Potomek dvou klanů 14 - Slib

Lidičky můj sen se stal skutečností já vydala další díl Potomka! Křičím slááááva no nic nebudu to dál zdržovat přeji příjemné čtení. Jen varování: kdo máte rádi Sasukeho nečtěte konec Tod vše hezký čtený :D

Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného, než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem, že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami, jak to vše skončí.
I Naruto se Sakurou měly své starosti přesto si našli i chvilinku pro sebe. Ve věčném shonu uběhlo sedm dní tudíž zbývaly pouze tři před nadcházející bitvou.
Po vesnici pobíhali nejen Konožští ninjové, ale i Píseční, které Gaara poslal na pomoc. Sám kazekage však přijít nemohl, musel chránit svou vesnici před případným útokem.
V okolí Konohagakure no Sato běhalo nadměrné množství lišek všeho druhu i barev. Po dvou byly rozmístěny u všech důležitých míst v Konoze nepočítaje Namikaze klan, kde se zbíhaly a podávaly hlášení z okolí.
Naruto byl náležitě pyšný, vychoval své přátele dobře. Liščí národ mu vše z chutí oplácel. Naruto poslední dny proseděl se Sakurou po boku na hlavě čtvrtého. Často dostával hlášení od svých lišek ale i ANBU jednotek, které za ním posílala Tsunade.

Temná strana také nezahálela, Madara, který měl po boku dalšího Uchihu posedlého pomstou, si byl jist svým vítězstvím, neboť Konoha neměla ani ponětí, že něco chystá. Alespoň to si nejstarší Uchiha myslel. Teď pochodoval se svou armádou, směr jeho nenáviděná vesnice a jak rozhodnul za úplňkové noci na nic netušící obyvatele zaútočí. Bez sebemenšího pochybu, postupoval rychle moc se neohlížíc na bezpečnost. Tak jistý si byl vítězstvím.
Pokud by ho teď někdo z Konohy viděl, stejně by to nepomohlo, měli by necelé tři dny na zmobilizování odporu, který by ho mohl ohrozit. A za tak krátkou dobu se to zvládnout nedá.
Byl den úplňku. Madara se zastavil nedaleko Konohy vyčkávajíc na noc jako dravec. Bez sebemenších pochybností na vítězství. Zvědové, které posílal do okolí vesnice mu hlásili samé dobré správy. O nic nedělání vesničanů. Na bezmyšlenkovité jednání, jako by se jednalo o obyčejný den. Byl potěšen, přeci jen se jeho plán na pomstu vyplní do puntíku tak, jak si to naplánoval.
Netušil, že celé toto divadlo naplánoval Naruto, že lidé měli od hoKage nakázáno, chovat se tento den jako jakýkoliv jiný v dobách míru. Jen se žádostí, aby nepolevovali v ostražitosti. Nevěděl, že Píseční ninjové jsou ukrytí v domech Namikaze klanu a jen čekají na povel k útoku. Nic z toho netušil a nemohlo ho to napadnout. Z jeho řad nikdo nezradil.

Naruto seděl zamyšleně na hlavě svého otce a pozoroval zapadající slunce. Od bitvy je dělilo jenom pár hodin a on stále ještě nepřišel na to, co mu chtěl otec říct svou poslední větou. „A v den všeho dávej pozor na směr větru.“
Když se mu lehký vánek prohnal vlasy překvapeně vzhlédl. Nespatřil však nic zvláštního a znovu se ponořil do svých myšlenek. Občas se k němu přikradla jedna z jeho lišek nebo nějaký ANBU ale jinak byl poklidní večer. A fráze: „Ticho před bouří.“ Bylo zde velmi výstižné.
Pomalu, ale jistě padala na Konohu tma, když se Naruto tichounce zvedl a přemístil se do svého domu. Vzal si černou halenu a černé kalhoty na hruď si připnul lesklý zlatavý krunýř přes který si přehodil svůj klanový plášť. Připnul si holení a loketní chrániče. Obě katany měl už posazené na zádech, když se do místnosti přemístil Kyuubi.
