Syn svého otce 01

Tato povídka je založena na pozměněném hlavním příběhu Naruta: Když Itachi vyvraždil svůj klan, bylo mu 16 let a Sasukemu bylo oproti skutečnému příběhu jen 6 let (to samé u jeho vrstevníků), dále se pak Sasukemu nepovedlo Itachiho zabít tak jako v hlavním příběhu a Itachi utekl od Akatsuki...

1.Část: Bezejmenný

Byl krásný den, sluneční paprsky prosvítaly skrz koruny stromů a vrhaly své světlo na život v lese, který se měl čile k světu. V tu dobu tím lesem běžel mladý hoch, přeskakoval z větve na větev blížíc se sebejistě k svému cíli.
Hlavou se mu hodila spousta myšlenek. Jaká asi bude? Jací lidé v ní žijí? Jak ho přijmou? Moc dobře totiž věděl jakou pověst v ní měl jeho otec. Ten který kvůli ní musel spáchat takový hrozný zločin a byl proto donucen odejít, avšak necítil kvůli tomu zášť. Vesnici miloval a chtěl ji chránit. Jsem na něj pyšný snad budu jednou také tak dobrým shinobim jako byl on a možná ho i překonám.
Z myšlenek ho vytrhla až přibližující se brána vesnice. Čím víc se k ní blížil tím víc byl nervózní, ale překonal svou nervozitu a vstoupil za bránu.
Vesnice byla obrovská. Alespoň jemu to tak připadalo oproti té osamělé mýtince na které celý svůj život žil. Koukal kolem sebe a spatřil vrátnici ve které byli dva muži. Šel k nim blíž aby se zeptal na cestu, když v tom si všiml, že oba mají zavřené oči a klidně spí. Tak tudy by proklouzl i slon. Pomyslel si a sám pro sebe se pousmál. Odkašlal si a to donutilo jednoho ze strážných otevřít oči. Když pohlédl na zdroj jeho vyrušení zatvářil se zmateně.
„Co tu chceš?“ Zeptal se strážný neznámého, který před ním stál s úsměvem na rtech.
„Chtěl bych se přidat k ninjům této vesnice. Mohl by jste mě prosím odvést za Hokagem?“ Řekl chlapec a nasadil vážný výraz.
Strážný se ne něj podíval ještě jednou s vyjeveným pohledem a od hlavy k patě si ho změřil. Pak pokrčil rameny a řekl: „ No uvidíme zda se k ninjům naší vesnice budeš moc přidat, o tom rozhodne Hokage-sama.“ Zvedl se ze židle a vedl ho k domu ve které měla Hokage svou kancelář.
V kanceláři se ozývalo rozčilené mručení. Tsunade seděla za velkým stolem, který byl pokryt štosy papírů a naštvaně mrmlala: „To papírování mě jednou zabije. Tuhle práci dělám už pěknou chvilku ale na tohle si prostě nezvyknu.“ Stěžovala si.
V tom se ozvalo zaklepání na dveře kanceláře. Zvedla hlavu od papírů a pronesla: „Dále“.
Do dveří vešli dva lidé, strážný a nějaký cizí mladík. Tsunade je jen letmo přejela pohledem a zase se zadívala do papírů.
„ Co se děje? A zkraťte to, jak vidíte tak mam ještě fůru práce.“ Řekla a dál se pročítala v papírech.
„Tento mladík přišel do naší vesnice a chtěl by se chce přidat do řad našich ninjů.“
Pronesl strážný, otočil se a odešel z kanceláře. Tsunade zvedla znovu hlavu od papírů a nyní se důkladně podívala na mladíka stojícího před ní. Ten se jakmile zpozoroval její pohled mírně uklonil na pozdrav a zase se narovnal, aby si ho mohla dobře prohlednout. Černé havraní vlasy mu rostly všemi směry, tvář měl mladou, mohlo mu být sotva sedmnáct. Široce se usmíval a hleděl na ni blankytně modrýma očima. Na sobě měl dlouhý černý plášť až k zemi, stačilo by přidat červené obláčky, a dalo by se říct, že patří k Akatsuki. Velice jí připomínal nějakého člena klanu Uchiha, až na ty oči. Podívala se mu do nich znovu a podivila se jak moc jí připomínali Narutovi.
Po prozkoumání chlapcova vzhledu se ho chtěla začít vyptávat. V tu chvíli se však rozletěly dveře a do místnosti vstoupil blonďatý mladý muž s modrýma očima.
