Zemřít pro budoucnost 07- Tohle ne, něco jsem slíbila!

Sakryš, asi jsem opravdu měla jít raději domu, ale na to už bylo pozdě. Jen co přišel ležela jsem pod ním. Tak rychlí, nejspíš nijna. Pomalu, ale jistě jsem odhalila jeho plány, když mi pomalinku začal rukou zajíždět pod sukýnku a líbat po krku. Proti své vůli jsem zasténala. Líbilo se mu to a pustil se do rozepínání mé sukně. Zarazila jsem se.
„Tohle ne, něco jsem slíbila!‘‘ Napovídal mi první hlásek.
„Ale na druhou stranu to chci.‘‘ Odporoval druhý.
Mezitím co se v mé hlavě rozvíjela bitva, jestli to chci nebo ne, se Ray pustil do mého trička (sukni už jsem dávno neměla). Byla jsem zmatená, ale rozhodla jsem, že splním to co jsem slíbila.
„Počkej.‘‘ Zaúpěla jsem snažila jsem ze sebe dostat Ray, který myslel jen na jedno. Nereagoval a pustil se do rozepínání mě podprsenky.
„Né, já nechci.‘‘ Tentokrát jsem zakřičela. Pustil mě a pohledl mi do uplakaného obličeje.
„Promiň, já nemůžu.‘‘ Řekla jsem a omluvně mu pohledla do očí. Svalil se vedle mě a otočil se ke mně zady. Já jsem pořád zrychleně dýchala, líbilo se mi to, ale dál už nechci zajít.
Snažila jsem si ho znovu udobřit a přitulila jsem se mu k zádům a zavrtala mu hlavu do vlasů. Nereagoval, což mě vytočilo. Já se mu doprošovat nebudu, co si o sobě myslí, já jsem mu řekla jasně NE.
Urazila jsem se, začala se oblékat, dřív než jsem však snačila na sebe natáhnout tričku obejmul mě kolem pasu.
„Promiň, čekal jsem to.‘‘ Řekl mi. To mě má snad uklidnit.
„Nechci, aby to mezi námi skončilo.‘‘ Zašeptal a sklopil hlavu. Tak přece mu na mě zaleží a já se domývala, že jsem pro něj jen chvilkové pobavení.
Usmála jse na něj a lehla si zpět k němu.
„Víš já bych chtěla, ale něco jsem slíbila Narutovi a chci to dodržet.‘‘ Řekla jsem mu, to jméno ho zarazilo.
„Proč mu říkáš jménem já myslel, že je tvůj otec.‘‘ Podivil a natulil se ke mně. Zasmála jsem se.
„Né, ale jako by byl.‘‘ Odpověděla mu a to bylo poslední co jsem za tu noc řekla. Už jsem zavřela oči a nechala ho aby mě hladil po vlasech. Teď jsem si začala uvědomovat co pro mě znamená.
Buch… buch......
Ozývala se ráno, já si myslela, že si Naruto znovu zapomněl klíče. Ale uvědomila jsem si, že postel, na které ležím není má a ten polštář na kterém ležím není polštář nýbrž Ray.
Aha musela jsem tu přespat.
Cože přestat!!
Zazmatkovala jsem, naštěstí jsem dosud na sobě měla spodní prádla.
Uff….
Ale kdo to klepe. Ray spal jako zabitý a já se rozhodla otevřít. Rychle jsem na sebe hodila jeho župan a rozutíkala jsem se ke dveřím. Otevřela jsem dveře, venku stála dívka asi v mém věku a koukala na mě jako na svatý obrázek. Nevím jestli to bylo tím, že stojím jen v župánku nebo, že jsem rozespalá u Raye.
„Hmmm…. asi jdu nevhod.‘‘ Řekla. Asi bejvalka, no musím jí to ukázat.
„Hledáš někoho?‘‘ Zeptala jsem se ji.
„No je tady Ray?‘‘ Zeptala se a snažila se nahlédnout dovnitř, já se jí v tom snažila zabránit.
„Teď spí, chceš abych mu něco vzkázala?‘' Zeptala jsem se jí pro změnu já. Bejvalka na sto procent.
„Né nemusíš.‘‘ Řekla a já ji zavřela před nosem. Zašla jsem zpátky za Rayiem. Byl už vzhůru.
„Kdo to byl?‘‘ Zeptal se mě a stáhl si mě zět do postele.
„Nějaké blondýnka, ptala se na tebe, znáš ji?!‘‘ Řekla jsem mu a byla jsem zvědavá na reakci.
„Hmm… aha….mm.‘‘ Řekl. To je odpověď jak pojď na mě zboku.
„Bejvalka co.‘‘ Řekla jsem, zarazilo ho jsem to poznala tak rychle. Proč taky ne jaká jiná, než já by k němu měla lézt.
„Hm….. jo.‘‘ Vydal ze sebe těžce.
„Rozešli jsme se před týdnem, podváděla mě.‘‘ Dodal a otočil se ke mě zády.
„Aha.‘‘ Ŕekla jsem a začala jsem se oblékat, on mě však chytil za ruku a zatáhl mě k sobě.
„No no, ještě jsme neskončili.‘‘ Řekl mi sladce a políbil mě.
Buch….buch.
Ozvalo se znovu, tentokrát šel otevřít Ray. Mě už se nikam nechtěla a nemohla jsem najít tričko.
Trvalo to nějak dlouho, asi zas ta bejvalka a doprošuje se ho, aby se k ní vrátil. Chi…chi, teď má smůlu.
„Tsuki!!!!‘‘