Nováčci
Naruto išiel z druhej skúšky na ramen, aby zahnal hlad. Keď ho zjedol, rozhodol sa, že tú trochu času využije na tréning. Po chvíľke sa však rozhodol, že pôjde do kúpeľov. Prechádzal uličkami Konohy kľudne, ako keby nemal zajtra tretiu skúšku. Onedlho bol v kúpeľoch. Hneď ako tam prišiel, rozbehol sa do vody. Neboli tam skoro žiadni ľudia, ale tí čo tam boli, Narutovi prekážali. Boli to tí z Vírovej dediny. Oni sa pozerali na neho vražedným pohľadom a Naruto sa na nich pozeral, ako keby ich videl prvý krát.
Je to už dvě hodiny, co jsem z Kakashim u řeky. Co se zatím stalo? Kakashi se mi přiznal, že mně miluje a zatím došlo jen k nevinnému polibku, který byl krásný. Miluju ho a on mně a to víc než dost.
„Já budu muset jít,“ řeknu.
Mladý, čerstvě dvanáctiletý kluk právě vyhlíží z okna, které má ve svém pokoji kamsi do neznáma. Je to přesně týden, co zemřel, čerstvě jmenovaný Hokage, Uzumaki Naruto. Zemřel v boji, i když byl pořád ještě velmi mlád. Zemřel rukou Uchihy Sasukeho, který v tomto souboji zemřel také. Stalo se to hned potom, co Tsunade padla do komatu, ale bohužel už se neprobrala a tak jmenovali Naruta Hokagem, ale ten se na tomto místě moc neohřál.
Nagasashi – šéf banditov - vybránil oboje Tezouove meče. Po tomto úvodnom údere začal naozajstný súboj. Sekali do seba a Rajuu obdivoval, ako tí dvaja ovládajú svoj meč. Rajuu zhíkol. Nagasashi totiž zasiahol Tezoua do tváre. Tezoua to nezastavilo. Udieral ďalej. Nagasashi bol šikovnejší, udrel Tezoua a on odletel dozadu. Tezou pomocou meča vstal a obrovskou rýchlosťou – takou, že si to Nagasashi ani nevšimol – sa k nemu rozbehol a odrezal mu drevenú ruku, ktorá s tupým buchnutím spadla na zem.
„To si nemal!“ zreval Nagasashi a kopol Tezoua do brucha.
Seznamte se, Sabaku no Gaara
,,Všechno je v největším pořádku. Vaší přítelkyni nic není. Je možné, že to byla reakce na změnu klimatu, nebo něco špatného snědla." vysvětlil mi doktor.
,,Vážně Naruto, nic to není." ujistila mě Yoko. Stál jsem tam a absolutně nechápal, co mi právě teď řekli.
,,V pořádku?" řekl jsem si pro sebe.
Ookami se pomalu probouzel a za krkem cítil nepříjemnou bolest.
„Kde to...jsem?" zeptal se potichu.
„Aaa konečně jsi se probudil." ozval se povědomý hlas.
Ookami se posadil a rozhlédl se. Byl v nemocničním pokoji. Hned vedle něho ležel Biaorin Rei s obváznou hlavou a levou rukou, vedle byl Yakou Daiji, který byl až na hlavu celý obvázaný a na konci ležela Hachi Junko s obváznýma nohama a krkem v krunýři. Naproti Ookamimu ještě ležel Karada Nobu, který měl obvázanou jenom hruď.
„Ahoj." pozdravili všichni a Ookami pozdrav opětoval.
Keď sa Sasuke a Sakura trochu uzdravili, tak sa vydali do veže. Išli pomaly, lebo Sakura a Sasuke boli ešte zranení a taktiež mali každú chvíľu prestávky.
„Nezostaneme radšej dlhšie na jednom mieste, aby ste sa mohli rýchlejšie uzdraviť?" pýtal sa starostlivo Naruto.
„Nie." odpovedal Sasuke.
„Áno." odporovala mu Sakura.
„Ale musíme sa dostať do veže včas."
