když jej vyzvala, aby ho sundal, bytostně nesouhlasil. Poté si povídali o úchvatném Nejim a o Tenten a jejích nově používaných zbraních.

Čas nezastavitelně plynul a oni dorazili na místo určení. Lee si oddychl a odhodil svůj těžký batoh. Oba se rozhlédli kolem sebe. Zprávu měli ukrýt do dutého stromu a pomocí pečetě skrytí ji schovat před náhodnými poutníky. Nacházeli se v lese a všude kolem bylo mnoho stromů a hustých keřů. Dle mapy se nezdálo, že by měli ještě někam pokračovat. Oba hledali malou skalku, protože na rozdíl od stromů byla výrazným vodítkem.
Dostali se ke skále asi tři metry vysoké. Lee vyběhl na skalku a rozhlédl se.
„Už jej vidím Sakuro-kun.“ Vykřikl a seskočil. Pak oba zamířili ke stromu a učinili jak si Tsunade přála.
„Celkem jednoduchá mise.“ Zhodnotil situaci Lee. Protáhl si ruce a nahodil si batoh s kamením na záda. Jeho společnice přikývla a pomalu vyrazili k odchodu. Kráčeli tiše a užívali si krás lesa. Nestačili však ujít ani třicet kroků a Lee se zastavil. Sakura na něj pohlédla. Jeho oči s hustým obočím jí naznačovali, že je znepokojen. Proto se raději nehýbala, zachovala maximální tichost a snažila se zjistit proč Lee tolik šílí. Nic neslyšela, ale Lee si začal sundávat batoh. To bylo špatné znamení.
„Někdo tu je.“ Sykl na mladou dívku co nejtišeji. Přikývla a vytáhla svůj kunaj. Ostří nože se lesklo a její prsty křečovitě svíraly rukojeť.
„Ano, ano. Někdo tu je.“ Ozval se hluboký hlas nějakého cizince. Z keřů se vynořil svalnatý muž. Lee pustil na zem těžký batoh a připravil se k boji i útoku.
„Co tu chcete?“ Zeptala se Sakura a v hlase se jí objevil náznak strachu. Chlap to byl jako hora a oni ještě děti. Pokud by došlo k boji nemuselo by to dopadnout dobře.
„Tu zprávu!“ Řekl cizinec rázně.
„Jakou…“ Chtěla ho dívka zmást.
„Nezapírejte. Orochimaru ví všechno. Zprávu, kterou vám dala Tsunade. Nemohl jsem vás najít, tak nevím zdali ji máte nebo už je schovaná. Ale vy mi ji dáte!“ Rozkřikl se muž s vítězoslavným úsměvem.
„Cože? Orochimaru!?“ Sakura začala zmatkovat. Dostala strach, protože právě kvůli tomuto bídákovi ztratila svého milého. Nenáviděla ho z celého srdce, na světě nebylo horší noční můry.
„Neboj se, Sakuro-kun, jistě to je silný soupeř, ale já jsem zde abych tě ochránil.“ Protivník na nic nečekal. Napřáhl se a hodil po slabé dívence pár ostrých hvězdic. Lee, hnán vlastní láskou k ní, vyskočil a strhl Sakuru na stranu.
„Se mnou bojuj!“ Zařval Lee výhružně na celý les a vystartoval proti svému soupeři. Pěst tvrdá jako kámen se nebezpečně rychle blížila k tváři Orochimarova otroka. Ten se však v poslední chvíli vyhnul a sám zaútočil na Leeho hrudník. Jen tak tak mladý ninja levou rukou zablokoval ránu. A poté se černovlasý chlapec pokusil podrazit soupeřovi nohy. Když však vykonával prudkou otočku, protivník poznal jeho záměr a uskočil. Lee se za ním vrhl jako šelma. Oba byli evidentně mistři v tai-jutsu a tak byl souboj velmi vyrovnaný.
