Nováčci
Nastalo ráno. Slastně jsem se protáhl, ale jednu paži jsem nemohl zvednout. Pohlédl jsem na ni. Hned mi bylo všechno jasné. Moji paži použila moje milá jako polštář. Usmál jsem se a pohladil jsem ji po dlouhých, jemných vlasech. Sladce spala, při mém dotyku se lehce pousmála, ale oči neotevřela. Proč by měla vstávat, bylo teprve sedm. Co nejopatrněji, abych ji neprobudil, jsem vyprostil svou ruku zpod její hlavy , přetočil jsem se na bok a dál jsem odpočíval. Slunce mi však nedalo spát.
"OBYVATELIA KONOHY, TRASTE SA! SOM SPÄŤ!" zakričala som z celého hrdla.
Zopár ľudí stojacich pár metrov odo mňa sa pobavene obzrelo.
“Tak, počúvam ťa.” Povedala Ayme a Itachi sa pustil do rozprávania.
“Boli sme štyria. Ja, Shikamaru a dvaja ANBU. Našou úlohou bolo preskúmať jeden úkryt v horách. Mal to byť úkryt pre Akatsuki, mne neznámy. Nikdy som tam nebol, ale našli sme ho ľahko, poznám totiž spôsob, akým Pein vyberá skrýše. Nanešťastie nebol prázdny.” Itachi hľadel pred seba, bolo poznať, že je sústredený. Jeho slová zneli vážne.
Druhého dne - pozdě odpoledne - Dům Keika
"Chrrr..." ozývá se z domu docela slyšitelně.
Je vidět že někdo opět zapomněl vstát, a navíc dnes!
Keiko si ještě sladce spí zatímco jeho spolužáci jsou u zkoušek a ty se pomalu chýlí ke konci...
Keiko se pořád neklidně převaluje jako by se mu něco špatného zdálo a taky že ano...
Sen...
Keikovi se opět jak už kolikrát zdá zlý sen...
Vidí jak stojí na skále ze které ční pět hlav Hokage.
Můj křik se rozlehl celou místností, neuvědomila jsem si, že mě teď slyšel i Sasuke, který se za tu dobu probudil. Tvářil se velice překvapeně, jako by to všechno viděl také. Setřela jsem si všechny slzy a postavila jsem se proti Minatovi. Ten stál a nevnímal, co se okolo děje, dokonce ani nevěděl, že jsem se tak moc přiblížila.
„Takže sis vzpomněala, co?!‘‘ promluvil na mě zničehonic. Zastavila jsme se v půli kroku. Neměla jsem odvahu jít dál, z jeho hlasu byla slyšet zloba.
Vyšiel som von. Namal som záujem dýchať ten istý vzduch ako oni. To, že som s nimi v Akatsuki ešte neznamená, že ich budem milovať. S určitím zadosťučiením som si premietal v hláve scénu Sasukeho rýchlej porážky. Ale uvedomoval som si, že keby nebol taký arogantný tak by to trvalo trochu dlhšie. Ale aj tak jeho výraz bolesti po mojej rane, stál za to.
Třetí tak jsi ho užijte x)
„Ehm… ehm… Jestli mluvíte o mě, nebylo by lepší, kdybych tu aspoň byl?“ ozvalo se ze zákoutí. Oba dva vylekaně nadskočili, když se před nimi objevil blonďatý mladík.
„Naruto-san?“ podivili se, Naruto se totiž začal tvářit jako ten nepotřebný a neinformovaný.
„Hm… kdopak to je?“ divil jsem a ukázal jsem na muže stojící vedle Kaory. Trošku se mi nezdál, ale to byl jen první odhad. A nemusí být nikdy důležitý.
To nieje možné. To nemôže byť pravda, hovoril som si v duchu. Ako môže stále žiť? Mal by bať dávno mŕtvy. A ako sa dostal z tej jamy, kde ho „pochoval“ Shikamaru.
Teraz ale na to nezáležalo. Teraz som musel bojovať proti nesmrteľnému. Proti Hidanovi, alebo ako sa volá.
Pomaly kráčal smerom ku nám. Stále sa usmieval. Povýšene a krvilačne, aj keď som mu zazrel v očiach nejaké pochybnosti, alebo aj váhanie?
Manami sa naňho chcela rozbehnúť. Vyštartovala s pripraveným kunaiom. Rýchlo som ju chytil ze ruku.
Slepí pohled směřující na Kyuubi, nebyl zrovna příjemný. Ostatní otáčejí oči nebo hlavu někam jinam aby nemuseli vidět ty slepé oči. Kyuubi stál a stále se díval do Yukiin očí jako by mu to nevadilo a vypadala to, že komunikují přes ně.
„ Yuki, nemůžu ti pomoct. Jsem stále zapečetěný a ani tak bych ti nepomohl.“
„ Šamanka říkala, že tady najdu odpovědi.“
„ Záleží na jaké otázky, šamani ti můžou poradit, ale nikdy nevýš na jakou otázku ti poradí.“
Vojna je vojna. Páchajú sa pri nej rôzne krutosti. Šliapu sa práva ľudí. Či sa bojuje za spravodlivosť, alebo za vlastné ciele. Ľudia pri nej zabúdajú na to čím sú, odkiaľ pochádzajú. Že nikto nie je dokonalý. Zabúdajú na svoju ľudskosť. A to väčšinou iba pre svoje egoistické ciele. Nestarajú sa o to, že pri ich plnení zomierajú kvantá ľudí. Nevidia nič len seba, svoje ciele. Starajú sa iba o dosiahnutie konečného výsledku, cesta k nemu ich nezaujíma.