„Máme ešte tri a pol dňa. Nemusíme sa tak ponáhľať." hovoril im Naruto.
„Prečo sa vlastne neteleportujeme do veže?" pýtal sa Sasuke.
„No...vieš, že..."
Byl pozdní letní večer. Na nebi se začaly objevovat hvězdy a na vysoké borovici seděli dva mladí lidé. Kluk a holka. Vlastně dívka nevypadala tak úplně jako holka, ale od kluka ji odlišovala malá jemnost v obličeji, která šla vidět až po delším pozorování a taky si ještě stále udržovala náznak ženských křivek. K ženskosti jí ještě pomáhaly její rudé vlasy. Nebyla zrzka, vlasy měly barvu okysličené krve. Padaly jí přes pravé oko, zakrývaly totiž tenkou jizvou táhnoucí se přes něj.
5.část: Mise
Objevil se za tou osobou vytáhl katanu a přiložil jí ji zezadu ke krku. Když ta osoba ucítila na svém krku kov otočila se. Byla to dívka. Byla krásná měla nafialovělé oči a modré vlasy.
„Kdo jsi a proč mě sleduješ.“ Zeptal se ji Itachi. Jeho katana byla stále na jejím krku.
Dívka mlčela a udiveně se na něj dívala. Ještě před chvílí stál na druhém konci louky a teď tu stál před ní s taseným mečem. Udivilo jí, že si ho nevšimla. Dál se probírala vlastními myšlenkami.
„Hej! Tak už si sa prebrala?“ spýtal sa s veselým úsmevom.
„Vyzerá to tak.“ Mykla som plecom a pristúpila bližšie k posteli. „Čo sa ti stalo?“ Zvedavo som si pohľadom premerala jeho obviazané ruky a hruď.
„Nič zvláštne. Tak trochu..“ začal, no Kiba ho hneď prerušil.
„...si nechal nakopať zadok od pár ninjov.“ Zasmial sa, ignorujúc Narutov vražedný pohľad.
„Idiot,“ zašomral Naruto a hodil po ňom vankúš.
Kiba sa len tak-tak uhol. Potešene sa zachichotal a a provokačne mu vyplazil jazyk. „Netrafil!“
„Ani si nepamatuji, kdy jsem byl naposledy takhle unavenej.“ Postěžoval si Naruto a svižným pohybem se z lehu posadil na okraj postele. Okem spatřil společnou fotografii týmu sedm.
„Sasuke…“ Vzdechl Naruto a zadíval se do země. Měl opravdu mizernou náladu a nejraději by fotografii položil na stolek aby alespoň na okamžik nemusel myslet na svého Sasukeho. Společníka, Rivala. Přítele.
Shiro sledoval vývoj situácie neprítomne. Bol zahĺbený do svojich myšlienok a nevnímal nič iné. Potreboval nájsť riešenie. Naruta pomaly, ale stopercentne začínala ovládať líška. Teraz mal päť chvostov. Pardon, už šesť a siedmy sa zjavil tiež . Keď sa objavoval ôsmy, začal som panikáriť a pohľadom som striedal meniaceho sa Naruta a nič nerobiaceho Shira.
„Veď už rob niečo, Shiro! Myslel som si, že si vedel čo sa stane!“ vrieskal som ako zmyslov zbavený.
„Ticho! Rozmýšľam.“ odvetil ledva artikulujúc Shiro.
Na tretí deň, keď sa Naruto prebudil, čudoval sa čo sa deje. Pred ním stáli dvaja ANBU, každý z druhej strany jednej postele a držali v rukách katany. Naruto mal pred očami ešte trocha zahmlené, no keď zistil, kto leží vo vedľajšej posteli, neudržal tichý smiech. Ponoril sa do svojich myšlienok a stále si opakoval tú istú vetu.