Teprve po třech minutách souboje, kdy oba protivníci útočili z plných sil, se na Leem projevila únava. Batoh plný kamenů se na něm podepsal. Hoch nebyl zcela odpočatý a tak začínal ztrácet dech. Silný protivník s lepší kondicí získával navrch. Lee při každé troše nepozornosti dostal ránu. Zprvu je zvládal zmírňovat, ale po chvíli se měnil ve fackovacího panáka.
Sakura se začala bát, a neměla ani dost odvahy, aby přítele povzbudila. Vypadalo to bledě. Prohrávající chlapec, co chvíli schytal mohutnou ránu do břicha. Přesto na sobě nedal znát bolest. Jeho tvář zůstávala stále kamenná. Bojoval tvrdě, i když už nemohl zvítězit.
Jedna rána střídala druhou. Lee zasáhl jednou a sám byl zraněn pětkrát. Nemohl to vydržet dlouho a Sakura to věděla. Pěsti obou bojovníků se nezastavily. Leemu se podařilo kopnout protivníka do hlavy. Ten padl ochromen pod razantním úderem. Sakura jej pozorovala, jak zhluboka oddychuje. Služebník mocného hada se proměnil v oblak. Lee i Sakura pochopili. Použil jutsu náhrady. Když se oblak rozplynul na jeho místě ležel jen kus dřeva.
Ozvala se rána. Lee se zmateně rozhlédl. Na zlomek okamžiku ztratil přehled o bojišti, a to se mu stalo osudné. Byli slyšet. Sakura se stihla jen ohlédnout. Další dvě hvězdice letěly k jejímu obličeji. Zamilovaný ninja opět neváhal. Vletěl jim do trajektorie. Zachránil Sakuru.
„Lee!“ Vykřikla dívka, která odhalila past. Zatímco hoch za letu odhazoval hvězdice, vrhl se na něj ten cizí kolos. Napřažen se objevil přímo u Leeho. Ten již nemohl stihnou zareagovat. Drtivý úder se zarazil do jeho břicha. Sakuře se sevřelo srdce, když viděla, jak padá. Lee sebou dvakrát mrskl o zem a jen těžce se zvedal.
„Tak ty chceš, abych to bral vážně?“ Zeptal se raněný ninja, když se zvedal. Protivník, jistý si svou převahou učinil jen „Pche“ a sledoval, co se bude dít. Nesnažil se jim nadále ublížit. Nejspíš ho zajímalo, co poražený hoch ještě dokáže.
Lee si pomalu vyhrnul rukávy své tuniky. Nepospíchal a zhluboka dýchal. Odepnul závaží na levé ruce a nechal jej spadnout. Pak i na pravé. Pohlédl na svého soupeře. Jeho ruce nyní byly lehké. Rozepnul zelený oděv a na jeho hrudi i břiše se objevila vesta plná železných závažíček. Tak proto jej údery do břicha nebolely. Sakura cítila vzrušení, když viděla, jak její přítel odhazuje další předmět, který mu bránil v boji. Poté se zapnul a dřepnul si. Lee vyhrnul i nohavice a sundal si nejtěžší závaží, která nosil na svých nohách. Zvednul se a závaží držel v rukou. Zdvihl je vysoko nad hlavu a nechal závaží volně spadnou dolů. Když dunivě dopadlo na zem, zvedl se oblak prachu. Nyní byl Lee připraven.
Protivník možná pochopil, že proti němu nestojí slabé dítě. Možná byl zastrašen tíhou Leeho závaží. Ale určitě si také přestal hrát. Vytáhl železné holenice a nasadil si je. Na konci každé z nich zpozorovala Sakura dýku. I Lee nechal soupeře dopnout zbroj a pouze ho sledoval.
Stáli proti sobě. Byli si tak podobní a přesto každý na jiné straně. Dívka jim uskočila z dosahu, protože pochopila, že teprve teď je čeká ten impozantní boj. Leeho již nic netížilo a tak se jeho rychlost mnohokrát zvýšila. Soupeř se naopak vyzbrojil ostrými noži na svých kolenou. Z toho se dalo soudit, že bude mistrem v úderu kolenem. Tento kop na krátkou vzdálenost by se mohl stát osudným pro jejího společníka.