„Naruto, Madara se schovává někde okolo vesnice, ale Sharinganem mate všechny zvědy, a dokonce i tvé lišky nevědí, kde ho mají hledat, jeho chakra je cítiti všude kolem.“ Kyuubi nevypadal nadšeně, že zrovna on musí být poslem špatných správ, ale na druhou stranu se nejspíš těšil na bitvu.
Naruto si jen povzdychl, a zavolal jsi jednu z poslů-lišek a napsal stručně hokage, aby rozmístila nenápadně jednotky ANBU ke každé bráně. Také jí vysvětloval, proč nemůže určit, z kterého směru nepřítel přijde.
Na nohu si ještě za dozoru Kyuubiho připevnil kapsičku na kunaie a do vnitřních kapes pláště všechny potřebné doplňky, když někdo zaklepal na dveře. S tichým „dále“ vpustil návštěvníka do pokoje, sám stál u okna a hleděl do tmy. Byl jsi jistý, že Madara čeká až vyjde měsíc.
Pomalu se otočil a zjistil že hledí do tváře velmi překvapené hokage a jeho lásce Sakuře. První slova se dostavila od Tsunade, která sotva slyšitelně zašeptala.
„Jsi mu tak moc podobný. Konoha no Kiiroi Senkou se vrátil.“ Tsunade si ho prohlížela takovým zvláštním způsobem, že se donutil podívat se do zrcadla.
K jeho překvapení však neviděl sám sebe, ale přesnou kopii svého otce. Přesně takhle ho viděl ve svém nitru, když mu bůh smrti dovolil sním promluvit. Nemohl uvěřit, že je to skutečné. Když mu Kyuubi vyskočil ve své zmenšené formě na rameno vytrhlo ho to z přemýšlení. Znovu se podíval na svůj odraz v zrcadle a narovnal se. Upřeně se podíval do svých vlastních modrých očí a promluvil.
„Děkuji ti, tati, za všechno.“ Poté se opět otočil na hokage a svou dívku.
Sakura byla také ve bojové zbroji, jen s chrániči holení a plášť který jí dal měla na sobě. Spíš než jako bojový ninja, byla medik. Hokage měla naopak holení a loketní chrániče. K tomu ještě ramenní a slabší prsní krunýř. Na čele uvázanou čelenku hnědé barvy, v níž Naruto poznal čelenku prvního hokage. Když Kage slyšela větu, kterou pronesl před zrcadlem neubránila se úsměvu. Zcela normálně, jako by to dělala denně mu sundala jeho čelenku, nedbaje na jeho překvapený výraz a podala jí Sakuře, která jí stejně omámeně převzala. Poté Tsunade vytáhla ze skryté kapsy další čelenku Listové vesnice, měla černý pásek se zlatým dolním lemem. Naruto se na ní překvapeně podíval a hokage na jeho pohled, otočila čelenku naruby.
Stálo tam: „Namikaze Minato“, poté mu jí přivázala na místo té původní. Naruto se omámeně podíval do zrcadla.
„Patřila mu,“ ozvalo se do ticha „byl by na tebe velmi pyšný Naruto. Já jsem velice, ale teď už pojď, našla jsem tvojí zprávu, cestou sem vyřešíme to v klidu u mě v kanceláři, ano?“
Naruto jen kývnul a vydal se po boku Sakury za hokage. Lidé je na ulicích zdravili jednotliví ANBU vystupovali za stínu, aby pozdravili hokage i její doprovod.

V kanceláři stála Shizune a Shikamaru, ten nad hromadou nákresu a různých hlášení, když je spatřil, jen unaveně kývl a dál se věnoval práci. Bylo na něm vidět únavu, nejspíš nespal několik dní a byl stále po boku hokage.
Naruto tiše poslouchal válečnou strategii od Shikamara, podrobné hlášení z nemocnice, o kterou se starala Shizune a Sakuřin proslov na koordinaci medik-ninjů, které měla přidělené a jejich organizaci v boji.
Když podával hlášení on, Shikamaru nejvíce lamentoval nad nevědomostí směru, od kterého zaútočí. Naruto zbytek rozhovoru neposlouchal, jen se zamyšleně hleděl z okna na pomalu se objevující hvězdy. Byl to až Tsunadin hlas, který ho vytrhl z myšlenek, když se chystala vyjít na střechu a promluvit k ninjům.
