Každý začátek má i konec 05

5.Dobrovolně nebo ne, já tě tam dostanu!

To, co mě probudilo nebylo světlo ani horko. Byla to zima a klepání. Divil jsem se co to je a otevřel oči. Čekal jsem, že se mi to jen zdálo. Když jsem ale uviděl Yoko schoulenou do klubíčka, přitisklou na moji teplou hruď aby se zahřála, přikrytou až po hlavu a spocenou, zhrozil jsem se. Měla zaťaté zuby, aby ze sebe nevydala ani hlásku a držela se všeho teplého, na co dosáhla. Chvilku jsem ležel a nevěřil vlasním očím. Někdy ze sebe vydala menší pípnutí, ale okamžitě se zase soustředila na to, aby se to už nestalo. Slyšel jsem za sebou tiché kroky a pootočil hlavu. Byl tam Kyuubi. Zřejmě ho zajímalo, co ho vzbudilo. Když se na mě podíval svým nabrušeným výrazem vypadalo to, že chce něco říct, ale zřejmě si to rozmyslel. Můj výraz plný strachu a nechápání ho přiměl podívat se na druhou půlku postele. Vyskočil na mě a uvidel to stejné co já. Chvilku stál jako tvrdý Y a pak se na mě podíval.
,,Co jí je?" zašeptal.
,,Nemám ponětí, ale určitě to nebude nic hezkýho.", řekl jsem také šeptem, aby jsme ji nevzbudili.
,,Třeba se jí něco zdá"
,,Seš blbej? Má zimnici, to se jí zdá o cestě na severní pól nebo co?" zasyčel jsem.
,,No jo. Proč je na tebe tak nalepená?"
,,Přestaneš se ptát tak blbě?"
,,No jo. Chudinka, vypadá fakt děsně. Na to se nemůžu koukat." řekl a seskočil. Myslel jsem, že odejde zpět do koupelny ale mýlil jsem se. Obešel postel a vyskočil naproti mě. Lehl si těsně k Yoko a všech devět ocasů omotal kolem ní. Chvilku jsem se díval a pak jsem pochopil, že ji chce taky zahřát. Jeho tělo mělo větší teplotu než mé. Sundal jsem ze sebe tenkou přikrývku a přehodil ji přes Yoko. Přitiskl se blíž a objal ji. Stále se třásla. Byl jsem rozhodnutý ji vzít další den k doktorovi i bez jejího souhlasu. Chvilku jsem tam ležel a díval se na zářící měsíc a pak jsem usnul.
Vzbudil jsem se s východem Slunce. Leželi jsme stále ve stejné poloze, jen ona se už netřásla a její obličej vypadal klidně. Opatrně jsem se zvedl a oblékl. Kyuubi se na mě chápavě podíval a ležel dál. Vyšel jsem z pokoje a potichu zavřel dveře. Šel jsem o patro níž, abych vzbudil Yumiko. Došel jsem k pokoji číslo 16 a zaklepal. Zachvilku otevřela třináctiletá černovláska s modrýma očima asi o dvě hlavy menší než já. Když se na mě podívala okamžitě spozorněla a pozdravila...
,,Dobrý den Naruto-sama, omlouvám se, ještě jsem spala. Potřebujete něco?" vyhrkla rychle.
,,Dobré ráno Yumiko-chan, to je v pořádku, nemusíš se omlouvat. Ano, něco potřebuju. Běž se převléct, počkám tady." řekl jsem s vážným hlasem a ona zavřela a šla se převléct. Po pěti minutách už byla převlečená a šli jsme k našemu pokoji. Oteřvel jsem potichu dveře a vešel.
,,Budeš tady hlídat. Kdyby se cokoli dělo, budu u Kazekageho. Prostě přiběhni bez klepání vtrhni do kanceláře a řekneš mi, co se stalo. Všechno jasné?" zašeptal sem instrukce.
,,Ano pane...Tedy, co by se vlastně mělo dít?"
,,Kyuubi ti řekne, kdyby se něco dělo. Hlavně buď potichu, nesmíš ji vzbudit. Přijdu co nejdřív." dodal jsem a odešel.
Stál jsem před dveřmi kanceláře a čekal až uslyším to známe slovo,,dále,,. Nic se neozývalo a tak jsem znovu zaklepal. Chvilku jsem čekal a pak to slovo uslyšel. Vešel jsem a doufal, že ho najdu v jiném stavu než včera večer. Seděl za stolem a na hlavě měl mokrý ručník. Uchechtl jsem se. Vypadalo to, že má těžkou kocovinu.
,,No ano, tohle se stává, když se zliješ jak pes." řekl jsem a sedl si na židli před stolem.
,,Naruto? Promiň, nějak jsem zapoměl že máš přijít. Kdy jsi dorazil?" řekl nevyspale.
,,Včera. Už jsem tady byl. Díval ses pořádně na stůl?"
,,Předchvilkou sem přišel. Kam konkrétně se mám dívat?"
,,Napsal jsem ti vzkaz, že přijdu dneska v jednu odpoledne a vezmeš nás na oběd." upřesnil jsem.
,,Dobře...Počkat, jak jako -vezmeš nás na oběd-? To jako že vás zvu? A jak jako nás?!!" začal si uvědomovat s čím vlastně souhlasil.