Rozběhli se proti sobě. Sakura přestala dýchat. Úder, druhý, třetí. Drtivé rány se rozléhaly po celém lese. Lee kopal jako nikdy, soupeř nestíhal uhýbat. Jeho síla byla obdivuhodná. Lee nasadil tvrdé tempo a soupeř jen stěží odolával. Měl navrch. Porazí soupeře a bude všemu konec.
Tvrdé pěsti malého ninji se rychle zarážely do soupeřovy hrudi. Orochimarův sluha si uvědomil, že pokud něco rychle nepodnikne, bude poražen. Vzepřel se a vyskočil proti Leemu. Lee měl výhodnější pozici, teď zasáhne a zvítězí. Tvrdý úder do protivníkovy hlavy. Sakura chtěla vítězně vykřiknout, ale rychle se zděsila. Protivník padl a Lee odskočil. Jeho tunika pomalu tmavla od čerstvé krve. Asi v zápalu boje zapomněl na ostré dýky. Nebo si myslel, že je rychlejší než soupeř.
Lee stál raněn. Tržná rána na břiše naštěstí nebyla příliš hluboká, přesto by bylo vhodné ji ošetřit. Sakura se pokusila zvednout a doběhnout za ním, chtěla mu pomoci, ale její kolena zdřevěněla úžasem a strachem. Protivník se postavil. Šlo vidět, že je velmi otřesen po tvrdém úderu. Vrávoral a snažil se zorientovat. Lee vyrazil proti němu. Musí ho porazit dřív, než ztratí sílu. Běžel neskutečnou rychlostí. Soupeř je omámen, takto si ho ani nevšimne. Bude to pár jednoduchých úderů a mohou jít domů. A jeho milovaná Sakura se o něj postará a bude mu léčit zranění. Za tohle to stojí…
Protivníkovy pěsti se zaťaly a začaly hořet černým plamenem. Co to je? Lee byl zmaten. Ač soupeře porážel, nikdy proti němu nin-jutsu nepoužil. Zaváhal ve svém útoku. Protivník se otočil a jejich pěsti se srazily. Lee ucítil žár, jenž mu spaloval ruce. Lee odskočil. Tak tohle je síla jeho soupeře. Musí ho porazit co nejrychleji. Boj jen zhoršoval jeho zranění na břiše a proto by nebylo vhodné jej prodlužovat.
Lee se začal koncentrovat. Soustředil se přesně tak, jak ho učil jeho mistr. Otevřel první bránu síly. Pak druhou. Jeho zranění se naplnilo takovým množstvím chakry, že přestalo krvácet. Lee otevřel všech pět bran. Nyní je připraven zničit soupeře. Celé jeho tělo bylo přeplněno a nabyto silou. Ochrání Sakuru! Vyrazil proti tomu ohnivci. Rána, druhá a třetí. Lee běhal tak rychle, že ho soupeř ani neviděl. I Sakura nedokázala určit, kde přesně její přítel právě poletuje. Mladý válečník obíhal svoji oběť a jen jak našel slabé místo, udeřil. Byl jako sokol, který si pohrává s kořistí.
Konečně bylo rozhodnuto. Ohnivé pěsti soupeře byly k ničemu, nestíhal se bránit a neměl naději zaútočit. Nemohl vydržet nápor neustávajících ran věčně. Lee se do něj pustil jako Neji. Zastavil se před ním a začal bušit do soupeřovy hrudi. Šedesát čtyři útoků ala Lee! Pěsti protivníka zhasly. Lee se usmál při pohledu na vítězství.