Stál u jejího boku a poslouchal její řeč.
Náhle mu předala slovo. Naruto neochotně pokračoval v řeči a přítomným vysvětlil, že nemůžou najít pozici nepřítele, proto se bude muset jejich armáda roztrhnout na třetiny, když pocítil zvláštní pnutí v celém těle. Naruto překvapením utnul svou řeč.
Položil hokage ruku na rameno. Ta se okamžitě otočila a tázavě se na Naruta podívala. Davem to zašumělo.
„Co se děje, Naruto?“ zašeptala, když jí neodpovídal. Naruto nepouštěl její rameno a jen hleděl do dálky. Dav trpělivě čekal, co řekne hokage a ta zase, co jí odpoví Naruto.
Ten stál bez hnutí dokud nesklonil hlavu a znovu zůstal bez sebemenšího pohybu. Když se Tsunade chystala na něj znovu promluvit, zvedl hlavu a ukázal všem kolem plně vyvinutý Sharingan. Někdo přidušeně vykřikl, jiní zalapali po dechu. Sama hokage nevěděla, co říct jen se z hrůzou dívala, do očí které neznala. Naruto mezitím z pouzdra vytáhl kunai a vyvolal tím nehorázný zmatek, všichni se postavili do bojové pozice odhodlaní chránit hokage. Naruto však kunai nehodil, jen ho pozvedl k očím a dlouze se zadíval na lesklou plochu, ve kterém se odrážely oči které jemu nepatřily. Když uklidil kunai zpět do kapsičky, někteří si uvolněně odfoukli, ale zůstali ostražití.
Naruto se plně narovnal a podíval se na hokage, která teď nevěděla co má dělat.
„Je to už několik let a já na to úplně zapomněl.“ Zazněl jeho energický hlas tichem. „Přítel, kterého všichni považovali za vraha a zrádce byl ve skutečnosti sám obětí. Byl vyslancem starších, naší vesnice proti vlastní rodině. S jedinou podmínkou souhlasil. Jeho mladší bratr, teď stojí proti nám a chystá se nás zahubit a zahubil i jeho, našeho anděla strážného, který se pro nás obětoval. Ano, hádáte správně, Uchiha Itachi byl vždy na naší straně a než ho Sasuke našel, potkal jsem ho. Tenkrát jsem mu nevěřil jako všichni a přikládal jsem mu za vinu, že Sasuke odešel k Orochimarovi. Když jsem sním začal bojovat, chytil mě do genjutsu a tehdy my položil otázky.
"Co jsi vybereš Naruto-kun? Sasukeho nebo Konohu? Pokud se můj pošetilý bratříček rozhodné po mé smrti zaútočit na Konohu a zničit jí, budeš bránit Konohu, nebo to bude on ke komu se přidáš? Jak se rozhodneš?“
Tehdy jsem na něj vykřikl, že Sasukeho zastavím jakýmkoliv prostředkem, aby se to nestalo, ale on stále trval na přímé odpovědi ,Konoha nebo Sasuke, Přes všechno, jak jsem měl Sasukeho toho času rád. Sám jsem ho považoval za bratra, jsem odpřísáhl, že Konohu ochráním i za cenu zabití Sasukeho, pokud by to byl on, kdo na Konohu bude utočit. Jen co se tak stalo do úst mi vletěla jedna Itachiho vrána a já se dostal z genjutsu a po Uchihovi už nebylo ani památky. Často jsem na to myslel, ale doufal jsem, že se nikdy nebudu muset proti němu postavit. Časem jsem zapomněl na dar, kterým mě obdaroval Itachi. Teď když jsem si uvědomil, že tam někde venku stojí Sasuke po boku s Madarou, jsem onu přísahu zopakoval. Právě se díváte na dědictví, kterým mě obdaroval Itachi.“ Přejel pohledem všechny přítomné a promluvil znovu.