,,Splnil som sľub Sakure, splnil som sľub Sakure.“
Iruja a Linux spolu trénujú už skoro dva roky a tréning sa chýli ku koncu. Iruja už zvládla skoro všetky techniky až na jednu techniku,
,,Linux, ale to sa nedá vytvárať jutsu bez čakry to je akoby si mi povedal, že sa mám rozdeliť na polovicu.´´
,,Nič nie je nemožné Iruja, len treba chcieť a je to celkom jednoduché len stačí ak zablokuješ prívod chakry a uvidíš, že tvoje techniky budú silnejšie a účinnejšie ako s chakrou.´´
Ahoj, jmenuju se Ania a je mi sedmnáct let. Školu už mám dávno za sebou a moje nejlepší kamarádka je Sakura Haruno. Jsme jako sestry, akorát já jsem starší. O tři roky. Díky ní jsem poznala osobu, kterou nehorázně miluju, ale nejsem jí to schopná říct, tak zatím chodím se Sakurou na její tréninky. Asi se ptáte kdo to je? Tak já vám to všechno povím a také jak jsme se Sakurou seznámily a jak jsme se začaly spolu kamarádit. Ale koho miluju, to vám povím až na konec.
Jak jsme se začaly se Sakurou kamarádit a jak jsme se poznaly?
Den se pozvolna přiklonil k večeru a v jedné nejmenované skryté vesnici vládla poklidná, téměř ospalá atmosféra.
Ulice byly vylidněné a těch několik anonymních opozdilců a podomních obchodníků, co v polospánku mířili ke svým domovům, zcela ignorovalo okolní dění.
Kdyby tomu tak nebylo, mohli by si bystřejší z chodců povšimnout nápadně rychle se pohybujícího stínu se stylizovanými červenými mraky.
Po troch dňoch Rajuu stál na útese, ktorý stál na konci jaskyne a uprene hľadel na more. Jemný vánok mu rozcuchával vlasy.
„Aha, takže tu si.“ ozval sa spoza neho čísi hlas.
Obzrel sa a uvidel Soru.
„Mama! Ty už vieš chodiť?“
„Áno, už som v poriadku. A ako sa máš ty?“
„Dobre, ďakujem.“
Sora podišla k nemu a zahľadeli sa na more. Chvíľu mlčky stáli, potom sa Sora ozvala:
„Chcela by som sa ti ospravedlniť za to, že som sa o teba nestarala. Vieš, potom, čo zabili tvojho otca, prenasledovali ma.“
„Prečo?“
„Achizu onee-chaaaaaaaaaaaaaaaan!“ toto boli moje prvé slová v tento deň.
„Čo tak skoro budíš?“ vyskočila na mňa sestra.
„Dneska predsa príde tá nová baba do Konohy, pamätáš?
„To áno, ale pochybujem, že príde už o druhej ráno!“ kričala na mňa moja naštvaná nee-chan.
„To nič. Ja len chcem mať istotu.“ odpovedala som, a otočila som sa ku skrini, aby som si vybrala oblečenie.
„No jasné! Znova si budeš vyberať oblečenie, a ja nebudem môcť zaspať !“
„Jassan, chápem. To bude len chvíľka.“
„První zkoušku?" zeptala se udiveně Etsuko „Vždyť jsme přišly pozdě."
„To nebyla ta zkouška." řekla Yukiko a podívala se na Otome.
„Cože?" řekla nechápavě Etsuko.
„Má pravdu." řekla Otome a pousmála se „V první zkoušce jsem si chtěla ověřit, jestli jste ochotní někomu pomoc i když máte své starosti. A až na Ookamiho jste mě velice potěšili. Už jsem myslela, že ho okamžitě vyhodím, ale rozmyslela jsem si to, když vymyslel tak rychle plán a vložil svojí zbývající chakru do svého útoku, aby té ženě pomohl."
„Zemřeš!“ zakřičel nepřítel na Sasukeho a vyslal na něj jutsu. Sasuke se vyhnul jako by nic, ale byla to zásluha Sharinganu, který měl už od dětství, vrozená schopnost každého člena klanu Uchiha.
„Sakuro, pozor!“ zakřičel Sasuke, jenže nestihla tak rychle zareagovat a jutsu ji zasáhlo přímo do břicha. Potom se objevil i Kakashi.