Záře! Obří nesnesitelný žár. Co se děje? Soupeř se zapálil celý. Lee si popálil ruce. Zavřel oči aby si je neporanil. Energie pěti bran byla rázem pryč. Ztráta soustředění pro něj znamenala ztrátu síly. Vykopl proti hořícímu muži. Ten chytil jeho nohu a spaloval ji v pevném stisku. Pokusil se vyklouznout, ale již byl slabý. Protivník vyskočil a celou svou vahou dopadl na Leeho pravou holeň. Rozžhavený kov na soupeřově noze Leemu zlomil kost. Neměl dost chakry, aby zvládl odolat nárazu. Bolestně vykřikl. Soupeř ho udeřil do břicha. Mladík odletěl a tvrdě dopadl na skálu. Ostré kameny se zabodaly do jeho zad. Po otevření páté brány byl zesláblý. Proto ho náraz zranil mnohem víc než obvykle.
Ubohý Lee pouze sklouzl po skále dolů a zůstal ležet. Sakura viděla jeho četná zranění. Sedraná záda, natržené břicho, popálenou přední část těla a zlomenou nohu. Uvědomovala si, že její přítel spotřeboval většinu síly.
„Lee!“ Vykřikla zoufale. Orochimarův poskok se vydal jejím směrem. Sakura v hrůze couvala pryč. Musí se vzchopit a bojovat. Ten muž je již unaven a ona to zvládne.
„Tak kde je ta obálka.“ Zeptal se hrubě. Došel až k ní. Třásla se jí kolena. Bála se. Zeptal se znovu. Jemně zavrtěla hlavou. Nic neřekne. Lee tam umírá, a ona ho nemůže zradit. Do očí ji vyhrkly slzy. Nechce ho ztratit.
Muž se po ní ohnal. Sakuře se vybavil trénink a její tělo samo uskočilo. Ve vzduchu vytáhla pár kunajů a hodila je po něm. Protivník se vyhnul a vyrazil za ní. Chvíli ji pronásledoval a ona se mu vyhýbala. Ale nakonec ji přeci jen chytil. Hořící pěst ji zasáhla do temena na hlavě a Sakura padla na zem. Nehýbala se. Muž ji chytil za vlasy a zvedl jí hlavu.
Lee se probral z mátoh a vše viděl. Pozoroval zoufalé pokusy jeho lásky. Byl rozhodnut se pro ni obětovat, ale neměl jak. Když však bezvládně visela v jeho rukou, objevila se v něm nová síla. Byla to vůle. Muž ji začal třást hlavou, aby ji probudil. Nereagovala. Tak vytáhl kunaj a přiložil ho Sakuře ke krku.
Lee nemohl chodit a na takovou vzdálenost by se nikdy včas nedostal. Jak se ostří blížilo k jejímu krku padlý ninja opět aktivoval všech pět bran. Opět se mu dostal příval energie, ale krvácení z jeho ran neustalo. Naopak se zesílilo. Byl už příliš unaven. Jeho svaly byly vyčerpány. Většinu energie spotřeboval k regeneraci svalů. Přesměroval chakru do zdravé nohy a odrazil se. Nemohl se dostat k Sakuře, ale jeho batoh byl podstatně blíž. Otevřel jej.
Orochimarův sluha se již rozhodl vykonat popravu. Čepel se dotkla krku a objevil se jemný pramínek krve. Užíval si, jak je bezbranná. Těžký kámen jej udeřil do hlavy a jemu vypadla dýka z ruky. Nečekal žádný útok, a proto kámen nechal znatelné zranění na jeho nepřipraveném těle. Rozhlédl se po bojišti a spatřil malého chlapce, jak po něm hází jeden kámen za druhým.
„Copak se tě nedá zabít!“ Zařval zlostně a snažil se bránit kamenům. Odskočil, ale Lee házel další a další. Jeho přesná muška nepříteli pěkně zavařila. Pod náporem kamenů měl zkrvavené ruce a na hlavě pěknou bouli. Zarudlé otisky kamenů pyšně zářily po celém jeho těle.
