Šestý živel 25 - Důvod žít

Věděla, že už to bude definitivní. Že už jí nemá kdo oživit. Zavřela oči.
Pein přitlačil. Než stihl dokončit co začal, něco se stalo. Zarazil se a začala mu z úst téct krev. Pustil Hin, ta spadla na zem, ale nic jí nebylo. Byla v pořádku na rozdíl od Peina, kterému z břicha trčela Narutova pěst.
„Jen přes mojí mrtvolu,“ zašeptal Naruto Peinovi do ucha.
„Taková rychlost,“ obdivoval Pein to, co Naruto právě předvedl.
„Jestli ti to v tý tvý palici ještě nedošlo, jsem Jinchuuriki, kterému jeho démon pomáhá a může mu kdykoli pomoct k rychlosti,“ řekl Naruto a ještě chtěl něco dodat, jenže najednou měl pusu plnou krve. Podíval se na své břicho, ze kterého trčela ruka, a z ní šlehaly blesky z Chidori. Naruto neměl sílu se otočit, ale ta ruka jistě patřila Sasukemu.
„Jestli ti to v tý tvý palici ještě nedošlo, je ti to úplně k ničemu. Tohle místo totiž pohlcuje démoní chakru,“ oplatil mu Pein.
„Sakra,“ řekl Naruto a padl k zemi. Všechno se začalo rozmazávat a začalo se stmívat. Poslední co Naruto viděl a slyšel, bylo jak se nad ním sklání Hinata a volá jeho jméno. Potom upadl do bezvědomí.
Konan přiběhla k Peinovi a začala mu léčit zranění. O síle její techniky svědčila rychlost se kterou se rána zahojila. Pein vstal, sebral Hinatu a hodil jí k ostatním za mříže. Sice se bránila, ale nebylo to nic platné.

Pár metrů od Peina se začala ze země vysouvat veliká socha. Když byla vysunuta celá, členové Akatsuki naskákali na její prsty.
„Tak to nám dalo zabrat dost, ale konečně se to podařilo,“ promluvil Pein.
„Začneme šéfe?“ zeptal se Deidara.
„Můžeme. Tentokrát bude proces rychlejší,“ řekl Pein.
„NE!“ zakřičeli všichni rukojmí navzájem, ale to nebylo nic platné.
„Sasuke! Itachi! Jak jste mohli něco takovýho udělat?!“ křičela Sakura, ale ani s jedním z nich to nehlo.
„Fuuin no Jutsu: Genryuu Kyuufuujin!“ pronesl Pein jméno techniky. Ze sochy vystoupilo devět dračích hlav a mířilo k Narutovi. Průhlední draci Naruta pohltili a zvedli do výšky. Jeho tělo se zmítalo v bolestech. Z jeho pusy a očí začala vycházet rudá chakra. Rukojmí už to dále nemohli sledovat a radši odvrátili zrak. Hinata se psychicky zhroutila. Neji se jí sice snažil utěšit, ale bezvýsledně. Ani jedny oči nezůstaly suché. Tak končil život mladého člověka, přítele a manžela. Člověka, který se nehodlal vzdát do poslední chvíle.
Po nekonečných minutách technika skončila a Narutovo tělo padlo bezvládně k zemi. Bylo po všem.

