Syn svého otce III. - Rád vás vidím

Stále pět dnů před chuninskou skouškou

Cestou k Tsunade nebyly žádné problémy. Doběhl k její pracovně a zaťukal. Nikdo se neozval. Tak zaťukal silněji. Zase nic. Tak vešel. Tsunade tam nebyla. Rozhodl se, že na ni počká. Postavil se do kouta a čekal. Vzhledem k tomu, že byl v bojovné náladě, tak přemýšlel nad tréninkem a jak vylepšit technyky. Z hlubokého zamyšlení ho vytrhl nově příchozí. Dveře se rozlítli.
„Co si to zase myslí! To já jsem tady Hokage!“ křičela Tsunade na celou kancelář (možná i vesnici).
Tsunade pokračovala v cestě ke svému křeslu a ani si Naruta nevšimla. Shizune šla za ní.
„Tsunade-sama,“ řekl Naruto. No přece chtěl být slušný. Kdo by teď nebyl.
„Co tady děláš!“
„P...promiň, ale nebyla si tu. Chtěl jsem ti jenom něco říct.“
Shizune mezitím vytáhla láhev Saké a nalila jej do skleničky, kterou Tsunade do sebe kopla.
„Pokračuj,“ řekla Tsunade už klidněji, a pak do sebe dala druhou skleničku.
„Dobře. Včera večer a dneska asi před půl hodinou mne někdo sledoval.“ vysypal vše na Tsunade.
Tsunade chvíli přemýšlela a následně promluvila.
„Nevíš, kdo by to mohl být,“ promluvila.
„Jediná, pokud vím, po mě jde Akatski, ale ti by mě nesledovali. Rovnou by mě chytili.“
„To je pravda. Asi ti přiřadím jednoho člena ANBU. Stejně bych to udělala.“
„Dobře,“ pak se chtěl dát Naruto k odchodu, ale Tsunade ho zarazila.
„Kde budeš?“
„Budu na cvičišti číslo sedum.“
„Dobře,“ jak to Tsunade dořekla, tak jí Shizuna začala podávat nějaké dokumenty. Naruto se jen pro sebe usmál, když spatřil tsunadinu tvář. Pak odešel.

Nejdřív šel do svého bytu. Dnes si chtěl procvičit zacházení s katanou. V bytě došel jen ke skříni a vyndal z ní katanu. Byla to obyčejná katana, kterou často používají jednotky ANBU. Další cílem cesty se stalo cvičiště. Nikdo tam opět nebyl. Vyndal katanu z pouzdra a vytvořil dvacet devět klonů. Ti se rozřadili do dvojic a začali mezi sebou bojovat. Rychlost byla úctihodná. Od každé dvojce lítali jiskry a ozývali se zvuky mečů, jež do sebe naráželi. Po půl hodině přestal. Usoudil, že je lepší se zaměřit na ninjutsu než na taijutsu. Pak vytvořil ještě víc klonů. Takhle cvičil nějakou dobu, když si všiml, že k němu někdo jde. Zdálky bylo vidět, že má na sobě klasické jouninské oblečení. Naruto mu šel naproti.
„Těší mě, mě říkají Yamato,“ začal ten jounin.
„Také mě teší, jsem Naruto Uzumaki.“ Pak si podali ruce.
„Takže ty jsi Kyuubi no jinchuuriki. Tsunade mi toho o tobě moc neřekla, ale prý je Kakashi-senpai tvým senseiem.“ Naruta to trochu překvapilo. O Kakashiho minulosti nevěděl téměř nic.
„Vy znáte Kakashiho-senseie?“ otázal se.
„Znám ho z ANBU. Kdysi jsem byl pod jeho velením, ale to je teď jedno. Mám ti pomoct s tréninkem a mám dát na tebe pozor.“
„Dobře. Víte, napadlo mě, jestli bysme si nedali souboj. Jen abychom se navzájem procvičili.“
„Já s tím problém nemám. Můžem začít hned.“

Oba od sebe odskočili. Naruto vytvořil osm klonů, kteří zútočily přímo. Mezitím si ho chtěl vyzkoušet. Bylo vidět, že se Yamato vyhýbá boji v taijutsu. To byla zřejmě menší slabina. Narutovi klony splách nějakým vodním jutsu. Naruto si už v ruce formoval větrné kopí. Yamato to zpozoroval a připravil se. Byl, jako mnozí co to viděli, překvapen, že jej Naruto hodil. Dal ruce do pečeti a ze země vyrostla kamená bariéra. Ozval se výbuch. Přes kouř nebylo vidět, co se stalo. Naruto byl připraven na další akci. Najednou z kouře vyrazilo cosi proti Narutovi. Naruto uskočil dozadu, ale rychle se to blížilo. Naruto poznal, co to je, ale nechtěl tomu uvěřit. Byl to Makuton, skrytá technyka Prvního. Sice ji viděl poprvé, ale poznal ji. Dřevo se rozvětvilo. Naruta to stále tlačilo dozadu. Když si myslel že unikl, tak se země před ním otřásla. Instinktivně odskočil dozadu. Ze země před ním se vynořil opět Makuton. Neměl možnost úniku před tímhle útokem, a tak se rozhodl něco vyzkoušet. Ve vzduchu složil pár pečetí, a když dopadl, tak dal ruce před sebe. Nejtlustčí část kmene si to razila přímo proti němu. Následoval náraz a zvedl se prach. Yamato se trochu bál, že to přehnal. Za chvíli viděl, co se stalo. Byl docela překvapen. Naruto stál. Před ním vedly asi dva metry dlouhé koleje, které zřejmě vznikly následkem nárazu dvou technyk. Metr vlevo od Naruta byl v zemi zabodnut kus kmene. Naruto neměl žádné vážné zranění, ale po tak velkém výdeji čakry dýchal ztěžka. Yamato k němu přiběhl.

