Zemřít pro budoucnost 06-První rande

„Tsuki, stávej!‘‘ třásl se mnou někdo o několik hodin později, mě se ale stávat nechtělo.
„No, tak.‘‘ Ozvalo se znovu, líně jsem otevřela oči, nade mnou stála Hinata s podnosem s jídlem.
„Hmm.‘‘ Zamžourala jsem na osadila se na postel. Berte sakra ohledy na lidí co celou noc nespali. Opravdu jsem měla hlad, což mě donutilo co nejrychleji stát. Mlsně jsem ji vytrhla talíř z rukou a dal jsem se do jídla. Hinata odešla, já jak odešla tak jsem se znovu zabalila do peřinky. Za nic nevylezu, nika se mi nechce.
Cr…. Crrcrrrrr……, zvonil zvonek jak šílený. No tak otevřete dole někdo.
Zvonění přestalo, konečně. Znovu jsem se zabalila do peřinky a chystala jsem se usnout ,ale.
„Tsuki to pro tebe.‘‘ Ozval se ze zdola Hinatin hlas.
To bude určitě Ray, rychle musím se obléct. Hodila jsem a sebe nejbližší kalhoty tričko.
Počkat v tomhle jít nemůžu ještě je to zamazané od večera. Přece tam nemůžu jít takhle. Vyndala jsem si to nejlepší oblečení, samozřejmě velmi kraťouškou sukýnku a ušlé tričko. Vlasy jsem si nechala volné. Dolu jsem seběhla jako tajfun a doufala sem, že je doopravdy Ray. Měla jsem štěstí. Co tu asi dělá, doufám, že Naruto nebude nadávat.
„Tsuki, ještě si půjdu něco zařídit, vrátím se pozdě?‘‘ Řekla Hinata a zmizela ve dveří. Myšlenka na to, že jsme tu s Rayem sami mě vzrušovala.
„Ahoj.‘‘ Pozdravil mě a pomalu šel ke mně. Trochu jsem se zachvěla a zčervenala jako jablíčko, nejistota sílila. Nejspíš byl z mého oblečení trochu udivený, no lepší než ta noční košilka.
„Hmmmmm…..?‘‘ Vydal ze sebe těžce a sklopil hlavu dolů, aby nebyli vidět jak se červená.
Pousmála jsem na něj. Hlasek v hlavě mi pořád napovídal '‘jsme tu sami tak na co čekáš‘‘.
Snažila jsem se to vše ignorovat,ale vypadalo to, že nejsem sama komu se honí v hlavě takové myšlenky.
„Hmm… nechtěla někam zaskočit.‘‘ Zeptal se mě. Spíš jsem čekala něco jako nechceš si vyjít, pak mužem jít ke mně a možná i nějaký ten závěr večera. Ale, co není může být.
„Dobře.‘‘ Odpověděla jsem , nechtěla jsem, aby to vypadalo jako bože první rande co mám dělat, ne snažila jsem se vypadat trošku svůdně.
Usmál se chytil mě za ruku, odváděl mě někam pryč. Neušila jsem kam, tahle zákoutí města jsem neznala.
Hmmm…můžu se zeptat kam to jdeme,‘‘ oslovila jsem ho nesměle.
„Počkej už tam bubem.‘‘ Odpověděl mi a přidal do kroku, já však nemohla. V téhle sukni se moc dobře neutíkalo.
Kam to sakra jdeme, vždyť už jsme pryč z města. Ray,to ale neřešil a mířil dál. Pomohl mi vyškrábat se na kopeček.
To je krása, nikdy jsem nic takového neviděla. Z kopečku byl nádherný výhled na město, když zapadalo slunce.Bylo to docela romantické, což já zbožňuji. Posadil se k jednomu stromu, a já vedle něj.
„To krásné místo.‘‘ Řekal jsem a pousmála jsem se na něj, usměv mioplatil.
„Doufal jsem, že se ti to bude líbit.‘‘ Odpověděl mi a pomalinku se ke mně začal přibližovat. Hmm chlapče tak lehké to nebude, pěkně si počkáš už půjdem k tobě.
Pomalinku jsem se odsunula a dělala jako by nic. Zkoušel to znovu a znovu, ale já se ho vždy na něco zeptala, takže smůla. Slunce už pomalu zapadlo a my se rozhodli jít domů, aby neměl Naruto podezření. Celou cestu jsem poznala jak je netrpělivý, tak jsem alespoň dovolila, aby mi dal ruku kolem pasu. U mého domu jsem jen čekala, kdy zajdeme k němu, ale mlčel. To snad neva já si počkám.
„Hmmmm… nechtěla bys ještě zaskočit ke mně?‘‘ Zeptal se mě když jsem otevírala dveře. Tak přece něco bude.
Zavřela sem dveře a vyšla k jeho domu. Začal být víc netrpělivý a začal mi rukou, která byla předtím kolem mého pasu sjíždět na hýždě. Znejistila jsem.
Byl už nedočkavý, že se málem netrefil klíčem do dveří. Moje nejistota sílila, netušila jsem co má v plánu.
Konečně otevřel, pustil mě dovnitř první a zamknul za námi. Asi to byla chyba, zamkl abych mu neutekla. Co teď co když to zajde moc daleko něco jsem přece slíbila Narutovi. Ne to by si nedovolil, ale co když.
Zašla jsem s ním do jeho pokoje a posadila se na postel, Ray zatím odešel pro něco k pití.
Možná mě chce nejdřív opít, ne nebudu tak podezíravá. Dlouho se nevracel, byla jsem čím dál víc nesvá, možná jsem si neměla brát tu sukni.
Konečně přišel, pití však nenesl.