Každý začátek má i konec 04

4.Opilý Kazekage, Gaaro, styď se!

Běželi jsme poměrně pomalu, protože sme nikam nepospíchali a bál jsem se o Yoko. Hodně jsem sledoval ty tři před náma. Dělali neuvěřitelné chyby. Bylo vidět, že na takové misi ještě nebyli. Neměli dost vody na cestu. Už teď, ani ne v půlce cesty, měli skoro prázdné flašky. Nám taky docházela voda, protože Yoko pila jako o život. Přišlo mi to docela divné, ale nechal jsem to být. Čekala nás ještě dlouhá cesta a už se stmívalo, rozhodl jsem, že se utáboříme na jedné lesní louce. Rozdělali jsme stany a rozdělili si hlídky. Šel jsme se podívat, jestli nenajdu potůček na doplnění vody. Žádný tu nebyl a tak jsem se vrátil a vzal si první hlídku...
Těsně před tím, než začala naše cesta v poušti, jsme si dali přestávku. Yoko byla vyřízená, ale snažila se to nedávat moc najevo. Ostatní v týmu už neměli vodu, ale tvářili se v pohodě.
,,Cesta pouští zabere asi den. I když nemáte vodu, mohli by jste to vydržet, když nebude moc velký horko." promluvil jsem k nim. Všichni kývli a vyrazili jsme.
Nespuštěl jsem Yoko z očí. Byli jsme v půly cesty a ona vypadala, že každou chvilkou omdlí.
,,Stát!" zavelel jsem a všichni se zastavili.
,,Co se děje Naruto-sama?" zeptal se Masaru.
,,Dál půjdete s Kyuubim. Chci vědět, jestli dorazíte do Písečné bez naší pomoci. Dávejte si pozor na štíry a jedovaté hady. Kdyby jste se ztratili, Kyuubi vás tam zavede. Sejdeme se večer v sedm před budovou Kazekageho. Bežte!" řekl jsem. Všichni se na mě tázavě podívali. Já se podíval na Kyuubiho, který okamžitě pochopil a dal se do běhu. Ostatní ho následovali.
,,Proč si je nechal jít?"
,,Vidim jak si vyřízená. Neříkej, že se mi to jenom zdá, znám tě. Půjdeme chvilku krokem, nikam nepospícháme. Na, napij se, ještě mi nějaká voda zbyla" vysvětlil jsem a podal ji flašku s vodou. Jen se podívala stranou a pak se napila.
,,Proč si řekla, že je ti dobře. Mohli jsme jít jindy." řekl jsem po půl hodině.
,,Vím, že jsi se moc těšil. Nechtěla jsem ti to kazit. Už mi bylo líp, tak jsem myslela, že tu cestu zvládnu...ale nezvládla." odpověděla se smutným výrazem.
,,Samozřejmě že sem se těšil, ale ty seš mnohem důležitější než tohle. Příště mi to prostě řekni, ano?"
,,Jo"
Slunce už zapadalo a nás čekala ještě hodina cesty. Chvilku jsme běželi a pak šli. Povídali jsme si o různých věcech, aby nám to rychleji uteklo. Nakonec jsme konečně dorazili ke střážím, které hlídkovali na začátku vesnice.
,,Kdo jste a jaký je účel vaší cesty?" zeptal se jeden z nich.
,,Jsem Uzumaki Naruto a jdu navštívit Kazekageho. Měli by jste o tom vědět." odpovědel jsem.

,,Páni, ty jsi byla u Kazekageho? To muselo být úžasné!"
,,Všechno bylo úžasné..."