„Tsunade, pokud dnes padnu, ale Konohu uchráním, přál bych si, aby byl Itachimu uspořádán řádný pohřeb v jejich rodinné hrobce. Zaslouží si tu poctu. A já bych si přál ležet mezi mou matkou a otcem.“ Poslední větu zašeptal, přesto jí slyšeli všichni.
Naruto zrušil Sharingan, věděl, že ho bude potřebovat, až později v hlavním boji. Začal znovu líčit strategii, když náhle zafoukal velmi silně vítr od severu. Znovu se Naruto během proslovu zarazil. V hlavě mu probleskla slova jeho otce a podíval se na Tsunade. Aktivoval Sharingan a podíval se směrem na sever, opravdu našel velmi silné genjutsu. Teprve, teď jsi byl úplně jistý, přijdou od severu. Zrušil oční techniku a promluvil.
„Hokage-sama, nepřítel zaútočí od severu. Shikamaru uzpůsob bojovou strategii.“ Všechny jeho vážný hlas přesvědčil, že si nevymýšlí. Okamžitě byly rozdány nové rozkazy a na střeše budovy Kage zůstala stát jen Tsunade a Naruto.
„Naruto, jak jsi věděl odkud Madara přijde? Vždyť jsi až do teď tvrdil, že to ani tvé ninja lišky nezjistily.“
Naruto se na ní soucitně podíval, neřekl jí o tom, že ho navštívil otec a dal mu rady. Místo toho jí odpověděl hledíc do dálky.
„Někdo mi řekl abych sledoval směr větru.“ Promluvil tajemně. Otočil se v úmyslu sejít ze schodu a pryč. Když se Tsunade znovu ozvala.
„A povíš mi kdo to byl?“ Naruto se zastavil na prvním schodu, ale neohlédl se. Chvíli váhal zda má mluvit pravdu nebo ne.
„Táta.“ Hlesl a rychle odešel nechal překvapenou Tsunade stát na střeše. Sám se přemístil na severní bránu, kde chvíli pozoroval Shikamara jak rozdává všechny potřebné rozkazy. Potichu za něj došel a teprve potom promluvil.
„Shikamaru, máš nějaké uplatnění pro ninji z Písečné?“ Shikamaru leknutím nadskočil a prudce se otočil.
„Ježíši, Naruto, ty jsi mě vyděsil, to už mi nedělej. Ptal jsi se na ninji z Písečné? No, pokud vím, tenhle plán se už neměnil. Budou ukrytí spolu s našimi jako záloha.
Až Madara zaútočí bude povel k útoku, vyrazíme my, pak dáš povel k útoku ty a oni se k nám připojí. Samozřejmě budeme v přední linii. Pokud vím Tsunade-sama se hodlá držet u zraněných, kde budou její síly nejvíc potřeba.“ Prohlížel jsi své plány Shikamaru.
„No a Sakura má jakou funkci nestačil jsem se hokage zeptat.“ Ptal se Naruto a hleděl přes rameno do jeho poznámek o strategii.
„Je vedoucí první skupiny Medic-ninjů, bude za přední linii odvádět těžce zraněné do nemocnice a na místě ošetřovat lehce zraněné. Nemocnici vede pro změnu Shizune-san. Když se teď, tak ptáš připomnělo mi to zda budou k dispozici tvé lišky a možná i žáby?“ ptal se Shikamaru, aniž by odtrhl pohled od papírů před sebou. Naruto zaváhal s liškami počítal, ale nevěděl, zdali má povolat i ninja žáby.
„K dispozici budou všechny lišky společně s Kyuubim, ale toho nechci nasazovat, jen když to bude nezbytně nutné, Madara ho může svým Sharinganem ovládat, tudíž by se mohl obrátit proti nám. Pokud jde o žáby neuvažoval jsem na jejich nasazení do boje, i když nebylo by na škodu povolat Gama šéfa, aby chránili vesnici a obyčejné vesničany, pokud by se nám nepovedlo vyhrát.“ Prohlásil, když se na něj Shikamaru netrpělivě otočil a dodal.
„Bude to těžká noc Shikamaru.“ S těmi slovy se otočil a vracel se do Namikaze čtvrti, aby vysvětlil vše potřebné ninjům z Písečné, které svěřil do péče Gaara výhradně jemu.