„Úchvatná rychlost,“ zhodnotila Konan.
„Vylepšení techniky se tedy vydařilo,“ řekl Pein.
„Šéfe, co s nima? Potřebuji tři nová srdce,“ ptal se Kakuzu na rukojmí.
„Klidně si je vem. Nejsou k ničemu,“ odpověděl Pein.
Kakuzu šel k rukojmím a začal si vybírat, která srdce si vezme.
„Zajímavé, tvé si vezmu jako první,“ ukázal na Hinatu.
„Ne! To si vem radši moje!“ stoupl si před Hinatu Neji.
„Neboj se, ty budeš hned druhej. A teď uhni z cesty!“ řekl Kakuzu a začal se připravovat. Celá jeskyně se otřásla a než se kdokoli vzpamatoval, Kakuza obalil písek.
„Sabaku Sousou!“ ozval se Gaarův hlas a Kakuzu se rozstříkl po okolí.
„Rasengan!“ zařval Yondaime. Rasengan prošel nejdříve Samehadou, kterou se Kisame kryl, a poté i Kisamovým břichem.
„Kirikiri Mai!“ byl slyšet hlas Temari a větrem rozsekala Konan na kusy.
„Teď to nemá cenu. Použili jsme už hodně chakry při vyjímání Bijuu. Ústup!“ zavelel Pein. Netrvalo to ani dvě vteřiny a Akatsuki se zdejchla v oblacích kouře. Chakrové mříže se rozplynuly a rukojmí byli volní. Hinata se chtěla rozběhnout k Narutovu tělu, ale zmizelo stejně jako Jiraiyovo.
„Kde je Naruto?!“ zajímal se o svého syna Yondaime.
„Přišli jsme pozdě,“ řekl Gaara.
„Odnesli jeho tělo. I tělo Jiraiyi-sama,“ konstatoval Gai. Nastala dlouhá chvíle ticha, rušená jen Hinatiným vzlykáním.
„Promiňte sensei, ale já...nemohl jsem nic dělat,“ omlouval se Kakashi.
„Není to tvoje vina,“ řekl Yondaime a jeho oči začaly smáčet slzy.
„Není nějaká možnost, že by...“ ptal se Iruka, ale Kakashi mu odpověděl dřív, než to dořekl.
„Nemohl to přežít.“ Přišlo to, co se dalo čekat. Hinata omdlela. Sakura si k ní klekla a prohlédla jí. Odřeniny, modřiny, ale nic horšího. Dala se do léčení.
„Ale k čemu by jim byla jejich těla?“ chtěl vědět Chouji.
„Abychom je nemohli ani pohřbít. Kdyby je tu nechali a mi je pohřbili, ninjové by si je vzali jako vzor a snažili by se víc vzdorovat. Jejich smrt takhle bude o to zdrcující. Nikdo pak nebude mít dost sil jim vzdorovat. S tím počítají,“ vysvětlil Kakashi.
„Posledním démonem, kterého nemají, je tedy Shukaku,“ promluvil Neji.
„Nesmí ho dostat. To by byl konec,“ řekl Kakashi.
„Tak co budeme dělat?“ ptal se Iruka.
„Chránit Kazekage-sama,“ odpověděl Yondaime.
Jejich cesta vedla do Písečné vesnice. Ještě než vyrazili, poslali žádost o posily do Listové...

V Písečné bylo pozdní odpoledne. Většina ninjů z Listové se přemístila sem aby mohli pomoci v obraně posledního Jinchuurikiho.
Hinata ležela na nemocničním lůžku. Stále se ještě neprobrala. V pokoji byla ještě Sakura, která jí každou chvíli kontrolovala. Naposledy na Hinatu pohlédla, povzdechla si, otočila se a vyšla z pokoje.
„Jak je na tom?“ zeptal se Gaara, který tam čekal.
„Fyzicky je v pořádku, ale... je to už tři dny a pořád se neprobírá... asi se ani nechce probrat.“
„Musí se probrat. On mě zachránil a já mu to ani nedokázal oplatit. Musím se postarat alespoň o ní.
Dlužím mu to,“ řekl Gaara.
„Potřebuje důvod žít. Problém je, že pro ní už asi žádný neexistuje,“ řekla Sakura a odešla.