,,O ničem takovém nevím. Odejděte!"
,,Nikam nejdu. Běžte se někoho zeptat, počkáme."
,,Není třeba. Pusť je Komi." řekl muž ve stínu. Vyšel a já v něm poznal Kankura. Vypadal fakt děsně, jako vždycky.
,,Kankurou-dono...jistě!" odpověděly pohotově stráže a pustili nás.
,,Mimochodem, neprošli tu tři děti se zvířetem?"
,,Ne pane, vy jste jediní, kteří zatím prošli."
,,Aha. Tak prosím, až přiběhnou dva chlapci a jedna dívka se zvířetem, pusťte je, jsou to naši společníci." požádal jsem je. Oni jen kývli a my šli dál.
,,Jdeš za Gaarou?"
,,Jasně. Myslel jsem, že o tom víš, posílal jsem orla."
,,Nic mi neříkal. Má teď trochu deprese, moc nemluví. Dělá si starosti s tim útokem na vesnici."
,,Aha to jsem nevěděl..."
,,Nedělej si s tím starosti. Určitě tě rád uvidí. Jdeš za ním hned?"
,,Ne, máme sraz s týmem v sedm večer. Nemohl by jsi nám ukázat dobrej hotel, ve kterym by jsme se mohli ubytovat?"
,,Jistě, ale až mi představíš tu krásku vedle tebe."
,,Dávej si pozor na to co říkáš, Kankurou, je to moje přítelkyně." řekl jsem s výrazem typu,,Sáhneš na ní a bude bitka!" (xD)
,,A má tvoje přítelkyně taky jméno?"oplatil mi to trochu jiným gestem.
,,Jsem Yoko. Ráda vás poznávám." odpověděla rychle.
,,Taky vás rád poznávám. Já jsem Kankurou."
Kankurou nás dovedl do hotelu v severní části vesnice a my se ubytovali. Bylo něco málo před sedmou hodinou a tak jsme šli k budově Kazekageho. Překvapilo mě, když jsem viděl tým, jak na nás čeká.
,,Yoko-sensei, konečně. Jdete pozdě!" vystartoval Jomei.
,,Klidni hormon mladíku. Kdyby nebylo mě, ještě by jste tady nebyli!" zavrčel na něj Kyuubi.
,,Tak jdeme. Chovejte se slušně, je to Kazekage! Nezapomínejte na to." nakázala Yoko a vešli jsme do budovy. Došli jsme až k pracovně a já zaklepal. Chvilku bylo ticho až pak jsem uslyšel velmi známý hlas říct,,Dále". Vešli jsme a on seděl za stolem se sklenicí v ruce. Nevěděl jsem co v ní má, ale podle jeho výrazu jsem nemusel hádat moc dlouho...saké. Zarazil jsem se mezi dveřmi a přemýšlel, jestli nemám přijít další den. Když mě ale zahlédl a já viděl jeho vystrašený výraz nedalo mi to a šel jsem ke stolu.
,,Sakra Gaaro! Po šesti letech tě vidim a koukni se na sebe jak vypadáš! To si říkáš Kazekage?" vyjel jsem na něj jen tak ,,na oko,,.
,,Na-Naruto? Co ty tady děláš" podíval se s výrazem,,nevim o co go".

,,To asi není moc dobrý Kazekage, když se opíjí"
,,Byly těžké časy, opilost mu dala chvilku klidu..."

,,Jak co tady dělám. Moc dobře víš, že jsem měl dneska přijít. Možná, že kdyby ses neopil, tak by sis to pamatoval. Kde máš tužku a papír?"
,,Tady" vytáhl blok a tužku ze šuplíku a podíval se ke dveřím, kde stáli ostatní.
,,Už mám halucinace, nebo tam stojí Kyuubi?" zažbrblal.
,,Halucinace nemáš, opravdu tam stojí" uklidnil jsem ho a dál psal na papír.
,,Jo? To jsem rád a proč je tak malej? Vypadá jako kočka...čičí pojď sem, mám tady něco dobrýho čičí"
,,Ještě chvilku na mě dělej čičí a tvoje kariéra skončí!" vyštěkl Kyuubi.
,,Uklidni se, nevidíš, že je opilej? Gaaro, tady na ten papír sem ti napsal čas, kdy zejtra přijdeme. Dám ti to sem, ne že to vyhodíš." vysvětloval jsem mu jako malému dítěti a papír položil na stůl k fotce, na které byl s Temari a Kankurem. Pak jsme odešli do hotelu. Náš pokoj byl ohromný. Jedna velká místnost, ve které byla manželská postel a na druhé straně dvě křesla a stolek. Nádherná koupelna s tmavě modrými kachličkami. Malá místnost, ve které stála lednička a polička s hrníčky a talíři. Vestavěná skřín na věci a pár květin a obrázů. Vybalil jsem pár věcí, které jsme si s Yoko vzali a dal je do skříně. Pak jsem šel k velkému oknu. Byl to krásný výhled na celou vesnici. Byli jsme unaveni po cestě a šli si lehnout. Kyuubi si lehl do koupelny, prý že mu aspoň nebude horko.