Pozvolna vycházel měsíc a celá Konoha byla jako na trní. Vesničané byli už dávno urytí v hlavách hokagů, a ninjové rozestavení blízko severní brány. Vzduch nasycený pocity byl těžký a napětí v něm bylo cítit v každé molekule.
Sám Naruto ve své plné zbroji stál nehnutě na okraji střechy a pozoroval měsíc, který se vyhoupl už vysoko na oblohu. Každou chvíli měl vypuknout boj. Boj, který měl rozhodnout o osudu ninja světa.
Všichni v tichosti vyčkávali na jakýkoliv zvuk, napínali uši a snažili se prokouknou tmu. náhle se z lesa ozvalo svištění a na hlavní bránu dopadla první salva zbraní.
Na to čekali obránci, kteří do míst poslali své zbraně. Bitva byla započata.
Shikamaru s prvním útokem vyslal první linii do útoku. Na planině se objevovaly i první ninjové z nepřátelské armády a tvrdě útočili.
Zanedlouho měli zdravotníci plné ruce práce. Když bylo všude plno nepřátelských ninjů přešel do útoku Naruto.
Hromadným přivoláním, povolal ninja lišky, které ukryl na nějaký čas do vesnice. On sám stál na Senguyovy, který měl schopnost ovládat ohnivou chakru. Avšak s přivoláním ninjů z Písečné vyčkával a nechtěl je přivolat, aby zachoval moment překvapení nepřátel. Sám rozpoutal okolo sebe peklo. Mnohá škrábnuti a sečné rány přestal počítat věděl, že pokud je vněm Kyuubi, není se čeho bát.
Probojoval se, až do středu armády, kde rozséval zkázu, když se před ním vztyčil velký fialový had. Naruto se neubránil ušklíbnutí. Sasuke měl na sobě tradiční oblečení a s kamennou maskou zhlížel na Naruta.
„Výborně, náš hrdina se dostavil. Stále stojíš u zrádců Naruto? Oni mi zabili bratra a ty jim pomáháš! Koukám, že ti utekly žáby. Pchá, nic lepšího nebylo, že? Liška to se k tobě dokonale hodí, démone!“ smál se ledově Sasuke, hodlal ho vyprovokovat, kdysi to fungovalo, doufal, že i teď to zabere. Jak šeredně se spletl.
„Ne, Sasuke, ty jsi zabil Itachiho. Ty ses stal zrádcem a démonem. Ne já. Já v tebe věřil a tys mi vrátil jen pohrdaní. Orochimaru si z tebe udělal loutku a monstrum a teď jsi dokonce poskokem člověka, co má na svědomí tvého bratra. Zklamal jsi mě, Sasuke, dál už nejsi můj přítel, od teď jsme nepřátele a jak jsem slíbil Itachimu. Zabiji tě, když to bude třeba. Když bude potřeba uchránit Konohu, před tebou!“ Naruto sklonil protože cítil, že se mu jeho oči zbarvují po zopakování přísahy. V duchu poděkoval Itachimu, za jeho obětavost vesnici. Nezvedl hlavu, ani když se Sasuke rozesmál a začal znovu urážet.
„Jsi děsný, Naruto! To se mi neumíš dívat do očí, když s tebou mluvím! Pohledni mi do očí zbabělče, ukážu ti svět, ve kterém kraluji.“ Chladně se zasmál, jeho smích se ozýval všude. Naruto však hlavu nezvedl. S hlavou sklopenou začal mluvit tak, aby ho Sasuke na druhé straně slyšel, přesto to bylo potichu.
„Jen jedinou věc ti chci, Sasuke říct a to je, že tě Itachi nezabil, protože věřil, že nebudeš stejně zkažený jako byl Uchiha klan. Mýlil se a za svou chybu zaplatil. Stačil jí však ve mně napravit.“
„Jak to myslíš, ty prašivěj démone! Kdybys potkal Itachiho, okamžitě by tě předal Akatsuki! Neměl bys šanci. Tak mi nevykládej, že jsi ho potkal a on tě nechal jen tak jít!“ Sasuke už neměl chladnou masku a z jeho očí sršely blesky zloby. Chtěl Naruta vyprovokovat, aby zaútočil první, teď jsi to však rozmyslel, zaútočí on dokud se nedívá, dokonalá šance. Než však stačil cokoliv udělat, Naruto zvedl hlavu a jeho polilo horko.
