Kde končí svět 4

V minulém díle:

„Akatsuki.....Přišli tam Akatsuki....Slyšeli náš rozhovor a už všechno ví.
Naruto tam zůstal a mě přemístil....chtěl....chtěl mě spolu se Sakurou ZACHRÁNIT!“ To poslední slovo už Aiko přímo vykřikla.
Kushina se svesla na zem a začala brečet.
Minato zbledl a běžel si do domu pro zbraně, aby mohl jít pomoct synovi a jeho kamarádce. Za chvíli se objeví připraný. Zeptá se Aiko:
„Kde přesně to bylo?“ Aiko už celkem klidná odpoví.
„Pár metrů na sever od Konohy.“ Minato přikývne a přemístí se. Aiko přejde k mamince, která stále pláče, a položí jí ruku na rameno. Maminka k ní zvedne uslzený pohled a chytne ji za ruku.
„Pojď, jdeme domů. Snad to dobře dopadne.“
Nečekají dlouho a objeví se Minato. Přejde ke své manželce a smutně zavrtí hlavou. Kushina se mu vrhne do náruče a začne znovu brečet. Minato jí chytne za jednu ruku a za druhou chytne Aiko. Otevřou se dveře a do místnosti vpadli Sakuřini rodiče.
„Copak se stalo Minato? Prý jsi nás volal.“ Minato jim v rychlosti všechno povyprávěl.
„Viděl jsem tam jenom mrtvá těla Deidary a Sasoriho. Ale ty dva jsem nikde nenašel.“
Sakuřina maminka silně zbledne a vypadá to, že každou chvíli omdlí. Copak se asi stalo?

Kapitola 4.

Život pomalu utíkal dál. Aiko se postupně stala geninem, chuninem a i joninem.
Na tajemství svitku zatím nikdo nepřišel a Akatsuki jí dali pokoj.
Vlastně to bylo, jako by úplně zmizeli z povrchu zemského. Jako památka zůstala jen dvě jména na pomníku a spoustu vzpomínek, které se pomalu vytráceli.
Aiko se hodně skamarádila se Sasukem a když se stala joninem, byla přiřezana do jeho týmu, který se momentálně skládal z ní, Sasukeho a jeho sestry Kim.
Ne všichni ale zapomněli. Kushina s paní Haruno chodili každý den na hřbitov a Minato se pořád díval z okna jakoby čekal, kdy se tam Naruto objeví. Po tom, co byla Aiko zachráněna, nikdo už nenašel ani je, ani jejich těla nebo jakoukoliv stopu.

O sedm let později.......

„Nechytíš mě Sasuke!“ Aiko pobíhá kolem Konohy a směje se jako puberťačka.
Těžko uvěřit, že už je jí patnáct.....
„Ale to víš že tě chytím. Jen počkej!“ Sasuke ztratí rovnováhu a svalí se na zem.
Aiko k němu se smíchem běží. Podívá se na skálu a zarazí se.
„Co tam jen tak stojíš? Něco ti přelétlo přez nos?“ Sasuke přejde k Aiko a zamává jí rukou před obličejem, aby se probrala. Aiko na něj upře viděšený pohled.
„Viděli jse to?“
„Co by jsme měli vidět?“ zeptá se udiveně Kim. Aiko se zadívá zpět na skálu.
„Viděla jsem dvě postavy. Měli na sobě černý plášť s kapucí. Ale jiný, než mají Akatsuki!“
Sasuke se na ni udiveně podíval.
Na okamžik mu v hlavě přeběhla vzpomínka na kamarády, jejihž
fotky nosil neustále v kapsi. Okamžitě ale tu vzpomínku zaplašil.
„To se ti určitě jen něco zdálo. Už jsme dost trénovali, musíš si odpočinout. Kim, běž domů.
Já doprovodím Aiko domů.“
Kim se ušklíbl a jakmile se Sasuke otočit začala za jeho zády naznačovat srdíčka. Aiko zrudla a otočila se k nim zády.
Sasuke jí pokynul a vyšel s ní k ní domů. Cestou moc přemýšlel. Co asi stalo se Sakurou a s Narutem. Nebyli mrtví, tomu Sasuke rozhodně nevěřil.
Už kolikrát si myslel, že je zahlédl, když se večer potuloval po Konoze.
Aiko ani ostatním ale nic neřekl. Nechtěl jim dělat falešné naděje a taky věděl, že ti dva vědí co dělají. Znal svoje bývalé parťáky moc dobře. Podíval se očkem po Aiko.
Nevěděl, co se to s ním poslední dobu děje.
V její společnosti si připadal takový.......uvolněný. Ano, to je to správné slovo.
Možná že by jednou mohl......
Sasuke rychle zaplašil myšlenky. Na tohle poslední dobou myslel nějak často.
Konečně došli před Aičin dům.
Aiko se se Sasuskem rozloučila a běžela do kuchyně, kde svítilo světlo.
„Ahoj Aiko, jak jsi se měla?“ Minato s Kushinou se na ni už z dálky usmívali.
„Dobře. Ale teď bych si dala něco k jídlu. Mám hlad jako vlk.“ Jako důkaz Aiko zakručelo v břiše.
Kushina se zasmála.
„Tak nachytej stůl, ty náš vlku.“ Aiko poslušně vstala a začala chystat na stůl.
Minatův pohled zvážněl.
„Já mám bohužel dost špatné zprávy.“
Aiko s Kushinou se obě dvě zastavily a pozorně ho sledovali.
„Akatsuki se nám začínají zase projevovat. Skoro zničili Sunu. Kazekage mě dnes varoval.“
Podíval se na Aiko.
„Musím tě poprosit, abys na sebe teď dávala velký pozor. Akatsuki všechno ví. A pokud možno, nepleť se do boje!“ Aiko zaprotestovala:
„Ale to nejde tati! Já jsem ninja! A co víc, jsem jonin!“ Aiko hrdě vypjala hruď a na důkaz svých slov si důležitě oprášila svou joninskou vestu.
„Prosím, slib nám to! Vždyť my už o další dítě přijít nechcem!“ Kushině se v očích znovu objevili slzy a spěšne vyběhla z pokoje.
„Tak, dobře slibuji.“ zašeptala Aiko tiše. Minato se na ni usmál a vyběhl z pokoje za Kushinou.
Aiko se zadívala na měsíc a zašeptala:
„Vypadá to, že nám začínají zajímavé časy.“