,,Hahahaha, no ano, jsem návštěva, snad si nemyslíš, že to budu platit. Si Kazekage, daj ti slevu ne? A jakže sem myslel to nás... Psal jsem ti přece v dopise, že ti chci někoho představit ne?"
,,Dobrá dobrá, nebudu to z tebe tahat. Ale v jednu hodinu nemůžu. Máme poradu, co ve dvě?"
,,Jo, to je ideální. Proto jsem vlastně přišel. Potřebuju najít nemocnici, kudy mám jít?"
,,Na co nemocnici?" zeptal se udiveně.
,,Tý osobě, kterou ti chci představit, není dobře. V noci měla zimnici a zjevně i křeče, takže ji vemu k doktorovi ať chce nebo ne." vysvětlil jsem mu.
,,Aha, takže je to žena. Dcera? Manželka?" začal hádat s divným výrazem.
,,Řekneš mi kde najdu tu nemocnici nebo ne?" zavrčel jsem.
,,No jo klídek. Když vyjdeš, dáš se do prava, dojdeš na konci ulice a na levý straně uvidíš velkou budovu. To je ono."
,,Díky. Už půjdu, ať jsme tam co nejdřív" řekl jsem a zvedal se k odchodu.
,,Kyuubi v tobě byl moc dlouho. Vrčíš tady jak nějaký zvíře. Jsem Kazekage a tohle si na mě nesmíš dovolovat." zvážněl.
,,Prosimtě, to není kvůli tomu, že ve mě byl Kyuubi moc dlouho. Museli jsme se nějak dohodnout a vytvořili jsme takvoou divnou techniku. To ti ale řeknu jindy, velectěný Kazekage!" odvětil jsem s ironií v hlase při posledních dvou slovec a odešel. Šel jsem co nejrychleji zpět do hotelu.
Když jsem otvíral dveře, viděl jsem prázdnou postel. Yoko i Yumiko seděli na křesle s hrnky v ruce. Podívaly se na mne a Yumiko rychle vstala.
,,Omlouvám se Naruto-sama, zasedla jsem vám místo." vykoktala.
,,Jen si sedni zpátky a nešil."
,,Yoko, jak ti je?" zeptal jsem se. Díval jsem se jí do očí, abych poznal, jestli lže.
,,Je mi skvěle, proč se ptáš?"
,,Jen tak. Nepůjdeme se projít? Venku je nádherně." nadhodil jsem.
,,Uh, dobře, jen se převléknu."
,,Yumiko, můžeš už odejít. Dneska budete mít volný den. Běžte nakupovat nebo trénovat, cokoliv chcete."
,,Děkuji, Naruto-sama" řekla a odešla. Když byla Yoko oblečená vyšli jsme ven. Měla na sobě jen letní šaty, protože bylo opravdu horko. Snažil jsem se ji nenápadně dostat k budově Kazekageho a odtamtud směrem k nemocnici. Yoko si užívala procházku a ničeho si nevšimla. Dokud jsme se nezaslavili u nemocnice.
,,Proč jsme tady?" zeptala se podezíravě.
,,V noci jsi měla zimnici a křeče. Rozhodl jsem se tě dotáhnout do nemocnice i přes tvůj nesouhlas. Takhle už to nejde, musíš se nechat vyšetřit." podíval jsem se na ní starostlivě.
,,Dobře, půjdu tam." usmála se.
Vešli jsme do nemocnice. Byla obrovská. Nalevo seděle za stolem žena a za ní byl velký napis INFORMACE. Došel jsem k ní...
,,Promiňte. Jsme cizí, poradíte nám?"
,,Dobrý den, ale jistě. Co potřebujete?" řekla vřele.
,,Moje přítelkyně má nějaké problémy. V noci měla křeče a zimnici, kam máme jít?"
,,Zahněte doprava a dveře číslo tři. Je tam doktor, ten se na ni podívá." odpověděla.
,,Děkuji" řekl jsme a šli určeným směrem. Došli jsme k otevřeným dveřím, s číslem tři. Zaťukal jsem, abych upozornil na naši přítomnost. Doktor se otočil a začal se nám věnovat.
,,Dobrý den. Co vás trápí?" začal
,,Už nějaký čas mám žaludeční potíže. V noci jsem měla zimnici a křeče, tak jsme přišli." vyhrkla Yoko rychle.
,,Tak pojďte dál mladá dámo. Lehněte si na to lůžko támhle a vyhrňte si šaty nad břicho prosím.", při těchto slovech jsem zkameněl.
,,Vyhrňte si šaty, šaty...šaty...Vyhrňte si šaty...šaty...šaty...". Takj zněla ozvěna v mé hlavě. Začaly se objevovat nechutné představy. Chtěl jsem něco namítnout ale doktor mě umlčel...
,,Toto je klasický postup. Potřebuji ji vyšetřit a přes šaty to nemá takový účinek. Mohu vás poprosit, aby jste si sedl támhle na tu lavičku a počkal, prosím?" ukazoval na lavičku kousek od místnosti.Hodil jsem po Yoko významný pohled a šel si sednout. On zavřel dveře a já čekal. Uběhlo už půl hodiny a pořád jsem čekal. Začalo mě to trochu rozčilovat. Musel jsem čekat ještě další půl hodinu než se konečně otevřeli dveře a oba vyšli ven. Okamžitě jsem se zvedl a šel k nim. Oba se usmívali, nechápal jsem to.
,,Tak co?" vykoktal jsem.