Leemu však po chvíli došly kameny. Byl konec.
„Pche! A teď?“ Rozkřičel se chlap. „Co teď uděláš?“ Lee se pokusil postavit, ale upadl.
„Teď ti zabiju kamarádku!“ Vykřikl a vyskočil do vzduchu. Nachystal své koleno a zamířil přímo na obličej bezbranné dívky.
„NEE!“ Rozkřičel se Lee. Přesměroval veškerou chakru do obou noh. Jeho chodidla se při odrazu zaryla do země. Zachrání Sakuru. Již neměl sílu, viděl rozmazaně a zamlženě. V hlavě mu hučelo. Nemohl ji zachránit. Nemohl vyhrát. Ale přál si pro ni umřít. Skočil do rána. Muž do něj zabodl dýku. Tvrdě na něj dopadl a rozdrtil mu několik žeber.
„Je konec, Sakuro, udělal jsem to pro tebe.“ Pomyslel si. Ležel tam a ten obr na něm. Dle jeho tváře Lee usoudil, že je velmi překvapen. I Leeho něco překvapilo. Necítil bolest. Žádnou. Cítil se zdravý. Žádná bolest. Že by už umíral? Stálo to za to. Byl rád, že se obětoval pro svou jedinou milou. Snad se o ni postarají ostatní, až už nebude moci on.
Viděl před očima obraz svého mistra. Již blouznil. Neměl dost sil, aby si udržel zdravý rozum. Mistr se na něj smál.
„Lee, Lee, jsem na tebe tak hrdý.“ Pravil vysněný Gui-sensei klidně a v očích měl slzy. Plakal jako malé dítě, ale šlo vidět, že je se svým žákem spokojen.
„Lee, vždy jsem věděl, že vykonáš velké věci.“ Opět ho povzbudil. Čas se zastavil. Lee nevnímal realitu a realita přestala existovat. Kdyby mohl ještě něco udělat.
„Lee, promiň mi, že jsem tě nemohl ochránit.“ Plakal obraz mistra.
„To nevadí, nemůžete být stále po mém boku. Jsem ninja. Ti bojují a chrání se sami. Proto jste mě naučil otevřít brány. Abych se ochránil před těmi, kteří jsou silnější. Děkuji vám.“ Odpověděl mu kdysi ve svých představách. Ano, naučil se otevřít pět bran síly. Zbývala už jen brána bolesti a smrti. Bránu bolesti nikdy otevřít nedokázal a bránu smrti otevřít nesměl. Ty nedokázal otevřít ani jeho mistr. Navíc dle pověstí tyto brány člověku propůjčí neomezenou sílu, ale na oplátku stojí cenu nejvyšší.
Byl to zvláštní pocit necítit bolest a těšit se na smrt pro svou milou. Vybavoval si, jak mu mistr zakázal dané brány otevřít. Prý při otevření brány bolesti se lidské tělo naplní sílou. Ta ale zároveň způsobuje nesnesitelnou bolest. Ale on bolest necítí!
Jestli má umřít, musí se nejdříve postarat o Sakuru. Když zhyne nyní, on jí stejně ublíží. Byl odhodlán porušit ten nejvyšší zákaz, jaký mu kdy jeho mistr dal.
Silný protivník překvapeně zíral na tělo chlapce, který se obětoval. Nyní zabije tu dívku a najde zprávu. Musí být někde blízko. Chlapcovo tělo bylo úplně studené. Již zemřel. Silák přemýšlel, zdali by nebylo výhodnější dívku mučit a získat z ní informace o zprávě. Rána chlapce přestala krvácet. Zabodnutá dýka vykonala své. Opřel se o něj a chtěl se zvednout. Ale…
Kůže chlapce vřela. Jeho tělesná teplota náhle měla kolem čtyřiceti až padesáti stupňů. A stále se zvedala. Muž byl náhle vyděšen jako malé dítě. Co se to tu děje?
