Když se smísí kočka s vodou - 6. Rychlost drbů

Rychlá snídaně a hned trénink.
Cestou ven nás na chodbě pak potkal Kakuzu. Ten až příliš nadšeně a falešně zapěl: „Ach, ta láska nebeskááá“ a a při hraném dojetí se ještě chytl za srdce. Navrch dojemným tónem začal klást milostné otázky, které nehodlám opakovat a pak se konečně odklidil.
Deidara vypadal, že by ho nejraději praštil a já bych s radostí udělala něco podobného. Ale jak už to tak v organizacích chodí, museli jsme si nechat zajít chuť.
Před vchodem do úkrytu čekal zbytek našeho týmu, Niki se vyhřívala na ploché skále a Tobi sedící na vodě si znovu neodpustil své otravné „chichichi“.
„Poslouchej Tobi, Hidan a Kakuzu něco ví? A přestaň se konečně smát un!“ Vykročil k černovláskovi Deidara, já jsem ho v kroku následovala.
„É ...“ Tobi začal pomalu couvat a přitom nespouštěl oči z Deidarových ruk.
„Copak jsi jim povykládal?“ Zavrčím a lehce odhalím své špičáky.
Došli jsme při snídani s blonďákem k názoru, že když se ti dva chovají tak jak chovali, že to nemůže mít mnoho možných příčin.
„... Tobi je hodný chlapec ...“ Tobi začal o něco hbitěji couvat.
„Tos aspoň jednou nemohl držet hubu!“ Pronesl tichým výstražným hlasem Deidara a mávl rukou. A vyletěl ptáček. Přesněji řečeno ptáčci.
Tobi začal vřeštět, „hodný chlapec, hodný chlapec, GOOD BOY.“a přitom kmital nožičkama ve snaze zdrhnout před ptáčky.
Dlouho ale neběžel, protože mu, mou příčinou, nožky na hladině skalního jezírka zamrzly. On to nečekal, a tak hodil tlamičku a ptáčci ho dostihli. Chytl mu plášť a měl několik popálenin a konečně se přiznal, že ho poté, co ho Deidara z pokoje vyhodil, odchytl zdejší ninja číslo jedna na finance a šití a začal se vyptávat. Tobi sice nerad, ale on ho donutil mluvit.
Stále to sice nevysvětlovalo první Hidanův útok, ale co už.
„Nemohl jsi alespoň zalhat, když se tě ptal un?“ Držel ho pod krkem dost naštvanej Dei.
„Tobi je hodný chlapec, moc hodný, on nerad lže.“
„Tobi je moc špatný chlapec.“ Uzemnila jsem ho nakvašeně.
Oslovený chtěl něco prohodit na protest, ale Dei ho přehlušil.
„Ach můj bože, proč musím být v týmu s tímhle pakem?! Tobi jestli chceš být dál HODNÝM chlapcem, nech si příště některé věci pro sebe jasný?“
„Myslíte sempai věci jakožeeee … (Tobi se zapřemýšlí) ee … ee jakože to, že jsem vás předevčírem přistihl, jak si děláte z jílu-“ Zapištěl Tobi, ale a nedořekl.
„TOBI! NEŘÍKAL JSEM TI ŽE MÁŠ MLČET UN?!“ Deidara začal dosahovat celkem výrazného výrazu šílenosti a jeho ručka držící Tobiho začala dostávat poněkud pevný stisk.
Niki se začala také hihňat a zkoušela to zamaskovat kašláním.
„S-s-s-sempai, šk-škrtíte … m-m-mě.“ Vyloudil ze sebe namáhavě Tobi.
Přece jen ale všeho s mírou, že ano, řeknu si a prohodím: „Dei, zabít ho nemůžeš, pořád je v našem týmu a ze strany šéfa ztráty nejsou povoleny.“
Zklidnil se a Tobiho pustil. Já už jsem také povolila své ledové sevření Tobiho noh. Ten to nečekal, a tak na chvilku zmizel pod hladinou.