Na druhé straně vesnice šly dvě postavy. Byla to Temari a Shikamaru na rádoby romantické procházce.
„Takhle jsem ho ještě neviděla. Vždycky byl takový... byl prostě jiný, víš jak to myslím. Ale změnil se. A teď...“
„Naruto ho změnil. Všechny nás změnil. Akorát...“
„Akorát Uchihy nezměnil ani on.“ dokončila Temari.
„Nechápu to. Sasuke si celý život myslel, že je jeho klan vyvražděný a když se všichni vrátili, udělá takovou věc.“ bloumal Shikamaru. Pomalu došli do méně obydlené části vesnice a nikde nebyla ani noha.
„To nikdy nepochopíš.“
„Kéž by, jenže už to začínám chápat. K zemi!“ křikl Shikamaru a strhl Temari na zem. Těsně nad nimi proletěl kunai. Než se stihli zvednout, byli obklíčeni skupinou čtrnácti ninjů.
„Co chcete?!“ ptala se Temari, které to ještě nedošlo.
„Co myslíš? Sestra Jinchuurikiho a její kluk se tady potulují zrovna, když potřebujeme rukojmí pro šéfa. Taková náhoda,“ uchechtl se jeden ninja.
„Šéfa?“ divila se Temari.
„Podívej se jim do očí,“ řekl Shikamaru. Temari se podívala a už věděla proč jí to říká. Všichni měli v očích Sharingan.
„Tak Sasuke a Itachi nezradili jen tak, ale dokonce i celý jejich klan,“ pochopila Temari.
„Jo. Všechno to mají naplánované. Povedlo se to s Narutem a chtějí to zkusit i na Gaaru,“ potvrdil Shikamaru.
„Když jsme si to vyjasnili, tak bych si dovolil...“ začal ten ninja, ale pak zjistil, že se nemůže ani hnout. Shikamaru na celou skupinu ninjů použil Kagemane no Jutsu.
„Temari uteč!“ zavelel Shikamaru.
„Ale!“ divila se Temari. Než pochopila proč by měla utíkat když si je teď může podat, poslední zbytky slunečních paprsků nadobro zmizely a s nimi i stíny. Technika byla zrušena a než stihli cokoli udělat, už leželi svázaní na zemi.

Gaara stál opřený o zábradlí na budově Kazekageho a pozoroval zapadající slunce.
„Důvod žít... to je to, co jsem hledal celý život. Jak jí ho mám dát, když ten pravý právě ztratila,“ přemýšlel Kazekage.
„Naruto, co mám dělat?“
Sešel dolů a procházel se po vesnici. Zastavil se až když spatřil ramen obchod. Ramen, to jídlo které měl Naruto tak rád. Gaara se zamyslel a pak udělal něco pro něj velmi neobvyklého. Šel si jeden dát.

O dvě hodiny později:

Kankurou pobíhal po ulici a hledal někoho, koho by se mohl zeptat. Nakonec narazil na Sakuru jak si to kráčí od nemocnice s ustaraným výrazem.
„Nevidělas Temari?“ ptal se celý udýchaný.
„Temari? Ne, proč?“ divila se Sakura.
„Šla s Shikamarem a už dlouho jí nemůžu najít. Jestli jí něco udělal!“
„Neblázni. Shikamaru by jí přece nic neudělal,“ ujistila ho Sakura.
„No jo, ale kde teda je. Měli jsme se sejít už asi před hodinou. Normálně bych si o ní starosti nedělal, ale... mám z toho špatný pocit.“
„To bude dobrý, určitě se dobře baví a jen ztratili pojem o čase,“ uklidňovala ho Sakura.
„Jo, ale stejně se radši zeptám někoho dalšího jestli ji někdo neviděl.“ řekl Kankurou.
„Pomůžu ti.“ nabídla Sakura a tak se je vydali hledat.

„To není možný! Přece se nepropadli do země!“ nadával Kankurou, „A Gaara se pro jistotu taky někam zašil!“
„Začíná to bejt dost podezřelý,“ přiznala Sakura.
„Co se děje?“ ozvala se postava vycházející z ramen obchodu.
„Uf... už jsem myslela na nejhorší,“ ulevilo se Sakuře.
„Gaaro! Eee... cos tam dělal?“ ptal se Kankurou a ukazoval na ramen obchod.
„Šel jsem si dát ramen a trochu se to protáhlo. Je na tom něco divného?“
„No... ne nic. Neviděls Temari? Naposled si vyšla s Shikamarem a od tý doby jsme ani jednoho neviděli. Už jí pěkně dlouho hledáme,“ vysvětlil situaci Kankurou.
„Neviděl. Myslíš, že se něco stalo?“
„Mám takovej pocit...“
„Dobře, tak se na to podíváme,“ řekl Gaara a vedle něj se zjevil členANBU z Písečné.
„Kazekage-sama!“
„Ztratila se moje sestra. Naposledy s ní byl Nara Shikamaru, který je taky nezvěstný. Najděte je.“ přikázal Gaara.
„Hai, Kazekage-sama!“ řekl ANBU a zmizel v oblaku kouře.