Měl rudé oči, ale ne ty Kyuubiho, ne tyhle byly jiné. Zadíval se blíže a strnul, to byly oči svého bratra. Oči Itachiho Uchihy.
„Ano, správně poznal jsi je, že? Stále mi nevěříš?“ ptal se Naruto a nechal Sharingan protáčet.
„Ty hnusnej podvraťáku! Jak jsi to udělal?! Jak jsi mohl, to jsi mě nazýval přítelem!“ Sasuke už dál nemeškal a s katanou v ruce vyskočil. Naruto to čekal a vyskočil také. Zbraně zasvištěly a dvě šmouhy do sebe narazily. Jiskry odlétaly od čepelí zbraní a majitelé po době házely jeden zlý pohled za druhým.
Právě stály mezi svými summon a zároveň si bránili uříznutí hlavy, od toho druhého když Naruto promluvil.
„Sasuke, jaké to je zjistit, že se na tebe dívají oči bratra? Jaké to je poznat, že stojíš na špatné straně?!“ Sasuke neodpověděl vysmekl se ze smrtelného sevření a hodil po Narutovi několik kunaii, hodil salto ve vzduchu a napřáhl se katanou. Naruto, který se vyhýbal bleskurychle kunaiem, se jen taktak stačil vyhnout Sasukemu a oplatit mu výpad.
Sasuke se ve vzduchu otočil a vpustil do svého meče elektrickou chakru avšak netušil, že Naruto vpustil do svých katan vzdušnou chakru zároveň s ohnivou. Naruto, který se doposud jen bránil, jen občas vrátil Sasukemu jeho úder se teď roztočil v tanci mečů a dokonale vykryl všechno, co měl v úmyslu jeho nepřítel.
Sasuke, který si celou dobu myslel, že Naruto nemá šanci, měl co dělat, aby se vůbec ubránil. Neponáhlaly ani zákeřné útoky elektřinou, vše mu Naruto vykryl větrem a oplatil ohněm. Popálený a s mnohými škrábanci začal shromažďovat chakru.
Sasuke nashromáždil dostatek chakry a spustil Susanoo, avšak po jeho dokončení bylo něco špatně Susanoo najednou začalo kolabovat, pocítil únavu z velkého výdeje Susanaa a uslyšel smích jeho protivníka, naštvaně spustil ruce podél těla a přestal se nažit, jeho rudé oči se blýskly po Narutovy. Ten tam stál s taktéž rudýma očima, ale byly jiné. Sasuke úlekem rozpoznal Mangekyu Sharingan. Výraz údivu vystřídal zlostný.
„Jak se opovažuješ! Ty hnusný červe přiživuješ se na klaně Uchiha!“
„Ne, Sasuke, já hledal dlouhých šest let své klany, svou rodinu, kořeny. Já neměl štěstí mít alespoň nějaký čas rodinu, vždycky jsem byl sám. Sám z démonem bez nikoho, kdo by mi vysvětlil, co to vůbec znamená. Já neměl bratra, který by se pro moje lepší žití uchýlil k tomu, co se stalo tobě. Vzdal se rodiny kvůli míru, ale tebe se vzdát nedokázal a jak jsi mu to vrátil? Chceš zničit to, co on se snažil chránit a měl to rád? Chceš zničit to kvůli čemu zemřel? Rozmysli si Sasuke, jestliže zničíš to, co on se rozhodl chránit.“ Odpověděl Naruto s klidným a vážným hlasem díval se zpříma do očí nejmladšího Uchihy. Sasuke naráz ztuhnul a zlostně se podíval na Naruta, který se mu vysmíval do očí, začínal být naštvaný, což Naruto nechtěl.
Sasuke byl zaslepen svou pomstou a na slova Naruta nebral ohled. Znovu pustil do katany chakru a poslal na Naruta Chidori Nagashi. Naruto se jen usmál a v zlatém záblesku zmizel. Vše začalo na novo.