„No, já bych šel, ještě máme co dělat, abychom tě vychovali na Akatsuki un.“ Zamumlal Dei a pomalu se brouzdal po vodě směr naše cvičiště.
Kývla jsem na číču a následovala jsem ho.
Brzo poté se k nám přidal Tobi s výkřiky „To studííí!“ a „Počkejte na mě!“.
Na plácku mě zatím Deidara začne učit.
„Bude potřeba, aby ses naučila komunikovat přes telepatii a projekci. Tak probíhá veškerá komunikace mezi jednotlivými týmy, když jsme rozptýleni na misích. Začneme s projekcí. Princip je celkem jednoduchý, tělo ti stojí na jednom místě, ale duší a chakrou se částečně přesuneš na základnu. Musíš svou chakru koncentrovat z každého místa v těle a pak ji myslí přemisťovat na zadané místo, v našem případě na základnu. Není to zrovna jednoduché, ale naučit se to musíš. Potřebná pečeť je tahle.“ Ukázal neznámé složení rukou a já se jen snažila ho napodobit.
„Když nad tím tak přemýšlím, proč mě šéf prostě nepředstaví ostatním přes tu projekci? Ostatní by se mohli dál soustředit na mise a nemuseli by je oddalovat,“ optám se, když dám prsty do správné polohy.
Dei se trochu zamyslí a řekne: „Přidání nového člena do organizace je důležitá věc, všichni ho musí poznat osobně a on se musí organizaci přede všemi zavázat.“
„Co je to zavázání zač?“
„To poznáš, nechci tě připravit o překvapení un.“
„Jo, chápu.“ A začnu se soustředit na techniku.

Konečně po dvou usilovných hodinách jsem udělala pokrok. Bylo to dost vysilující, ale alespoň jsem byla hlavou, rukama s kouskem ramen na cílovém místě.
„Vida, ještě přesunout zbytek těla a zvládlas to. Časem si na to zvykneš a ani ti to nepřijde.“ Promluví přede mnou stojící svítící postava, ve které rozpoznám Deidaru.
Zeptám se, jak se to rozpouští, ale než mi stačí odpovědět, ozve se hlas šéfa, který zrovna přišel: „Děláš pokroky, ale ještě budeš muset hodně přidat. Takže to je ona, Lenura. Lenuro, tohle je Konan.“ Představí mě s ním příchozí ženě.
„Ahoj.“
„Ahoj.“
„Jo a po večeři si budeme muset promluvit.“ Otočí se ještě šéf ke mně a poté s Konan odejdou dovnitř.
„Pro rozpuštění uděláš tu samou pečeť a chakru soustředíš ke svému fyzickému tělu.“
„Fajn.“ Udělám to a za chvíli znovu vnímám prostředí mýtiny. Zadýchaně spadnu na kolena.
„Jsi v pořádku?“ Přiběhne ke mně Deidara a vezme mě kolem ramen.
„Jo, jen mě to trochu zmohlo.“
Přisedne si ke mně a navrhne chvíli pauzy.
„Můžem.“ Projedu mu rukou vlasy. Něco je tu divné, jiné ...
„Kam zmizel Tobi a Niki?“
„Není to jedno, jsme tu sami.“ Usměje se a přiblíží se obličejem.
„To bych neřekla. Promiň, ale já fakt nejsem typ holky, která se líbá s každým ... Tobi!“ Řeknu, vstanu a ohlédnu se na protější strom, nebo spíše za něj. Odtamdud vyjde Niki i s pravým Deidarou.
„Tušill jsem, že tě neoblafne běžnou přeměnou, ale podle čeho jsi to poznala un?“ Optá se s úsměvem.
„Na to jsem taky zvědavej.“ Dodá Tobi, poté co se vrátil do své podoby.