„Jsem zpět z mise bábi Tsunade.“ Řekl s rukama založenýma za hlavou a rozhlédl se po místnosti. Za stolem uviděl Tsunade s rozzuřeným výrazem ve tváři a poté mu pohled padl na druhou osobu, která k němu byla zády. Spadla mu čelist a v jeho obličeji se objevil ohromený výraz.
„SASUKE???“ Zakřičel Naruto s pusou dokořán. Mladík se otočil a pohlédl nově příchozímu do tváře.
„To jste mluvil na mne?“ Otázal se. Naruto se na něj znovu podíval. Vypadal přesně jako Sasuke, až na ty oči. Uznal, že to není on, ale ta podoba ho udivila.
„Eh, promiň, spletl jsem si tě s jedním známým, jsi mu totiž velice podobný.“ Pronesl Naruto a omluvně se zašklebil.
Chvilku poté přišla do dveří Sakura. „Přinesla jsem vám ty podklady Sensei.“ Řekla a podívala se na osoby v místnosti. Ve chvíli kdy se její pohled zastavil na mladíkovi, proběhlo u ní to samé co u Naruta. Otevřela ústa do kořán a vyjekla „SASUKE??“ a nevěřícně si ho prohlížela.
V tom se ozval Naruto: „Jo to jsem si taky myslel, když jsem ho poprvé uviděl, ale všimni si jeho očí, není to Sasuke.“ Řekl Naruto Sakuře.
„Bábi Tsunade kdo je ten kluk?“ otočil se Naruto tentokrát k Tsunade.
„Tento mladík přišel do naší vesnice, aby se přidal do řad našich ninjů …“ chtěla ještě něco dodat, ale to už jí skočil do řeči Naruto.
„Áha, tak takhle to je. Tak to mě moc těší. Já se jmenuji Uzumaki Naruto.“ Řekl a podal mu ruku na pozdrav. Mladík jí pevně chytil a potřásl s ní.
„Také vás rád poznávám Uzumaki-san.“
„A tahle kráska je Haruno Sakura.“ Řekl Naruto a ukázal na Sakuru, která na něj hodila vražedný pohled.
Mladík si teď poprvé pořádně prohlédl dívku stojící za Narutem. Byla opravdu krásná. Měla nádherné uhrančivé zelené oči a nakrátko sestříhané růžové vlasy, které mu nápadně připomínaly kvítky kvetoucí třešně. Byla starší než on, ale moc se mu líbila. Přistoupil k ní, letmo ji políbil ruku, usmál se na ni a řekl: „Je mi velikou ctí se s vámi seznámit Haruno-san.
Tsunade i Naruto se na něj vyjeveně dívali. Také Sakura na něj koukala s nevěřícným pohledem.
Mladík od ní odstoupila a opřel se o rám otevřeného okna.
„My jsme se ti představili tak je slušnost abys nám také ty řekl své jméno.“ Řekl trochu naštvaně Naruto.Ani trochu se mu nelíbilo co si k Sakuře dovolil, ale víc než to ho udivilo, že od ní neschytal jednu pěstí.
„ Když to tak říkaš Naruto, tak mě napadá, že mě taky neřekl své jméno.“ Řekla Tsunade a podívala se na mladíka opřeného o rám okna zvídavým pohledem.
„Velice rád bych vám řekl své jméno, ale má to jeden háček.“ Řekl mladík a odmlčel se.
„Jaký to teda má háček!“ Křikl na něj Naruto naštvaně.
„Ten háček je, že žádné jméno nemám.“ Řekl mladík a smutně se na ně usmál.
Všichni tři na něj zase nevěřícně hleděli.
„Jakto, že nemáš jméno? To je blbost, kecáš.“ Řekl Naruto
„ Proč bych vám lhal. Je to pravda. Má matka mi při mém narození žádné jméno nedala, a pak mě oslovovala pouze “synu“. A jelikož jsem bydlel na samotě, tak mi nevadilo, že žádné nemám.“ Řekl mladík pochmurným hlasem a úsměv z jeho tváře zmizel. Bylo na něm vidět, že je to pro něj nepříjemné téma.
„Ale nějak ti přece říkat musíme. Tak když nemáš jméno tak si nějaké vymysli. Nějaké které se ti bude líbit.“ Řekla Sakura a povzbudivě se na něj usmála, protože jí ho bylo trochu líto. A jak bylo vidět její snaha pomohla, protože mladík se začal zase trochu usmívat.
„To by šlo, vždy jsem se chtěl jmenovat jako můj otec, protože jsem pyšný na to, že jsem jeho syn. Bohužel je můj otec již mrtev.“ Řekl mladík a zasněným smutným pohledem se díval z okna na vesnici.
„A jak se tedy tvůj otec jmenoval?“ zeptal se napjatě Naruto, protože už to protahování nemohl vydržet.
„Itachi, Uchiha Itachi.“ Řekl a otočil se k nim. Jeho oči již nebyli blankytně modré ale krvavě rudé a v nich měl čtyři sytě černé tečky…