Kopy střídaly kunaie. Výskok úhybný manévr.
Okolí bylo zpustošené a bojovníci obou armád se dvojici vyhýbali. Oba mladíci ztratili pojem o čase. Existovali jen oni a jejich katany. Jim jejich boj připadal několika hodinový, přesto to bylo jen několik minut. Jen několik minut rozhodlo, kdo bude vítěz a kdo poražený.
Narutův větrný útok se setkal z bleskovým a bojištěm se ozvala rána. Prach a dým zahalily dvojici, ostatní v okolí přestali bojoval a čekali, který z nich bude vítěz a kdo skončí jako poražený.
Prach se pomalu usazoval a odkrýval větší kráter v zemi. Na zádech ležel Sasuke a z jeho již černých očí se pozvolna spouštěly krvavé potůčky. Naruto, mu klečel jedním kolenem na hrudi s katanou u jeho krku. Jeho oči už znovu nabraly svou pomněnkovou barvu a zpříma hleděly do těch uhlových.
„Nic si nepochopil, Sasuke. Itachi tě nežádal o pomstu, snažil se, abys byl silnější, avšak ne abys ho zabil, ale abys měl motivaci a ochránil před ním vesnici. Že byl nevinný, si pro tento účel vědět nepotřeboval. Myslel si, že když ho budeš nenávidět, dá ti tak záminku být silnější. Ano, ty jsi ho sice nenáviděl, ale schoval ses za pomstu a nikdy si vesnici nechránil, dokonce ses jí pokusil zničit. Itachi si to uvědomil a podstoupil jisté kroky.“ Mluvil Naruto k Sasukemu, zatímco se černovlásek snažil vyprostit.
„Lžeš! Okrad si ho! Kdybys neměl svého prokletého démona nikdy bys nezvítězil! Já jsem pravý Uchiha, ty náhražko!“ řval Sasuke z plných plic a všemožně se pod Narutem kroutil.
„Bláhový, nic jsi nepochopil. Nic! Stále nic nechápeš, proč mi Itachi daroval své schopnosti. Měl jsem ochránit Konohu před tebou, ale ty tebe! Kdybys ses vrátil do Konohy, splnil bys tak bratrovo přání. Uvědom si to, Sasuke! Dvě šance nedávám.“ Sasuke jako by neslyšel a ani katana pod jeho bradou mu nikterak nevadila.
„Nikdy! Můj život je pomsta, Uzumaki a to pomsta Konoze!“ ječel dál svou a možná by nepřestal, kdyby Naruto i s katanou nezmizel v zlatém záblesku. Rychle se postavil na nohy a rozhlížel se okolo sebe.
Naruto stál nedaleko a katanou v ruce v bojovém postavení. Sasukeho katana byly zaražená v zemi krok od svého majitele.
Sasuke zůstal stál z přimhouřenýma očima a jen sledoval Naruta, čekajíc léčku. Orochimaru ho všemožně podváděl a vycvičil jeho smysly dobře, to jediné se mu dalo uznat k dobru. Naruto však nečekal, jak se rozhodné Sasuke a zaútočil. Ten neměl jinou možnost, než se chopit katany a začít se bránit.
Boj se rozpoutal zuřivěji a Sasuke si uvědomil, že před tím mu Naruto neukázal ani zlomek jeho síly, jen se bránil a výpady dělal v případě nouze. Teď však ne, teď ho chtěl zabít podle slibu. A že on sliby plnil, vždy myšlenka mu prolétla hlavou stejně rychle jako čepel Narutovy katany srdcem. Nad sebou smutné modré oči a naposledy zašeptal.
„Uznávám tvou sílu, Naruto-san.“ A vydechl naposledy. Naruto jedním švihem očistil katanu a zastrčil jí do pochvy. Zvedl hlavu k obloze aniž by se staral o bitvu kolem a zašeptal.
„Věděl jsi to Itachi a teď už ho máš u sebe.“ Sklonil hlavu a nechal po tváři sklouznout jednu osamělou slzu. Než dopadla na vyprahlou zem přivolal si lišku a znovu se pustil do bitvy.