„No, podoba byla stejná až na odstín pleti, Tobi ji měl o něco světlejší než ty, pach toho půjčeného pláště mě také zmátl, ale ty vlasy mi neseděly. Bylo by vážně divné, kdyby ti takhle znenadání změnily, máš je na rozdíl od Tobiho o moc jemnější a mají velice zvláštní vůni, prostě další test obezřetnosti, že ano?“
Dei hned odpoví: „Jo, pro případ, že by někdo něco podobného zkusil.“
„Ale přesto nesmíš nikdy polevit!“ Něčí ruka se vyhrne ze země, chytne mě za nohu a vtáhne po pás do hlíny. „Pořád si nehlídáš, co se děje pod tebou.“ Tentokrát snad opravdu pravý Deidara se za mnou vynoří ze země. „Jsi dobrá, ale má to jisté mezery.“
„Teda tomu se říká podraz.“ Zahledím se na místo vedle mé kočky, kde ještě před chvílí stál Deidarův klon, nyní jen hromádka jílu.
„Nepřátelům to většinou nevadí, takže na to pozor.“ Podá mi ruku a pomůže mi vstát.

Po zbytku dne na cvičišti a po večeři, kterou jsme měli jako tým částečně společnou i s šéfem, Konan a zombie dvojkou, si mě Vůdce na chvíli odtáhl stranou.
„Jak pokračujete v tréninku?“
„Lépe to ani nejde, vychytávám poslední chybky na provádění mých technik a s Tobim a Deidarou je báječná spolupráce, máme už vymyšlené i bojové strategie a obraty, které cvičíme a jde nám to.“
„To je dobře, brzy půjdete na misi.“
„Na misi? ... Šéfe, promiňte mi tu otázku, … ale není přece jen příliš brzo? Abych byla upřímná, nikdy …. nikdy jsem nedělala žádnou oficiální misi, opustila jsem svou vesnici ještě ten den, kdy jsem se ninjou a docela se toho bojím. Přece jen ... všichni tu jsou ostřílení ninjové, zločinci nejvyšší třídy.“ Zapípala jsem potichu.
„Všechno je jednou poprvé, z bojů zkušenosti máš?“ pohled alá *jsem tvůj šéf, tak poslouchej*
„To ano, ale ...“
„Chceš dostat svou sestru od Orochimara.“
„Ano.“
„Věříš svému týmu a dokážeš se na něj plně spolehnout?“
„To … ano.“
„A chceš se stát členem Akatsuki?“
„A … a-ano.“
„V tom případě není problém, nepůjdete zítra, ale čas se krátí, musíme si pospíšit, Orochimaru nepočká.“ Otočí se k odchodu.
„Dobrá pane.“ Pípnu a chystám se jít také svým směrem.
„Ještě něco. Slyšel jsem od Hidana něco, co naznačuje určitý vztah mezi tebou a Deidarou. Co o tom víš?“ Otočí ještě hlavu a znovu se na mě podívá těma divnýma rozvlněnýma očima.
„Eee …“Vybírám vhodná slova, která mě ale vůbec nenapadají. Zatracenej Tobi, kéž by předtím mlčel.
„Nic proti nebudu mít, pokud to nebude mít negativní vliv na týmovou práci a naopak ji to zlepší, nebudete zahazovat ani omezovat zájmy organizace a v případě Deidarovi smrti se sama neodepíšeš, budeš to brát chladně a dál budeš plnit zadané úkoly, rozumíme si?“
Zkouším nevnímat to protivné sucho v krku. „A-a-ano.“
„Neříkáš to moc jistě. A vyřídíš mu to, že ano, nemusím-“
„Ano pane!“ Řeknu výrazněji a postavím se do pozoru.
„To jsem rád.“ Konečně mě přestane propalovat očima. „Jo a … Hodně štěstí, ať aspoň vám to klape.“ A konečně odejde.
Ech, hodně štěstí? Chce chladnokrevné, schopné ninji, zabijáky a on nám přeje hodně štěstí v lásce. Zajímavé … Nu což, zabývat se s tím teďka nebudu, není s námi problém a to je hlavní. I když myšlenka na náhrobek a nápis Deidara, plus „budeš to brát chladně.“ mi není zrovna lhostejná … ale to se nestane!
S těmito a dalšími podobnými myšlenkami zajdu do mého ubytovacího pokoje.