„Jsi v pořádku,“ začal Yamato.
Naruto se usmál: „neni to tak špatné,“ ale pak se zarazil. Na dlaních měl šrámy a třísky. Pak si vzpomenul na to, co se vlastně stalo: stál na místě, skládal pečetě a kmen si to razil proti němu. Jak dokončil pečetě, dal ruce před sebe. Kmen byl asi deset centimetů od je dlaní, když narazil do neviditelného štítu. Naruto nepolevil a pod náporem útoku se posouval dozadu, ale síla útoku byla vysoká. Štít držel z posledních sil. Naruto využil zbylou odolnost štítu, aby odklonil útok. V té chvíli se to stalo. To, proč má poraněné ruce. Při odklonění útoku se štít zbortil a útok mu poranil dlaně. Bylo to tak rychlé, že si to ani neuvědomil.
„Naruto,“ řekl celkem hlasitě Yamato, což probralo jmenovaněho z tranzu.
„Děje se něco,“ ptal se trochu zmateně Naruto.
„Neměl by ti to někdo ošetřit?“
„To je dobrý,“ prohodil Naruto jako nic a vyndal největší třísku z ruky.
„Pro dnešek bys měl přestat.“
„Právě že ne. Vaše útoky jsou rychlé a rychlost mi pořád chybí. Myslím, že byste mě mohl procvičit tím, že na mě budete útočit pomocí ninjutsu.“
„Neni to tak špatný nápad.“
Začal noví trénnink. Jamato dal ruce do pečetě a na Naruta se řítilo mnoho větví. Naruto se jim zatím úspěšně vyhýbal, ale bylo to těžší a težší. Pomalu se dostával k Yamatovy, protože v pravém boji se nemůže jen vyhýbat. Byl už kousek od něho, když ho zaskočil. Yamato si všiml Narutova počínání, a když byl hodně blízko, tak zaútočil dřevem přes svoji pravou ruku. Naruto dostal přímí zásah. Dřevo s ním nabralo vyšku a pak se řítilo k zemi. Těsně před dopadem uskočil. Takhle pokračoval dál, ale bylo to pro oba unavující a po chvíli si dali oddych. Nakonec Naruto pozval Yamata na ramen.

Když tam došli, tak se Naruto posadil na své obvyklé místo. Yamat si sedl hned vedle. Bavili se spolu o tréninku (co vylepši a tak). Pak Naruto zaplatil. Když chtěl odejít, tak za sebou uslyšel známý hlas.
„Naruto!“ volala na něj neznámá osoba. Jmenovaný se otočil. Naruto byl rád, že viděl své přátele po tak dlouhé době.
„Sakura-chan, Kakashi-sensei. Jak se máte?“ Byli jen pár kroků od něj.
„Ale dobře. Zrovna se vracíme z mise.“ promluvil Kakashi, který byl velmi rád, že vidí svého studenta.
„Kakashi-senpai. Rád vás po těch letech vidím.“ zapojil se do rozhovoru Yamato.
„Taky tě rád vidím Tenzou.“
„Neměli bychom nejdříve informovat Tsunade?“ řekla Sakura.
„Máš pravdu.“ řekl Kakashi.
„Tak já tam s vámi skočím,“ řekl Naruto se svým tradičním úsměvem.
Tak spolu šli do kanceláře Hokage. Cestou si povídali všechny zážitky. Zaťukali na dveře a následně vešli. Tsunade měla kupodivu všechnu práci hotovou. Jak vešli tak spozorněla. Kakashi ji řekl vše o misi. Byl to klasický doprovod karavany bez žádných problémů.

„Dobrá práce Kakashi. Teď mě dobře poslouchejte. Sakuro, pro tebe mám práci v nemocnici. Máme hlášení, že se jedna mise nezdařila a budou zranění. Postarej se o ně.“
„Hai.“ Jak Sakura dořekla, tak vyběhla z kanceláře.
„Tak teď vy tři. Kakashi, chci tě informovat, že Naruta pronásledovali. Mám to ověřený od Naruta a ještě jednoho člena ANBU. Pokusili jsme se ho chyti, ale ztratil se nám. Chci, abys tady s Yamatem na něj dali pozor a pomohli mu s tréninkem. Ale to až zítra. Dnes si odpočiňte.“
„Dobrá,“ pravil Kakashi a pak se všichni rozešli.
Naruto se rozhodl jít domů. Doprovázel ho Kakashi a Yamato. Co kdybi náhodou. Naruto nemohl uvěřit, co všechno za jeden den stihl. Času bylo dost, když člověk nemusel furt někam chodit.Zítra ho bude čekal trénink s jeho dočasným týmem, plus navíc tvrdý trénink s Kakashim. Začalo se už stmívat a on byl unaven. Nevěděl co dělat, tak si jen tak lehce trénoval svů větrný element. Vzpoměl si na svů trénink větrné podstaty s Jirayou. Bylo to hodně těžké. Naruto musel dosáhnout plné kontroly nad svou čakrou. Konečnou fází tréniku bylo rozseknout strom na vzdálenost deseti metrů. Trvalo mu tři týdny, než se mu podařilo na tu vzdálenost poškodit kůru, ale celkově mu to zabralo dva měsíce. Teď se snažil pohnout s věcma, aniž by se jich dotknul jen jen za pomoci čakry. Moc dlouho ale netrénoval, protože při tom usnul.