Sníh ep. 2 Příchod

Sever

Sněhová vánice konečně přestala, a tak by si mohl případný pozorovatel prohlédnout dívku, která právě seděla na trůnu vytvořeném z ledu. Byla už sice tma, ale měsíc ozařoval celou zasněženou krajinu. Těsně před koncem bouře dívka trůn vytvořila a teď na něm, i přes mráz ovládající celou krajinu, seděla. Podivná hůl byla opřená o křeslo a zdálo se, že růžovým kamenem pozoruje okolní krajinu. Podivně se třpytila. Možná to bylo kvůli sněhu, který na ní ulpěl, ale možná také kvůli kovu, ze kterého byla. Kov vypadal jako podivná slitina zlata, stříbra a platiny. Nikomu ale není příjemné dívat se do takového třpytu příliš dlouho, a tak by případný pozorovatel obrátil zrak zpět k červenovlasé dívce. Její plášť, šaty i boty byly ze stejné, duhové látky v jejíchž barvách převládala hlavně růžová a fialová. Šaty měly velký rozparek, a tak si pod ně dívka raději vzala fialové elastické kalhoty po kolena. Měla také velký, kožený opasek na kterém vysely jakési těžké, olověné medailony a pouzdro s nožem. Vypadala, že se opravdu velmi nudí.
„Víš, už se docela těším, až potkám nové lidi. Docela by mě zajímalo, jak moc dobří jsou shinobi z konohy. Slyšela jsem, že odtamtud pochází ten kopírovací ninja, Kakashi Hatake. Nebo ten týpek, který vyvraždil celý svůj klan. Jo, a taky tamten, jak se jmenuje. . . Orocha. . Orichi. . . Ano, Orochimaru!!! Prý je docela silný, alespoň to říkal kněz.
Takže, já se tam vlastně docela těším. Třeba budu mít i možnost pořádně se ukázat v boji. Ne jako teď. Nevíš, proč mi dal Kage za úkol vyvraždit celou tu vesnici? Já vím, že to byli zrádci a já to měla při cestě, ale byl to moc jednoduchý úkol. Neměli tam ani pořádné shinobi. Přece jen, zabít 5 jouninů a 7 chuuninů je pro mě hračka. . . . Nechápu, co si o mně ten chlap myslí. Vždyť ani nedosáhl hodnosti kněze v chrámu! No nic, radši půjdeme. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a nebylo by vhodné přijít pozdě, že?“
Kunoichi se zvedla z ledového trůnu, vzala hůl a odešla. Na obloze se zatím objevil druhý měsíc nahlížející přes rameno tomu prvnímu. Ledový trůn zapraskal a roztříštil se ve stovky sněhových vloček stoupajících k obloze.

Konoha

„To jsme snad nějací slaboši, že musíme mít dalšího člena v týmu?!?“, rozčiloval se Naruto.
„Je to sice otrava, ale třeba s ním nakonec bude zábava,“oponoval mu Shikamaru.
„Já ale nechci žádného dalšího člena v našem týmu!!!“
„To je otrava, jak si pořád stěžuješ.“
„Nechápu, proč si stěžuješ, Naruto. Třeba je to osud,“ připojil se k debatě Neji.
„Ale stejně to od bábi Tsunade není fér!! A víš co, ten tvůj osud už mě začíná pěkně otravovat!!! Půjdu se radši uklidnit do Ichiraku ramen!!!!“

O tři dny později, u severní brány Konohy

„Áááá, kde proboha je?!? Mají zpoždění! Oba! Kakashi-sensei i ta ženská! Proč to tak vždycky dopadne?!?“, rozčiloval se Naruto.
„Hele, Naruto, Kakashi-sensei už jde.“
„Promiňte mi, ale potkal jsem mluvící zebru, a tak jsem ji musel zavést do ZOO. . .“
„VY LHÁŘI!!! Vždyť tady žádná ZOO není!!!“
„No právě,“řekl nevzrušeně Kakashi, vytáhl knížku v oranžovém obalu a dal se do čtení.

Za dvě hodiny
„Má zpoždění,“ řekla Sakura, „kde jen může být?“ Odpověděl jí na to Kakashi, stále začtený, nyní však opřený o strom.
„To nevím, ale už by jsme potřebovali, aby tu byla.“
„A jste si jistí, že zrovna to nejvíc potřebujete?“
Jak se za mě ta žena dostala?!?, pomyslel si Kakashi. Vůbec jsem ji neslyšel!!! Žena v plášti a s rudými vlasy a maskou se obrátila na Naruta.
„Pročpak se tváříš tak vyděšeně, ty kluku?“
„J-já. . . Vůbec jsem si Vás nevšiml! A nejsem jen tak nějaký kluk! Jmenuji se Naruto Uzumaki a budu Hokage!!“
„Jak ušlechtilý sen. . . A ty jsi Haruno Sakura, viď? A předpokládám, že vy jste Hatake Kakashi. .“
„Ano. Vidím, že Vy víte, kdo jsme my, ale my nevíme, kdo jste vy.“
„Hmmm. . . Já nemám jméno, ale říkají mi Akairono. Bude to stačit?“