Dostal som sa pred bránu Konohy a boli tam všetci, ktorí tam mali byť, čiže všetci tí, ktorí boli u Hokage ale pridal sa ešte chalan so psom, ktorý sa predstavil ako Kiba Inuzuka a jeho havkáč Akamaru, a taktiež hanblivé dievča s bielymi očami, Hinata Hyuuga. Mali sme naponáhlo. Šiel som vpredu, ale nevedel som, či vlastne ideme správne.
„Kde presne ste ho zahliadli?“, spýtal som sa v nádeji, že mi niekto odpovie.
„Podľa správy od ANBU zrejme asi tri kilometre južne od Listovej.“, odpovedal Kakashi.
„Takže...ja s-som naozaj tá...Minako?“ opýtala sa roztraseným hlasom. Prikývol na súhlas. Takže predsa len nemala tie uši a chvost odjakživa. Ale stále netušila, prečo ich má a odkiaľ sa jej vôbec vzali...I tak bola šťastná. Šťastná, lebo vie, že jej rodná dedina je Konoha. Tu bola vždy doma. Lenže jej šťastie prekrýval aj značný nával smútku. Jej matka, otec, všetci príbuzní...všetci ktorí jej kedy boli drahí sú mŕtvi. Je posledná z klanu...Prečo práve ona? Prečo nezabili aj ju? Radšej by teraz bola niekde neznámo kde so svojou rodinou.
Naruto běžel temnou noci směrem k místu, které ho vždy zaručeně uklidnilo. Dnešní den byl pro něj plný bolesti. Sakura mu zasadila ránu přímo do srdce a protože ji nečekal, tak ho bolela o to víc.
Tak moje první spoluautorská. Já a Amy-chan jsme tohle sesmolily doufám, že se vám to bude líbit. Dobře se bavte a užijte si to. :D
Po parném dni se konečně na obloze objevily červánky. I když bylo ještě dost brzo, na ulicích nebylo ani živáčka. Všichni byli doma a snažili se přetrpět nesnesitelné horko, které celí den panovalo.
Všichni až na jednoho.
Na sedmnáctiletého blonďatého chlapce, který seděl na hlavě čtvrtého Hokage a pozoroval západ slunce, býval tu často a i dnes přemýšlel.
Moře bylo dneska klidné, to je špatné znamení. Vypadá to, že cesta do Konohy bude těžká. Snad tam najdu vraha Bika a vůbec kdo je Hokage? Naposledy to byla nějaká ženská. Jak že se jmenovala? Och ano Tsunade , vnučka Prvního Hokage. Od té doby uplynulo 12 let. 12 let, tak dlouho hledám rodiče a sourozence. Les se zdá tichý, to tu nejsou žádní strážní? To je špatné někde se bojuje.
„ Doubotsu sensu.“
„ 17 kilometů západním směrem. Není tím směrem Konoha?“
„ Ksuu budu muset přidat, snad to stihnu.“
15-Vyvolený
16-Nebezpečí se blíží
V kanceláři Hokage
,,Proč se to muselo stát?“ptal se sám sebe Minato. V tom přišla do kanceláře Kushina.
,,Co potřebuješ Minato?“
„Víš jde o Naruta.“
,,Co se stalo?“
,,Objevil se Rinnegan“
,,Cože!?“
,,Ano a nevypadá to s ním dvakrát dobře“řekl Minato a v tom tam vtrhnul Sasuke.
,,Co se stalo s Narutem?!“ptal se Sasuke
,,Tak dobře....Víš Sasuke Naruto....on má tu samou oční techniku jako já.“
,,Oční techniku?“
,,Ano Rinnegan je oční technika ,kterou vlastní klan Namikaze.“
Zpráva o novém kuchaři a o jeho neskutečném pokrmu se prohnala Listovou rychlostí důchodce v Kauflandu. Každý chtěl zkusit novinku, kterou Ichiraku Ramen nabízel, a tak se Naruto musel naučit něco, na co nebyl v Ichiraku doteďka zvyklý. Čekat ve frontě!
Chlapec padl k zemi. Už nemohl vstát, nemohl bojovat. Tak bezradně se cítil poprvé v životě. Rád bojoval sám, aniž by ohrožoval životy ostatních, ale teď to bylo jiné. Stál proti němu jiný nepřítel, než na které byl zvyklý. Útočník věděl o každém jeho kroku dřív, než ho udělal.
Schylovalo se k večeru. Rolníci se vraceli z polí do svých chatrčí a matky svolávaly děti k večeři. Brzy nebylo venku ani živáčka s výjimkou tří cizinců. Nikdo je tu nevítal, každý kolem nich prošel jako by neexistovali. O tom, že si lidé této malé pochmurné vesničky všimli příchozích, svědčily jen narážky proceděné skrz zuby.
Všade bola tma. Nevidela takmer nič, žiadne obrysy...videla len svetlo na konci tunela. No nehýbala sa k nemu. Nechápala prečo.
Som mŕtva?
pýtala sa samej seba.
Necítila svoje telo, svoje ruky, nohy, hruď...dokázala len vnímať a rozmýšľať.
„Hin...“ ozval sa odrazu nejaký hlas. Ten hlas poznala. Bol jeho...toho, ktorého najviac milovala...pre ktorého by aj zomrela...