Lee se v křečích nadechl. Podařilo se mu otevřít bránu bolesti, která v něm zažehla nový život. Stále však žádnou bolest necítil. Pohlédl na zděšeného protivníka. Rukou uchopil ostří, jenž měl v sobě zabodnuté a lehkým pohybem dvou prstů jej přelomil. Jediným úderem soupeře odhodil. Vytáhl si čepel z rány a postavil se. Jeho zlomená noha nebolela a stála stejně pevně, jako by byla zdravá. Zatnutý lýtkový sval držel jeho váhu pevněji než kost. Leeho zranění přestala krvácet. Měl pocit, že pod přívalem nekonečné energie se uzdravují. Jeho vnímaní se tisíckrát zvýšilo. Otevřel i poslední bránu.
Smrt jej okamžitě oslepila. Všude kolem něj tma. Leeho smysly vnímaly celý les. Poznal tlukot srdce jeho milované Sakury. Cítil pach i rychlý dech nepřítele. V temnotě se objevilo světlo. Pomalu se přibližovalo a rozjasňovalo temnotu. Lee pochopil, že si pro něj jde smrt. Neměl času na zbyt. Vyskočil k nepříteli. Zespodu jej udeřil do čelisti. Rozdrtil ji a vyhodil protivníka několik metrů do vzduchu. Tohle je pravá síla a rychlost. Pokud se obětujete pro milého, je ta síla nekonečná. Soupeř ani nezpozoroval, že byl zasažen a už padal přímo k Leemu. Ten se napřáhl a jedinou ranou poslal sluhu zpět k Orochimarovi. Když zasáhl jeho hruď vnímal praskání žeber a zástavu srdce. Zabil jej. Nikdy smrt nevnímal takto z blízka.
Doběhl k Sakuře. Otevřel její batoh a vytáhl z něj předmět pomoci. Světlo již rozzářilo téměř celou temnotu. Pochopil. Rychle uzavřel všechny brány a začal se modlit. Jeho zničené tělo padalo k zemi. Zmohl se jen na zmáčknutí spouště a k obloze se vznesl proud jisker. Dopadl na zem vedle milované dívky. Z posledních sil a celé své vůle chytil Sakuru za ruku. Nyní může umřít. Vedle ní. S ní. Bude to krásná smrt plná lásky. Ne bolesti, ale lásky.

Lee otevřel oči. Všude bylo oslepující světlo. Je v nebi? Co se stalo? Vše jej bolelo jako by měl umřít.
„Tak tě vítáme zpět.“ Pravil kdosi. Zpět? A kde byl? Jeho otupělá mysl měla potíže se zorientovat. Zamžoural kolem sebe. Ležel v bílé posteli a po pravé ruce se nacházely husté narůžovělé vlasy. Sakura?
„Nech ji spát. Bdí nad tebou už týden.“ Pravil hlas přátelsky. Podíval se tím směrem. Byla to Tsunade. Takže přežil? Byly v bezpečí. Dokázal to. Cítil neskutečný příval uspokojení. Chtěl své hokáge vše sdělit, ale ještě necítil jazyk.
„Nemusíš nic říkat. To podstatné vím od Sakury. Zachránil jsi jí život. Vyznamenal ses, Lee. Děkuji ti.“ Pátá na něj významně mrkla. On se zmohl na přikývnutí. Růžové vlasy se pohnuly. Sakura vstala.
„Léé!“ Vykřikla, a objala ho. Tekly jí slzy štěstí. „Já se o tebe tak bála. Celý týden ses neprobouzel jen jsi křičel v bolestech. Já… já ti nemohla pomoci, omlouvám se. Lee, Lee, Lee! Už jsi v pořádku?“ Plakala a objímala ho a on plakal též, protože byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Přežil a dostal uznání od milované dívky.
Dveře pokoje se otevřely. Do místnosti skočil Gui ve svém zeleném obleku.
„Leejoo!“ Zakřičel s úsměvem a slzami.